Těžký životní osud odvrací podnikavostí. Evě Nemčkové se daří bořit tabu a vyrábí stylové pomůcky pro handicapované

Jiří SvobodaJiří Svoboda

nemckovaStory

Foto: Archiv EN

Eva Nemčková se nepřestává usmívat navzdory nepřízni osudu

0Zobrazit komentáře

Eva Nemčková se stále usmívá, sype ze sebe jeden nápad za druhým a neutuchající nadšení na ní poznáte hned na při pozdravu. Snad nikdo by proto do ní na první pohled neřekl, že jí před lety potkala rodinná tragédie, která jí život převrátila naruby. Byla to ale zároveň událost, která ji postupně dovedla až k vlastnímu podnikání, v němž se jí teď daří.

Mladší dceru Evy Nemčkové budou znát hlavně příznivci kulinářství, dnes devatenáctiletá Kristína se stala minulý rok nejmladší vítězkou soutěže MasterChef. Osud ale zamával hlavně se starší dcerou, jednadvacetiletou Paulínou, které byla po porodních komplikacích diagnostikována spastická forma dětské mozkové obrny. Dnes je tak upoutána na vozík, nemůže mluvit a vyžaduje neustálou péči.

Doktoři tehdy Evě řekli, ať dá Paulínu rovnou do ústavu. Neudělala to, přestože s ní první rok musela šestkrát denně cvičit a podle svých slov ji tím téměř týrala. „Zdravotní stav Paulíny nás denně nutí řešit inkontinenci, oblékání, stravování, slintání, ale i její dopravu a zábavu. Překonávání každé takové ‚bariéry‘ stojí hodně energie a trpělivosti. Jste potom vděčný za jakoukoliv pomoc a pomůcku, která vám řešení každé situace ulehčí,“ vypráví rodačka z Bratislavy.

needo6

Foto: Archiv EN

Eva, Paulína a Kristína Nemčkovi

Na nějaký čas po narození své první dcery tak byla Eva Nemčková paralyzovaná. Jak ale dnes sama říká, lítost nic nevyřeší, a tak se rozhodla svůj osud přetvořit v něco nového. „Můžete mít v životě rakovinu, třetí nohu nebo já nevím co. Ale důležité je se z toho nezbláznit,“ popisuje s nadsázkou.

Už předtím pro ni byla typická velká energičnost a workoholismus a ani takový životní osud na tom nic nezměnil. „Vesmír mi nejspíš nadělil Paulínku, abych se zklidnila, ale to se vůbec nestalo,“ směje se s odstupem času šestačtyřicetiletá podnikatelka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ve své kariéře měla blízko k marketingu a e-commerce, a tak jakmile se už v útlém věku naplno projevil kuchařský talent mladší Kristíny, spustila značku Made by Kristína. Současně, jak dospívala Paulína, narazila na jinou díru na trhu – nutné pomůcky pro adolescenty a dospělé, které každý den potřebovala, prostě neexistovaly.

Z pozice matky však Eva Nemčková chtěla, aby její dcera vypadala pěkně a nemusela nosit kvůli slintání i v dospělém věku třeba infantilní bryndák s Medvídkem Pů. A tak se nejdříve snažila výrobky šít sama. V té době pracovala jako konzultantka v e-commerce a radila firmám, jak prodávat na internetu.

„Krejčové na to strašně nadávají, ale nějak to jde.“

Nakonec jí došlo, že by mohla zkušenosti využít i pro vlastní účely. A tak vznikl e-shop Needo, z anglického sousloví special needs a s misí přinést postiženým stylové speciální pomůcky. „Chtěla jsem přístup přesně obrátit, aby zákazníci ani nevěděli, který bryndák si vybrat,“ popisuje s úsměvem.

Při tvorbě sortimentu vycházela bývalá manažerka z vlastní potřeby. „Když někoho sundaváte z invalidního vozíku, vždycky mu vyhrnete triko. Takže jsme začali dělat stylové body, které jsou běžně pro děti, ale v dospělých velikostech a se zapínáním v rozkroku,“ říká Nemčková.

needo9

Foto: Archiv EN

Needo vyrábí třeba bundu, kterou lze rozepnout na rukávech

Dalším příkladem je třeba bunda, která má zipy na rukávech, aby se lépe nandávaly. „Nejjednodušší bylo prostě koupit bundu, rozpárat ji a našít zipy. Krejčové na to strašně nadávají, ale nějak to jde,“ vysvětluje opět se smíchem Nemčková. Vhod mohou přijít také vyhřívané talíře – krmení fyzicky postižených totiž může trvat i hodinu.

Sortiment produktů v e-shopu Needo se tak stále rozšiřuje a přidávají se i takové, které už sama Paulína nevyužije, ovšem jiní zákazníci ano. Textilní výrobky navíc vyrábí dvacítka mentálně postižených nebo drogově závislých z chráněné dílny v Uherském Hradišti, a to převážně z látek z Česka.

Nicméně postižených je málo a jakkoliv chladnokrevně to může znít, na zrovna dvakrát komerčním trhu Needo nepůsobí. To je ostatně důvod, proč se může pyšnit unikátními výrobky. Adaptivní kolekci vyrobila před časem například značka Tommy Hilfiger, některé výrobky vyrábí i řetězec Target, ten je ovšem nedováží do Evropy.

„V mé předchozí práci mi říkali, že jsem takový otvírač dveří.“

„O velikosti celého trhu neexistují spolehlivé statistiky. Víme pouze, jaký je přibližný počet lidí s daným stupněm postižení, ale to může být fyzické i psychické. Odhady jsou, že na celém světě je asi 15 % lidí se zdravotním postižením, jenže z těch zdaleka všichni nejsou moji potenciální zákazníci. Přibližně tři procenta z nich jsou na vozíku,“ počítá Nemčková a odhaduje, že v Česku tak může mít kolem 50 tisíc potenciálních zákazníků. Z tohoto počtu je však třeba odečíst děti, protože se orientuje na pomůcky pro dospělé.

Přes relativně malý trh letos Needo dosáhne v tržbách na milion korun. Má kolem pěti set stálých zákazníků, tedy těch, kteří se pravidelně vrací. Zatímco první objednávka je obvykle na jeden výrobek v řádu stovek korun, ve druhé už kupují opatrovníci nebo rodiče postižených věci za tři tisíce. Hitem letošního léta prý byly inkontinenční plavky. Za dva roky pak Nemčková hlásí jen 29 stornovaných objednávek.

Přestože na webu je hlavní modelkou u všech pomůcek právě Paulína, není to typický zákazník. Většinou dnes Needo dodává pro důchodce, kteří podle Nemčkové tvoří více než dvě třetiny z oněch 50 tisíc potenciálních klientů.

Jde to i bez marketingu

Přestože z Needa už je solidní malý byznys, za marketing prý Eva Nemčková zatím neutratila téměř nic, snad kromě offlinové komunikace nebo letáků ve stacionářích. „V mé předchozí práci mi říkali, že jsem takový otvírač dveří, co se nebojí někam přijít a o něco požádat nebo se zeptat,“ říká.

Takzvaný brand awareness, tedy znalost značky, buduje i díky svým přednáškám a výrobky chodí nabízet přímo do kamenných prodejen. Přestože má byznys výhradně online, doplňuje ho trochu netradičně offline marketingem.

Celé Needo buduje přes příběh své dcery, a pokud od Evy Nemčkové někdy dostanete e-mail, pravděpodobně vám ho odprezentuje. Přiznává, že bez Paulíny by Needo nejspíš nemohlo fungovalo, ale nevidí na tom nic neobvyklého. „V mém předchozím zaměstnání ve Feedo jsme také používali příběhy. Vždycky chcete vysvětlit, jak vás to napadlo,“ říká.

Během našeho rozhovoru zaznělo i slovo kalkul. Některé z aktivit tak sama nazývá, i když upozorňuje, že vždycky za svými byznysovými potřebami vidí potřebu pomoci. Podle svých slov je v tomto pohledu trochu jako literární doktor Jekyll a pan Hyde.

„Nikdy mě to v práci nebavilo více než teď. Naplňuje mě, že svými zkušenostmi a znalostmi dokážu pomáhat oběma dcerám, než abych Kristínu jen poučovala. V případě Paulíny ji zase dokážu zapojit do celého dění tím, že ji fotím. Dělám to přesto, že marketingově by mi více pomohlo fotit seniora,“ říká.

Obě dvě stránky svého byznysu se ji navíc občas podaří propojit. Když například Mixit oslovil Kristínu s nabídkou placené spolupráce, vzdala se honoráře a Needo v jeho výši vybavilo svými výrobky tři stacionáře. Právě v tomto smyslu chce Eva Nemčková s firmami spolupracovat víc – aby vybavovaly potřebná zařízení, protože rodiny s postiženými lidmi jsou často i sociálně slabí.

dalibor-farny-boxed

Přečtěte si takéPočítač ho nebavil, tak se pustil do výroby digitronek. Dalibor Farný rozžhavil výbojky a vypiplal je ve světový unikátPočítač ho nebavil, tak se pustil do výroby digitronek. Dalibor Farný rozžhavil výbojky a vypiplal je ve světový unikát

Kombinace Needo a Made By Kristína dnes zaměstnává celou rodinu Nemčkových. Manžel Evy řeší hlavně distribuci, Eva fotí výrobky a komunikuje. „Naše garáž vypadá tak, že na jedné straně mám látky a šicí stroje a na druhé straně jsou vyskládané kuchařky #Upgrade, které zpracovala moje druhá dcera s babičkou. Můj synovec je grafik, takže ten nám dělá grafiku,“ popisuje rodinný byznys Eva Nemčková.

Dnes už se nicméně do celého kolotoče dostávají pomalu i lidé zvenčí. Firma navíc roste nejen po personální stránce. Ze značky Needo se začíná stávat celá platforma, která má od září vedle e-shopu také vlastní podcast Needo Talks.

„Na jedné straně mám látky a šicí stroje a na druhé straně jsou vyskládané kuchařky.“

„Chci téma obsáhnout ze všech úhlů. Budeme si zvát lidi z rodin, jako je ta moje, zřizovatele stacionáře, sourozence. Máme i rodiny, kterým dítě zemřelo, nebo takové, které ho odložily do ústavu. A přestože to jsou vážná témata, chceme vlastně ukázat, že všechno je to v pořádku a skutečné,“ říká podnikatelka. Cílem je prý celou problematiku detabuizovat.

V nejbližších měsících pak přijdou na řadu nové produkty jako kalhoty s vysokým sedem, overaly nebo rukavice pro postižené. V plánu je i expanze do zahraničí a překlad webu. Needo prý vždycky Eva Nemčková zamýšlela jako globální projekt. V jednotlivých zemích jí chtějí pomoct i její známé.

Nabídky integrace jejího zboží do velkoobchodů zatím odmítá – nechce se totiž spokojit až se 40% marží, kterou velcí obchodníci vyžadují. Nikdy nepřijala ani peníze od investorů, v začátcích si na vše vydělala sama.

needo3

Foto: Archiv EN

Kristína je vítězkou Masterchefa a Paulína je tváří značky Needo

Eva Nemčková tak překonala životní i byznysové překážky a na závěr říká, že teď je pro ní největší bariérou paradoxně byrokracie. „Náš sociální systém je nastavený na to, že vám dokazuje, na co všechno nemáte nárok, místo toho, aby vám řekl, na co máte,“ říká s povzdechem.

Pomoc od státu žádá i proto, aby mohla snížit ceny. Ačkoliv jde o pomůcky pro postižené, platí na ně klasická sazba DPH ve výši 21 procent. Obrátila se proto na Ministerstvo financí. Eventuálně by se také ráda dostala do seznamu výrobků Veřejné zdravotní pojišťovny, aby její klienti měli výrobky proplacené. Plánů má zkrátka pořád více než dost.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Počítač ho nebavil, tak se pustil do výroby digitronek. Dalibor Farný rozžhavil výbojky a vypiplal je ve světový unikát

Iva BrejlováIva Brejlová

dalibor-farny-boxedStory

Foto: Dalibor Farný

Digitronkové hodiny z dílen Dalibora Farného

0Zobrazit komentáře

Na tyhle hodiny se budete chtít dívat. Nevystresují vás, jak čas ubíhá. Vlastně každá změna čísla vám možná nahradí minimálně pár minut meditace. Oživená digitronková technologie Dalibora Farného dokázala něco, co se podaří málokomu – že předlouhá, pečlivá práce s rozmyslem se dokáže také prodat. Ovšem ne sama od sebe.

Potřebuje roky vývoje, veškeré úspory z předešlé práce a hodně zapálenou komunitu, která vám pomůže s výrobou něčeho, co už před desetiletími nahradila modernější technologie. Jenže možná trochu ukvapeně. Hodiny, jež ukazují čas zavřený ve skle, schovaný pod vzácnými plyny a pečlivě vytvarovaný drátkem, si nedávno pro své nejpřesnější měření objednala i NASA.

Dalibor Farný to – po letech zkoušení – se starou technologií totiž opravdu umí. A k ní pod značkou nesoucí jeho jméno přidává i tu moderní. Čas se synchronizuje bezdrátově přes internet a software hodin se může aktualizovat na dálku, což některým, dávno už prodaným, přidalo třeba noční režim. A hodiny jsou propojeny v cloudu.

Ze sklepa do kůlny a pak do zámku

Jak to bývá zvykem, šestatřicetiletý Farný začal se svým podnikáním ve sklepě. S propanbutanovou lahví, skleněnými trubicemi a takzvanou vakuovou vývěvou, která má z trubic odsát plyny. Digitronková technologie je na podmínky hodně náročná. Všechno musí být absolutně čisté, s naprosto jasnou chemickou reakcí.

farny

Foto: Dalibor Farný

Dalibor Farný uspěl se svými výbojkami

Ale brzo to nestačilo. Postavil si kůlnu, pak ale byla těsná i ta. Přestěhoval se do místního zámku, kde už mohl začít s malosériovou výrobou a zaměstnávat prvních pár lidí. Dnes je jich osm a denně vyrobí jen zhruba 10 až 16 kusů hodin. U zákazníků už je dohromady skoro 11 tisíc baněk a jen za poslední měsíc se tržby firmy dostaly na necelých 36 tisíc dolarů, což je přes 800 tisíc korun. Před nějakou dobou už ale do firmy přiteklo i 70 tisíc dolarů za měsíc, tedy více než 1,5 milionu korun.

Je to dost: každá jedna baňka zabere asi tři hodiny víceméně ruční práce a je podle toho náležitě drahá. Ale i s tím si nedávno Farný pronajal na zámku další místnost. „Co si pamatuji, moje první představa byla, že by to vůbec nemuselo být špatné řemeslo. Částečně dělat něco rukama a částečně se věnovat duševní práci s vývojem a zkoumáním. Když to vezmu zpětně, bylo to dost naivní,“ shrnuje své podnikání Farný.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Není jediný, který si všiml možnosti digitronky vyrábět a prodávat. Dnes najdete na internetu podobné kousky především pod pojmy nixie tubes, což je vlastně nejznámější, desítky let stará obchodní značka takových hodin. I Farný ji používá. Za starých časů by se v Česku šlo zorientovat podle ekvivalentu digitronky,a chcete-li úplně český výraz, pak byste asi volili pojem znaková nebo číslicová výbojka.

Kdysi byly asi tak zajímavé jako číslice na dnešních kalkulačkách. Ostatně na přístrojích takového typu také byly. Výbojky se uplatňovaly všude tam, kde bylo potřeba ukázat nějaké číslo, tedy kromě hodin hlavně na všech možných měřících přístrojích. Jenže technologii nahradily LEDky a postupně ji úplně převálcovaly. Nebyly tak křehké a měly daleko vyšší životnost.

dalibor-farny1

Foto: Dalibor Farný

Digitronové hodiny upoutají hned na první pohled

Dnes není příliš důvodů, proč se k původní technologii vracet. Ale i tak si jí zákazníci začali všímat – její vzhled je pro ně totiž velkým lákadlem. Jenže vyrobit digitronku je umění, proces, který zahrnuje vědomosti z oblasti fyziky a chemie, přesné postupy a ještě navíc zručnost. Takže když se přestaly vyrábět, zmizely i vědomosti o těchto procesech.

Léta výzkumu, pak zase frustrace

Farný říká, že vždy podnikal. Dlouho vytvářel weby nebo e-shopy, pak začal provozovat server i-bazar.cz, inzertní web na prodej použitého zboží, který vyrostl do čtyřky na trhu. Když se mu nejvíc dařilo, chodila na něj prý alespoň jednou měsíčně pětina internetové populace.

„Jenže mě nebavila práce u počítače. Neviděl jsem žádný výsledek,“ říká dnes. V roce 2011 narazil na technologii číslicových výbojek, která ho naprosto uchvátila. Svůj server opustil jen částečně – tím, že mu nevěnoval čas, je dnes už jen jedním z malých internetových projektů. A pustil se do 100 let staré literatury.

„V knížkách si najdete, jaký plyn nebo tlaky fungují, ale specifické věci, které by vám pomohly vyřešit poruchy, neexistují. To bylo většinou v hlavách vývojářů. Podařilo se mi dvakrát potkat s bývalými pracovníky Tesly Vrchlabí. Spoustu věcí si pamatovali. Ale se spoustou věcí se nepotkali,“ popisuje s tím, že tak vlastně od začátku vyrábí metodou pokus-omyl.

dalibor-farny2

Foto: Dalibor Farný

Unikátní práce s poutavým příběhem

Zatímco inzertní server ztrácel, výbojky rostly, i když velmi pomalu. Jen do začátku podnikání Farný dal něco mezi jedním a dvěma miliony korun a první roky provozu financoval z předchozích úspor. Teprve po čtyřech letech firma vydělala to, co spolkly náklady na její provoz. A po pěti letech sobě a své ženě, která mu s podnikáním časem začala pomáhat, vyplatil první mzdu. Tu minimální.

Cestu pokusu a omylu ale neopustil vlastně doteď. I proto musel v roce 2015 vyměnit prvních 50 elektronek, které poslal zákazníkům, protože usazující se nečistoty mechanismus zabily. Tehdy výroba jedné elektronky trvala dva dny, takže firma předělávala půl roku práce.

ondrej-kania

Přečtěte si takéV českém školství rosteme nejrychleji ze všech. Vnímám naše aktivity napůl jako aktivismus, říká Ondřej Kania v podcastuV českém školství rosteme nejrychleji ze všech. Vnímám naše aktivity napůl jako aktivismus, říká Ondřej Kania v podcastu

O dva roky později si situaci prožil znovu s poruchovým drátkem. Vůbec nejhorší to prý ale bylo loni. „To už jsme vyráběli sériově a všechno tak nějak běželo. A najednou jsme měli problém, který se nám nedařilo několik měsíců pochopit. A než jsme přišli na to, že ho vůbec máme, odesílali jsme zboží. Musel jsem psát 140 zákazníkům s tím, že jestli jejich hodiny budou vykazovat problém, ať mi dají vědět. Po devíti letech vývoje je to frustrující,“ přiznává Farný.

Jenže nakonec s potřebou řešení zareagovalo jen kolem 20 lidí. Jestli se totiž Farný na něco může spolehnout, jsou to právě jeho zákazníci. Většina ho prý sleduje od začátku, hltá jeho pokroky i celý vývoj a občas mu s nějakou částí výroby nebo výzkumu poradí. Farný si je získal naprostou otevřeností nejen v rámci toho, jak popisuje své nezdary a úspěchy, včetně podrobných návodů, co dělat a co ne.

dalibor-farny3

Foto: Dalibor Farný

Digitronové hodiny jsou vyráběné z velké části ručně

dalibor-farny-banka

Foto: Dalibor Farný

Digitronové hodiny jsou vyráběné z velké části ručně

Otevřený je navíc i ohledně financí. Na jeho webu se dočtete statistiky výroby i tržeb, procento vyrobených vadných kusů i aktuální stav účtu firmy. „Hodně lidí mi ze zájmu nebo z vlastní iniciativy posílá informace, a to velmi detailní. Jenom proto, že z toho mají dobrý pocit. Tak jsem to tak pojal. Že pro ně i pro ostatní budu publikovat informace i to, co se děje v pozadí,“ říká.

Podobnému zájmu se mimochodem těší i youtubový kanál Farného, kde ukazuje, jak digitronky vlastně vyrábí. Videa mají stovky tisíc zhlédnutí, ale některé i přes 3,5 milionu. Vůbec přitom nevadí, že na nich Farný z velké míry odhaluje všechny postupy, na které si dlouhé roky musel sám přicházet. Lidé dokáží ocenit, kolik je s výrobou každé digitronové baňky práce. A proč se s nimi musí zacházet doslova v rukavičkách.

Kalibrace NASA podle Farného

Zákazníci této společnosti jsou nadšenci. Prostě se jim líbí technologie i její vzhled. A oproti všem předpokladům po nákupu firmu neopouštějí. Přesto, že Farný ubezpečuje, že své výrobky dělá tak, aby dlouho vydržely. „Ve výsledku to stojí hodně peněz a ten zákazník se nám pro nové hodiny místo porouchaných nevrátí,“ směje se.

Nicméně se prý ukázalo, že si chodí pro jiné – do další místnosti, jako dárek pro kamarády, nebo se stává, že přijde nový zákazník, protože je viděl u souseda. Půlka klientů je ze Spojených států, zbytek především z Velké Británie, Austrálie, Kanady a Německa. Významnější počty jsou ještě ze zemí Beneluxu a Skandinávie. V Česku je prý možná pár desítek nakupujících.

K nim jsou tu pak takoví zákazníci, na které Farný jakoby zapomněl a zmiňuje je až na přímý dotaz. Hodiny z jeho dílny najdete třeba v karlovarském Grandhotelu Pupp. Jedním z vůbec prvních zákazníků se stal bývalý technologický ředitel Applu. „Sem tam se ozve,“ říká Farný.

A nejnověji se mu podařil opravdový kousek, když si jeho výrobek objednala NASA. V Kennedy Space Center totiž potřebují měřit s takovou přesností, kterou člověk nejen nevidí, ale ani si ji vlastně pořádně nepředstaví. Zato číslicové výbojky ji zvládnou.

„Napsali nám z jedné jejich laboratoře, že mají starý digitronový displej, který používali na kalibraci vysokorychlostních kamer. Displej se připojí na jejich časový server, dekóduje časový signál a zobrazuje čas s maximálním rozlišením. Kamery potom tento displej natáčejí a porovnává se čas, který je zachycen na snímku, s digitálním časem u snímku,“ popisuje Farný.

hendrik-meyer-bezrealitky

Přečtěte si takéBezrealitky nově plní stejné podmínky jako realitky a hlásí: Nechceme se schovávat, ale makléře ani provize nechystámeBezrealitky nově plní stejné podmínky jako realitky a hlásí: Nechceme se schovávat, ale makléře ani provize nechystáme

Je to trochu zamotané, protože tento projekt NASA vlastně natáčí čas a potřeboval přístroj, který by jej ukazoval – tedy právě zmíněný displej. Ale hodiny to nejsou.

A teď ta neviditelná přesnost. Původní displej z NASA byl už pro moderní kamery příliš pomalý. Uměl ukázat 1 000 snímků za sekundu. LED diody by dokázaly víc, ale ty byly špatně seřízené a problikávaly, takže se zase nedaly natáčet. Farného digitronový displej posunul NASA o řády výš. Umožňuje totiž kalibrovat kamery do 100 tisíc snímků za vteřinu. Nebo obráceně: tyhle hodiny–nehodiny mění svá čísla stotisíckrát za jedinou vteřinu.

Dalibor Farný

Přístroj pro NASA Dalibora Farného

„Ty digitrony podle mě vybrali proto, že neměli čas to řešit,“ představuje si Farný s tím, že v NASA potřebovali funkční kalibrační displej, viděli digitrony a napsali rovnou jemu. „Měli na to vypsaný rozpočet, oslovili nás a my jsme byli schopní ho vyvinout na základě požadavků v jednom e-mailu. Člověk, který s námi ten projekt řešil, byl vytížený problémem se Starlinerem. To ukazuje, jak minoritní náš projekt pro ně byl a jak důležité na naší straně byla schopnost rozluštit, co přesně zákazník potřebuje a poradit si s tím u nás sami,“ popisuje.

Dnes jsou ovšem hodiny z této zakázky dvoje: jedny v jedné z laboratoří amerického vesmírného centra, druhé u jednoho z kontraktorů NASA. I tak Farný dodává, že projekt každopádně špatně nacenil. Firma nad ním strávila násobně více času, než čekal. S takovými, tedy vývojovými hodinami, by firma v černých číslech zůstat nedokázala. „Hodně nového jsme se toho ale o digitronech dozvěděli. To se vždy v budoucnu hodí,“ říká.