Na rozhovor si s sebou přinesl macatý štos papírových periodik všeho druhu, mezi nimi třeba čerstvé vydání deníku Financial Times nebo specializované magazíny z celého světa. Ne snad kvůli tomu, aby působil fundovaně, ale proto, že si všechny skutečně přečte. Nikdy totiž neví, jestli náhodou jednou nebude investovat do zemědělství nebo fotbalu. Na investora, jako je Matěj Turek, v Česku jen tak nenarazíte. Jeho příběh snoubí plno náhod, ale také zcela cílevědomý a trpělivý přístup. „Původně jsem se chtěl stát překladatelem,“ líčí ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch člověk, který vybudoval miliardový konglomerát a v následujících letech ho chce násobně zvětšit.

Širší veřejnost Matěje Turka více zaznamenala pravděpodobně až v letošním roce, kdy se rozhodl vstoupit do fotbalu. Ve světě byznysu a investic to ale není žádný zelenáč, ba právě naopak. Do všemožných aktiv začal investovat už před dvaceti lety a dnes stojí v čele konglomerátu, do něhož patří menšinové podíly ve firmách jako Algotech, Ticketstream, E2B nebo Zuri, velké pozice v globálních akciích, Vinohradský pivovar, konzervativní „spořicí“ fond nebo nejnověji také Dukla Praha.

Tato na první pohled nesourodá směsice investic začne dávat smysl, až když pochopíte, jak pětačtyřicetiletý podnikatel přemýšlí a funguje. V dětství ho formovalo, když ho strýc vzal na frankfurtskou burzu. Na startu kariéry se nechal zaměstnat v konzultační společnosti EY, aby mohl nasát co nejvíce informací a následně je využít ve vlastním byznysu. A nasávání informací je zcela nedílnou součástí jeho osobnosti a přístupu dodnes. Matěj Turek totiž pořád čte. „Považuji to za svou velkou konkurenční výhodu,“ říká.

Ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch popisuje svou cestu k velkému konglomerátu, jak se nazývají rozsáhlé podnikatelské subjekty zahrnující vícero samostatných firem působících v různých odvětvích nebo na různých trzích, vzpomíná na své dospívání, brigády na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde objevil zcela zásadní četbu, a nakonec také motivaci, proč vstoupil do fotbalu. Matěj Turek totiž není žádný velký fotbalový fanda.

Kde se vzal Matěj Turek ve fotbale?
Příběh je to vlastně logický, ale zároveň plný náhod. Celé to začalo před dvaceti lety, kdy jsem začal systematicky budovat konglomerát. Už to, že jsem tehdy nastoupil do konzultační společnosti, bylo promyšleným krokem tímto směrem, protože tam byl nejlepší přístup k informacím a klíčovým lidem.

Jak se stane, že si člověk v pětadvaceti letech řekne, že vybuduje konglomerát firem, jehož hodnota dnes přesahuje miliardu korun?
Je několik klíčových momentů. První přišel v období, kdy mi bylo jedenáct. Probíhala tehdy kuponová privatizace a v Lidových novinách se objevila investiční soutěž, kde čtenáři posílali své pokyny: například koupit deset akcií hotelu Pupp a deset akcií Krátkého filmu Praha. Pokyny se odesílaly na korespondenčním lístku do redakce. Za tři dny dorazily, redakce zkontrolovala, co se s danými akciemi stalo, vše spočítala a za půl roku vyhlásila vítěze. Posílal jsem tam tehdy i své tipy. Samozřejmě naprosto neúspěšně, protože jsem o tom ještě nic netušil. Ale právě tento moment mě hodně formoval.

V té době navíc část naší rodiny žila v Německu, a jakmile se otevřely hranice, jeli jsme je navštívit. Tehdy jsem úplně propadl Dračímu doupěti a Pánovi prstenů, takže jsem celé dny trávil v hračkářstvích a knihkupectvích ve Frankfurtu. Mému strýci však už docházela trpělivost a snažil se vymyslet nějaký lepší program. Nakonec mě vzal na frankfurtskou burzu, což byl obrovský zážitek. Byly tam staré telefony, klapací tabule, fascinující záležitost. V nějakém letáku jsem se tehdy dočetl, že velké burzy existují také v Paříži nebo Tokiu. To mě ohromilo – zjistil jsem, že tento svět skutečně existuje.

Takže o dalším směřování bylo rozhodnuto?
O něco později přišel ještě jeden klíčový moment. Původně jsem studoval a plánoval, že se stanu překladatelem. Překládal jsem krásnou literaturu z francouzštiny a angličtiny a bavilo mě to, ale také to mělo jednu velkou nevýhodu – bylo to totálně nesociální. Člověk je totiž od rána do večera zavřený doma. I když jsem introvert, jsem také velmi společenský, a tak jsem začal studovat ještě finance. Pravidelně jsem jezdil na brigádu na filmový festival do Karlových Varů a jedno léto jsem tam objevil dopisy akcionářům Warrena Buffetta.

Pro mě to byla asi teprve třetí kniha o investicích, co se mi dostala do ruky, ale hned mě chytla. Dopisy Warrena Buffetta mě fascinovaly natolik, že jsem se nakonec vydal na dráhu, na které jsem dnes. V těch dopisech jsem podrobně viděl, jak se celý Buffettův byznys během let vyvíjel. Není to žádný příběh nebo životopis, ale exaktní popis toho, co každý rok udělal, co se stalo a jaké to mělo návaznosti. Vlastně mi to posloužilo jako takový návod.

Takže váš fond 10X je něco jako Berkshire Hathaway Matěje Turka?
V podstatě ano. Zároveň to není jen o Warrenu Buffettovi, ale o všech dobrých investorech. Stačí se podívat na největší české skupiny, jako jsou PPF nebo EPH – je běžné dávat dohromady tak velké konglomeráty.

Kde jste na to vzal první kapitál?
Začínal jsem s málem z vlastní kapsy a postupně se to nabalovalo. Jsem v tomto ohledu hodně pintlich a trochu blázen, takže znám rozvahu celé skupiny na denní bázi. Na měsíční bázi ji mám od roku 2006 archivovanou v Excelu. Zajímavé je, že když si to zpětně analyzuji, neexistuje žádný rok, kdy by se skupina zdvojnásobila. Nikdy jsme zničehonic nevyrostli násobně. Dílčí věci rostly, ale celkově to byl velmi pozvolný proces.

Je to tedy dlouhodobá a trpělivá práce. Respektive není to tak, že byste někdy trefil pohádkovou investici, která by se stonásobně zhodnotila.
Přesně tak. I do prvního milionu to byl postupný proces. Rodiče mi tehdy věnovali dvě kuponové knížky, takže z toho nějaké peníze byly, ale nešlo o nic extrémně významného. K tomu jsem si ještě něco našetřil z brigád. Mé první formální podnikání, které jsme měli se dvěma kolegy, bylo nakladatelství, kde jsme točili nízké miliony ve vydávání knížek. Pomalu jsme přidávali, až jsem začal investovat do podílových fondů. Proto jsem si jako první knížku o investování koupil tu od Pavla Kohouta právě o podílových fondech. Až potom jsem četl Buffetta. Následně jsem začal zkoušet akcie sám.

Pamatujete si, co byla vaše první investice?
Nejsem si stoprocentně jistý. Mezi prvními investicemi byl ale určitě Foot Locker, což je zpětně s ohledem na investici Daniela Křetínského docela vtipné. Bylo to někdy v roce 2005 nebo 2006.

Jaká byla vaše tehdejší investiční teze?
Myslím, že byla dokonce velmi podobná té, kterou má dnes Daniel Křetínský. Už tehdy byl Foot Locker takzvaná value akcie s dobrými fundamenty. Hodně jsem se v té době snažil replikovat postupy z Buffettových knížek, až jsem si postupně vypracoval vlastní styl. Jakmile přišla krize po roce 2008, moje strategie se začala profilovat. V začátcích jsem ale hodně zkoušel – něco se povedlo, něco se nepovedlo.

Jaký je tedy Matěj Turek vlastně investor? O Buffettovi se říká, že je Věštec z Omahy, že dokáže velmi dobře předvídat trhy. Jak to máte vy?
Hodně důležité je, že se na firmy také dívám opravdu jako na firmy. To znamená, že nesleduji jen cenu akcie, ale nastuduji si celou firmu, udělám podrobnou analýzu a investuji na základě fundamentů. S mým omezeným kapitálem mi to umožňuje koupit si i kousky kvalitních firem, protože celé je koupit nedokážu.

Platí, že většinu vašich aktivit postupně zastřešuje fond 10X?
10X je v podstatě jen schránka, která funguje na podobné filozofii jako třeba J&T Arch. Slouží primárně ke správě mého kapitálu. Investuji v různých segmentech a řadu investic jsem realizoval s různými partnery, a jelikož už jich je hodně, je fond 10X hlavně formální způsob, jak mohou další investoři snadno participovat na jednotlivých investicích. Investice na veřejně obchodovaných trzích mám dnes soustředěné zejména ve fondu Meridon Global Equity, nicméně počítám s tím, že do budoucna i tuto část sfúzuji, protože nad svými investicemi přemýšlím komplexně a de facto vše spolu přímo či nepřímo souvisí.

Řešíte si investice převážně sám?
Řeším. V Meridonu je nás několik společníků a kolegové pomáhají především s technickými záležitostmi, ale investiční stránku si stále řeším sám. Největší výzva na příštích pár let pro mě je, abych dokázal tuto kapacitu rozšířit.

Hledáte svého Charlieho Mungera, což byl dlouholetý blízký spolupracovník Warrena Buffetta?
V podstatě ano. Hodně přemýšlím o tom, jak se dál rozvíjet a růst. Pokud půjdeme dál tímto tempem, brzy budeme na několika miliardách, a to už není možné zvládat v jednom člověku.

Jde převážně o váš kapitál, se kterým pracujete?
Už to není jen můj kapitál. Sice mám největší podíl, ale není to většina.

Vedle několika investic v konkrétních firmách máte v portfoliu ještě fond Quant. Jak do toho zapadá?
Quant je specifický případ, který prozatím udržujeme samostatně. Je to perfektní nástroj pro velmi specifické využití – konzervativní fond spoření. Na Quantu nikdo nezbohatne, nicméně je to výrazně lepší než penzijní připojištění. Fúze Quantu s 10X zatím nedává smysl, protože by se tím poškodily obě strany. Ti, kterým Quant vyhovuje, by přišli o jeho největší výhody a naopak. U koncentrovaného akciového portfolia postaveného na stockpickingu, jako je Meridon, je ale taková integrace přirozenou součástí konglomerátu. K tomu mám další podíly ve zhruba dvaceti firmách, včetně pivovarů a startupů, jako je E2B. Hodně radosti mi v poslední době dělá Ticketstream. V pivovarech jsem k Vinohradskému pivovaru nedávno přidal i Trojský pivovar a rychle roste také e-shop Avenberg, jehož obrat je přes půl miliardy.

Hodnota vašeho portfolia je přes miliardu. Jak je složené a jak nad jeho stavbou přemýšlíte?
Včetně Quantu je to 1,2 miliardy korun. Quant má lehce přes 500 milionů korun, zbytek tvoří privátní aktiva. Nechci zacházet do příliš velkých detailů našeho fungování, nicméně Warren Buffett neustále říká, že leverage, tedy finanční páka, je nejhorší věc na světě, protože může být příliš nebezpečná. Ale když se podíváte na to, co skutečně dělá, tak zjistíte, že jeho hlavní strategie spočívá v tom, že vezme lehce nadprůměrně bezpečná aktiva a ty brutálně zapákuje. A to dělá posledních šedesát let. Ostatně takto postupuje většina investorů.

Je velmi obtížné dosahovat dobrých výsledků, aniž byste páku využívali. U nás je toho perfektním příkladem Daniel Křetínský – vždy byl zapákovaný na hraně toho, co bylo možné. Největší kouzlo Buffetta, Křetínského a dalších úspěšných investorů je v tom, že dokážou perfektně odhadnout okamžik, kdy při maximálním využití páky nakoupit nebo prodat, zatímco my ostatní v tom nejsme tak dobří. Je totiž velmi tenká hranice, kdy se celá investice může sesypat a vy na ní proděláte.

Takže se také nebojíte jít do podobného rizika?
Vrátím se k tomu, jak jsem se dostal k prvnímu většímu kapitálu. Když jsem začínal a měl jsem první byt, tak pro mě bylo úplně samozřejmé, že si na něj vezmu americkou hypotéku. Ani jsem neuvažoval o tom, že bych to udělal jinak. Když se dnes bavím s někým, kdo má ambice investovat, a ten člověk mi řekne, že má nějaké přebytečné peníze a že s nimi chce splatit hypotéku, říkám mu: V pořádku, ale pak vůbec neuvažuj o tom, že budeš investovat.

Jak jednotlivé příležitosti vyhledáváte? Chtěl jste vždy mít pivovar, tak jste hledal, který byste mohl koupit?
Určitě aktivně nehledám, na to nemám čas. Vše přichází tak nějak samo, ale je pravda, že mám oči otevřené a zuřivě čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Třeba Warren Buffett je známý tím, že čte všechny možné zemědělské magazíny, a já to mám velmi podobně.

Co to přesně znamená?
Musím udělat osobní odbočku. Z raného dětství mám separační úzkost a pomáhají mi na ni dvě věci – bílé světlo a informace jako forma dopaminu. Nemusím se tedy do čtení nutit. Jako někdo potřebuje kafe, já potřebuji číst. A tuhle nevýhodu jsem nakonec dokázal otočit ve svou výhodu. Třeba schválně jezdím na otočku do nějakého města v zahraničí, kde jsem ještě nebyl a kde nakoupím tamní knihy nebo noviny. Kdykoliv jsem ve Francii, přečtu si tam všechno o jejich politické situaci, vědě nebo o vývoji v katolické církvi. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit. A stejně jsem to měl i s fotbalem. Já totiž nebyl žádný velký fanoušek fotbalu.

Přitom jste vstoupil do fotbalové Dukly. Jak to tedy jde dohromady?
Když jsem se Dukle jako investiční příležitosti začal věnovat, zjistil jsem, že o fotbalu paradoxně vím víc než většina lidí z fotbalu. Mám to prostě načtené, a to nejen fotbal, ale stejně tak formuli 1, baseball a další sporty. Čtu už dvacet let každý týden The Economist a v každém vydání jsou minimálně tři články o sportu. To je obrovské množství informací. Stejně tak tam pravidelně najdete články o hudbě nebo vědě. Když máte v hlavě z poslední dekády tisíce článků o sportu, které jsou perfektně kurátorované, je to skvělý základ. To považuji za svou velkou konkurenční výhodu.

Jak se příležitost investovat do Dukly zrodila?
Kolem Dukly chodím posledních deset let prakticky každý týden. Mám příbuzné, kteří bojovali na Dukle, takže znám trochu historický kontext, včetně vývoje dukláckého fotbalu. Když jsem se poprvé setkal s panem Pauknerem (Petr Paukner, majoritní vlastník fotbalové Dukly a energetické skupiny Carbounion – pozn. red.), nemusel jsem studovat jeho byznys, protože díky práci v konzultačce znám velmi dobře historii českého energetického, uhelného a teplárenského byznysu. Souhra všech těchto věcí vedla k tomu, že nevstupuji do něčeho úplně nového a neznámého, i když to tak může zvenku vypadat.

Petr Paukner roky mluvil o tom, že by chtěl Duklu prodat nebo se s někým spojit. Zároveň ale řadu zájemců z různých důvodů odmítal. Čím jste ho oslovil ty?
Pustil jsem se do této příležitosti mimo jiné proto, že jsem uznal, že dokážu situaci v Dukle a panu Pauknerovi pomoci. Před třemi lety bych na to připravený nebyl. Nemám totiž žádné vysněné cíle, jako že bych nutně chtěl vlastnit fotbalový klub a několik let vymýšlel, který si koupit. V tu chvíli zkrátka nazrála situace, kdy jsem viděl, že mohu Dukle pomoci – stejně jako jsem kdysi pomohl Ticketstreamu, Algotechu a dalším. A na tom jsme se s panem Pauknerem shodli.

On si pod sebou nechává sportovní stránku věci, vy máte řešit více byznysovou stránku, je to tak?
Nedávalo smysl, abych přišel a z menšinové pozice najednou začal všechno měnit a do všeho mluvit. Z mé zkušenosti naopak funguje, když se v takové pozici zaměřím na oblasti, na které už většinový partner nemá kapacitu nebo které přehlíží. Například v e-shopu Avenberg většinový majitel říkal, že vidí velký potenciál v prodeji za hranicemi, ale už na to nestačí a nechce se tím zabývat, tak jsem si to vzal na starost já. Kdyby v Dukle nefungovala sportovní stránka a pan Paukner ji už nechtěl řešit, tak bych se toho mohl ujmout, ale takový problém tu nemáme.

Počítám, že do Dukly vstupujete s tím, že i fotbalový klub jde dělat jako výdělečný byznys, což je v poslední době velké téma…
A proč by to nemělo jít? Řeknu to trochu filozoficky: hodnota jakéhokoliv aktiva na světě je současná hodnota jeho budoucího cash flow, jinými slovy hodnota aktiva nezávisí na jeho aktuální ceně na trhu, ale na jeho schopnosti generovat budoucí příjmy. A já jsem přesvědčen, že hodnota Dukly poroste. Věřím, že je reálné, aby suma všech budoucích cash flow za rok byla větší, než je dnes, a že k tomu mohu nějakým způsobem přispět.

Častý argument je, že je ve sportu velká proměnná v podobě sportovních výsledků, které nelze vždy úplně ovlivnit. Operujete s tím nějak ve svém modelu?
Ano, ale to platí v každém byznysu. Štěstí vždy hraje určitou roli. Existují byznysy, které mají tento náhodný prvek přímo v sobě, a tak to prostě je.

Bude se něco na Dukle díky vašemu příchodu velkolepě měnit?
Neřekl bych, že půjde o velkolepé změny, ale zásadní rozhodně ano. Budeme pracovat na mnoha aspektech, na které dosud nebyl čas ani kapacita. Pro Duklu bylo nyní klíčové dostat se do první ligy, takže je logické, že k tomu směřovala naprostá většina pozornosti. S panem Pauknerem vnímáme stejně, že pokud bychom se v první lize letos neudrželi, bude situace jiná. Ale neznamenalo by to, že si řekneme, že se to nepovedlo a končíme. Zkrátka se to může stát, a pokud by se to stalo, budeme muset pracovat na tom, abychom se do první ligy vrátili. Také bychom řešili, jestli se do ní chceme vrátit hned, nebo během tří let. Je potřeba si racionálně vyhodnotit, co by bylo rozumnější.

Ale asi platí, že aby mohla hodnota klubu růst a byl to zajímavý byznys, musí být Dukla v první lize, nebo ne?
První liga asi ano, ale evropské poháry, o nichž se v jiných klubech také často mluví, nutně ne. Poháry jsou jedna cesta, druhá je výchova hráčů. Obě se vzájemně nevylučují, ale ta druhá je v Dukle pravděpodobnější, dosažitelnější a logičtější. Kdokoliv, kdo by si přemýšlení zjednodušil na otázku, kolik peněz se bude muset příští rok nalít do klubu, aby se hrály třeba evropské poháry, podle mě nepochopil podstatu věci. Fotbal a byznys obecně jsou mnohem složitější. Musíte nastavit celou filozofii a strategii. Zároveň vše probíhá v reálném světě, který do toho neustále zasahuje a mění podmínky.

Co se tedy bude na Dukle měnit?
Nechci teď jmenovat konkrétní oblasti, protože záleží na tom, jak se situace vyvine a zda se například udržíme v první lize, ale jedním z klíčových bodů je, zda bude na Julisce jednou fotbalový stadion. Jsem přesvědčen, že fotbal se dříve nebo později bude muset hrát na fotbalovém stadionu. Není to žádný revoluční závěr, ale mnoho lidí si nepřipouští, jak zásadní to pro budoucnost klubu je. Pokud všechny možné varianty padnou a stadion nebude, Dukla si bude muset najít nové místo, kde si stadion vybuduje, koupí nebo bude pronajímat. To už je složitá hra, kde jsou schopni se orientovat jen ti nejzdatnější hráči. Pan Paukner je této úvahy schopen, a proto jsem se svou investicí velmi komfortní.

Je to stejné, jako když jsem investoval do Vinohradského pivovaru. V té době vzniklo kolem čtyř stovek dalších minipivovarů a já z různých rozhovorů a návštěv znal myšlení desítek lidí, kteří si pivovary zakládali, a věděl jsem, že mnozí nejsou vůbec schopni uvažovat o tom, co všechno budování úspěšného pivovaru obnáší. Naopak parta kolem Vaška Hrabáka a Honzy Korselta tuto schopnost měla. Chápali rozdíl mezi výrobou ležáku a speciálů, věděli, že musí mít vlajkovou hospodu, a tak dále. Byli to hráči. Dnes má jejich pivovar kapacitu čtyřicetkrát větší než na začátku.

Důležitým aspektem fotbalového byznysu je i to, že je v něm díky prodeji televizních práv nebo příjmům z evropských soutěží přerozdělovaných všem klubům mnohem více peněz. Byl tohle i pro vás impuls, abyste do Dukly vstoupil?
Ne, ale zafungovalo to krásně oběma směry. Domnívám se, že pan Paukner měl zájemce, kteří chtěli hrát hru na vyčkávání – domluví se s ním, počkají na poslední chvíli, a když se příjmy nezvednou, odejdou od stolu. Tohle však zafungovalo i opačně. Stejně tak by mohl hrát pan Paukner hru, že teď už nikoho nepotřebuje, protože má najednou vyšší příjmy z UEFA a LFA. To nakonec vypovídá o úrovni obou partnerů a my jsme na sebe tyhle hry nehráli.

Takže jste před rokem naznal, že by pro vás mohla být investice do Dukly zajímavá, a když se nakonec významně zvýšily i příjmy klubu, byla to jen dobrá náhoda?
Ano, zároveň platí, že nominálně se situace zlepšila, ale ne nutně tak dramaticky. V šachu existuje ukazatel, kdy v každém okamžiku lze odhadnout pravděpodobnost výhry. Když někomu vezmete figurku, pravděpodobnost výhry se v ten moment dramaticky nezmění, protože ta změna už nastala dříve, kdy se hra vyvíjela tímto směrem, a další posun závisí na tom, jestli dokážete výhodu dále využít. V tomto ohledu je to podobné. Navenek došlo k velkému posunu, ale současná hodnota všech budoucích cash flow Dukly před rokem a dnes není řádově jiná. Určitě je lepší, ale ne o tolik, aby šlo o zásadní zlom.

Bude Dukla díky vašemu vstupu operovat s větším rozpočtem?
Rozpočet nafukovat nebudeme, protože problém Dukly nikdy nebyl ve velikosti rozpočtu. Právě proto pro mě byla Dukla mezi všemi příležitostmi ve fotbale jediná zajímavá. Neřeší totiž, že má malý rozpočet, naopak měla rozpočet dokonce spíš větší, než bylo potřeba. I na tom jsme se s panem Pauknerem shodli. On sám netrpí nedostatkem peněz, takže by bylo divné, kdyby říkal, že klub jich potřebuje mnohem víc, ale sám by je nechtěl dát, a pak by přišel pan Turek, který by ho přesvědčil, že je to logické a peníze tam vložíme.

Takže jste se koukal také na jiné fotbalové kluby?
Ne v tom smyslu, že bych ty kluby chtěl koupit, ale nasával jsem všechny možné informace, které byly k dispozici.