Vybírali mezi dítětem a hernou, vyhrála herna. Truhlář z Třebíče staví stoly pro deskovkáře až za čtvrt milionu

Koronavirová pandemie byla v plném proudu a přejezdy mezi okresy hlídala policie. Truhlář Tomáš Janata tehdy s kamarádem projížděl liduprázdnými vesnicemi z Třebíče do Hradce Králové. „Jediní, koho jsme potkali, bylo asi šest policejních hlídek. Jeden policajt najednou vyběhl zpoza rohu a ptal se, kam jedeme,“ vzpomíná.

Vezli nevšední náklad: stůl, pod jehož horními deskami se skrývá zapuštěná hrací plocha pro deskové hry. A Janata si během té cesty uvědomil, že narazil na díru na trhu. Zákazník z Hradce si ho totiž našel sám, přes fotku, kterou jeho manželka sdílela v deskoherní skupině na Facebooku. Web ani marketing tehdy neměl.

Dnes herní stoly tvoří pětadevadesát procent jeho produkce. Stojí v herně za tajnými dveřmi, ve vydavatelství Albi i ve studiu Warhorse. Nejdražší kus zákazníka vyšel na 269 tisíc korun a na nový se čeká zhruba půl roku.

Začátky jeho značky Ligni Artis sahají do roku 2020, kdy se i kvůli pandemii s moderními deskovými hrami roztrhl pytel. Vyučený nábytkář s více než dvacetiletou praxí tehdy pracoval ve firmě, která stavěla dřevostavby rodinných domů. Impulz přišel od manželky. Ukázala mu fotku masivního herního stolu od zahraničního výrobce Wynwood Furniture s tím, že by něco podobného chtěla doma. Janata zjistil, že v Česku nic takového nikdo nedělá, a pustil se do práce v domácí garáži. Vznikl malý konferenční stolek s úložným prostorem. „Dnes z něj mají moji dva synové stůl na lego,“ směje se.

Podstata herního stolu podle něj neleží ve světýlkách nebo držácích na pití, ale v tom, že rozehranou partii můžete bezpečně odložit. „Jako když v počítačové hře dáte uložit pozici. Tady zavřete horní desky a hru máte připravenou na příště,“ přibližuje. Hráči tak uprostřed několikahodinové seance přiklopí hrací plochu, povečeří a figurky zůstanou přesně tam, kde byly, i když jsou doma malé děti. Jeden stůl si dokonce objednal advokátní koncipient, aby měl před večeří kam schovat rozložené smlouvy.

Po prvním kusu pro vlastní rodinu přišel kamarád, vášnivý deskovkář s početnou rodinou v malém bytě. Pak stůl do Hradce Králové a následovaly i další poptávky. Domácí dílna brzy přestala stačit a Janata se musel třikrát stěhovat, naposledy letos o prázdninách do dílny o necelých dvou stech metrech čtverečních.

Ani ta už nestačí. „Dva až tři stoly měsíčně jsem až donedávna zvládal sám,“ říká. S poptávkou ale rostou i nároky zákazníků a stoly jsou čím dál složitější. Kdo se ozve teď na podzim, dostane termín v dubnu.

Nová dílna by podle Janaty uživila tři až čtyři lidi, schopného parťáka ale hledá těžko. „Je velký problém sehnat někoho, kdo by byl precizní a ochotný pracovat za rozumnou mzdu, rozumnou pro něj i pro mě,“ tvrdí. Rozhodl se proto vychovat si lidi sám a na praxi si vzal dva učně z místní školy, kterou kdysi sám vychodil.

Ceny stolů začínají na 25 tisících korunách, nejvíc je ovlivňuje velikost. „Mám v dílně na stěně vylepené zakázky, co mě čekají. Žádná z nich asi není pod padesát tisíc, většina je za šedesát a víc,“ říká. Roli hraje i materiál: zatímco většina výrobců podle něj sahá po laminu nebo dýhovaných deskách, Janata pracuje s masivem.

Děti nebo propracovaná herna? Zákazník měl jasno

Zatím rekordních zhruba 269 tisíc korun zaplatil nadšený hráč, který si chtěl splnit dětský sen: hernu za tajnými dveřmi a v ní stůl ve stylu Pána prstenů. „Podal mi to tak, že se doma rozhodovali, jestli děti, nebo hernu. A vyhrála herna,“ tlumočí truhlář s úsměvem.

Výroba zabrala skoro dva měsíce a zapojila se do ní i Janatova manželka. Navrhla popínavou rostlinu s elfími lístky, která se do dřeva vygravírovala a vyplnila, a ručně namalovala Sauronovo oko z laminátu vytvarovaného podle kopyta.

K neobvyklým technickým řešením třebíčského truhláře často dotlačí právě zákazníci. Například stůl na motivy série Diablo musel jít výškově nastavit, aby sloužil jako jídelní i konferenční. Běžné elektrické podnože ale podle Janaty neměly dostatečnou nosnost, a tak navrhl vlastní čistě mechanický zdvih. Podle parametrů by měl zvednout až tunu. Stejné řešení od té doby použil u dalších dvou stolů.

Všechny pak vozí zákazníkům osobně, smontuje je a předvede. A pokaždé se zeptá, kdo je doma největší nadšenec do deskovek. „Je strašně cítit, když jde o pár, ze kterého vypadne, že oba. To je pak vidět na celé domácnosti,“ popisuje.

Kromě nadšenců se na třebíčskou dílnu obracejí i firmy z herního průmyslu. Vydavatelství Albi si u něj objednalo lichoběžníkový stůl, který vozí na své akce a točí u něj videa.

Další stůl stojí v odpočinkové místnosti pražského studia Warhorse, autora hitu Kingdom Come: Deliverance. Studio původně chtělo jednoduchý funkční kus, Janata ho ale přesvědčil k propracovanější variantě. „Když už je to pro vás, tak to uděláme trošičku epičtější, ať to podtrhne, kdo jste,“ vysvětloval. Do horních desek pak vypracoval logo firmy.

Asi největší výzva tvůrce ovšem čeká na jaře. Organizátoři zaklínačského festivalu Blavicon se mu ozvali, jestli by jim nevyrobil tematický stůl pro hráče karetní hry Gwint, která vznikla coby minihra v legendárním Zaklínači 3 od CD Projekt RED. Hotový má být do konce března, aby stihl dubnový ročník 2027.

Kupovat ho ale organizátoři nechtěli, protože by mimo festival jedenáct měsíců stál ve skladu. Janata, který Zaklínače miluje stejně jako jeho žena, si ho tak vyrobí domů a na akci ho fanouškům zapůjčí. „To bude drsná zakázka. Sám sobě budu tím nejnáročnějším zákazníkem,“ říká s vizí, že by podnož měla mít podobu přilby Eredina, děsivého krále Divokého honu.