Je rok 1936. Dolní Slezsko je součástí Třetí říše, která právě finišuje přípravy na berlínskou olympiádu, aby se předvedla před celým světem. Ve Vratislavi, která se německy řekne Breslau, ale dojde k děsivé vraždě jednoho ze sportovců. Vyšetřování dostane na starost nekonformní komisař a rozjede se série událostí, která vás nakonec přimrazí ke gauči tak, že z něj během posledních epizod nevstanete. První středoevropská produkce Disney+ k tomu ještě zvládne vykreslit obraz nešťastných 30. let minulého století z pohledu, který se jen tak nevidí.

Osmidílná série Breslau, která právě dorazila na Disney+, může při čtení synopse působit poněkud neoriginálně – nacisté, vraždy, kontroverzní vyšetřovatel. To všechno jsme už viděli mockrát. Je to pravda, ale nenechte se tím odradit. Síla tohoto seriálu totiž netkví v tom, co je vidět na první pohled, ale v důkladné práci na jemném propojování jednotlivých příběhů ve velmi plastický obraz zlé doby a postav, které v ní žijí. A ve výsledku tak není nic tak jednoduché, jak se na začátku zdá.

Sledovat navíc nebudete jen rozkrývání pozadí otřesných zabití, ale i postupné – ne vyloženě násilné a o to děsivější – zakořeňování nacistické ideologie i pokřivený, dnes by se řeklo toxický, vztah hlavních postav. Těmi jsou policejní komisař Franz Podolsky, kterého hraje velká polská hvězda Tomasz Schuchard, a jeho žena Lena v podání Sandry Drzymalské. A jak během slavnostní premiéry ve Varšavě uvedl jeden ze zástupců Disney, mezi nimi to jiskří tak, že kdyby se dala tato energie čerpat, nemělo by Polsko problém s elektřinou.

„Síla Breslau ale není jen v této mnohovrstevnatosti. Je i v tom, že i když vypráví příběh hluboce zakořeněný ve své době, tak se hodně vztahuje i k dnešku. Historie se přeci jen ráda opakuje,“ říká pro CzechCrunch režisér Breslau Leszek Dawid. Sám je přesvědčený, že právě proto – a kvůli dobře napsanému scénáři – si Disney+ tento seriál za svůj první projekt ve střední Evropě vybralo. „Jestli ještě někdo pochyboval o tom, že Disney nedokáže dělat pořádné kriminálky a složité příběhy, tak teď už nemůže,“ dodává.

A péče velké filmové společnosti je na Breslau, který vznikal zhruba rok a půl a natáčel se střídavě přímo ve Vratislavi a Varšavě, skutečně znát. Od kostýmů po lokace, které vás zavedou od honosných ulic plných nacistických symbolů i podzemí mezi jedince, které společnost vidět nechce, přes opiová doupata a luxusní bary po do detailu promyšlené byty chudých i bohatých postav. Světové úrovni odpovídá kamera i střih, stejně jako práce s hudbou.

„Že jsme točili pro Disney, bylo na place opravdu znát. A výsledkem je to, že vás Breslau jednoduše přenese do 30. let. Můžete tak sledovat postupný úpadek tehdejší společnosti, ale taky se napojit na jednotlivé postavy,“ míní Sandra Drzymalska. Její Lena je toho dobrým příkladem – po většinu dílů je krajně nesympatická, je to ale taky postava, jejíž chování určuje právě postavení a doba, v níž žije, a proti které se snaží svým způsobem revoltovat.

„Ve spojení s Franzem, který má jen dvě pozitivní vlastnosti – má správně nastavený morální kompas a svou ženu opravdu miluje –, jinak dělá vše po svém a často velmi destruktivním způsobem, pak vzniká výbušná kombinace a vztah, který nebyl pro tuhle dobu typický, dobře ji ale zrcadlí,“ doplňuje svou seriálovou partnerku Tomasz Schuchardt. A i když tahle dvojice tvoří  přirozené hlavní postavy seriálu, rozhodně se o nich nedá říct, že by v něm ty ostatní byly jen proto, aby pomáhaly posouvat děj dopředu. Každá z nich naopak přináší svůj střípek do plastické společenské mozaiky.

„Leszek si při natáčení dával velký pozor, aby to tak bylo. A to podle mých zkušeností není vůbec běžné. V Breslau má řada vedlejších postav svůj vlastní příběh. Ty se vzájemně proplétají a zejména z hlediska kriminální zápletky je hodně zajímavé sledovat, jak se vyvíjí,“ říká ještě Schuchardt.

A skutečně. Breslau dlouho vypadá jako sice vytříbeně dobová, ale přeci jen poněkud předvídatelná detektivka. Pak ale nabere kurz, který seriál zvedne na úplně jinou úroveň. Rozuzlení pak svým stylem připomíná to, co předvedly skvělé severské thrillery jako Most nebo třeba Kaštánek, a závěrečné díly díky tomu budete sledovat se zatajeným dechem. Podobných středoevropských produkcí tedy, prosím, víc!