Byla to nenápadná zmínka na LinkedInu, která toho ale hodně napoví o systematičnosti, cílevědomosti a ambicích celé rodiny. Loni na přelomu léta a podzimu napsal na populární profesní síť Mojmír Zálešák, tehdy ještě vrcholový manažer nadnárodní vodohospodářské a energetické společnosti Veolia, že se završil „jeden z významných rodinných projektů“. Na mysli měl to, že jeho syn se dostal na prestižní americkou vysokou školu New York University a vyrazí za kariérou na Wall Streetu.

Mojmír Zálešák junior byl už předtím docela známou, byť velmi mladou postavou zdejší investiční scény: se svými spolužáky z gymnázia Nový PORG zabodovali na mezinárodní investiční soutěži a následně rozjeli ve spolupráci s J&T vlastní investiční fond NextGen, na který dohlíží Michal Semotan. Kromě toho se Zálešák junior angažuje ve spolku Econet, který sdružuje právě mladé lidi se zájmem o ekonomiku a finance.

Takže to, že podobně jako jeho kamarád a Semotanův syn Daniel odešel i on studovat do zahraničí, nebylo vlastně až tak překvapivé. I volba Stern School of Business při New York University, což je jedna z nejuznávanějších byznysových fakult světa, byla logická. Zálešák mladší by totiž rád zamířil na Manhattan sbírat zkušenosti v některé z vyhlášených bank, třeba v Goldman Sachs, a jednou by chtěl mít vlastní fond či investiční společnost, láká ho i oblast fúzí a akvizic.

Stern School of Business je pro takovou kariéru vhodná volba. Jeho spolužákem tam od podzimu je mimo jiné i nejmladší syn nynějšího prezidenta USA Barron Trump. „Se svými dvěma metry se na našich fotkách docela vyjímá,“ vtipkuje Zálešák s tím, že jinak je ale mezi studenty převaha cizinců z celého světa, kteří se podobně jako on chtějí prosadit v oblasti byznysu, investic a správy kapitálu.

Otec jeho vyprávění o životě v New Yorku poslouchá s výrazem samozřejmé spokojenosti a hrdosti. Aby ne – jde o výsledek snah, které si s manželkou stanovili ještě předtím, než měli rodinu: „Jsme oba poměrně systematičtí lidé. A než jsme měli děti, řekli jsme si, že chceme, aby jednou uměli plynně hovořit aspoň dvěma cizími jazyky, a že jim dopřejeme nejlepší možné a pro ně vhodné vzdělání.“

Mojmírova americká mise je toho prvním velkým vyústěním – jeho starší sestra Karolína vystudovala na univerzitě angličtinu, ale nakonec se vydala jinou cestou a věnuje se cukrařině. Jeho mladší sestra Laura se naopak chystá na dráhu právničky a má podle všeho našlápnuto hodně podobně jako její bratr.

„Musím přiznat, že hlavní zásluhu na tom, kam to naše děti dotáhly, má moje žena. To ona jim od dětství vštěpovala potřebu řádu, disciplíny, systematičnosti,“ říká Mojmír Zálešák starší s tím, že hlavním motorem výchovy u nich doma byla matka, protože on jako vytížený manažer neměl na rodinu tolik času, kolik by chtěl a potřeboval.

Absolvent oboru vodního hospodářství na brněnském Vysokém učení technickém strávil velkou část profesní dráhy ve francouzské společnosti Suez, která v Česku vlastní několik vodohospodářských podniků. V jejích strukturách to dotáhl až do nejvyššího vedení a v letech 2021 a 2022 dohlížel z pozice provozního ředitele české filiálky na změny v souvislosti se spojením Veolie právě s konkurenčním koncernem Suez. Následně řídil skoro dva roky dceřinou firmu Recovera, zaměřenou na recyklaci a nakládání s odpady.

Ve stejné době, kdy jeho syn odešel na školu do USA, se k životní změně odhodlal i on: skončil ve strukturách nadnárodního koncernu a začal se naplno věnovat nemovitostním investicím rodiny, o něž se do té doby starala především manželka Markéta. „Máme menší portfolio rezidenčních i komerčních nemovitostí, rádi bychom i něco postavili,“ naznačuje Zálešák starší s tím, že vedle byznysu má konečně více času i na koníčky a sport.

„Už jsem prostě cítil, že je potřeba změna. Brzy mi bude 60 let a bylo poznat, že mi někdy chybí nadšení pro některé novodobé woke projekty, že by bylo potřeba víc nových myšlenek a pustit dopředu novou generaci, která pro to má větší pochopení,“ rekapituluje dnes už bývalý manažer své rozhodnutí postavit se na vlastní podnikatelské nohy.

Jeho syn to poslouchá se zaujetím, když vtom zvedne prst: „Tohle já už znám!“ Ještě na střední škole totiž rozjel vlastní firmu Sportegy Futures, která pomáhá talentovaným středoškolským sportovcům dostat se na školy v USA.

Té se pokoušel věnovat i při univerzitním studiu za oceánem, ale zjistil, že se jeho profesní kariéra uchyluje jiným směrem. A tak svůj podíl nyní prodal obchodním partnerům. „A teda s pěkným zhodnocením,“ chválí jej otec.

Ten své děti vedl k investování od jejich raných teenagerských let, dokonce jim před časem svěřil nižší desítky tisíc korun, ať si je spravují sami, a s pobavením sledoval, kdo z potomků vsadil na krypto, kdo na akcie, kdo na spoření… „Dnes je to Mojmír, který nám všem radí,“ směje se s tím, že on v poslední době z velké části opustil akciové trhy a vyčkává, až se situace po nástupu Donalda Trumpa uklidní.

„Našim dětem jsme se snažili vždy vštípit, že usilovnou a tvrdou prací nic nezkazí, že to je základ úspěchu. I my s manželkou jsme se dostali tam, kde jsme, jen díky tomu, že jsme si to vydřeli, žádnou protekcí ani nepotismem nebo dědictvím,“ uzavírá Mojmír Zálešák starší.

A synova reflexe dospívání s takto ambiciózními rodiči? „Nebylo to vždycky snadné, ale teď vidím, jak moc mě to posunulo,“ říká a kouká u toho na hodinky. Následně otce popožene, že už musí jít, že jej ještě čeká obchodní schůzka. Ten jen mávne rukou: „Tady to vidíte, přijede po několika měsících a skoro na nás ani nemá čas, jak nabitý má program.“