K moři jezdíme, když ostatní míří do hor, a naopak. Rozpočet rodinné dovolené? Do 100 tisíc, říká Molčan

V cestovatelské edici Karlínských 20 odpovídá Filip Molčan, zakladatel vývojářské společnosti Good Sailors a dobrovolný strážce v Českém Švýcarsku.

Filip Molčan

0Zobrazit komentáře

Jaká byla jejich první dovolená? Do jakých zemí s chutí vyrážejí dnes? Kolik je cestování stojí a jak vyzrávají na levné letenky? Na toto a mnohem více se v rámci letního formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich turistických zážitků.

Tentokrát na Karlínských 20 v cestovatelské edici odpovídá Filip Molčan, zakladatel vývojářské firmy Good Sailors a několika dalších startupů, milovník hor a dobrovolný strážce Národního parku České Švýcarsko. Proč miluje Kanadu a USA? S čím mu naopak ve Státech nikdy neudělají radost? A proč utíkal ve tři hodiny ráno z ubytování na hranicích s Mexikem?

***

Vzpomínáte si na svou první dovolenou? Jaká byla?
Jako dítě jsem jel Škodou 105 do Jugoslávie s rodiči. Sám jsem pak začal cestovat s kamarády na prodloužené víkendy, když rovna byla někam levná letenka. Irsko, Portugalsko, Skotsko, Španělsko. Koupit letenku a zbytek řešit až na místě. Bylo to samozřejmě skvělé, bez dětí a bez starostí.

Jak nejčastěji vypadala vaše dovolená s rodiči?
Sednout do auta a jet někam na jih – nejdříve Jugoška, ale jeli jsme stopětkou také třeba do Atén. Někde se ubytovat, vařit si, sem tam na nějaký výlet a na konci dovolené si koupit jeden suvenýr. Nebylo peněz nazbyt, ale bylo to fajn. Rodiče mi ukázali, že cestování je skvělá věc.

Který svůj pobyt v zahraničí považujete za nejlepší v životě a proč?
Líbí se mi téměř všude, ale dlouhodobý hluboký vztah mám s Kanadou a USA. Mám rád roadtripy a tyto země jsou pro to prostě ideální. Když jsem kolem roku 2010 strávil mnoho měsíců na západě USA, víkendy jsem trávil většinou někde v horách. Byl jsem tam pracovně, takže sám. A cestování o samotě má své kouzlo.

Kolikrát do roka si odpočinek v zahraničí dopřáváte?
Žena říká, že když nejsem alespoň 4x do roka někde v zahraničí, tak se se mnou nedá vydržet. Poslední roky je to ještě častěji. Často i pracovně. Změna prostředí je skvělá pro rodinu i pro business.

filip

Foto: Filip Molčan

Podnikatel, fotograf a strážce národního parku Filip Molčan

Zájezd, nebo dovolená ve vlastní režii?
Nesnáším organizované věci. Noční lety s charterem, společný autobus. Mám z toho vyrážku. Jedině sám. Koupit letenky, půjčit si auto a objevovat. Ideálně místa, kam nejezdí moc turistů. Objevovat zapadlé vesničky, popovídat si s místními, místo turistických atrakcí si najít nějaké staré opuštěné domy. Hledáme zážitky.

Raději do hor, nebo k moři?
Když jsou všichni u moře, jedeme do hor. Když jsou všichni v horách, jedeme k moři.

Odpočinek, nebo aktivní dovolená plná zážitků?
Aktivní. Na odpočinek je čas cestou v letadle.

Jaký je váš průměrný rozpočet na dovolenou?
To se hodně liší. Když někam vyrazím sám, jsem dost úsporný a nenáročný. Když s námi jedou děti, tak člověk už přeci jen potřebuje nějaké malé jistoty. 50 až 100 tisíc?

gaming-heroes

Přečtěte si takéČeští vývojáři s handicapem pomáhají i Warhorse StudiosKdyž je z nevýhody superschopnost. Čeští vývojáři s handicapem pomáhají i tvůrcům Kingdom Come z Warhorse Studios

Máte nějaký tajný dovolenkový hack, kde třeba ušetřit?
My cestujeme primárně mimo sezónu. Ani ne kvůli úsporám, ale protože je všude méně lidí. A ceny jsou (hlavně u ubytování) úplně někde jinde. Také se snažíme hledat zapadlé hospůdky pro místní – většinou je tam lepší jídlo a ceny také. Takže můj hack je asi – nejít s davem.

Auto, letadlo, loď nebo vlak?
Ideálně všechno. Na každé dovolené.

Máte nějaký trik spojený s nákupem letenek?
My moc neplánujeme, takže když chceme někam vyrazit, prostě vyrazíme tam, kde je to zrovna dostupné. V téhle oblasti mám jako nejlepšího společníka Kiwi.

Váš nejdelší let a co vám pomohlo jej přežít?
Asi lety z Česka do San Francisca, případně na Kubu. Bez sluchátek s potlačením okolního hluku a iPadu si to nedovedu představit.

440570819_10232645172773295_5754043679122644134_n-min

Foto: Archiv Filipa Molčana

Filip Molčan dává při cestování přednost Airbusu před Boeingem

Jak bojovat s jet-legem?
Ideálně nebojovat. Vydržet první den, abych šel spát v novém časovém pásmu. Hodně pít vodu a málo alkohol. Pak se to za pár dní srovná.

Řešíte, se kterou leteckou společností poletíte?
Mám některé oblíbené, takže pokud je to možné, tak ano. Mám rád Swiss, KLM nebo i Ryanair. S Lufthansou nebo Smartwings jsem pak nikdy v životě neodletěl včas. Spíš když mohu, volím raději Airbus než Boeing. Ale dneska člověk stejně neví, s kým nakonec kam poletí, takže čtyřlístek v kapse!

Největší dovolenkový fuck-up?
To je pořád něco. Třeba před týdnem jsem potřeboval pro ženu najít nějaký hotel v Rakousku cestou z Chorvatska. Zadání bylo, aby to bylo někde poblíž nějakých hospůdek. Přijedou po celodenní cestě autem a chtějí se jít někam projít na večeři. Zabookoval jsem noc na pěkném hradě. Podle mapy to vypadalo, že restaurace jsou jen cca 500 metrů vedle. Ale nějak jsem si neuvědomil, že hrad se většinou staví někde na kopci. Těch 500 metrů bylo hodinu pěšky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kdy jste se na dovolené nejvíce bál?
Když jsem se omylem v USA ubytoval v bývalém nevěstinci z roku 1819 na hranicích s Mexikem, kam jezdí milovníci paranormálních jevů z celého světa. Že je něco špatně, mi došlo, když mi pan domácí večer pověděl, že mám štěstí, že budu mít celý dům pro sebe a ať si noc pěkně užiji. Ve 3 hodiny ráno bez minuty spánku jsem se rychle zabalil a ujel.

Nejlepší a nejhorší jídlo na dovolené?
Nejlepší poutine někde v kanadských horách. Nejhorší cokoliv v USA, co mi přelejí jejich šedivou gravy omáčkou.

Země, kde byste si dokázal představit žít mimo Česko?
Kanada a Řecko.

Kam se chystáte na příští dovolenou?
To ještě nevím. Uvidíme, co nás kdy kde zaujme.

Vytoužená destinace, kam byste se jednou chtěl podívat?
Tibet, ale bez čínského dohledu.

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre

Sto kilometrů na kole do kanclu? Pohoda, když máte karbonovou Teslu mezi gravely a motor od Bosche

Stejně jako v minulém roce jsem se i letos vydal do práce na kole. Parťákem na stokilometrové trase mi byl elektrický gravel s německou technologií.

100-svih10

Foto: Filip Houska / CzechCrunch

100 kilometrů ze severu do Karlína

1Zobrazit komentáře

Rok se s rokem sešel a já opět šlapu do pedálů na cyklistickém švihu z domova do kanceláře. Mám to přibližně 100 kilometrů, porada začíná v 10 dopoledne a měl bych dojet alespoň trochu svěží, abych byl ten den k něčemu. Tentokrát jsem však o něco klidnější. Mechanický gravel jsem vyměnil za elektrický s německou technologií, takže bych měl vše zvládnout s prstem v nose a nohama nahoře. Snad…

Někdo tomu říká cesta ze severu, přes Kokořínsko, směrem na Mělník, Kostelec nad Labem a Prahu. Já jsem si přibližně 100 kilometrů dlouhý úsek neskromně přejmenoval na testovací polygon Vojtěcha Sedláčka. 100 kilometrů se může někomu zdát jako pořádný kus cesty, stejně jako v minulém roce ovšem musím připomenout, že i pro nepříliš trénovaného cyklistu se nejedná o nic děsuplného, zvláště když máte pod zadkem karbonový stroj vybavený elektromotorem, který žehlí asfalt, štěrk i lesní cesty jedna báseň. Že je gravel skvělá věc, mi zkrátka už nikdo nevymluví.

A když už je řeč o skvělých věcech na cyklistiku, dovolím si otevřít ještě jedno malé okénko. Mimo karbonu a elektřiny jsem s sebou měl i na míru dělané sedlo od společnosti Posedlo, které jsem na tomto polygonu zkoušel již minulý rok. A i po roce užívání musím poznamenat, že můj zadek díky němu dodnes netuší, co je to středověk. To sedlo skutečně funguje, nic se na něm neodírá, nedrolí ani nepraská. Zkrátka must-have věcička pro všechny, kterým zadnice po několika desítkách kilometrů začíná vypovídat službu.

Zpátky ale k mému letošnímu švihu. Vzhledem k tomu, že jsem si elektrický gravel vybavený hned několika technologiemi od Bosche mohl osahat již předtím, věděl jsem, že tentokrát nebudu muset hnát jako čert. Namísto čtvrté ráno a do tmy jsem proto vyrážel lehce před šestou, a tak jsem se hned mohl kochat scenériemi plnými světla.

gravel-ride3d

Přečtěte si takéDo práce na kole: 100 kilometrů a sedlo od značky Posedla k tomuJel jsem 100 kilometrů do práce na kole. S gravelem a českým unikátem pod zadkem bez problému

Přesto jsem sledoval hlavně palubní počítač Kiox zabudovaný na řídítkách kola, který je hlavním zprostředkovatelem komunikace mezi jezdcem, kolem s řídící jednotkou System Controller a aplikací Flow v mobilním telefonu. Právě díky propracované konektivitě a digitalizaci se otevírá obrovská paleta možností, co všechno lze během jízdy sledovat a také co všechno lze na kole upravovat.

Navi, kadence a Watty

Já jsem měl oči nejčastěji zapíchnuté v navigaci, která velmi jednoduchým, ale naprosto přehledným způsobem zprostředkovává trasu, kterou má jezdec jet a kterou si předem definuje v aplikaci. Během cesty jsem však narazil na jeden malý problém. Appka vždy nabízí k zadanému bodu tři možné trasy. První pro kochačku, druhou pro rychlý přesun na místo a třetí je MTB nářez vedoucí přes pekla a zpět. Ani jedna ale nekorespondovala s původní trasou z Mapy.cz jetou před rokem. A jelikož jsem jí chtěl být věrný, abych mohl porovnat finální výsledky, musel jsem jednotlivé body trasy, tedy obce, zadávat ručně.

Navigace mě pak ale tvrdošíjně hnala vždy do centra dané vsi, což se mi úplně nehodilo. Až později jsem zjistil, že lze při plánování přesně umisťovat špendlíky podržením prstu na mapě. Kdybych to byl býval věděl dřív, nemuselo padnout pár sprostých slov na návsi v Dubé a finální jízda ve Flow by nebyla rozsekaná na tři části.

Mým druhým nejčastějším předmětem zájmu na displeji bylo měření kadence a počet odevzdávaných Wattů. Když je kadence správná, displej odměňuje jezdce pochvalným zeleným zabarvením. Jakmile ale spadne pod 80 otáček za minutu, začne se zlobit do červena. Stejně tak jsem sledoval, aby se odevzdávané Watty dostávaly k dvoustovkové hranici.

Může se to zdát jako fanatické sledování hloupých čísel, nicméně tato čísla umí ledacos napovědět o kondici a také využívání kola, zvlášť pokud je elektrické. Člověk s jejich pomocí může sledovat progres, ale hlavně vidí, kolik energie do jízdy dává. Špatné hodnoty mohou upozornit na nevhodný převod či nešťastně zvolený jízdní režim elektrokola. Lze se tak vyhnout zbytečnému plýtvání energie v akumulátoru či opotřebovávání motoru. Ostatně celý systém od Bosche je natolik chytrý, že i sám napoví, kdy je dobré zařadit lehčí stupeň. V mém případě byly sice příkazy v němčině, ale das ist kein Problem a jedeme dál.

Pohodové Eco versus ďábelské Turbo

Cesta ze severu do Prahy nenabízí příliš mnoho zapeklitých táhlých stoupáků, takže jsem si po většinu času vystačil se zařazeným režimem Eco, který napomáhá skutečně jen lehoulince. V záloze však byly další tři, a to Tour+, Sprint a nejvýkonnější Turbo, které jezdce vytáhne do kopce jako kotva lyžaře nahoru na sjezdovku. Každý z režimů si lze navíc v aplikaci ještě specificky rozpitvávat a nastavovat, například kolik výkonu poskytují nebo jak rychlý je s nimi rozjezd.

Pro srovnání, co takový jízdní režim umí, totožnou třicetikilometrovou trasu jsem v Eco režimu s občasnou dopomocí Tour+ zajel za 1:25 minut s průměrnou rychlostí 22,6 km/h. O několik dní později jsem pak stejnou trasu na režim Turbo ujel za 1:10 minut s průměrnou rychlostí 27 km/h. A počet odevzdaných Wattů i průměrná kadence přitom stoupaly.

navrh-bez-nazvu-2

Foto: CzechCrunch

Rozdíl v dojezdu na jemný režim a na Turbo

Přestože je pro někoho elektrokolo šidítko pro důchodce, osobně zastávám názor, že se jedná o skvělou možnost, jak si vychutnávat dynamickou cyklistiku i v momentě, kdy člověk nemá tolik našlapáno. Po rovině letí i bez motoru, z kopce jakbysmet a v kopcích nemusí jezdec nechávat tolik energie a přijíždět domů absolutně zničený. Zvláště severní Čechy, kde jezdím nejčastěji, jsou plné kopců, které umí vyždímat. S elektrickým kolem ty nejhorší vesele přeskáčete a ty mírnější už pokoříte za své. I na elektrokole totiž lze podávat výkon a člověk nemusí mít pocit, že podvádí.

V případě gravelu s technologií od Bosche navíc ani skoro nebylo poznat, že se jedná o elektrokolo, a to jak z hlediska vzezření kola, tak i jeho váhy. Motor Performance Line SX, který nabízí výkon až 600 W a podporu při šlapání až 55 Nm, má pouhé dva kilogramy a akumulátor v rámu o kapacitě 400 Wh není o moc těžší. Ve finále jsem tak váhu kola vnímal především v momentě, kdy jsem jej nakládal do auta nebo tahal do bytu ve druhém patře. Při samotné jízdě skoro vůbec.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Elektřina navíc umožňuje vybavovat kola některými chytrými funkcemi. V případě Bosche je skvělý eBike Lock, tedy elektronický zámek, díky kterému se vám na kole nikdo neprojede do nejbližší zastavárny. Nejen že se systém zakousne do kola a nepustí, ale ještě upozorní notifikací do mobilu, že se kolem bicyklu něco děje a je lepší jej zkontrolovat. Odpadá tak nutnost při občerstvovacích zastávkách v hospodě kolo zamykat těžkým zámkem, nebo jej neustále bedlivě střežit.

Já jsem tento problém řešit nemusel, protože jsem během švihu v podstatě skoro vůbec nezastavoval. Dopřál jsem si jednu rychlou pauzu na lavičce v jedné z obcí kdesi u Tuháně, kde jsem svačil i minulý rok. A zatímco tehdy jsem cítil, že nohy jsou už trochu těžké a chvilku jsem poseděl, teď jsem do sebe rychle natlačil jednoho turbošneka a valil dál. Jediná krize přišla za Kostelcem nad Labem, kde jsem musel z kola na chvilku slézt a trochu protáhnout nohy. Po chvilce však už bylo zase všechno v pořádku a mohl jsem si vychutnávat melounovou příchuť vody do ostřikovačů od okolo projíždějících řidičů.

Rekord trati

Provoz byl naštěstí minimální, což možná bylo dané tím, že jsem jel v obecně klidnějším prvním červencovém týdnu. Klid se však proměnil v chaos v Praze, která se ani po roce nepolepšila a stále je pro turisty stejně příjemná jako vosa zamotaná ve vlasech pod helmou. Nic moc.

K budově našich karlínských kanceláří jsem nakonec dorazil po třech hodinách a padesáti sedmi minutách v 10:02 dopoledne. Dveře redakce jsem tak otevíral zhruba s pětiminutovým zpožděním, které si ale rád odpustím. Průměrná rychlost se samozřejmě podle Stravy, Garmin hodinek a aplikace Flow liší, nicméně v průměru jsem letěl přes 24 km/h. Pro srovnání, na mém klasickém gravelu od Canyonu s hliníkovým rámem, který jede jen na sádlo, jsem v minulém roce trasu zajel za pět hodin a čtyři minuty s průměrnou rychlostí 20,6 km/h. Nutno podotknout, že jsem kvůli bloudění u Labe najel o pár kilometrů více.

navrh-bez-nazvu-3

Foto: CzechCrunch

Cesta z České lípy do Prahy rozdělená do tří fází

Zatímco minule jsem se nejvíc obával o čas, tentokrát jsem řešil hlavně to, zda vydrží baterka. A dala to zcela bez problému. Po dojezdu hlásila ještě zhruba 20 % kapacity, takže bych si klidně mohl trasu protáhnout a dojet třeba až do Berouna. Baterii se mi nepodařilo vybít při žádné ze zhruba dvanácti vyjížděk, které jsem s kolem absolvoval, takže pokud se člověk nenechává jen vozit a jezdí ve správných kadencích a se správnými Watty, může se i na elektrokole s Bosch technologií dostat opravdu daleko. Samotné nabíjení je přitom extrémně rychlé. Trvá zhruba 3 hodiny, pokud nabíjíte z oněch 20 % 4A Chargerem.

Poslední otázkou zůstává, na kolik celá tahle sranda přijde. Řešení od Bosche, tedy motor, akumulátor, řídící jednotka a displej, samostatně prodejné není, takže vždy záleží, po jakém konkrétním modelu kola člověk sáhne. Bosch technologii dodává zhruba stovce výrobců. Já jsem měl karbonový rám neurčité značky, k tomu karbonové ráfky a gravel sadu GRX od Shimano, díky čemuž celkovou cenu kola odhaduji zhruba na 120 až 150 tisíc korun. Je to víc, nicméně za tyto peníze člověk dostane obrovskou porci zábavy.

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre