Vést to můžu já, vtipkoval. Mladická drzost udělala před 17 lety z ajťáka šéfa logistického obra
Když do Česka přišel Raben Group, vsadil na ajťáka. A ten hned ze začátku musel řešit nepříjemné situace včetně dopadů finanční krize a propouštění.
Na první pohled by možná šlo říct, že na málokoho platí známé pořekadlo „přišel k tomu jak slepý k houslím“ tak dobře, jako na šéfa české pobočky logistického obra Raben. Jakub Trnka byl původně ajťák – a jak sám říká, byl v té roli spokojený. Když ale firmu Setto Spedition, v níž pracoval jako šéf IT, koupil v roce 2008 právě nizozemský Raben, naskytla se mu zajímavá příležitost. „Při jedné z cest mi kolega z centrály říkal, že bych mohl převzít víc odpovědnosti. S nadsázkou jsem odpověděl, že když už, tak klidně převezmu vedení celé firmy.“
Přitom to myslel spíš jako vtip. „Byla to kombinace mladické drzosti a naivity,“ směje se dnes devětačtyřicetiletý Trnka. Jenže o pár týdnů později dorazil do firmy majitel logistického koncernu Ewald Raben a oznámil mu, že mu vedení české pobočky skutečně svěří. „A když nabídka přišla, šel jsem do toho. Ne proto, že bych si myslel, že všechno zvládnu sám, ale proto, že jsem firmu znal a cítil jsem odpovědnost,“ říká s tím, že nešlo o náhlé štěstí a vlastně ani o nečekaný skok do neznáma. A že tedy k ničemu „jako slepý k houslím“ nepřišel.
O fungování Setto Spedition měl totiž detailní přehled – a nejen z IT pohledu. „Rozuměl jsem procesům, systémům i číslům. Měl jsem finanční vzdělání a byl jsem zvyklý přemýšlet v souvislostech. Navíc jsem novým majitelům aktivně pomáhal pochopit, jak firma funguje. Nebyl jsem žádný troublemaker,“ popisuje během rozhovoru pro CzechCrunch. Přesto si zpětně uvědomuje, že Ewald Raben udělal poměrně odvážné rozhodnutí, když svěřil vedení české pobočky společnosti relativně mladému člověku bez zkušeností v top managementu a s omezenou znalostí angličtiny.
Situaci navíc výrazně zkomplikovala finanční krize, která naplno udeřila právě v roce 2008. Setto se tehdy zaměřovala především na logistiku bílé elektroniky – segment, který krize zasáhla obzvlášť tvrdě. „Zkrátka šlo o věci, které si lidé v takové době nekupují. Prakticky okamžitě jsme se dostali do problémů a bylo jasné, že bez silného strategického partnera nepřežijeme,“ líčí Trnka.
Tímto partnerem se stal právě Raben, který musel české firmě zpočátku finančně pomoci, aby se vůbec udržela na nohou. „Z dnešního pohledu to nebyly nijak enormní částky, ale bez této podpory bychom to nezvládli. Postupně jsme se stabilizovali, Raben pak v Česku koupil ještě další dvě společnosti a od roku 2012 už rosteme čistě organicky,“ pochvaluje si manažer. Loni utržila společnost Raben Logistics Czech, kterou vede už 17 let, necelých 2,4 miliardy korun, zisk pak přesáhl 77 milionů.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsFinanční stabilizace ovšem byla jen jednou částí celého příběhu. Tou druhou byla práce s lidmi a změna firemní kultury. „Kolegové mě znali a respektovali. Jenže já přesně věděl, kdo firmu posouvá dál a kdo ne. A musel jsem dělat i nepopulární rozhodnutí, včetně propouštění,“ přiznává. V některých kruzích si tím oblibu pochopitelně nezískal.
Trnka také musel nastavit jasná pravidla, cíle a metriky výkonu. „Najednou bylo vidět, kdo jak přispívá k výsledkům. Pro některé to bylo nepříjemné,“ připouští. Do toho přišel i silný tlak ze strany centrály na výsledky. „Byznys prostě funguje jinak než IT. Ewald mi nikdy přímo nepověděl, že by o mně pochyboval, občas jsem však měl pocit, že si říká, jestli to byl dobrý krok. Zároveň mě ale vždycky podržel. A to je v takové roli zásadní.“
Skupina Raben začínala jako malá přepravní firmička, dnes už působí v 17 evropských zemích a zaměstnává přes 12 tisíc lidí. Nabízí komplexní logistická řešení od skladování přes dopravu až po poslední kilometr – ať už jde o rychloobrátkové zboží, potraviny nebo chemii. Mezi její klienty patří například Hipp, Heinz, Mars, Stock nebo Sika.
V posledních letech také investovala do šesti eurohubů, tedy centrálních logistických bodů, které dnes tvoří klíčové propojení její evropské sítě. Jeden z nich vznikl u Rokycan v blízkosti dálnice D5. „Jeho hlavním cílem je zrychlit tok zboží mezi Českem a Německem. Dnes zvládneme většinu dodávek s jedinou překládkou do 24 hodin,“ vysvětluje Trnka. Areál disponuje 56 rampami, zázemím pro kamiony i administrativními prostory.
A svůj osobní příběh Trnka nijak neromantizuje – byl prý totiž dlážděný spoustou chyb a špatných rozhodnutí. „Možná je výjimečný spíš v tom, jak dlouho jsem to vydržel. Každý máme nějaký talent nebo dar. Já jsem se ho snažil využít co nejlépe. A jestli se mi to povedlo, to ať posoudí jiní,“ uzavírá.
