Jeden fandí Slavii, druhý přeje Bohemians. Jeden pracoval pro město, druhý pro korporát. Jenže z toho neměli radost. Tak si František Vosecký a Philip Mahovský plácli a práci vyměnili za Guilty Pleasure – bistro amerického střihu, které najdete u Vítězného náměstí na Praze 6. Jo a v kuchyni mají sparťana.

Na počátku byl food truck. A v něm František Vosecký, projektový manažer městského podniku Pražské služby. „Furt jsem pracoval jako nějaký úředník. A jednou jsem se vzbudil a říkám si, že mi bude pomalu čtyřicet – a že přece chci dělat něco, na co se budu těšit. A to se nedělo, i když jsem měl třeba dobrý plat,“ říká v podniku, který do Terronské ulice nedaleko Kulaťáku přináší pár desítek metrů čtverečních americké atmosféry.

„Měl jsem poloviční úvazek, který mi stačil a díky kterému jsem měl prostor zkoušet nové věci. Přemýšlel jsem, co mě baví nejvíc na světě. A to je jídlo a fotbal,“ popisuje Vosecký. „Tím myslím, že jídlo fakt miluju. Klidně i pár hodin denně na YouTube koukám na kuchaře a kanály s jídlem. Anebo když je rodinná sešlost – a my máme velkou rodinu –, tak ji trávím u grilu,“ popisuje svůj gastronomický zápal.

Ten fotbalový mimochodem naplňuje také, coby velký fanoušek sešívaných točí slávistické podcasty. Ale zpátky k jídlu. Vosecký rozjel – tedy vlastně zaparkoval – food truck na Císařském ostrově u kamarádů provozujících tamní podnik Palouček. Menu bylo jasné, burgery jsou nejspíš ten nejpopulárnější fastfood na světě. „A je to tučný, mastný, voňavý a dobrý jídlo. Není zase tak složitý na přípravu a současně si ho můžeš udělat přesně tak, jak chceš,“ říká.

Krátce nato se spřátelil s Philipem Mahovským, který předtím provozoval call centrum pro T-Mobile (a který fandí Bohemians…). Toho pak do trucku také zapojil. A jenom za pár týdnů podnikavá dvojka vyměnila provozovnu na kolech za tu kamennou. Díky šťastné náhodě. „Vůbec jsme se nebavili o tom, že bychom chtěli rozjet bistro,“ říká Mahovský. Jenže sám v Terronské ulici bydlí, při cestě na nákup potkal známého, který zase znal majitele restaurace, co zrovna na místě končila…

Foto: CzechCrunch

+7

„A my jsme si s Frantou řekli, že tohle je příležitost, co přijde jednou za život. Lidi náš food truck měli rádi, chválili nás, tak jsme prostě s nadšením ten prostor vzali,“ vypráví Mahovský. „Nic horšího, než že přijdeme o všechny peníze, se stát nemůže,“ říká. „Radši to zkusit a podělat než nezkusit a do smrti si to vyčítat,“ přidává Vosecký.

Pár kroků od Vítězného náměstí tak v listopadu z vlastní kapsy rozjeli podnik s názvem Guilty Pleasure, který se nepřekládá úplně snadno. Guilty pleasure je něco, co je vám tuze příjemné, ale o čem víte, že to třeba není tak úplně správné, zdravé nebo stoprocentně vhodné. Asi jako pořádně ugrilovaný, křupavý i šťavnatý smash burger, které tu vedle křidýlek, krevet a míchaných drinků dělají.

Že to od zakladatelů – kteří do té doby měli s gastrem spíš jen brigádnické a menší  zkušenosti, v kuchyních zavedených podniků byste je nenašli – nebyl krok vedle, se ukázalo záhy. Na sousedské skupině na Facebooku jejich podnik začal sklízet nadšené recenze, až se správci Dejvické party podivovali. „To jsme měli největší nával. Když tam pár lidí napsalo, že se jim u nás líbilo. Byly z toho stovky lajků,“ říká Mahovský.

Podniku nahrává poloha i z dalších důvodů. Pro podobný koncept burgrárny byste museli na Letnou do vyhlášeného podniku Mr. HotDog, případně na opačnou stranu až na Malovanku, kde je podobně oblíbený FatFuck. Ten se také specializuje na smash burgery, jež jsou oproti těm klasickým stlačené, tenké a propečené. „Než jsem potkal Frantu, tak jsem na burgery moc nebyl. Až s ním jsme v rámci rešerše prošli všechny burgrárny v Praze a FatFuck mi chutnal nejvíc,“ přidává Mahovský.

A když už jsme u těch burgerových podniků v Praze, restauraci stylizovanou do amerického dineru byste tu také našli – James Dean. „Odtamtud jsme přetáhli šéfkuchaře Dana Krátkého,“ popisuje Vosecký. „Ale není to žádný konkurenční boj. Tenhle gastro obor je skvělej v tom, že si lidi přejou a fandí. Všichni, kdo v něm dělají, vědí, že to je fyzická dřina, že to není žádná prdel,“ přidává.

Ale kdybyste si snad mysleli, že šéfkuchaře přetáhli kvůli překopání menu, byli byste překvapeni. Krátký má na svědomí třeba mac’n’cheese nebo obědová menu, ale burgery nebo dipy jsou stále z Voseckého hlavy. Jeden z burgerů dokonce získal bronzovou medaili na podzimním Burgerfestu. „Co se týče receptů a chutí, tak mě hodně inspirují američtí youtubeři. Binging with Babish, Guga Foods, Joshua Weissman,“ vyjmenovává kanály, které online gurmáni budou dobře znát.

Vosecký tak má pod palcem kuchyni, baru zase vládne Mahovský. A i když přiznávají, že tři měsíce nejsou žádná doba na vynášení verdiktů, společně trochu nabourávají často opakovaná varování o tom, jak je gastro náročný a nejistý byznys. „Takhle, to určitě gastro je. Ale daří se nám o dost lépe, než jsme čekali,“ popisuje Vosecký.

„Ta tajná ingredience úspěchu je láska,“ komentuje to se smíchem Vosecký. „Ale ne, není to samozřejmě na to, abychom si koupili nové Lambo. Ale je to něco, na co se každý den těšíš,“ popisuje. „Když děláš dobrý jídlo, když dostáváš dobrý recenze a když vidíš, že to lidi mají rádi, nakopává tě to dál. Ráno se vzbudíš a máš chuť to dělat,“ přitakává Mahovský.

S tímhle pozitivním pohledem už v Guilty Pleasure plánují další kroky. Do menu chtějí zařadit snídaně („Znáte slaninu v palačinkovém těstíčku?“), chystají více veggie verzí burgerů („Trhaná hlíva je nejblíž masu…“), fungují i jako sportbar pro sledování sportovních přenosů… Dvěma zakladatelům se prostě daří plnit vlastní sny i žaludky zákazníků. Ale v jedné věci to přece jen skřípe.

Proč nese podnik název Guilty Pleasure? Kromě toho, že zdejší burgery jsou sice trochu guilty, ale pořádně pleasure? „Onehdá jsem jel otevírat foodtruck po prohýřeném večírku a cestou, v ještě bujaré naládě, si volám s Frantou. A říkám mu: ‚Mám na to naše jídlo fakt chuť. Fakt máme na to, abychom byli guilty pleasure pro půlku Prahy‘,“ říká Mahovský – než ho parťák přeruší: „Počkej, počkej, to jsou kecy! Ten název se mi jednou v noci zdál, tak jsem si ho zapsal!“