Tenhle film vám na 90 minut strčí srdce do svěráku. Thriller o potápěčích ukazuje skutečné události
Woody Harrelson, Simu Liu a Finn Cole ve snímku Poslední nádech hrají, ale hlavní roli mají zdrcující atmosféra a rozbouřené živly.
Nevzpomenu si na film, u kterého bych měl většinu času takhle tíživý, adrenalinový, klaustrofobický, skličující a napínavý pocit. Prakticky od prvních minut až do samotného závěru. Poslední nádech se celkem nenápadně dostal do českých kin – ale jestli máte rádi thrillery ze staré školy, byla by škoda ho minout. A mimochodem, je natočený podle skutečných událostí.
Jste saturační potápěč.
To znamená, že pracujete třeba sto metrů pod hladinou.
Nejdřív vás na několik dní zavřou do přetlakové komory.
Pak vás ponoří na dno moře.
Kde v absolutní tmě proříznuté jen vaší baterkou opravujete potrubí.
Jestli tohle není to perfektní zasazení pro filmový thriller, tak už nevím co.
Poslední nádech je dramatizací skutečného příběhu potápěčů, kteří vyrazili na rutinní (tedy tak rutinní, jak jen tahle šíleně znějící práce může být) prácičku v Severním moři. Jenže technické selhání na jejich mateřské lodi vyústí v to, že jeden z nich zůstane na mořském dně. Doslova odříznutý, bez kabelu dodávajícího kyslík, teplo či komunikaci.
Rozjede se tak strhující snímek, který vaše srdce na devadesát minut sevře do svěráku. Poslední nádech totiž diváka nešetří. Během pár chvilek jste na palubě lodi a doléhá na vás tlak. Když se za potápěči zaklapnou dveře komor, které se natlakují speciální směsí pro přípravu na práci v nehostinných podmínkách, slyšíte a cítíte to na vlastní kůži. Záběry z chodeb, kajut i komor jsou klaustrofobické. Vnímáte, že se blíží něco strašného.
Stejné je to s každým dalším okamžikem, který předchází zkáze. Rozbouřené moře si s moderním plavidlem pohrává jak s malou lodičkou. Každé zaskřípání kovu o kov vyvolá znepokojení. Když hrdinové opustí velmi relativní bezpečí potápěčského zvonu, doslova zmizí v temnotě hlubin. A začne neutuchající frontální útok na vaše nervy.
Právě tísnivá a tíživá atmosféra je dost možná tím nejvýraznějším protagonistou filmu. Větší lidské role patří trojici Woody Harrelson (zkušený veterán, který jistí dva mladší kolegy), Simu Liu (málomluvný superprofík) a Finn Cole (nejmladší potápěč s mladou manželkou na souši…). Výrazněji se projevují Harrelson s Colem. Ale tenhle film není o dialozích.
Nebojte, není to žádný intelektuální art, to ne. Ale je dost komorní a interakce ústředního tria se omezuje na dobrou chemii tří profíků v extrémní situaci. Zbytek posádky působí spíš do počtu a dojmem, aby každý člen dostal své dvě minuty v zoufalé snaze zvrátit osud.
Ale o to nejde. Hlavně sledujete až hororově přibývající minuty, kdy je mladý potápěč doslova ztracen v temnotě a jeho parťáci – jakkoliv by chtěli – se k němu prostě nemohou dostat. A dopadá na vás tíha toho, jak to skončí.
Nehledejte si na internetu nic o skutečných událostech, podle kterých byl Poslední nádech natočen. A stejnojmenný dokument z před pár let si taky nechte až na potom. Prostě jděte do kina a po zhlédnutí se nadechněte. Protože tohle je film, u kterého dýchat zapomenete.