Narodili se do významných rodin, které už od středověku určovaly chod dějin českých zemí. Přesto svůj urozený původ příliš neřeší. „Žijeme zcela běžně, jako každá jiná rodina. Vnímáme se především jako správci kulturního dědictví, které nám bylo svěřeno,“ vylíčila nedávno v rozhovoru pro CzechCrunch osmadvacetiletá Ileana Lobkowicz, která by se mohla pyšnit titulem princezny. A podobně to mají i další mladí šlechtici v Česku.

Na formality si Ileana Lobkowicz nepotrpí a nikdy ani nechtěla žít na zámku. Zato třicetiletý Wolfgang Czernin na zámku bydlí – konkrétně ve středočeských Dymokurech, a to společně se svou rodinou, která budovu získala zpět během restitucí. „Učím se to spravovat za chodu. Je to velkej barák, člověk musí přemýšlet hodně ekonomicky a šetřivě,“ popisuje.

Mladý aristokrat vystudoval lesnictví, teď se v Rakousku připravuje na budoucí úkoly v rodových statcích. Czerninové, jejichž první doložený předek žil ve 12. století, mají lesy a polnosti, kromě toho chovají skot a provozují vlastní řeznictví s masnou.

Roudnická větev Lobkowiczů zase spravuje větší soubor majetků, kam patří například zámky v Roudnici nad Labem a Nelahozevsi, hrad Střekov, hora Říp, rodný dům Antonína Dvořáka, Lobkowický palác na Pražském hradě… a tisíce obrazů, soch a knih. To všechno rod shromažďoval během své více než sedmisetleté historie. Nejturbulentnější období pro něj nastalo v průběhu minulého století, kdy se čeští šlechtici stali terčem nejprve nacistů, poté komunistů.

Po revoluci se sice část zkonfiskovaných majetků aristokratům vrátila, často však v zuboženém stavu. Například zámek Czerninů v Dymokurech byl po přeměně na skladiště ministerstva vnitra poničený a jeho mobiliář také. Po parketách se dokonce jezdilo vysokozdvižnými vozíky. Nákladné opravy zabraly mnoho let.

I Lobkowiczové museli po restitucích začít s opravami rodových nemovitostí a uměleckých předmětů. Některé navrácené zámky prodali, například ty ve Vysokém Chlumci, Mirošovicích nebo Encovanech. Další zpřístupnili veřejnosti a vybírají v nich vstupné.

Dnes ovšem sází na jiný přístup – rodinu totiž zaujala technologie blockchainu a její využití pro ochranu kulturního dědictví. A jejich platforma nazvaná Proof of Patronage už od roku 2021 pomohla opravit a vystavit 62 uměleckých děl.

Díky mecenášům totiž Lobkowiczké sbírky získaly na restaurování těchto předmětů jednotky milionů korun. „Sto procent těchto peněz jde na samotné restaurování. Nic z toho nekončí u nás, naopak musíme ještě do oprav investovat další vlastní zdroje. Dárcům, kteří si některý z předmětů ‚adoptují‘, pak poskytujeme veškeré informace o průběhu oprav, včetně fotografií nebo videí,“ doplňuje Ileana Lobkowicz.

Také Wolfgang Czernin má v hlavě několik nápadů, kterými hodlá pustit do tradičního podnikání, jemuž se jeho rodina věnuje, svěží vítr. Konkrétnější v tuto chvíli být nechce, naznačuje ale, že ho zajímají třeba nové technologie. „Nějakou dobu jsem pracoval v zahraničí. A tam jsem hledal inspiraci, co by se dalo zlepšovat i u nás v lesnictví a zemědělství,“ líčí.

Podobné povolání jako on má také sedmatřicetiletá Eliška Wratislavová. Její rod, který se poprvé připomněl již ve 14. století a dnes sídlí na zámku Dírná v jižních Čechách, se věnuje lesnímu hospodaření, zemědělství či rybářství a navíc provozuje i pilu a hospodu. „V běžném životě svůj původ vůbec nevnímám, připadám si jako normální vesnická holka. Jedno mi to ale určitě není, jsem hrdá na svou rodinu a na to, odkud pocházím,“ říká.

Wratislavová dnes pracuje v zemědělství jako agronom. „A i když rodový majetek převezmu v budoucnosti já, v naší společnosti pracuje celá moje rodina, jsme tým. Už teď se všichni společně domlouváme, jakým směrem firmu povedeme, jak ji budeme inovovat a tak dále,“ doplňuje. Sama nemá v plánu dělat věci jinak než její předci. Hlavně chce, aby veškerý majetek zůstal ve vlastnictví rodiny i nadále. A dokázal jí vydělat na živobytí.

Mladých šlechticů je v Česku ale celá řada. Správcem majetku Kolowrat-Krakowských je například teprve devětadvacetiletý Maximilian, který dnes pečuje o dva pražské Kolowratské paláce nebo lesy v Plzeňském kraji. A dvacátníky a třicátníky, kteří budou někdy v budoucnu dědit významné majetky, mají i rody Schwarzenbergů, Sternbergů, Colloredo-Mansfeldů či Kinských dal Borgo.