Přelom devatenáctého a dvacátého století. Arthur Morgan přešlapuje kolem svázané ženy, která naléhavě prosí o pomoc. Ostřílený psanec ale tápe. Místo záchrany ji třikrát zmateně kopne, než se vůbec pokusí ji osvobodit. Marně. „Arthure, ty maniaku, co to děláš? Co to z tebe vyrostlo na tom Divokém západě?“ zhrozí se za klávesnicí důchodce, který se zoufale snaží najít správnou klávesu, jež by hernímu protagonistovi Red Dead Redemption 2 umožnila ženu vysvobodit.

I takové momenty patří k vysílání Ivana Běhounka, streamera, který se v 71 letech rozhodl jít proti proudu. V době, kdy většina jeho vrstevníků tráví důchod u televize nebo na zahrádce, si on razí cestu jako jeden z nejoriginálnějších tvůrců na české herní scéně.

Jeho vstup do světa online tvorby se odehrál před dvěma lety. „Říkám si, že jsem do videoher tak nějak dorostl. Asi mám opožděný vývoj,“ směje se zeširoka senior z Vlašimi, který dnes pod přezdívkou GerontGamer láká stovky fanoušků na své profily na YouTube a Twitchi. Tam s nadšením sledují, jak ve volném čase poklidně paří ty nejslavnější herní pecky.

Nemá přitom žádný plán ani strategii. Když má chuť, prostě zapne počítač, pustí vysílání a začne si povídat s publikem. „Nejradši mám asi God of War, Red Dead Redemption 2 a obrovsky mě bavil Detroit: Become Human. A naposledy jsem hrál Resident Evil,“ líčí zapáleně.

Sám s počítačem plným her

Dřív Běhounkovi videohry nic neříkaly. Zlom přišel poté, co se před více než dvaceti lety rozvedl a začal žít sám. „Můj syn hrál hry, tak jsem mu chtěl koupit k sobě počítač. A říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybychom někdy hráli spolu. Tak jsem pořídil další. Ale ukázalo se, že syn raději hraje sám,“ vzpomíná.

Vztah se synem se časem zkomplikoval, až se nakonec pohádali a jejich kontakt se postupně rozpadl. Běhounek zůstal sám, jen s počítačem a účtem na Steamu, kde měl nasbíranou pěknou řádku her. Občas si ve volných chvílích nějakou z nich pustil, ale nikdy se do žádné opravdu nepoložil. Hrál spíš náhodně, bez většího zaujetí.

To se změnilo až v jeho posledním zaměstnání před odchodem do důchodu. Tam potkal kolegu, který mu s nadšením doporučil videohru God of War. „Ty vado! Bylo to skvělý,“ hodnotí dnes už zkušený hráč s úsměvem moment, kdy se jeho herní vášeň naplno probudila.

Právě při procházení titulu, který v roce 2018 získal prestižní ocenění Game of the Year, ho poprvé napadlo, že by si možná rád během hraní s někým povídal. Později položil známému otázku, která nastartovala jeho streamerskou dráhu. „Hele, Jardo, myslíš, že by někoho zajímal dědek, který streamuje?“ Odpověď byla jednoznačné ano.

Běhounek dlouho neváhal, pořídil si kameru a zkusil štěstí. Učit se se streamovacími platformami podle něj nebylo vůbec náročné. „Našel jsem pár videí, jak vše spustit, a bylo to. Nebyl jsem během prvního vysílání ani nervózní, ale to zejména proto, že mými prvními odběrateli byli kamarádi a rodina,“ vzpomíná.

Později však začali sledující přibývat. „Nejdřív dvacet, pak třicet. Říkal jsem si, že to je neskutečné. A když jich bylo sto, představil jsem si, jaké by to bylo vidět je všechny pohromadě. Vždyť to už je dav,“ přemítá nad tím, jak se jeho komunita sledujících začala rozrůstat.

Autentický obsah bez pravidel

Na rozdíl od profesionálních streamerů nemá Běhounek pevný rozvrh vysílání. „Zkoušel jsem si to plánovat. Jakmile jsem ale věděl, že musím nahrávání zapnout, už mě to tolik nebavilo,“ vysvětluje. Svým divákům se tak věnuje jen tehdy, když má chuť, a hraje jen to, na co má zrovna náladu.

Často tak hry ani nedokončí, jeho fanoušky to nijak neodrazuje. „Lidé si zvykli na to, že takhle funguju. A pořád přicházejí noví, kterým můj přístup vyhovuje. Prostě narazí na to, že zrovna hraju, a přijdou se podívat. No a většinou se mě u toho zeptají, co jsem měl k obědu,“ vypráví s tím, že právě tahle otázka je součástí každého jeho vysílání.

Jeho styl natáčení je neobyčejně autentický. Nestříhá, neschovává technické problémy ani se nepřetvařuje. Do vycizelovaného obsahu jiných českých tvůrců má opravdu daleko – a právě to jeho fanoušky okouzluje. „Všechno, co vidí, je přesně tak, jak se to stalo. Včetně toho, že třeba zapnu stream a zjistím, že mi nefunguje kamera,“ krčí rameny.

Děda za klávesnicí baví

Dnes má jeho účet GerontGamer přes 2 500 odběratelů a stabilní komunitu věrných diváků. „Úplně stejně jako paření her mě baví to, že se s lidmi bavím. Že mi do chatu něco napíšou a já na to nějak reaguju,“ popisuje.

Zásadní zlom v jeho nově objevené cestě přišel nedávno, když ho na Instagramu zmínil známý streamer Agraelus. „Bylo to neuvěřitelné, hraju si svou hru, když v tu ránu mi začnou psát desítky lidí, mezi nimi i Agraelus. Nevěřil jsem tomu, myslel sem si, že si ze mě někdo střílí. A pak mi do hodiny přibylo asi pět set odběratelů,“ vzpomíná důchodce s nadšením.

Běhounek si překvapivě oblíbil i horory. „Důchod nemá být nuda. Chci a potřebuju v životě nějaké vzrušení a hororové hry jsou na to ideální. Občas se tak leknu, že na jezdicí židli odjedu třeba dva metry od monitoru,“ popisuje barvitě své streamy a s úsměvem připouští, že pro člověka v pokročilém věku mohou takzvané „lekačky“ představovat i určitý zdravotní risk.

„Jestli to se mnou sekne, to se teprve uvidí. Ale je pravda, že na sobě pozoruji, že když budu celé dny jen sedět na zadku, nebude to se mnou dobré. Už teď mi trochu stoupá váha,“ culí se.

Finanční realita a budoucí plány

Streamování mu zatím prakticky nic nevynáší. Ale to mu je úplně jedno. Když Běhounek odcházel do důchodu, spočítal si, že mu i po zaplacení nájmu a energií zůstane zhruba stovka denně na jídlo.

Přestože je jeho rozpočet skromný, považuje ho za naprosto dostačující. A protože se jeho situace díky příspěvkům na bydlení prý začíná zlepšovat, peníze pro něj nejsou hlavní motivací. „Není to můj plán pro tuto aktivitu. Můj plán je užít si prostě srandu, bavit se hrami,“ říká s úsměvem.

Navzdory tomu, že se nevydal komerční cestou, se nedávno po vzoru ostatních streamerů pustil do promýšlení možnosti vlastního merchandisingu. Namísto tradičních triček nebo náramků se však rozhodl nabídnout svým fanouškům něco úplně jiného. „První kus exkluzivního merche jsem vám přinesl,“ říká a s úsměvem mi podává igelitku ze samoobsluhy, kde jsou modrozelené trenky podepsané zlatou fixou.

„Když je léto a mám v bytě horko, tak holt streamuju v trenclích. A oni si toho moji diváci všimli a začali si z toho dělat legraci. Jenže pak se mi ozval starý známý s tím, že mi skutečně pomůže rozjet e-shop. A vzápětí se jeden z mých sledujících nabídl, že pro mě zdarma udělá grafiku, kterou na ně můžu tisknout,“ vypráví.

A tak se zdá, že by si důchodce kromě internetové kariéry mohl brzy zřídit i vlastní e-shop. Zatím má k dispozici jen prototypy svých produktů, jeho nápad i inspirace jsou však bezesporu nevšední.

Pro Běhounka je ovšem streamování víc než jen zábava. „Myslím, že to je dobrý způsob, jak se udržet na stará kolena lucidní. Ale jestli bude fungovat a já pomocí toho třeba o pár let oddálím stařeckou demenci, to je otázka. Ale doufám, že ano,“ vysvětluje svůj přístup s lehkostí a upřímností sobě vlastní.

Jeho pozitivní pohled na stáří není zdaleka samozřejmostí. „Já měl kdysi nevlastního otce a ptal jsem se ho: ‚Luboši, jaký je to stáří?‘ A on mi řekl: ‚Stojí to za prd.‘ A já musím říct, že to je úplně naopak. Je skvělý. Je to nejlepší část mého života,“ říká hrdě.

Právě hry jsou jednou z věcí, které akčnímu seniorovi dávají do života nový elán. A plány do budoucna má jasné – chce dál hrát, kdy se mu zachce, a to, co ho skutečně baví. Už teď se navíc těší na nové herní tituly, které rozhodně nehodlá minout. „Musím si zahrát nového Zaklínače 4, pak určitě další díl Resident Evil: Requiem a stoprocentně nesmím vynechat Silent Hill f,“ říká.