Už v noci na zítřek našeho času by z Floridy měla odstartovat mise NASA jménem Artemis II. Čtyři astronauti nasednou do vesmírné lodi a vydají se na cestu kolem Měsíce, první svého druhu po více než padesáti letech. Proč ale Spojené státy utratily bezmála 100 miliard dolarů (2,3 bilionu korun), aby zopakovaly něco, co lidstvo zvládlo už v šedesátých letech? Z Měsíce se totiž stala s trochou nadsázky nejcennější nemovitost ve sluneční soustavě. Hraje se o strategické suroviny, probíhá teritoriální závod s Čínou a jde o test, který ukáže, jak blízko je lidstvo k cestě na Mars.

V centru dění bude obrovská, bezmála stometrová raketa SLS. Na jejím samotném vrcholku sedí Orion, což je relativně malá obytná kapsle, ve které čtveřice astronautů stráví zhruba desetidenní výpravu. Pro čtyři dospělé lidi je v ní zhruba tolik místa, jako v interiéru většího SUV, v němž budou muset jíst, spát i pracovat bez možnosti se protáhnout. Do tohoto stísněného prostoru se musely vejít i ty nejcitlivější přístroje, a to včetně toho s českou stopou. Pražská firma Advacam dodala do lodi speciální čipy, které tvoří srdce systému, jenž bude během letu nepřetržitě měřit kosmické záření a zjišťovat, jestli plášť lodi dokáže posádku bezpečně ochránit

Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a Jeremy Hansen mají přirozenou družici Země obkroužit a dostat se dál do hlubokého vesmíru, než kam se kdy člověk dostal. Raketa je vystřelí po dráze ve tvaru osmičky tak přesně, že i kdyby jim u Měsíce vypadly motory, gravitace je sama otočí a pošle bezpečně zpátky k Zemi. Na první pohled je to úchvatný technologický triumf. Jenže jakmile opadne prvotní nadšení, začne se na povrch drát paradox.

Vždyť lidstvo už tohle všechno dávno dokázalo. Když v prosinci 1972 chodil Eugene Cernan, Američan po otci slovenského a po matce českého původu, po povrchu Měsíce, nikdo asi netušil, že se na dalších pět dekád stane posledním, komu se to podařilo. Tehdy se přitom létalo do vesmíru s počítači, které měly zlomek výkonu dnešních verzí. Dnes máme znovupoužitelné rakety i supermoderní materiály, přesto program Artemis nabral obrovské zpoždění a dosud spolykal 93 miliard dolarů.

Důvodem je to, že slavné Apollo vůbec nebylo primárně vědeckou výpravou. Byla to demonstrace síly v době studené války. Amerika musela ukázat Sovětskému svazu technologickou převahu. Ve chvíli, kdy Neil Armstrong otiskl svou botu na Měsíci, závod skončil a s ním zmizely i bezedné rozpočty. Vesmírná agentura NASA ztratila svůj hnací motor, stáhla se blíže k naší planetě na Mezinárodní vesmírnou stanici a schopnost cestovat s lidmi do hlubokého vesmíru nechala usnout.

Foto: NASA/Frank Michaux

+4

Dnes se ale tlak vrátil. Sovětský svaz v roli úhlavního soka vystřídala dravá Čína a z pouhé demonstrace síly se stal geopolitický i byznysový závod o strategické území. Zjistilo se totiž, že náš nejbližší vesmírný soused není jen mrtvá skála. V hlubokých kráterech na pólech se totiž nachází obrovské množství ledu.

A to vlastně všechno mění. Nejde jen o to, že astronauti budou mít na budoucí základně co pít. Vodu lze velmi efektivně rozložit na kyslík pro dýchání a na vodík, což je to nejlepší myslitelné raketové palivo. Měsíc se tak rázem může stát strategickou čerpací stanicí. Kdo tam postaví infrastrukturu jako první, získá obrovskou výhodu a ovládne cesty dál do Sluneční soustavy. Měsíc navíc obsahuje některé stejné prvky jako Země, včetně vzácných zemin a hélia. Mohou tam tak existovat místa, kde je koncentrace těchto prvků tak vysoká, že se je zkrátka vyplatí těžit.

O tom dobře ví i zmíněná Čína, která do svého vesmírného programu masivně investuje, jako první dokázala přistát s robotickou sondou na odvrácené straně Měsíce a chce k lukrativnímu jižnímu pólu dostat své lidi do roku 2030. Přestože smlouva OSN z roku 1967 zakazuje jakémukoliv státu Měsíc vlastnit, v praxi platí trochu jiná pravidla. Například první britská astronautka Helen Sharmanová vysvětluje, že i když si Měsíc nemůžete formálně přivlastnit, můžete na něm operovat bez cizích zásahů. A o tom mluvila i členka aktuální americké posádky Christina Kochová. „Otázka nezní, jestli bychom tam měli letět, ale jestli chceme udávat směr, nebo jen následovat,“ prohlásila.

Jak šel a půjde čas s Artemis

2017–2018: NASA pod politickým tlakem mění kurz. Sny o Marsu jdou na vedlejší kolej, absolutní prioritou se stává opětovné přistání lidí na Měsíci.
2019: Bílý dům stanovuje extrémně ambiciózní cíl: přistát na Měsíci do roku 2024. Program oficiálně získává jméno Artemis.
2020–2021: Pandemie, miliardové překračování rozpočtů a technické potíže odsouvají plány. NASA vybírá loď Starship od SpaceX Elona Muska jako svůj první lunární přistávací modul.
Listopad 2022: První ostrý test. Raketa SLS poprvé úspěšně startuje k misi Artemis I. Nepilotovaná loď Orion bezpečně obletěla Měsíc a otestovala klíčový tepelný štít při návratu do atmosféry.
2023–2024: K programu se přidává i Blue Origin Jeffa Bezose. Administrativa Joea Bidena přiznává, že rok 2024 byl utopií. Svět poznává posádku pro první pilotovaný oblet.

Foto: NASA/Jim Ross

Čtveřice astronautů, která se dostane k Měsíci

Únor 2026: Nový šéf NASA Jared Isaacman radikálně mění strategii. Ruší drahou orbitální stanici Gateway ve prospěch stálé základny přímo na měsíčním povrchu. Samotné přistání lidí odsouvá na rok 2028.
1. dubna 2026: Čtyři astronauti by měli vyrazit na desetidenní misi. Jde o nejdůležitější test lodi Orion v hlubokém vesmíru, který má ukončit padesátileté čekání na Měsíc.
2027: Artemis III, generálka u Země. Zbrusu nová mise vložená Isaacmanem. Posádka si na oběžné dráze Země nanečisto vyzkouší složité spojení s přistávacím modulem Starship, aby získala jistotu před cestou k povrchu.
2028: Artemis IV, návrat na povrch. První přistání lidí na Měsíci od roku 1972. Cílem je lukrativní jižní pól plný ledu.
Po roce 2030: Směr Mars. Budování trvalé měsíční základny a využití Měsíce jako první vesmírné čerpací stanice pro cestu k rudé planetě.

Aby NASA tenhle závod vůbec stíhala, musela zásadně změnit strategii. Úřad už si nestaví všechno sám, ale spoléhá na komerční firmy. O vývoj přistávacích modulů se stará SpaceX Elona Muska a společnost Blue Origin Jeffa Bezose. Letos v únoru navíc celý program zažil obrovskou revoluci zevnitř. Do čela vesmírné agentury totiž usedl miliardář Jared Isaacman, který je sám zkušeným pilotem a velel i soukromé vesmírné misi, podíval se na plány a okamžitě zrušil dlouho plánovaný projekt Gateway. Tahle stanice měla za obrovské peníze jen kroužit kolem Měsíce, což Isaacman vyhodnotil jako zbytečné zdržení. Ušetřené peníze i moduly nařídil přesměrovat rovnou na stavbu trvalé základny přímo na povrchu.

Jako zkušený letec si zároveň uvědomil, že současný plán je pro astronauty příliš nebezpečný. Letět k Měsíci a tam vůbec poprvé zkoušet složité přestupování z lodi Orion do přistávacího modulu Starship od SpaceX Elona Muska (tedy do onoho „výtahu“, který má astronauty dopravit z oběžné dráhy až na povrch) by byl hazard s lidskými životy. Radikálně proto změnil harmonogram. Samotné přistání na Měsíci odsunul na misi Artemis IV v roce 2028 a pro rok 2027 vložil do plánu zbrusu nový tréninkový let. Při něm si posádky vyzkoušejí veškeré manévry bezpečně blízko Země, na její oběžné dráze, aby získaly potřebnou rutinu.

Všechno tohle obrovské úsilí a stovky miliard dolarů mají ale ještě jeden, mnohem větší cíl, kterým je Mars. Proč zrovna tahle mrazivá a pustá rudá planeta? Není to jen o touze zapíchnout vlajku co nejdál od domova. Mars je také místem, které v sobě ukrývá odpověď na tu vůbec největší otázku ze všech: Jsme ve vesmíru sami? Právě tam totiž existuje podle vědců největší šance, že najdeme stopy dávného mimozemského života. Zároveň je to ultimátní hranice lidských možností a první reálný krok k tomu, abychom se stali multiplanetárním druhem, který není existenčně závislý jen na jedné jediné planetě.

Jenže letět tam rovnou s dnešní nevyzkoušenou technikou by znamenalo téměř jistý rozsudek smrti. Cesta na Mars netrvá dny, ale dlouhé měsíce. Veškeré složité systémy podpory života, dlouhodobá recyklace vody, soběstačné generování energie i ochrana před extrémní a smrtící radiací se zkrátka musí nejprve vyzkoušet tam, odkud se dá v případě průšvihu v rámci možností rychle utéct. Měsíc je k tomu dokonalým testovacím místem.