Tenká bílá linie. Mezi Holešovicemi a Karlínem se otevírá Štvanická lávka

Je dlouhá tři sta metrů a mohou na ni jen chodci nebo cyklisté. Přívoz, podle kterého se jí přezdívá, bude zrušený.

Eliška NováEliška Nová

stvanicka-lavka

Foto: Petr Tej

Štvanická lávka

0Zobrazit komentáře

Původně se měla otevřít už loni. Říká se ale, že na dobré věci je potřeba si počkat. Takových příkladů je historie staveb plná. Patří mezi ně i Štvanická lávka. Od dnešního dne už propojuje Karlín s Holešovicemi, oficiálně začíná sloužit v poledne.

Obě pražské čtvrti jsou od sebe kousek, jenže dokud přes řeku nevedla žádná lávka, dostat se z Karlína do Holešovic žádalo objížďky, které trvaly déle, než by se slušelo. V létě pomáhal přívoz HolKa, zvaný tak právě díky složenině jmen obou částí hlavního města. Lávce se po něm říkalo úplně stejně. HolKa se ale nakonec jmenovat nebude. Název si vysloužila podle své odbočky. Ta ústí na Štvanici, takže je to Štvanická lávka. Někteří jí ale stále ještě říkají HolKa, snad i proto, že po jejím otevření zdejší přívoz skončí.

Tak jako tak, dnes se otevírá poměrně netradiční přemostění Vltavy, které bude sloužit nejen pěším, ale i cyklistům. V zásadě jde totiž o jednu jednoduchou linku. Bez přerušení, bez schodů, jen bílá táhnoucí se linie od jednoho břehu k druhému. Postavená je z ultravysokopevnostního betonu, to v zásadě znamená, že má výborné vlastnosti. Do konstrukce se nemůže dostat voda.

Je také trvanlivá, mrazuvzdorná, má kvalitní povrch a připomíná bílý mramor. A to i přesto, že konstrukce ze stejného materiálu bývají šedé. Štvanická lávka, proto aby byla bílá, musela být tvořená jen z bílých materiálů. Speciální beton tak obsahuje bílé kamenivo, bílou mikrosiliku a bílý cement. Při výrobě se pak musí dávat pozor na to, aby se do materiálu nedostala žádná špína.

stvanicka-lavka-3

Foto: Petr Tej

Štvanická lávka se otevírá veřejnosti

Jednou z hlavních výhod použitého materiálu je ale to, že s ním není taková práce. Zatímco jiné mostní konstrukce je potřeba po pár desítkách let opravovat, ultravysokopevnostní beton můžete nechat klidně i sto let nechat být. Nebo dokonce i dvě stě let. A to bez toho, aniž by se pak řešily patálie, jako je to v případě Libeňského, Hlávkova a dalších mostů v Praze.

Výhodou také je, že lávku je možné zdvihnout v případě, že přijde velká voda. „V Holandsku je spousta zdvihacích mostů. Nás k tomu dovedla nutnost. Když jsme kreslili návrh lávky, zjistili jsme, že jsou pouze dva způsoby, jak zůstat nad úrovní povodně,“ vyprávěl Petr Tej, jeden z autorů lávky v jednom z dílů podcastu Město.

A pokračoval: Buď by to znamenalo na holešovické straně vybudovat tři masivní rampy, které by tvořily třímetrovou zeď. To pro nás bylo nepřijatelné, rozhodli jsme se proto, že poslední pole lávky budeme zdvihat, a to i přesto, že je to velmi náročná věc. Plynulé napojení na Bubenské nábřeží je ale zásadní pro konstrukci jako takovou.“

Tej vyhrál spolu s Markem Blankem a Janem Mourkem architektonickou soutěž na podobu nové spojnice. Výhodou je, že on sám je členem uznávaného Kloknerova ústavu a na mostní konstrukce se zaměřuje. V budoucnu by mimochodem podle jeho návrhu měl vypadat také Libeňský most.

Lávka je dlouhá tři sta metrů, rampa na Štvanici má metrů osmdesát. Součástí je také umění. Bronzové ornamentální madlo se zvířecími hlavami vytvořil sochař Aleš Hvízdal. Jde o užitečnou parádu, dílo totiž zároveň tvoří osvětlení lávky. Na spojnici ale bude stát také tradiční socha. Jmenuje se Řeka a je dílem Jana Hendrycha.

„Holku“ stavěla Skanska a její cena se pohybuje okolo 300 milionů korun. I proto, že konstruktéři bojovali se složitými geologickými podmínkami v místě. Nakonec ale otevření lávky oddálily také navazující stavební akce. V Karlíně se budovala nová cyklostezka, v Holešovicích se rekonstruuje Bubenské nábřeží. A upravovala se také samotná Štvanice, především pak cesty a chodníky. Všechno by mělo být hotovo najednou, a to právě v pátek.

Z Karlína Štvanická lávka povede rovnou do Holešovické tržnice, která už se rekonstruuje a měla by se stát novým centrem Holešovic. V přeci jen ještě více vzdálené budoucnosti se pak bude možné po lávce snadno dostat třeba i k Vltavské filharmonii, která má v lokalitě teprve vyrůst.

Nová Štvanická lávka prošla na konci června zátěžovými zkouškami. Poprvé a naposledy se tak na ní projely nákladní vozy. Dohromady jich bylo šest. Proběhly také dynamické zkoušky. Vše dopadlo dobře. V pátek se tak na lávku mohou konečně vydat i lidé.