Tanci se věnuje už od svých šesti let, o deset let později pak převzal vedení tanečního studia ve Veselí nad Lužnicí. Už v té době měl pod sebou Kuba Dvořák přes dvě stě tanečníků. „Paradoxně jsem to tehdy vůbec nevnímal jako nějaké velké sousto,“ vzpomíná teď v podcastu Režim nerušit tanečník, jehož firmy dnes obrací desítky milionů korun ročně.

Dnes je mu sedmadvacet, tančil s Mariah Carey i Robbiem Williamsem. Je zakladatelem sítě tanečních škol Movement Studios a agentury Fragments Production, podílel se na show pro značky jako Adidas, Hilton nebo Hyundai, dělal choreografie pro umělce jako Leoš Mareš nebo PSH. Celkem má za sebou přes 250 koncertů, videoklipů a eventů ve více než dvaceti zemích světa.

Zní to jako záviděníhodný životopis – sám Kuba si k němu musel ale cestu probojovat. Jako malý kluk na malém městě čelil kvůli zálibě v tanci mnoha předsudkům. „Zažíval jsem opravdu ostré situace, které mi za to tehdy nestály. Kvůli útokům okolí jsem měl hodně momentů, kdy jsem chtěl s tancem skončit,“ vysvětluje. Právě negativní komentáře a podceňování ho ale paradoxně posunuly dál. „Vzadu v hlavě jsem měl motivátor, který říkal: ‚Já vám teď ukážu.‘“

Protože ale sám nevěřil, že by se v Česku mohl tancem uživit, šel po základní škole na španělské gymnázium. Už tehdy však vedl vlastní taneční studio a po přestěhování do Prahy se naplno rozjela i jeho vlastní produkční agentura. Jak on sám říká – pokud tanečník kombinuje výuku, eventy a představení, vydělat si tím dokáže. To ale není případ většiny lidí z oboru.

„Uživit se v Česku tancem není snadné. Honoráře často neodpovídají vynaloženému úsilí. Všude na světě je to oceňovaná umělecká sféra, jen u nás se pohyb pořád bere jako backup,“ vysvětluje Dvořák. I proto prý spousta českých tanečníků odchází do zahraničí – třeba do Francie, kde mají umělci po šesti měsících práce nárok na dvanáct měsíců takzvané umělecké renty.

Dnes učí Dvořák lidi tancovat na pobočkách v Praze, Brně i ve Veselí nad Lužnicí, a to jak děti a juniory, tak i dospělé. A podle všeho se mu daří – v loňském roce se jeho taneční škola stala absolutním vítězem juniorské kategorie na soutěži Taneční skupina roku, letos k tomu přibylo i prvenství v kategorii dospělých.

I přesto, že má teď za sebou úspěšné roky a mezinárodní spolupráce, se ale sám nedávno opět ocitl na hraně. „Rok a půl zpátky jsem vyhořel. Brečel jsem před zrcadlem a nikdy už nechtěl tancovat. Když jsem se ale rozloučil s lidmi, kteří toho byli důvodem, změnil se mi život o 180 stupňů.“

Dnes se Dvořák snaží budovat prostředí, které bude férovější pro další generace. Tvrdí, že tanec není jen o talentu, ale hlavně o dřině. „Rukama mi prošlo hodně lidí, kteří nebyli tak talentovaní, ale tvrdou prací se vypracovali a předčili ty, co na to kašlali,“ vysvětluje.

Celý rozhovor s Kubou Dvořákem si můžete poslechnout v podcastu Režim nerušit, který najdete na Spotify, Apple Podcasts i na samostatném YouTube účtu – odebírejte kanál Režim nerušit. Pustit si ho můžete i v přehrávači výše. Pro novinky pak sledujte @rezimnerusit na Instagramu.