Kulturně-společenský dopad snímku Wall Street z roku 1987 byl enormní. Nejen, že z Michaela Douglase alias Gordona Gekka učinil v myslích mnoha lidí předobraz všehoschopného finančníka, ale také ovlivnil a nasměroval celou generaci tehdy mladých mužů (dnes boomerů). Jedním z nich, byť se zpožděním, byl i Petr Žabža, který má dnes v Air Bank na starost její investiční produkty.

V kině viděl americký snímek až zkraje roku 1990, jelikož před listopadovou revolucí se v českých biografech samozřejmě hollywoodská oslava kapitalismu nepromítala, ale mohutně na něj zapůsobil. „Naprosto jsem netušil, o co tam jde a co tam ti chlapi dělají, ale přesně jsem věděl, že to chci dělat,“ vzpomíná osmačtyřicetiletý Žabža v rozhovoru, který je dalším ze série osobněji laděných článků, v nichž blíže představujeme výrazné postavy české investiční scény.

Žabža v 90. letech studoval na pražské VŠE a největší část své kariéry strávil v dresu ČSOB a makléřské společnosti Patria. Působil ale například i v Komerční bance nebo v české pobočce privátní investiční banky Sal. Oppenheim. Do Air Bank přišel předloni, aby posílil její investiční produkty – banka ze skupiny PPF mimo jiné chystá možnost nákupů amerických akcií přímo ve své aplikaci, podobně, jako to jde třeba u Revolutu.

V rozhovoru popisuje, jak se dostal do světa financí, na kterých akciích nejvíc vydělal a na kterých naopak prodělal, co byly jeho první investice i zda jej rodiče vedli k této kariéře.

Co byla vaše první, ale opravdu první investice?
Tou úplně první investicí byla – stejně jako pro většinu lidí mojí generace – „céčka“. Původně šlo o plastové háčky na věšení záclon, ale jak už to tak bývá, stal se z toho kult, lidé si je pokoutně měnili, hrála se s nimi čára, a kdo měl nejenom „céčka“, ale třeba i „eska“, byl ve třídě za krále. Reálnou investicí byla až originální nálepka, kterou na svojí kabině měly nákladní automobily LIAZ při svém premiérovém startu na Rallye Paříž-Dakar v roce 1985. Mám ji dodnes.

A jaká byla vaše první profesionální investice?
Účastnil jsem se kuponové privatizace, takže jsem měl „na knížce“ akcie firem jako DEZA (dnes součást Agrofertu – pozn. red.), Botana Skuteč, Sklárny Bohemia nebo Česká spořitelna. Nemálo z nich podlehlo vytěsnění minoritních akcionářů, ale třeba Česká spořitelna žije formou akcie Erste Bank na pražské burze dál. V tu dobu to ještě nebylo o nějakém cílevědomém budování portfolia, bral jsem to spíš jako hru.

A máte s nějakou akcií či nějakým dluhopisem speciální vzpomínku?
Ano, krátkou chvíli jsem byl majitelem akcie německé firmy Wirecard, která skončila relativně neslavně. Naštěstí až potom, co jsem ji prodal. Skvěle se mi zadařilo také s indexovou akcií SPY (zkratka pro S&P 500 – pozn. red.), kterou jsem si koupil dva dny před prezidentskými volbami v USA v roce 2016. Protože máme rodinné známé ve Spojených státech, měli jsme poměrně dobrý přehled o tom, jak o dvojici Donald Trump a Hillary Clintonová smýšleli normální lidé a jejich názor byl diametrálně odlišný od obecného mediálního obrazu. Tak jsem vsadil na to, že Trump vyhraje a jeho byznysově orientovaný přístup se nakonec materializuje. Povedlo se.

Jaká byla naopak vaše poslední investice?
Školné pro syna. Ne, teď vážně – naposledy jsem dokupoval ETF na rozvíjející se trhy Vanguard FTSE Emerging Markets (kód VWO). Jsem nadšený z růstu hlavních trhů, ale jejich dynamika a koncentrace růstu do několika málo technologických firem mě udržuje ve střehu, protože takto koncentrovaný růst může být také současně velmi křehký.

Vedete děti k investování nebo péči o peníze?
Mému synovi je téměř 18 let, takže co jsem mohl, to jsem mu z pohledu finanční gramotnosti už předal. Při škole si přivydělává jako editor u jednoho velmi známého českého tvůrce finančního obsahu. Volné peníze má investované částečně v ETF a částečně v přímých pozicích na trhu Nasdaq, takže teď má žně. Jeho výhodou je, že díky sledování sociálních sítí se dostane k zajímavým informacím o firmách, o kterých já jsem třeba ještě neslyšel. Koupí si pár jejich akcií a většinou mu to vyjde.

Kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl živit investováním a financemi?
To vím naprosto přesně – na jaře 1990. V tu dobu se u nás do distribuce dostal film Wall Street s Michaelem Douglasem v hlavní roli a táta mě na něj vzal do kina. Bylo mi tehdy 15 let, naprosto jsem netušil, o co tam jde a co tam ti chlapi dělají, ale přesně jsem věděl, že to chci dělat. A povedlo se, moje první reálné místo bylo na akciovém dealingu ČSOB, tehdy ještě v Rytířské ulici. Nedlouho potom jsme se stěhovali do úplně nového celobankovního dealingu v Panské ulici. Splněný sen!

Všem ty YTD zisky na trzích přeju, ale to tsunami euforie a sebeuspokojení, co mi jede na timeline, bylo vždycky předzvěstí kolosálního průseru.

“This time it’s different” nikdy moc nefungovalo.

— Petr Žabža (@petr_zabza) February 8, 2024

Dala vám v tomto směru něco škola?
Nechci, aby to znělo nevděčně, ale spíše ne. Studoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, a i když jsem měl skvělé profesory, většinu praktických věcí jsem se naučil až tím, že jsem je reálně dělal. Dostal jsem sice teoretické základy toho, jak by kapitálové trhy měly vypadat a fungovat, ale realita byla mnohem pestřejší, a tak jsem na věcech ze školy spíše stavěl a přidával k nim, než že bych na ně slepě spoléhal.

Má někdo u vás v rodině vztah k investování? Co třeba rodiče?
Jsem v tomhle ohledu výjimka, protože u nás v rodině se nikdo ani vzdáleně o investování nezajímal. Máma byla učitelka češtiny, ruštiny a dějepisu a táta celý život pracoval v mezinárodním obchodě, takže v bankovnictví, respektive v investicích jsem z rodiny prorazil první až já.

Cítíte kolem sebe, že se v posledních letech z investování stalo téma? Že se o něm lidé baví a že se vás na něj ptají, třeba u piva?
Jakkoliv to může znít lakonicky, tak tomuto trendu ohromně pomohly covidové uzávěry. Na jedné straně byli lidé zavření doma se svými počítači, a tak se nemálo z nich začalo zajímat o investování. Na straně druhé byly právě uzávěry a nemožnost jít například do bankovní pobočky nebo na setkání se svým finančním poradcem obrovským impulsem pro přesun bankovních a investičních služeb do digitální sféry. Nemluvě o tom, že spoustě lidí došlo, v jakém nepořádku svoje peníze mají, a začali se o jejich správu velmi aktivně starat. Od té doby jsou peníze a investice „normálním“ tématem diskusí a je fajn vidět, že se o ně zajímají všechny věkové skupiny bez výjimky.

Máte nějaký vzor v oboru?
Protože je mojí dlouhodobou vášní snaha zvyšovat v České republice finanční gramotnost, sleduji několik lidí, kteří jsou v tom opravdu dobří – jak u nás, tak v západní Evropě nebo v USA. Za zmínku stojí Ramit Sethi, Dave Ramsey, Mary Hunt nebo Ric Edelman. V českém prostředí třeba Lukáš Nádvorník nebo Jakub Dvořák, který stojí za projektem Rozbité prasátko.

Kdybyste se neživil jako bankéř a investiční manažer, co byste chtěl dělat?
Kdybych nebyl v bankovnictví, podle všeho bych nejspíš pracoval jako záchranář u pražské záchranky nebo jako člen horské služby. Jak je z předchozí odpovědi patrné, neberu svoji práci jenom jako hru čísel, ale snažím se lidem hlavně pomáhat s tím, aby lépe zvládali své finance a investice. Takže profesní výzva je třeba učit finanční a investiční gramotnost na vysoké škole. A pokud bych kdysi dávno neskončil ve financích, asi byste mě dnes viděli v sanitce, jak dělám všechno pro to, abych lidem zachránil život.