Nejdřív si lidé zuby čistili větvičkami a mokrým prachem, pak prasečími štětinami. V novověku byla, podobně jako v jiných ohledech, svérázným průkopníkem péče o chrup armáda. A dnes? V boji s kazy pomáhají nejmodernější technologie včetně umělé inteligence.

O tom, že lidé se o své zuby starali odpradávna, existuje řada důkazů. Starověcí Egypťané a obyvatelé dnešního Blízkého východu už několik tisíc let před Kristem používali speciální pasty, které si vtírali do úst, aby předcházeli zánětům dásní, odstraňovali zubní plak a nebylo jim cítit z pusy. A už tehdy měli vždy po ruce nějakou větvičku či klacík na vyšťourávání zbytků jídla.

První kartáček přišel na svět ovšem až později v průběhu sedmého či osmého století našeho letopočtu a měli jej na svědomí Číňané. Vzali bambusovou tyčku, případně část kosti, a připevnili na ni štětiny ze srsti jezevce. Ty časem nahradily štětiny prasečí. V jiných kulturách se zase používal speciální druh dřívka, které se na konci najemno „rozdrbalo“.

Středověká Evropa nebyla místem, kde by se extra dbalo na čistotu a kde by vznikaly medicínské či hygienické inovace, ostatně ústní dutina se tu čistila drceným cihlovým prachem. Jaký vliv to asi tak mohlo mít na kvalitu skloviny, není těžké si představit. Na druhou stranu se tehdejší společnost stravovala mnohem zdravěji a méně sladce. Každopádně první zubní kartáčky, jak je známe dnes, se objevily na konci 18. století v Anglii.

Foto: Wikimedia Commons – Gazebo (CC A-SA 4.0 International)

První elektrický zubní kartáček Motodent tak, jak je vystavený v muzeu

Tím, kdo v modernějších dobách silně dbal na kvalitu chrupu, byly armády. Nešlo jim o úsměvy vojáků, ale o ryze praktické schopnosti: britská vojska vyžadovala už od 17. století, aby jejich příslušníci měli dostatek předních zubů, aby dokázali ústy otevřít nádobky se střelným prachem, který potřebovali do mušket.

Prvním elektrickým kartáčkem bylo zařízení, s nímž přišel americký vynálezce Tomlinson Moseley na sklonku 30. let minulého století. Strojek pod značkou Motodent byl původně určen lidem s postižením, kteří nevládli dobrou jemnou motorikou. Kartáček, který se napájel ze sítě, byl na to, že přišel na svět už před téměř 90 lety, překvapivě hodně podobný dnešním strojkům: baňatá rukojeť, užší výměnný krček a na něm kulatý rotující kartáček.

Po druhé světové válce vývoj dentálních výrobků akceleroval, v roce 1955 byla na světě například první fluoridová pasta. Jedním z inovátorů byl i kalifornský lékař Robert Hutson, který si v roce 1950 nechal patentovat speciální tvar zubního kartáčku a přišel se značkou Oral-B. Svůj byznys sice zkraje 60. let prodal, ale firma pokračovala v rozvoji a v roce 1962 přišla na trh s prvním sonickým elektrickým kartáčkem.

Foto: Oral-B

Zubní kartáček Oral-B iO

Roberta Hutsona k vývoji kartáčků vedlo to, že lidé si podle něj špatně čistili zuby, a i když dodrželi doporučenou dvouminutovou péči, stejně jim na nich zůstala spousta plaku, který tvorbu kazů podporuje. To, co společnost, u jejíhož vzniku stál, nyní uživatelům nabízí, by jej proto nepochybně zaujalo – řada elektrických kartáčků Oral-B iO je vybavena magnetickou technologií s kulatou hlavicí a oscilačně-rotačními pohyby s mikro vibracemi a díky trojitému tlakovému senzoru ukazuje, jak čistit správným tlakem.

„Manuální kartáček vám v této oblasti neposkytne žádné informace – je to všechno o vašem vnímání, což ve skutečnosti vede k průměrné době čištění pod jednu minutu a mnoho oblastí v ústech není vyčištěno správně nebo není vyčištěno vůbec. Také klinické studie potvrzují, že i dvě minuty manuálního čištění mohou vést k tomu, že na zubech zůstane více než 50 procent plaku,“ říká Andrej Murgaš, který v koncernu Procter & Gamble, kam patří i Oral-B, vede českou a slovenskou divizi Professional Oral Health.

A jak to vlastně funguje? „Jde o velmi jednoduchou techniku čištění – stačí jemně přitlačit vlákna na sklovinu po dobu několika sekund z každé strany zubu pod úhlem 45 stupňů tak, aby tlakový senzor svítil zeleně. To indikuje správný tlak. Není potřeba žádný další pohyb,“ vysvětluje Murgaš a dodává: „Cílem je také naučit čistit zuby v souladu s doporučením zubních lékařů, tedy minimálně dvě minuty ráno a večer, o což se postará časovač na displeji kartáčku. iO kartáček vám taky při čištění sdělí, jestli jsou pokryty všechny zuby, v čemž pomáhá technologie detekce polohy. Jde o zpětnou vazbu v reálném čase, jež vám v aplikaci Oral-B ukáže místa, která jste si čistili a která jste vynechali.“

Jak je z jeho slov patrné, kartáčky lze na dálku propojit i s mobilní aplikací. Ta dokáže, s využitím prvků strojového učení a umělé inteligence, vyhodnotit, jak kvalitně si uživatel zuby vyčistil a jestli žádnou část chrupu nezanedbal.

Čištění zubů obklopuje řada mýtů. Třeba že není nutné si je čistit víc než dvě minuty (přitom podstatný není čas, ale odstranění plaku a zbytků jídla) nebo že vypláchnutí ústní vodou je dostatečnou náhradou za kartáček a pastu (není). Ostatně i naši předci dlouho věřili, že příčinou kazů je tajemný červíček, který prokousává cestu zubem – že tomu tak není a že klíčem jsou bakterie, poprvé doložil Willoughby D. Miller, ovšem už Hippokrates věřil v chorobný vliv špatně čištěného chrupu.

Mnoho z těchto mýtů je důsledkem lidské pohodlnosti. Je třeba si přiznat, že například pro děti neexistuje mnoho protivnějších činností, než je čištění zubů. Nicméně moderní technologie, jakými je například řada kartáčků Oral-B iO vybavena, můžou aspoň částečně s předsudky pomoci skoncovat.