Ještě před dekádou by Dušana Zábrodského asi ani nenapadlo, že bude v budoucnu běhat ultratraily v alpských horách. Investiční partner skupiny Rockaway Capital ale před čtyřicítkou prošel krizí středního věku, během níž svůj život zásadně přehodnotil. Dnes trénuje šest dní v týdnu, nejí maso… a zamiloval se do extrémního sportu. Ostatně právě teď má za sebou závod TOR330, kdy za čtyři dny uběhl v italských Alpách 355 kilometrů s převýšením přes 24 tisíc metrů. Každou noc přitom naspal jen něco kolem dvou hodin. „Unavený jsem ale ani nebyl. Tyhle závody jsou hlavně o tom, jak dobře dokáže člověk jíst,“ vysvětluje Zábrodský pro CzechCrunch.

Podle něj totiž závodníci spalují běháním i 10 až 15 tisíc kalorií denně. „To je pro normálního člověka něco nepředstavitelného. Osoba, která nesportuje, tolik spálí za celý týden,“ líčí. Lidské tělo ovšem zároveň není schopné během jediného dne pozřít tolik kalorií. „Musím tak do sebe průběžně dostávat co nejvíc energie. Když jdu do kopce, sázím na cukry – hlavně na různé gely a další sportovní výživu, abych svalům dodal palivo na cestu nahoru. Při běhu z kopce pak jím tyčinky. A v odpočinkových stanovištích do sebe narvu hodně těstovin, polenty, polévky, sýrů nebo třeba chleba s Nutellou,“ pokračuje šestačtyřicetiletý investor.

Proto Zábrodský trénuje způsobem, který může leckomu znít absurdně – před tím, než vyrazí běhat, sní klidně celou pizzu. „Mé tělo je tudíž zvyklé na to, že pohyb lze dělat i s plným žaludkem,“ usmívá se. Podle něj je právě stav, kdy mozek už nedostává žádnou energii, tím nejhorším, co může během ultratrailů typu TOR330 nastat. „V tu chvíli začnete u toho běhání usínat, můžete mít i halucinace. Člověk pak vypadá trochu jako zombie,“ podtrhuje s tím, že problém mu nedělá ani to, že si nastavil stopku na maso. „Zvlášť ne v Itálii, kde si potrpí spíš na těstoviny a sýry.“

Foto: Archiv DZ

+2

Závod TOR330 se koná, jak už bylo řečeno, v italských Alpách. Letos konkrétně probíhal mezi 14. a 20. zářím. Trasa vede přes přírodní parky Grand Paradiso i Mont Avic a také kolem gigantů jako Mont Blanc, Matterhorn či Monte Rosa. Běžci tak postupně oběhnou město Aosta. V průběhu trailu jsou pro závodníky přichystány občerstvovací stanoviště se sprchami, teplým jídlem a polními lůžky.

„Žádný luxus to není, na jednom místě spí i 50 lidí. Někdo se třeba pořád vrtí, jinému najednou začne zvonit budík. Já osobně se tam ovšem vyspím lépe než někde venku, jak to dělají jiní běžci. Ale jasně, celou dobu jsme měli relativně hezké počasí, takže šlo ulehnout podél cesty nebo u nějaké chatky,“ popisuje Zábrodský.

Na to, že bude hezké počasí, se však na horách spolehnout nedá. Investor tak s sebou měl kromě vody a jídla přibalené také dlouhé kalhoty, bundu, rukavice, čepici, termoizolační fólii… a samozřejmě i lékárničku a dvě čelovky s náhradními baterkami. Celkem tak běžel s asi pětikilogramovou zátěží na zádech. „Je to vysokohorský závod ve třech tisících metrech. Jakmile začne v údolí pršet, na horách sněží. Člověk nemůže riskovat a musí být adekvátně připravený,“ zdůrazňuje. I proto před závodem trénoval nejen pravidelným běháním, ale i posilováním s činkami. „Do kopců chodím i s hůlkami, takže 40 procent síly do toho dávám skrze horní část těla. Je důležité mít silná ramena i záda, abych mohl odlehčit nohám.“

Po čtyřech dnech běhu a asi šesti hodinách spánku se Zábrodskému splnil jeho dlouholetý sen – dokončil závod TOR330 a navíc se umístil na hezkém 111. místě. Ze startu přitom vyběhlo kolem 1 150 účastníků a přibližně třetina závod vůbec nedokončila. „Nohy mě ani nebolely, byl jsem ale samozřejmě hrozně unavený. Tělo už ten spánkový deficit pociťovalo. Trvalo mi pár dnů, než jsem se zcela zotavil. To bylo o víkendu – a v pondělí jsem už šel zase do práce,“ pochvaluje si.

A co ho čeká nyní? Za sebou už má několik jednodenních závodů, tentokrát ale poprvé „jel“ hned několik dnů v kuse. Teď začíná pokukovat po ultramaratonech ve Spojených státech – konkrétně po závodech Moab 240 v Utahu a Cocodona 250 v Arizoně. „Částečně se tam běhá i v poušti, takže člověk musí počítat s extrémním horkem nebo třeba přítomností šelem. Po zkušenostech s TOR330 ale vím, že mou silnou stránkou je odolnost, takže určitě budu i nadále vyhledávat tyto vícedenní závody. Navíc v USA se dá spát i ve vlastním obytňáku nebo autě,“ připomíná investor.

Kromě dobré fyzické kondice vidí Zábrodský v tomto extrémnímu sportu i další benefity. „Během takového běhu bývá člověk dlouho sám. Má proto spoustu času přemýšlet o věcech, analyzovat je, rozjímat nad prací i životem, utřídit si priority. Dle mého názoru to výrazně pomáhá i byznysu. Myslím, že díky sportu jsem mnohem efektivnější v práci, kterou dělám. A navíc jsem i díky bolestivým úsekům závodů odolnější. Když se zrovna nedaří, vždy si můžu říct: ‚Hele, už jsi zažil horší a stresovější věci. Z tohohle se přece nezblázníš‘,“ uzavírá partner Rockaway Capital.