„Chci vytvořit globální síť pozemních stanic, které budou komunikovat se satelity na nízké oběžné dráze.“ Tento výrok nepochází od renomovaného vědce nebo zkušeného podnikatele. Jeho autorem je šestnáctiletý Filip Kocián, který mi tuto větu s naprosto vážným výrazem ve tváří říká ve vyhlášené nepálské restauraci uprostřed Zlína. Chvíli přemýšlím, jestli jsem slyšel dobře, ale Filip nežertuje.

Mladý zlínský rodák má už v šestnácti jasné plány a mezi ně patří i to, že chce se skupinou odborníků vybudovat vlastní vesmírný projekt. Vše má podložené množstvím znalostí i zkušeností, byť je teprve rok majitelem občanského průkazu.

Na první pohled působí ambiciózní gymnazista velmi sebejistě, přitom se nenaparuje. I když by k tomu dost možná měl důvod. Za svůj krátký život už totiž má solidně vybavený životopis. Před rokem z vlastního zájmu napsal do brněnské firmy SAB Aerospace, která vyrábí komponenty pro vesmírné rakety Evropské vesmírné agentury. Ta ho přijala a z Filipa se oficiálně stal nejmladší zaměstnanec v českém kosmickém průmyslu.

SAB Aerospace pracuje přímo z Brna a má podobně jako Filip Kocián nemalé ambice. Ve velkém se angažuje například v projektu teleskopu Plato, který odstartuje v roce 2026. V jiném projektu se firma také podílela na misi roveru Rosalind Franklin, dříve známého pod označením ExoMars 2020. Ten by měl k Marsu zamířit už příští rok.

Filip Kocián sebevědomě popisuje, že ve škole má výborné výsledky a ještě k tomu stíhá objíždět různé konference a účastnit se všemožných projektů a soutěží. Geniální dítě, chtělo by se říct. Ale ani výraz dítě v jeho případě nějak nesedí, protože rozhodně není typický šestnáctiletý mladík. „Ovlivnilo mě několik věcí. Částečně výchova, částečně neustálá snaha vystoupit z davu a částečně velké množství informací a znalostí,“ říká Kocián nad talířem jedné z nepálských specialit.

Dvouhodinový podcast za 40 minut

Když byl menší, dvakrát týdně přečetl celé noviny, od začátku do konce. Podcasty prý poslouchá zrychleně. Zatímco většina by slyšela jen nesrozumitelné drmolení, Kociánovi 2,7krát zrychlené přehrávání vyhovuje. „No fakt. Však je to dobré! Jak jinak si poslechnout dvouhodinový rozhovor za 40 minut?“ reaguje na můj nevěřícný výraz.

Je přitom vidět, že právě znalosti hrály a hrají v jeho životě velkou roli. Vedle poslouchání podcastů Kocián chodil na přednášky, dostal se na dvě stáže do hvězdárny ve Valašském Meziříčí, absolvoval šest víkendů na kosmonautických seminářích a účastnil se soutěže Expedice Mars, v rámci které se poprvé, ještě v roli návštěvníka, dostal na exkurzi do brněnského SAB Aerospace.

Tvrdí, že bývaly doby, kdy přečetl až šedesát knížek ročně, teď stíhá dvě až tři měsíčně. Jmenuje všechny možné, od biografie zakladatele Amazonu Jeffa Bezose po příběh bývalého izraelského premiéra Šimona Perese. Není tak překvapivý jeho přinejlepším ambivalentní vztah ke škole. „Netrpím tam, ale nic extra mi nepřidává. Umím si představit, že nepůjdu na vysokou školu. Není to pro mě dogma, ty nemám rád,“ říká Kocián, který na gymnáziu letos nastoupil do kvinty, tedy prvního ročníku na „střední“.

Ačkoliv v jeho projevu často zaznívají odkazy na matematiku a fyziku, postupně prý vykrystalizovaly tři oblasti, o které se hlavně zajímá – marketing, byznys a technologie. Kromě svých ostatních aktivit se také závodně věnuje lezení. „Je to jedna z věcí, které mě ještě jakž takž udržují normálního a je to jeden z časů, kdy nepracuju,“ říká s úsměvem. Takovou hlášku byste asi čekali spíše od vrcholového manažera, ale Kocián to již bere jako svůj denní chléb.

Pod pokličku vesmírného průmyslu

Šéf SAB Aerospace Petr Kapoun, který ho před rokem do své firmy přijímal, vyzdvihl pro Český rozhlas hlavně Filipovy technické znalosti. Na první pohled se tak může zdát až škoda, že se v SAB Aerospace věnuje správě facebookových stránek, copywritingu nebo pomoci s organizací workshopů.

„Měl jsem představu, kam by se mohlo SAB posunout a zároveň jsou to činnosti, které mohu v SAB dělat,“ říká nejmladší zaměstnanec s přiznáním, že na techničtější pozice zatím nemá kvalifikaci. Je nicméně přesvědčen, že marketing se bude v příštích letech měnit – zejména v tom smyslu, že marketingoví experti budou mluvit už do produkce dané věci, ne jen do prodejů – a v tom vidí příležitost.

Přesto se již nyní dostane i k jádru celého byznysu SAB Aerospace. „Když jsme dokončovali dispenser, navlékl jsem si oblek a šli jsme se kolegyní podívat do čistých prostor,“ říká Filip a odkazuje na část rakety Vega, kterou právě v Brně SAB Aerospace konstruovalo. Do vesmíru poletí z kosmodromu ve Francouzské Guyaně už v dubnu a na tento okamžik se podle svých slov hodně těší.

Nabrané znalosti, které mu za rok dal bezprostřední kontakt s vesmírným průmyslem, přetavuje do právě zmíněného nápadu. „Každý satelit potřebuje posílat data zpět na Zem – na to slouží právě pozemní stanice. Dosud se každý provozovatel musel domlouvat s majiteli stanic sám. My bychom chtěli být jakýsi operátor,“ vysvětlil Filip svůj budoucí projekt, který reaguje na to, že počet vypouštěných satelitů na orbit výrazně roste. Na startupu pracuje společně s Jakubem Lajmonem, taktéž mladým podnikatelem.

Startup, který změní svět

Když jsme si s Filipem psali v den výročí Sametové revoluce, překvapila mě v konverzaci zpráva: „Mám pocit, že část odkazů 17. listopadu je nejasná a beru si z toho, že nejlepším nápadem je soustředit se na budoucnost.“ Je patrné, že do minulosti se nedívá a občas je jeho neutuchající soustřednost na budoucnost velmi viditelná. Když dostává klasickou otázku na jeho největší úspěch, tak bez rozmyslu říká, že ten největší ho teprve čeká.

Představy o tom, co by chtěl dělat po gymnáziu, ještě jasné nemá. Jestli ho tedy vůbec dochodí – rozhlíží se totiž i po zahraničních středních školách. „Lákají mě Spojené státy a jednou bych chtěl založit v Silicon Valley startup, který změní svět,“ říká idealisticky.

Ve kterém odvětví by chtěl měnit svět, má již nyní Filip Kocián jasno. Buď zůstane u vesmíru, ale zajímá ho také vertikální zemědělství, mobilita nebo energetika. I kvůli tomu určitě nezůstane v rodném Zlíně. Jedenácté největší město České republiky je na něj prý malé a stejně už velkou část svého času tráví v Praze a Brně. Neustále se prý vzdělává, a tak by si chtěl v blízké budoucnosti najít stáž v oboru krizového managementu nebo firemních transformací.

Daň za úspěch

To, že má Filip zájmy, které jsou na jeho věk neobvyklé, s sebou ale nese i řadu problémů. Typicky s časem – tvrdí, že nemá žádný volný. Zatímco jeho spolužáci ho tráví spolu, on většinou pracuje. „Sociálním vztahům to samozřejmě neprospívá, problémy přidělává i systém, který není dělaný na výjimky, jako jsem já,“ přiznává rozvážně.

Navíc dodává, že i podpora v rodině má své hranice, je jí ale prý velice vděčný. „Myslím, že rodiče jsou rádi, že se realizuji, a asi jsou na mě pyšní. Ale když například nechci jít do školy kvůli konferenci, je to vyjednávání,“ tvrdí Filip. „A když například vstávám ve čtyři, abych byl ráno pracovně v Praze, tak se balím s čelovkou, abych nebudil bratra,“ dodává s úsměvem.

Právě podpora rodiny přitom může být důležitým faktorem. „Když máte individuální studijní plán nebo je váš tatínek milionář, který všechny aktivity zaplatí, tak asi není tak těžké být aktivní,“ říká s tím, že tohle zkrátka není jeho případ. S podobnými lidmi se potkal například v soutěži Středoškolák roku, která oceňuje aktivní středoškoláky.

Filipa se tedy ptám na poslední věc. Když je aktivní on, proč podle něj nerealizuje podobně více mladých lidí? Naší řeč zakončuje jednoduchým pragmatismem, který je mu opravdu vlastní: „Gaussova křivka je asi odpověď.“