Češi vyrobili herní unikát. Postavili papírovou videohru, která je zároveň umělecké dílo
Phonopolis od studia Amanita Design je nádherný počin, který spojuje lepenku, karton a digitální hry. A taky třeba meziválečné umění a téma totality.
Trvalo to přes deset let, ale stojí to za to. V Česku vznikla další jedinečná videohra, která má zaděláno na zasloužený zisk prestižních ocenění. Přitom to není žádný obří projekt s rozpočtem dosahujícím spousty stovek milionů – ale dílo, u jehož zrodu stáli pouze tři lidé. A spousta papíru.
Herní studio Amanita Design nemusíte znát názvem, ale hry jako Samorost, Machinarium nebo Creaks už vám nejspíš něco řeknou. Jsou to zaprvé světově úspěšné tituly, zadruhé audiovizuálně úchvatné kousky kombinující videoherní zábavu a výtvarné umění. Teď seznam her od Amanity rozšíří hra, která vysokou laťku opět o něco navyšuje.
Už zítra vychází – a my ji už mohli vyzkoušet – novinka Phonopolis. Jedinečný počin, který si zahrajete na počítači… ale který nevznikl z virtuálních jedniček a nul. Nápad z hlav tvůrčí trojice Eva Marková, Petr Filipovič a Oto Dostál se totiž na svět dostal neobvyklým způsobem. Autoři Phonopolis ručně stvořili z kartonu.
Vývojáři-výtvarníci načrtli, vystříhali, slepili a pomalovali kusy lepenky, které pak naskenovali do své hry. A to tak šikovně, že i když víte, že na obrazovce sledujete digitální data, stejně máte pocit, že se před vámi hýbe a šustí skutečný papír. Obrázky a trailery mohou ten dojem přiblížit, ale věřte nám, Phonopolis (k dostání na Steamu) je opravdu nutné zažít.
Hry od Amanity byly vždy plné pohybu, kouzelné atmosféry a jedinečného zpracování, ale Phonopolis jde ještě dál. Každá papírová postavička v titulním městě, každý roztodivný domek či funící stroj jako by vypadly z uměleckého ateliéru, kde do nich nějaký čaroděj vdechl život. Vše se neposedně hýbe, hraje barvami a krásně zní. Phonopolis by mohla být úžasný animovaný film – ale ve skutečnosti je ještě lepší.
Takže i když se vám před očima odehrává příběh o boji proti absolutnímu Vůdci, který pomocí křičících amplionů vymývá lidem mozky, nejste jen jeho pasivním konzumentem. Phonopolis půvabně propojuje svůj papírový svět inspirovaný meziválečným uměním a propagandou s adventurní hratelností založenou na řešení hlavolamů a hádanek.
Přitom právě v žánru adventur se často stává, že podobné překážky působí jak pěst na oko. Že při odhalování záhady se děj znenadání zadrhne, abyste mechanicky vyřešili puzzle, které vás vytrhne ze zážitku. Ne tak ve Phonopolis, kde z každého jednoho hlavolamu doslova stříká nápaditost a péče. Však také hra byla ve vývoji víc než deset let.
Nikdy nebudete v roli mladíka Felixe jen zmateně a zbůhdarma klikat po obrazovce nebo znuděně řešit na první pohled jasné rádobyhádanky. Naopak vždy spolu s vyřešením problému na obrazovce vykouzlíte ať už komediální, nebo dramatickou, ale vždy audiovizuálně působivou scénu. A může to být útěk z vězeňského transportu, ale taky pěvecké a taneční vystoupení v lázních.
Pokud znáte hry jako Machinarium a Creaks, z velké části vás Phonopolis (mimochodem, do hry s českými titulky časem přibude i český dabing) nepřekvapí. V jádru stále jde o spíš menší hru nanejvýš na několik hodin, a i když některé hádanky umí mozek potrápit, nikdy nestrávíte jejich řešením desítky minut. Ale i v tak rozmanitém a nádherném vesmíru, který hry od studia Amanita Design tvoří, se tenhle papírový počin vyjímá.
