Pro Slováky nejde o nic nového, hodně Čechů si ale neuvědomuje, jak ve skutečnosti vypadají tamní romské osady. „Když tam přijdete, je to, jako byste se ocitli doslova v indickém slumu,“ přibližuje Martin Halík svůj vlastní zážitek, když do jedné osady v okresu Rimavská Sobota na jihu Slovenska přijel. Softwarový designér, jenž vlastní úspěšnou agenturu a pracoval či pracuje ve firmách jako letenkové Kiwi, kyberbezpečnostní Safetica nebo slevový portál Groupon, se pak rozhodl Romům pomoct. Dělá to posledních osm let a na určitý čas se také přestěhoval přímo do osady. Společně s manželkou již pomohl stovkám lidí.

„Mým snem bylo stát se slavným designérem, vydělávat hodně peněz a přednášet po celém světě,“ vypráví pro CzechCrunch Halík, jehož životní cesta nakonec nabrala trochu jiný směr poté, co se jednou ocitl v romské osadě v obci Klenovec. „Do té doby jsem nikde větší chudobu na vlastní oči neviděl,“ pokračuje jednatřicetiletý podnikatel, jenž se rozhodl tamním rodinám pomoct.

V Klenovci tak žije již osm let a sám říká, že se to z českého pohledu nemusí zdát, ale způsob života Romů na Slovensku ovlivňuje dění i u nás. „Pokud se jejich sociální problémy nevyřeší na Slovensku, tak se postupně přesouvají i do Česka. Na Ostravsku již vznikají první osady a tím, že se do Česka stěhují, zatěžují stát.“

„Díky pomoci se ale z Romů může stát normálně fungující pracovní síla, která podporuje buď slovenskou ekonomiku, pokud zůstanou doma, nebo se zaměstnají v Česku, což pomůže také,“ věří Halík. Jeho aktivity sdružené pod hlavičkou neziskové organizace Kresťanská rómska misia (KRM) přitom dosahují pozoruhodných výsledků.

Všichni Romové z osady, kde působí, začali pracovat, přes 140 dětí naučil číst a psát, další desítky učí i design a IT. „Mládež a otcové rodin přijali odpovědnost za sebe a své rodiny. Romové, kteří předtím žili ze sociálních dávek, teď pracují a chtějí pro své blízké lepší budoucnost,“ přibližuje Halík, jehož mise zdaleka nekončí.

Od grafiky k vlastnímu byznysu

Jak říká sám Halík, vyrůstal v chudé rodině s dalšími pěti sourozenci a jeho otec byl pravoslavný kněz. Protože neměli peněz nazbyt, pokud si chtěl mladý Halík něco koupit, musel si na to vydělat sám. Zjistil přitom, že dobrým zdrojem obživy je tvorba webových stránek, a tak s ní ve svých třinácti letech začal. Tvořil různé weby, dělal registrace z katalogů a rozběhl i vlastní SMS bránu, kterou později prodal.

„Díky tomu jsem si koupil svůj první vlastní počítač, na kterém běžel Photoshop. Protože jsem moc nerozuměl kódovacímu jazyku PHP, řekl jsem si, že musím být dobrým grafikem, abych nemusel nikdy programovat,“ směje se při vzpomínkách na to, jak se dostal k softwarovému designu. Již během studia střední školy si vydělával a práci věnoval tolik času, až mu učitelé vyhrožovali, že jestli nezačne chodit na hodiny, nepřipustí jej k maturitě. Nakonec ale střední dodělal.

K hodně projektům se Halík dostal díky svému staršímu bratrovi Petrovi, jenž vlastní agenturu Proficio, nyní již s více než 150 zaměstnanci v pěti zemích. Díky tomu získal zkušenosti v oboru e-commerce a během maturitního ročníku rozběhl i vlastní startup Arounded pro pronájem osobních aut na podobném principu jako Airbnb s byty. Byznys ale úspěšný nebyl a celý tým pak odkoupil jiný startup Avocode, jenž se před dvěma lety prodal za stovky milionů korun.

Tento příběh se již ale psal bez Halíka, který v mezičase spoluzaložil agenturu Ents, v níž působí dodnes. Zajímavostí je, že právě z této agentury se před lety odlouplo oddělení pro vývoj e-shopů na platformě Shopify do samostatné společnosti Sounds Good Agency, kterou letos odkoupil další český tvůrce e-shopů Shopsys. A samotný Halík dodnes jako designér pracuje pro známé české firmy.

Například v letenkovém vyhledávači Kiwi.com byl prvním šéfem designérů a zažil v něm růst z třiceti na dva tisíce lidí. Poslední dva roky jako jediný designér na částečný úvazek pracoval na novém produktu kyberbezpečnostní Safetiky, aktuálně pak působí v americkém slevovém portálu Groupon, který se snaží zachránit Češi pod vedením investorů Jana Barty, Dušana Šenkypla a dalších lidí kolem finanční skupiny Pale Fire Capital.

Díky této práci Halík jednak živí svou rodinu, zároveň ale značnou část příjmů směřuje do své další aktivity, zmiňované neziskovky KRM. Zatímco loni dary tvořily příjem přibližně padesát tisíc korun, celkové náklady činily přes 750 tisíc korun. „Žádosti o granty mi zatím vždy vzaly více času než ty peníze pomalu sám vydělat,“ přibližuje Halík.

Ke slovenským Romům se Halík dostal přes setkávání mladých křesťanů, kam v Brně chodil již během svého studia i pozdější práce. „Hodně z našich kamarádů chodilo na misie do ukrajinského Doněcku, kde byla frontová linie již v roce 2014 a je tam doteď,“ říká. On sám se pak dostal do okresu Rimavská Sobota na Slovensku, který je jedním z nejchudších v zemi.

„Postupně jsem zjistil, jak zlá je tam ekonomika. Je zde největší nezaměstnanost i nejvyšší míra sebevražd ze všech slovenských okresů, devadesát procent dětí na základních školách má rozvedené rodiče, rozšířený je obrovský problém s drogami,“ vyjmenovává Halík. V regionu proto před osmi lety koupil dům a své kolegy z agentury Ents, kteří všichni pracují na dálku, začal přesvědčovat, aby jednou za tři měsíce, kdy mívali skupinové setkání, dorazili právě tam a kromě tradiční práce udělali i nějaké dobročinné aktivity.

„Protože jsem byl šéf, tak na to všichni kývli, že je to dobrý nápad,“ usmívá se Halík. Postupně to ale kolegy přestalo bavit, protože šlo o poměrně hodně neplaceného času, a všichni z dobročinnosti vycouvali. „Mně to ale dávalo smysl, proto jsem zde zůstal,“ pokračuje. A jen náhoda jej přivedla k Romům.

Jednou omylem přešel přes jejich osadu, kterou má Halík za domem. „Hodně se mě to dotklo, přišel jsem si jako v Indii. Vždy jsem byl na Romy tvrdý, dokonce jsem i jednu kamarádku přesvědčoval, aby zrušila svůj projekt, kdy jim chtěla pomáhat, protože si to nezaslouží. Nakonec jsem ale sám dopadl naopak,“ vypráví.

„Abych Romům mohl pomoci, nejdřív jsem je musel začít mít rád,“ říká Halík, jenž do osady začal chodit a hrát s nimi například fotbal nebo na kytaru, zároveň nosil teplé oblečení. A aby je poznal opravdu do hloubky, přímo do osady se na čtyři měsíce přestěhoval. Poté už dům, ve kterém bydlel, potřebovala zpátky původní rodina, protože ji vyhostili z Německa a rodiče měli malé děti.

Důvěru Romů přitom získával postupně. „Ale stal jsem se tady takovou celebritou,“ směje se Halík, jenž rozběhl dlouhodobou pomoc. Romy se snaží motivovat, aby začali pracovat, na což často potřebují získat úplné základy včetně toho, aby se naučili psát a číst. Běžně přitom Romové neměli ani co jíst, a právě díky pomoci v této oblasti je učil základní předpoklady pro fungování v pracovním životě.

Poskytoval jim například mouku a olej, aby si mohli něco navařit – a tedy aby se naučili opravdu něco dělat. Pokud pomoc chtěli dostat, museli přijít do jeho domu, a to ještě před sedmou ráno. To aby se naučili vstávat dostatečně brzy, jako by chodili do práce, a mohli si díky tomu zaměstnání vůbec hledat.

„Podmínky byly přísné, ale fungovalo to,“ popisuje Halík. Výsledkem jeho snažení je, že všichni dospělí otcové z osady nyní již pracují, před jeho příchodem to přitom bylo jen dvacet procent. „Lenivost začali vnímat jako hřích, jako něco negativního,“ pochvaluje si. Jednoho Roma bez domova s nepříznivým osudem pak i ubytoval u sebe v domě, naučil jej číst a psát a díky novým návykům si dotyčný dokázal najít práci a bydlí sám v pronajatém bytě.

Postupně Halík pomoc rozběhl i v dalších dvou osadách a výsledek se začal opakovat. I v druhé osadě s názvem Mútnik se během pěti let děti naučily dobře číst a psát a muži zase začali pracovat. Ve třetí, Hačavě, působí teprve rok, ale pozitivní efekty nabírají ještě rychlejší průběh.

Jako vyšší úroveň vzdělávání před čtyřmi lety Halík nabídl možnost navštěvovat odpolední zednickou „školu“, kterou prošlo již několik desítek z nich. Před rokem došlo ke změně zaměření na IT a kuchařinu a teď má dojít k naplnění dalšího kroku – založení reálné střední školy s maturitou právě v těchto oborech.

Díky dohodě s jinou střední školou budou mít děti po přijímačkách individuální vzdělávání, aby se mohly učit přímo v Klenovci. „Na začátku budeme s dětmi cestovat autem každý měsíc na zkoušky, později podle potřeby,“ přibližuje Halík, jenž za účelem rozběhu této školy nastartoval dárcovskou kampaň na platformě Donio. Pokud vše půjde dobře, po čase by mohlo dojít i k oddělení a vzniku samostatné střední školy.

V průběhu let přitom pro Halíka neprobíhalo všechno bez problémů. Jeden z Romů se jej chystal napadnout sekyrou, ale naštěstí jej tehdy nedokázal najít (a později se Halíkovi omluvil). Zároveň jeho dům jednou Romové z osady v sousední obci vykradli. „Měl jsem tehdy nové BMW řady 2, tak si řekli, že sem přišel nějaký bohatý Čech a blázen. Tehdy mě ale celá osada pomohla, vůbec poprvé jsem viděl lidi z osady také spolupracovat s policií. To byl zážitek,“ říká Halík.

Zpátky do Česka se přitom nechystá. „S rodinou to bereme tak, že tady možná i zemřeme. Základní předpoklad pro pomoc je dlouhodobost, s manželkou jsme na tom domluveni. Komunitu vždy hrozně zasáhne, pokud člověk odejde například po čtyřech letech. Nám se ale podařilo prolomit kruh chudoby. A to nám dává smysl,“ uzavírá Halík.