Výkony na hraně fyzických možností a diváci ve varu kolem trati, ale i bohatý doprovodný program. To vše se neodmyslitelně pojí s legendárním cyklistickým závodem Tour de France. Je to zážitek, který z pozice závodníků znají jen ti nejelitnější jezdci. Existuje ale způsob, jak si takovou atmosféru může užít i cyklista amatér. Závod L’Etape v Česku v oficiálních barvách Tour de France pořádá agentura Petr Čech Sport, jejíž akce mezi ostatními ve světě patří k těm nejlepším.

Stát se na chvíli závodníkem slavného závodu, to v současnosti lze zažít na dvaatřiceti akcích po celém světě. Pro agenturu A.S.O., pořadatele Tour de France, je to z byznysového pohledu atraktivní způsob, jak zvýšit povědomí o značce už tak prestižního podniku. Na mapě akcí s názvem L’Etape jsou závody v USA, Brazílii nebo Thajsku. Najdeme tam i řadu evropských zemí včetně Česka, kde se jezdí třetím rokem.

Na přelomu let 2019 a 2020 se k Tomáši Pravencovi, řediteli sportovní agentury Petr Čech Sport, doneslo, že A.S.O. chce L’Etape přivézt do střední Evropy. Tehdy se takové události konaly ve zhruba deseti zemích světa. A protože Pravencova firma hleděla směrem do mezinárodních vod, upoutalo to jeho pozornost. „V tu dobu jsme se chtěli posunout dál, ale Tour de France bylo něco nepředstavitelně vzdáleného,“ říká Pravenec. Jenže pak zazvonil telefon.

A.S.O. dostalo na Petr Čech Sport doporučení a firma od té doby závod v Česku pořádá. Platí přitom mezi ostatními organizátory pod značkou L’Etape za špičku. Zkušeností má totiž na rozdávání, funguje od roku 1994 a přes dvacet let v Česku organizuje sérii horských závodů Kolo pro život, její běžkařskou obdobu Stopa pro život a další akce.

Agentura je součástí holdingu Sport Invest, ve kterém Pravenec na různých pozicích působí osm let. V Petr Čech Sport, kde je od roku 2014 investorem i bývalý fotbalový brankář, je pátou „sezonu“. K pozici ředitele se propracoval takříkajíc od píky – začínal jako brigádník ve Sport Investu, což znamenalo vozit sportovcům cokoliv kamkoliv. Přes práci v oddělení komunikace dceřiné firmy se dostal do jejího vedení a v rozhovoru pro CzechCrunch mimo jiné popisuje, co všechno obnáší práce pod značkou nejslavnějšího cyklistického závodu.

Jaké na vás má A.S.O. výměnou za značku související s Tour de France nároky?
Pravidla, kterými se musíme řídit, mají asi tři sta stránek. Velmi podrobně popisují zabezpečení trasy nebo velikosti loga na dresech a podobně. Hodně také dbají na to, abychom nezaměňovali L’Etape se samotnou Tour de France. Na začátku to byl šok. Minimum členů našeho týmu se do té doby podílelo na silničních závodech. Vzali jsme to ale jako výzvu a zpětně musím říct, že i kvůli tomu jsme mezi všemi L’Etape ve světě agenturou A.S.O. hodnoceni jako jedni z nejlepších. Neděláme to totiž jen proto, abychom vydělali peníze, což se v zahraničí děje docela často. Ale chceme, aby to byla výkladní skříň.

Vrací se vám takové výsadní postavení mezi ostatními akcemi?
Jsme díky tomu schopni si u A.S.O. něco oproti ostatním pořadatelům prosadit. Od dalšího ročníku například budeme mít jako vůbec první i horskou etapu. Dokážeme si také vyjednat levnější licenční poplatky, protože je s námi agentura spokojená a nechce o nás přijít. I kvůli tomu s ní dnes jednáme o možnosti pořádat L’Etape v Rakousku, kde zatím není. Poctivost se nám opravdu vyplácí.

Značku L’Etape máte třetí rok. Předpokládám, že je časově omezená, že?
Ano, máme zaplacený ještě příští ročník. Nicméně už dnes jednáme, jak už jsem řekl. A vypadá to, že se domluvíme na prodloužení o další tři nebo čtyři roky.

Jak moc máte organizačně od A.S.O. svázané ruce a do jaké míry si věci můžete dělat po svém?
A.S.O. je pro nás takový hodný táta, který dohlíží, ale věří nám a nechává nám patřičnou volnost. Musíme jim samozřejmě dávat vše vědět a jsme v úzkém kontaktu, ale obecně nám do toho díky naší pověsti moc nemluví. Už na první ročník se přijeli podívat jejich zástupci, koukali na naši VIP zónu a říkali, že tak hezké to nemají ani na Champs-Élysées. Nedávno jsem se v Paříži na letošní Tour mohl sám přesvědčit, že měli pravdu.

Jak nákladný závod to je a kolik vás stojí zmíněné licenční poplatky?
První rok jsme se dostali na kladnou nulu. Další rok to bylo lepší. Letos ještě účtujeme, ale myslím, že se zase o kousek posuneme. Konkrétně to znamená jednotky milionů korun, které nám zůstanou. Celkový rozpočet L’Etape se pohybuje kolem 15 až 16 milionů korun. Na jednodenní akci je to na české poměry gigantické číslo. Poplatky z toho jsou asi jedna až dvě třetiny. Pořád nás tedy stojí více ta samotná realizace, marketing a vše okolo.

Jaký zájem mají lidé zajet si závod pod vlajkou Tour de France?
Už od začátku je naší absolutní prioritou bezpečnost. Na trať totiž vypustíme asi tři tisíce závodníků, což je obrovský balík. Navíc vzhledem k délce závodu a profilu trati není pravděpodobné, že by se startovní listina nějak výrazně trhala. Pro srovnání – profesionální peloton Tour de France má zhruba dvě stě jezdců. Lidi tak učíme, jak se mají v balíku chovat. Vytvořili jsme instruktážní videa a před každým závodem máme brífinky, kdy celou trať projíždíme a upozorňujeme na zákeřná místa. Mohlo by se zdát, že na tom lpíme až moc, ale vrací se nám to. Podle zpětné vazby, kterou jsme si zjišťovali, se asi devadesát devět procent lidí cítilo bezpečně. Nechtěli jsme s velkou pompou do Česka přinést značku Tour de France a pak nedejbože řešit větší počet zranění. Chceme, aby si to lidé užili.

Aby to bylo něco, co si lidé pamatují, o to se nestará jen závod samotný. Stejně jako v případě Tour de France máte široký doprovodný program.
To nás hodně odlišuje od ostatních pořadatelů L’Etape. Po prvním ročníku, kde jsme se o něco takového pokoušeli, jsme si řekli, že sportovní část je pro nás úplně stejně důležitá jako atmosféra. Takže do obcí zavážíme občerstvení a ony v rámci toho třeba oslaví nějaké výročí, vyrábějí si chorea a tak dále. Vím dokonce, že se někde, kudy jsme projížděli, jednou konala svatba. A když si představím, že jsem hobík, který párkrát do týdne jede na švih a najednou projíždí obcí, kde fandí stovky lidí, je to zážitek. Letos jsme měli i reklamní karavanu, která jela před pelotonem.

Mají obce zájem, aby jimi L’Etape projížděla?
Ano, volají nám buď starostové obcí, přes které jsme jeli minule, a ptají se, jestli dorazíme znovu. A pak také ti, kteří by chtěli, abychom se tam ukázali. Je to pro ně vděčné, udělají si nějaký program, seženou si na to i nějaké dotace. Většinou je i pěkné počasí, navíc na konci týdne a o víkendu. Vzhledem k tomu, že se to týká Středočeského kraje, lidé se mezi sebou docela znají a předávají si informace. Tím, že obce na určitou dobu uzavřeme, bereme to tak, že výměnou jim za to něco musíme přivézt. Starostové pak v televizním vysílání hrdě mluví se znakem obce na tričku.

Dalším detailem je i spolupráce s komentátorem ČT Sport Tomášem Jílkem, který je s přenosy ze Staré dámy pevně spjatý.
Ano, to funguje bezvadně. Jeho hlas je s Tour de France v Česku spojený, takže dokresluje tu celkovou atmosféru. Tomáš nám dělá i tiskové konference a je tam i nějaká obchodní spolupráce v rámci vysílání profi Tour de France v České televizi.

Jak na propojení s prestižním závodem slyší sponzoři? Předpokládám, že co se týče příjmů, je to pro vás významná položka.
Je to takový hadr na býka, v dobrém slova smyslu. V porovnání s ostatními projekty je u L’Etape méně přesvědčování. I v kombinaci s tím, že jsem z Petr Čech Sport. U jiných projektů musíme přemýšlet například i o tom, kdy se sponzory jednat, abychom nepřišli v momentě, kdy už mají uzavřený rozpočet. Tady se nám stává, že podepisujeme smlouvy ještě pár týdnů před akcí, protože firmy prostě chtějí být u toho. Potvrzuje to, že černo-žlutá prostě táhne, i když je to „jen L’Etape“.

Co vám u vašeho závodu ještě chybí?
Letos se nám nepodařilo přivést legendu Bradleye Wigginse, který nakonec kvůli osobním problémům nepřiletěl. Vloni tu ale byl Andy Schleck a jel v balíku s lidmi. Něco podobného bychom chtěli udělat i příště. Velkou výzvou je horská etapa. V příštích třech letech chceme v rámci ní v Česku testovat lokality, kde by se v budoucnu dalo uvažovat o startu Tour de France. Což je téma, které jsme s A.S.O. už nakousli. A protože jsme s nimi v dobrém kontaktu, příští rok přijede ředitel závodu Christian Prudhomme z A.S.O., podíval by se na to svým okem a v horizontu pěti šesti let bychom chtěli start Staré dámy přivést do Česka. Znamenalo by to tři plně závodní etapy.

Je to reálné, Tour de France v Česku?
Mezinárodně přemýšlíme dlouho. Fungovalo Kolo pro život, tak jsme koukali ven. Chytila se L’Etape v Praze, zavedli jsme horskou etapu. Když se nám podaří ta, logicky budeme koukat dál. Víme, že ten cíl je stále na světelné míle vzdálený, ale ta šance tu je. O co jiného bychom měli usilovat? Kvůli náročnosti organizace toho závodu se točí vlastně docela malý počet destinací. Ale teoreticky je na něco takového Praha ideální lokalita, daleko důležitější ale je, aby A.S.O. věděla, že je v zemi někdo, kdo to dokáže zorganizovat. A ten někdo jsme my.

V Petr Čech Sport organizujete i horský seriál Kolo pro život. Je to rozdíl oproti silničnímu závodu?
U těch silničních závodů je více papírování. Přípravy na další L’Etape trvají celý rok a poslední razítko přitom běžně dostáváme pár dní před začátkem akce. Takže máme dedikovaného člověka, který řeší pouze povolení, komunikuje s úřady a zjišťuje, jestli se někde na trati nebude tou dobou rekonstruovat most nebo autobusová zastávka. To jsou všechno věci, které nám do toho mohou hodit vidle. Rozdíl oproti horským kolům je také délka. Dlouhá verze má okolo 130 až 140 kilometrů, takže potřebujete více lidí, více dopravních značek, více všeho. Třetí rozdíl je v bezpečnosti. V lese se může stát, že odněkud vyjede cyklista, běžec. Když ale uzavíráte 140 km silnic a jedete skrz obce, je těch rizik logicky víc.

Kolo pro život je seriál, který děláme už pětadvacátou sezonu. Sjednotili jsme tím spoustu závodů, které dřív řešili různí organizátoři. Obecně je to fenomén v Evropě nevídaný. V současnosti máme dvanáct zastávek a lidé vědí, že ať přijedou na kteroukoliv, budou mít k dispozici stejně kvalitní servis. Pro Kolo pro život vozíme sprchy, vlastní catering i jídelní stan. Na místě vyroste cyklistické městečko, to musíte přijet, abyste to zažil. Průměrná účast na jednom závodu je čtrnáct set jezdců, kteří si na místě také díky spolupráci s výrobci kol mohou stroje půjčit a vyzkoušet si na nich závod jet.

Jak si oba závody stojí z pohledu nákladovosti?
Celý seriál Kolo pro život nás stojí plus minus stejně jako jedna L’Etape.