V září tomu bude rok, co začala jedna z nejvýraznějších iniciativ za záchranu oceánů od plastového znečištění. Celou akci měl na svědomí nizozemský mladík Boyan Slat s projektem The Ocean Cleanup, v rámci kterého se jeho týmu podařilo navrhnout unikátní plovoucí systém pro povrchový sběr spotřebovaných plastů.

Jakmile byl položen na hladinu Sanfranciského zálivu a vydán pokyn lodím, aby se s touto masivní konstrukcí z trubek a sítí rozjely směrem k oblasti Great Pacific Garbage Patch (Velká tichomořská odpadková skvrna), kde je koncentrace plastového odpadu velmi kritická, šlo o velkou věc. Tým si nicméně po několika měsících provozu uvědomil, že systém nepracuje tak, jak by měl.

Nejen, že z něj zachycený odpad unikal zpět na širé moře, za což mohly především výkyvy rychlosti umocňované poryvy větru a nárazy vln, ale také se rozpadla jeho klíčová část. Proto byl The Ocean Cleanup nucen systém stáhnout na pobřeží, rozložit ve svých dílnách a společně s inženýry se podívat na příčiny tohoto selhání.

Problém byl se sítí a těžkou elektronikou

Co se týče konstrukce, inženýři objevili především dva hlavní problémy, kvůli nimž musel být systém odstaven. Tím prvním bylo až příliš těsné přichycení sítě pod plovoucími trubkami, které nedokázaly vzdorovat vyvíjenému tlaku a praskly.

Aby jim bylo uleveno, vymysleli v The Ocean Cleanup nový princip, pomocí kterého může podvodní síť pro zachytávání odpadků oddálit od samotné bariéry do středu tohoto „účka“, kde by byla udržována pružnými popruhy.

V souvislosti s náporem na samotnou trubkovitou konstrukci odstranili inženýři i takzvané stabilizační kostry, které měly původně za úkol zamezovat případnému převrhnutí základny s elektronickým vybavením. S tím se pojí i eliminace těžké elektroniky, kterou nizozemský startup podle všeho tolik nepotřebuje.

Hlavně ať neodplavou plasty

Neméně důležitým aspektem správného fungování tohoto masivního systému je zamezení tomu, aby nasbírané plasty z vnitřních míst neodplouvaly zpět na širé moře. Na pevnině totiž tým zjistil, že je prakticky jedno, jestli mechanismus plave rychleji, nebo pomaleji než přítomný plastový odpad. Klíčové je, aby dodržoval konzistentní rychlost.

Na otevřeném moři se však konzistentní rychlost velmi těžce koriguje, protože nikdo přesně netuší, jakou sílu budou mít vlny a v jakém směru bude narušovat celé dění vítr. Proto The Ocean Cleanup vsadil na speciální strukturu plovoucích bójí, které mají zaručovat stabilní (rychlejší) plavbu systému. Zjednodušeně řečeno ji potáhnou za sebou a budou využívat síly větru.

Tým má nicméně v záloze i plán B, pokud by bóje selhaly. Tím je implementace „kotvy“ na bázi padáku, která by fungovalo opačně a celý systém naopak zpomalovala. Ideálně do rychlosti vody, čímž by kopírovala stejné tempo plovoucí bariéry a plastových odpadků.

Pokus číslo dvě zahájen

Poté, co inženýři po měsících práce sběrný systém předělali (i po stránce menší velikosti a modulárnosti pro rychlejší úpravy či přidělávání dodatečných bloků), vypustili jej zpět na oceán. Aktuálně míří opět do oblasti zvané jako Great Pacific Garbage Patc, která se nachází přibližně v polovině cesty mezi Kalifornií a Havají, kde zaujímá rozlohu o velikosti tří Francií (států).

Vize The Ocean Cleanup i přes dosavadní problémy zůstává stejná: do pěti let vyklidit alespoň polovinu veškerého oceánského odpadu v tomto úseku, ideálně za pomoci až 60 podobně fungujících systémů, které by se měly postupně vyrábět. S původním systémem měl tým nasbírat okolo 2 tun odpadu a nyní chce přidat další.