Tereza Martínková patří k nejúspěšnějším mladým talentům skydivingu – je čerstvou juniorskou mistryní světa. Nově teď plánuje přechod i do outdoorové verze. „Chtěla bych si někdy zalétat třeba v Abú Dhabí nebo v Dubaji,“ říká pro CzechCrunch.

Terezu přivedl k létání její otec, který sám aktivně skáče s padákem. „Táta je parašutista, vždycky jsem s ním chtěla jít do letadla, ale nemohla jsem. Tak ho napadlo právě tohle – někdy v šesti letech mě vzal do tunelu,“ vypráví Tereza s tím, že se jí indoor skydiving poprvé moc nepozdával.

„Dala jsem si asi půl roku pauzu. Ale pak mě tam táta vzal znovu a už mi to šlo, bavilo mě to. Bylo to strašně zajímavé – že vlastně lítám – a nějak jsem u toho zůstala.“ Indoor skydiving simuluje volný pád ve větrném tunelu, kde silný proud vzduchu umožňuje sportovci vznášet se ve vzduchu bez potřeby padáku. Letci v něm trénují akrobatické prvky i různé soutěžní disciplíny.

Tereza začala trénovat nejprve v pražském tunelu Hurricane Factory, dnes už se ale většina její přípravy odehrává v Polsku – konkrétně lítá vždy o víkendu na hodinu a půl ve FlySpot Katowice nebo ve Wroclawi, kde jsou nižší náklady. „Teď trénuju jednou měsíčně, vždycky na tři dny – od pátku do neděle. Tady v Praze je to už hodně drahé, takže se nám víc vyplatí jet do Polska,“ vysvětluje žákyně deváté třídy.

Ta se letos s partnerem Valerim Vaselkovem dokonce stala juniorskou mistryní světa v disciplíně D2W, tedy v dynamických dvojicích. Dva letci při nich provádějí synchronizované a technicky náročné akrobatické prvky ve větrném tunelu.

V minulých letech si Tereza připsala i vítězství na Benelux Open nebo Czech Open, kde soutěžila ve čtyřčlenných týmech. „Teď mě nejvíc baví kategorie ve dvou, nově se začínám učit i sólovou disciplínu,“ říká.

V soutěžích D2W mají závodníci předepsané triky, které musí během letu provést co nejrychleji a nejpřesněji. Každá chyba znamená penalizaci. „Za každou se během závodu připočítává pět sekund. Je to tedy celé načasované.“

Vedle tréninku v tunelu se teď Tereza připravuje i na první skoky v outdoor skydivingu – tedy v klasickém seskakování s padákem z letadla. Od května na to totiž konečně bude mít věk. „Outdoor se trénuje na zemi. Máme na sobě výstroj a padák a na zemi si trénujeme triky. Představuju si to a musím to co nejlépe vizualizovat, protože tam už to nejde vzít zpátky,“ vysvětluje přípravu.

Indoor skydiving je finančně náročný – možná i proto se mu v Česku podle Terezy příliš lidí nevěnuje. Cena za tři minuty v tunelu se pohybuje kolem dvou tisíc korun. Tereza navíc nemá žádné sponzory, kteří by ji s financováním pomáhali.

Doufá ale, že se to brzy změní. „Teď se snažíme potenciální sponzory obvolávat, dokud je to mistrovství světa ještě čerstvé. Táta psal i do českého Red Bullu, uvidíme, jestli se to chytne,“ říká Tereza.

Ta od září nastupuje na střední školu Artecon, kde bude studovat sportovní management. „Chtěla bych asi na vysokou – pokud půjdu ze sportovního managementu, tak na nějakou sportovní školu, abych se od toho mohla odrazit. Možná bych pak mohla být i trenérka – třeba právě v zahraničí. Trenéři indoor skydivingu si tím docela dobře vydělávají,“ říká Tereza.

A její cíl do budoucna? Práce v některém z velkých světových tunelů. „Chtěla bych si někdy zalétat třeba v Abú Dhabí nebo v Dubaji – tam jsou obrovské tunely. Je tam strašně náročné se vůbec dostat, ale to je takový můj sen,“ uzavírá s úsměvem.