Když Robert Eggers dostal možnost režírovat coby svůj druhý film vlastní pojetí příběhu upíra Nosferatu, jehož filmová historie sahá až do Německa před více než sto lety, připadalo mu to šílené. Byl to jeho vysněný projekt a myslel, že na jeho zpracování potřebuje více zkušeností. O pár vychvalovaných filmů – Maják a Seveřan – později v Praze Nosferatu konečně natočil. A nový trailer slibuje, že by mohlo jít o nejzajímavější příspěvek do žánru gotického hororu za velmi dlouhou dobu.

Eggers si přitom před časem nebyl vůbec jistý, jestli jeho upírský film vznikne. „Už se to rozpadlo dvakrát,“ řekl v roce 2022 serveru IndieWire o pokusech projekt odlepit od země. „Moc se o to snažím a přemýšlím, jestli mi Murnaův duch (režisér původního filmu z roku 1922, pozn. red.) neříká, abych přestal.“ Nadpřirozené síly mu nicméně nakonec podle všeho nejen daly svolení, ale dokonce jeho snímek posvětily intenzivní atmosférou.

„Tohle stvoření má větší moc než zlo. Touží pohltit veškerý život na zemi. Jen ty nás můžeš zachránit,“ říká v nové upoutávce profesor Albin Eberhart von Franz (Willem Dafoe) mladé ženě Ellen Hutter (Lily-Rose Depp). Jenže ona se do onoho stvoření hluboce, děsivě zamilovala. „Přede mnou stála smrt. Ale nikdy jsem nebyla tak šťastná,“ říká hrdinka.

Samotného upíra Nosferatu neboli hraběte Orloka ztvárnil Bill Skarsgård, jeho podobu si ale studio zatím nechává pro sebe, vidíme jen obrysy a stíny. Hlavní obsazení novinky uzavírá Nicholas Hoult jako Thomas Hutter, zoufalý manžel Ellen. Podle oficiální synopse snímek pojednává o „posedlosti mezi mladou ženou a děsivým vampýrem, který se do ní zamiluje a způsobí nevýslovnou hrůzu“.

Přestože upírské příběhy jsou spojené spíš s Transylvánií v Rumunsku – a produkce Eggersova filmu tam také zavítala –, z většiny se natáčelo v Česku. Kvalitní zázemí zde poskytly jednak vyhlášení ateliéry na Barrandově, jednak historické části města Rožmitál pod Třemšínem a tamní goticko-renesanční zámek. Natáčení probíhalo také v pražské Invalidovně, barokním objektu z 18. století, který většinu své historie sloužil jako vojenská nemocnice.

Nosferatu se na velkém plátně poprvé objevil v Německu v roce 1922. Režisér F. W. Murnau chtěl natočit adaptaci Drákuly od Brama Stokera, kvůli autorským právům ale nemohl. Rozhodl se proto pozměnit jména postav i příběh a vytvořit vlastní „původní“ dílo. Snímek se stal jedním z pilířů filmového hororu a vlivy jeho estetiky bývají vidět i v současných příspěvcích do žánru. V roce 1979 pak pod názvem Nosferatu – Fantom moci vyšel remake režiséra Wernera Herzoga.

Obě pojetí se poměrně výrazně liší v tom, jak nemrtvé monstrum pijící lidskou krev vnímáme, spojuje je však komplexní vztah mezi znechucením, strachem a touhou, některými z našich nejzásadnějších emocí. „V románu je Drákula sadistický bastard. A v průběhu 20. století se pak z upírů nějak staly smutné postavy,“ popisuje Eggers v rozhovoru pro magazín AnOther.

Nosferatu v Herzogově filmu byl především tragicky osamělý. O dalších několik dekád později pak přišlo Stmívání, kde se z upírů staly otevřeně romantické postavy podle současných pravidel, tedy fyzicky atraktivní muži, kteří mají moc objekt své touhy zničit, ale za žádnou cenu by to nedovolili – alespoň ne fyzicky.

Autorka Stmívání Stephanie Meyer sice svým pojetím nic zvlášť nového neobjevila, do centra nicméně postavila základní motivy upírského žánru ve formě lépe srozumitelné a stravitelné pro mladší generace. Drákulovský příběh, přestože – vlastně protože – zahrnuje hrůzná monstra, krev, smrt, nemocnou posedlost nebo nenávist – je v jádru romantický a zaměřuje se na lidské emoční i sexuální tendence.

Postava upíra na jedné straně děsí a odpuzuje, na druhé je fascinující a extrémně přitažlivá. Ačkoliv feminismus a proměny v organizaci společnosti ženy postavil do výrazně jiné, rovnější role, než jakou měly v době vydání Drákuly, erotické fantazie dodnes zahrnují fyzicky i jinak mocné mužské postavy, které by neměly nejmenší problém ženskou hrdinku si zcela podrobit. Ale nečiní tak, místo toho svoji sílu využívají k projevům lásky. Přesto však v nejintenzivnějších romancích zůstávají silné aspekty nejistoty a napětí. Proto mohou být děsivá monstra tak atraktivní, napojují se totiž na naši až pudovou stránku.

Eggersův chystaný film chce věci vrátit zpět do skutečného gotického hororu, ale tato dynamika v něm také bude hrát stěžejní roli. V novém Nosferatu mají dvě stránky takto definované maskulinity a romance – něžnou lásku a zničující sílu – reprezentovat dva mužští hrdinové, manžel Ellen a Nosferatu. „Uvízla mezi laskavou láskou a velmi ničivou silou,“ říká o ženské hrdince Ellen herec Bill Skarsgård v rozhovoru pro AnOther. „Já představuji destruktivní sílu a ji to odpuzuje, ale zároveň přitahuje. To mi přišlo hodně lidské. Orloka byste mohli vyměnit za závislost nebo toxický vztah,“ pokračoval Skarsgård.

Jinde herec, který je prý v roli děsivého upíra k nepoznání, podobnou myšlenku zmínil explicitnějším jazykem, když řekl: „Film si hraje se sexuálním fetišem o síle monstra a tím, co znamená přitažlivost. Doufáme, že se vám bude líbit, ale zároveň budete tou přitažlivostí znechucení,“ vysvětlil herec pro magazín Esquire. Jako jednu z nejikoničtějších a nejsvůdnějších filmových příšer ho v Česku uvidíme od 2. ledna příštího roku, kdy má Nosferatu premiéru.