V Dejvicích vaří kuchař a michelinská manažerka burgery s francouzskou duší. A dávají jim kuriózní jména
Burgerový boom by už leckoho mohl unavit. V Burger Bliss v pražských Dejvicích se ale vydali francouzskou cestou a do bulek dávají třeba tradiční sýry.
Devět minut chůze od dejvického Kulaťáku, v podlouhlé ulici Československé armády, svítí nová červeno-bílá cedule s minimalistickým logem. Ještě donedávna tu fungovala čajovna, která za zatemněnými okny servírovala pestrou škálu horkých nápojů po boku s vodními dýmkami. Dnes po ní zbyly už jen ručně malované lístky stromů, které zdobí strop bistra Burger Bliss, které láká na neotřelé chutě burgerů, ale taky různá vína a piva.
Za vznikem Burger Bliss stojí příběh o spojení dvou odlišných gastrosvětů. Jeho majitelka Lenka Ismailová strávila 17 let v dnes již neexistující michelinské restauraci Allegro v pražském hotelu Four Seasons, kde se z pozice servírky postupně vypracovala až na manažerku podniku. „Od Italů, kteří podnik vedli, jsem nějak přirozeně nasála lásku k surovinám a poctivému přístupu,“ vzpomíná na své začátky ve fine diningu.
Když opustila Four Seasons a nastoupila do restaurace Grand Cru na Petrském náměstí, potkala Maroše Čornaniče, zkušeného kuchaře, který se během své praxe v Anglii a později ve Francii zamiloval do burgerové kultury. Dvojice si rychle padla do oka a brzy zjistila, že sdílí podobný pohled na to, jak má vypadat poctivý a kvalitní podnik.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPo letech v prestižních provozech se společně rozhodli vystoupit z komfortní zóny a pustit se do vlastního projektu. A tak vznikl Burger Bliss. „Dělám jídlo tak, jak ho připravují kuchaři ve Francii. Právě tam jsem pochopil, že burger může být mnohem víc než jen rychlé občerstvení. V některých podnicích z něj dokážou vytvořit doslova umění,“ vysvětluje pro CzechCrunch Čornanič.
Nejsou burgery už nuda?
V době, kdy burgery nabízí téměř každé druhé bistro, by se mohlo zdát, že další podnik už nemá čím překvapit. Burger Bliss ale přichází s nabídkou, která se vymyká už názvy jídel. Damián, Franta nebo Kubík… to všechno evokuje spíš českou klasiku. O to víc pak překvapí, co se ve skutečnosti objeví na talíři.
Tak například Damián: do čerstvě upečené bulky Čornanič vloží hovězí maso, taženou cibuli, sýr Red Leicester, čerstvé chilli papričky, limetu, koriandr a petrželové pesto. Výsledkem je rovnováha jemnosti a svěží pálivosti. Ve Frantovi je zase typický francouzský horský sýr Comté, v Andrém mix ořechů, medu a hořčice. Stopy frankofonních zemí ale najdete třeba i na přílohách: kromě klasických hranolek se tu podávají také pařížské brambory připravené dvojitým smažením nebo zapečené se švýcarským sýrem Gruyére.
„Chtěli jsme, aby každý burger v nabídce byl jiný. Existují restaurace, kde je v menu deset burgerů, ale ve výsledku jde o mírné variace jednoho receptu. To není náš přístup,“ vysvětluje filozofii podniku Maroš Čornanič.
Základ všech burgerů tak tvoří hovězí maso stařené přibližně 21 dní od dodavatele Martina Kloudy. A klíčovým prvkem je jeho příprava, která tu probíhá výhradně na dřevěném uhlí. „Myslím, že lepší způsob na přípravu masa prostě neexistuje. Oheň dává masu chuť, kterou žádná jiná metoda nenahradí,“ dodává kuchař.
Dvojice si v bistru vyrábí prakticky všechno sama. Ráno míchá těsto na bulky a připravuje silný vývar na francouzskou cibulačku. „Nakupujeme jenom základní čerstvé suroviny a s nimi děláme v podstatě všechno,“ popisuje Ismailová.
Neobvyklou péči věnují také bylinkám a zelenině. Na střeše podniku si vytvořili malou zahrádku, kde roste koriandr, bazalka, oregano i chilli papričky. Lenka Ismailová navíc pěstuje na své vlastní zahradě sezónní plodiny jako angrešt nebo ostružiny, ze kterých pak připravuje domácí limonády. „Když se host zeptá na čaj z čerstvé máty, tak prostě vyskočím z okna,“ směje se, ale myslí to vážně. „Právě skrz něj lezu na naši střešní zahrádku, kde máme bylinky.“
Víno k burgerům? Proč ne
Nabídku doplňuje i pečlivě vybraný vinný lístek. Ismailová díky svým zkušenostem z fine diningu připravila vinné párování k jednotlivým burgerům, inspirované opět francouzskou tradicí. Na rozdíl od luxusních restaurací si však zakládá na tom, aby vína nebyla příliš drahá. „V Paříži je párování vín k burgerům naprosto běžné. A já jsem si přála nabídnout totéž i svým hostům, ale zároveň si chci zachovat charakter rodinného bistra. Proto záměrně hledám kvalitní vína za rozumné ceny,“ vysvětluje.
Vinný lístek jí pomohl sestavit Pavel Kramár z firmy Albarelo, letitý someliér ze sítě hotelů Four Seasons. Burger Bliss tak nabízí například rakouské veltlínské zelené od Rudolfa Rabla, který v roce 2018 vyhrál ocenění nejlepšího veltlínského na planetě, nebo italské Tempranillo.
Vůbec jsem to nečekala, ale pro náš mrkváč si lidé chodí i do krabičky. A mátovou zmrzlinu budeme nejspíš muset dělat celoročně.
A kdo neholduje vínu, může si dát pivo od Zichovce. „Lidé dnes rádi zkoušejí zajímavá piva a trend craftových pivovarů baví i nás. Zeptala jsem se známých, co stojí za to ochutnat, a dostala jsem tip na pivovar Zichovec. Když jsem jejich pivo ochutnala, bylo mi hned jasné, že přesně tohle chceme mít na čepu,“ vypráví Ismailová, podle které do podniku někteří lidé zavítají třeba i jen proto, aby si dali jedno čepované.
V nabídce nechybí ani sladká tečka, například mrkvový dort nebo domácí zmrzliny v několika příchutích. Největší úspěch má zatím mátová, kterou bistro připravuje opět z bylinek pěstovaných na své střeše. „Vůbec jsem to nečekala, ale pro náš mrkváč si lidé chodí i do krabičky. A mátovou zmrzlinu budeme nejspíš muset dělat celoročně,“ říká majitelka.
Po dvou měsících provozu si bistro vybudovalo podle majitelů dvě skupiny stálých hostů: první tvoří místní, kteří postupně ochutnávají celou nabídku a vrací se pro svoje favority. Ale jinak sem prý už teď jezdí gastronadšenci, kteří se o burgerech po francouzsku dozvěděli ze sociálních sítí. Právě s tím Ismailové pomáhá její dvacetiletý syn. „Je to student práv, ale našel se v práci se sociálními sítěmi. A zaplať pánbůh se mu daří,“ říká hrdě.
Do budoucna Ismailová s Čornaničem přemýšlí o rozšíření nabídky o croissanty, domácí chleby i další dezerty. Chtějí ale postupovat opatrně a sledovat zájem hostů. „Potřebujeme mít záruku nějakého odbytu. Až sem bude chodit tolik lidí, kdy si budeme jistí, že uděláme deset croissantů a všechny prodáme,“ vysvětluje dvojice.


















