Jen se bavil životem, miliony dolarů přišly za pár let. Jeho příběh je tím nejlepším, co jsem kdy četl
Číst si paměti Marka Hoppuse z kapely blink-182 byla pořádná jízda plná upřímnosti, vtipu a punk rocku. Dozvíte se v nich i to, co nechcete.
Komentář Filipa Housky. „To jsem opravdu přečetl 400 stran za necelé dva dny? Když sotva přečtu dvě knížky za rok? A to ještě s velkým donucením?“ Sám jsem se divil tomu, co jsem o víkendu dokázal. Čtení knih opravdu není můj šálek kakaa, ovšem když se mi do ruky dostaly nové memoáry týpka, který doslova formoval moje – a možná i vaše – dospívání, zkusil jsem to. Životní zpověď Marka Hoppuse z blink-182 mě nadchla. Hodně. Jako nic jiného.
Byly to skvělé časy. Když jsem jejich písničky přes iTunes ládoval do iPodu, když jsem si v pokoji kreslil jejich logo na papír (i na kůži), když jsem četl vše, co se okolo nich na internetu šustlo. A pak se u toho rozplýval se spolužákem, který je miloval možná ještě víc než já. A když před dvěma lety poprvé přiletěli do Česka, ani jsem na koncertě nezpíval. Byl jsem jako sloup a s otevřenou pusou nevěřil, že je pár metrů ode mě Mark Hoppus, třetina slavných blink-182.
Právě jemu teď na českém trhu vyšly přeložené memoáry s názvem Fahrenheit-182, které na čtyřech stovkách stran dávají nahlédnout do jeho života. Od vyrůstání v poušti na jihu Kalifornie přes první hraní na baskytaru mezi opilými a sjetými teenagery na párty až po střetnutí s Tomem DeLongem, jeho neméně slavným parťákem, se kterým blink-182 založil a zapsal se tak navždy do dějin moderní punkrockové hudby.
Jestli si potrpíte na uhlazený způsob psaní, který se kvůli strachu z reakce veřejnosti nikoho nedotkne, vadí vám nesourodost jednotlivých kapitol a odmítáte číst něco, kde se pravidelně sprostě nadává, není to kniha pro vás. Korektnost a zalíbení totiž Mark Hoppus nikdy neměl v krvi, ani v dobách své největší slávy. Byl to pouliční spratek, dětinský vtipálek a člověk bez zábran. A přesně takto na vás Fahrenheit-182 zapůsobí.
Je to skoro až dokonalá sonda do jeho hlavy, kdy jako kluk bez představy o tom, co bude v dospělosti dělat, brázdil ulice rodného Ridgecrestu, kde mu nad hlavou létaly armádní stíhačky, a vymýšlel jeden stupidní plán za druhým. Je to ale zároveň krásná ukázka toho, čeho se dá dosáhnout, když se prostě nevzdáte a kvůli něčemu, co milujete, jdete možná až za hranu toho, jak se to má dělat. Navíc bez přesného plánu.
Z vyprávění je cítit, jak měl svůj život na háku. Prostě se chtěl jenom bavit – a hudba mu k tomu dala dokonalou příležitost. Mohl v ní světu předávat to, co on sám chtěl. A nikým se nenechával ovlivňovat. On sám považuje svou drzou nezávislost za jeden z hlavních úspěchů blink-182, kteří byli na přelomu tisíciletí tak slavní, že i ikoničtí Green Day jim záviděli. A všechno to ve svých pamětech nezabarveně prezentuje. Včetně toho, jak se z toho celého stala multimilionová mašina.
Jsou tam desítky (možná i stovky) zajímavostí, u kterých se vsadím, že je ani ti nejvěrnější fanoušci blink-182 neznají. Některé mě tak překvapili, že jsem si je musel vyfotit do telefonu (a třeba si je někdy ještě otevřu). Ostatně kdo by tušil, že veleúspěšná deska American Idiot od zmíněných rivalů z Green Day je pojmenovaná po… Nebo že při útocích z 11. září zrovna natáčeli videoklip, který nakonec nemohli vydat, protože… Anebo…
Hodně zmínek je navíc podpořeno autentickými fotkami, které online jen stěží najdete. A pak tam také objevíte velký nápis FUCK, který zabírá půl stránky. Současně v knize narazíte i na Markův pohled na videoklip k nejslavnější skladbě All the Small Things, kterému absolutně nevěřil a ze kterého se nakonec stala kultovní záležitost. Nebo zjistíte, proč se blink-182 přezdívalo „kapela naháčů“. A backstory o účasti ve filmu Prci, prci, prcičky už jste slyšeli?
Mark se ale uměl chovat i dospěle a řešit věci bez vtipu a nadsázky. V knize popisuje narození prvního syna, stejně tak jako nebezpečný stalking od jedné bláznivé ženské. Dává nahlédnout pod pokličku svým silným depresím a úzkostem – a otevřeně mluví mimo jiné o své rakovině. Prostor tam má i složitá situace s jeho otcem, který synově kariéře příliš nevěřil.
Fahrenheit-182 je zkrátka a jednoduše napěchovaný vším, co jako fanoušci blink-182 – a Marka obzvlášť – chcete znát. Není to povrchně napsaný příběh pro příběh, jak u světově známých osobností bývá zvykem. Je to jedna z nejupřímnějších věcí, kterou jsem kdy četl. A také je zatraceně vtipná a chytlavá. „Make yourself look really stupid so you don’t feel bad doing something a little stupid.“
