Vychvalované drama o zneužívání Sbormistr čelí kritice. Vůči filmu se ohradil bratr skutečné oběti
Drama o zneužívání členek pěveckého souboru, inspirované skutečností, je právě v kinech. Teď ho ostře kritizuje rodina reálné oběti.
Sbormistr patří k nejvýznamnějším domácím filmům letošního roku, představuje totiž skutečností inspirovaný příběh o dívčím pěveckém souboru, jehož sbormistr členky dlouhodobě zneužívá. Za to, s jakou citlivostí a zároveň naléhavou relevancí k tématu přistoupil, se mu dostává uznání a je hlavním adeptem na českého vyslance na Oscary. Teď se ovšem na sociálních sítích objevil komentář, který zpochybňuje předkládanou citlivost k obětem skutečného případu.
Snímek režiséra a scenáristy Ondřeje Provazníka, jenž do širší pozornosti vstoupil hlavně dramatem Staříci v roce 2019, se odehrává v prostředí mladých zpěvaček prestižního souboru na začátku 90. let Hlavní hrdinkou je třináctiletá Karolína, která se snaží do souboru dostat a jako členka vyrazit na turné po Americe. Cesta k tomu vede skrz náročný trénink, důležité ale je také dostat se do přízně sbormistra Máchy.
Provazníkovo dílo námět nezpracovává senzacechtivým způsobem, naopak s psychologickou hloubkou zkoumá, jak může charismatický a talentovaný umělec s velkým vlivem zneužít svoji pozici. Na jedné straně ukazuje postupný rozklad osobnosti sbormistra Máchy, na druhé sleduje myšlení a jednání dívek, dopady na jejich psychiku, ale také následky pro jejich blízké okolí. Díky tomu se mu ze strany kritiky i diváků dostalo nemalé chvály.
Nemá jít o biografický film a oficiálně je Sbormistr fikcí, která jen vychází z reálných událostí. Ve skutečnosti ale má už na první pohled velice blízko k případu sexuálního zneužívání v pěveckém sboru Bambini di Praga ze strany sbormistra Bohumila Kulínského. Jeho oběťmi se v průběhu 90. let stala celá řada mladých dívek, v roce 2004 byl za to obviněn a v roce 2009 mu soud udělil trest 5,5 roku ve vězení. Po necelých třech letech byl podmínečně propuštěn a zemřel v roce 2018, když mu bylo 59 let.
Kulínského případ byl v době probíhajících soudů široce medializovaný. Mnoho obětí, často ve snaze vyhnout se dalšímu traumatům, se nikdy nepřihlásilo a většina těch, co byly součástí obžaloby, se chránily anonymitou. Jedna z dívek jménem Karolína se nicméně stala hlavní tváří kauzy a sdílela svůj příběh.
Z toho vychází dopis producenta a režiséra Radovana Síbrta, který napsal České filmové a televizní akademii (ČFTA) v reakci na doporučení vybrat Sbormistra do oscarového klání. Síbrt popisuje, jak tvůrci filmu navzdory svým tvrzením přistupovali necitlivě ke skutečným obětem a vystavili je opětovnému traumatu z otevírání starých ran.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Ve filmu není jediná scéna, která by neodkazovala či přímo nepopisovala dění v Bambini di Praga a chování Bohumila Kulínského. Není zde žádných pochyb, což je zřejmé i z mediálních výstupů,“ píše Síbrt, jehož celý dopis je dostupný například zde. Filmař do značné míry jedná jménem skutečné Karolíny, která je jeho sestrou. V době zneužívání v 90. letech jí bylo 12 let.
„Byla jednou z mála, která posléze veřejně promluvila o zneužívání v dětském sboru Bambini di Praga. To, co tehdy udělala, vyžadovalo obrovskou odvahu. Zároveň to znamenalo roky bolesti a retraumatizace, kterou si nese dodnes,“ vysvětluje Síbrt. Tvůrci Sbormistra podle něj postupovali neeticky, když se jejich film i přes sliby Karolíně a dalším obětem velice blízko drží skutečného případu a bylo tak velice snadné identifikovat, o čí příběh jde.
Téměř totožné je prostředí, časové zasazení i detaily okolností, představitel Máchy Juraj Loj se ve filmu stylizuje velice podobně jako Kulínský, a zjevně je dokonce stejné i jméno nejznámější oběti. Produkce prý v průběhu příprav scénáře i pozdějšího natáčení Síbrtovu sestru několikrát kontaktovala ve snaze získat její souhlas a případně se sejít kvůli konzultacím, Karolína se už ovšem ke své traumatické minulosti nechtěla znovu vracet.
Filmaři prý slíbili, že budou její žádost nespojovat ji s projektem respektovat, ale nestalo se tak. Teď Ondřej Provazník v reakci na kontroverzi uvedl podle Deníku N: „Přestože tu inspirace děním v Bambini di Praga je – a nikdy jsme to nepopírali –, zobrazené situace jsou vědomě odlišné a fiktivní.“ Shodu jména jedné z postav a skutečné oběti pak označuje za náhodu.
Podle Síbrta nicméně takový přístup nestačí. „V případě, kdy jako filmaři pracujeme s náměty inspirovanými skutečnými tragickými událostmi, vstupujeme na území cizí bolesti,“ vysvětluje ve veřejném dopisu. „Z vlastní profesní zkušenosti, jako producent i režisér, vnímám, že je v takových případech naprosto klíčové dbát několika základních etických zásad,“ pokračuje.
Zmiňuje souhlas a respekt vůči skutečným lidem nebo citlivé nakládání s identifikovatelnými znaky jako jméno či okolnosti situace. „Velmi důležitá je také snaha minimalizovat sekundární újmu, tedy zodpovědnost za to, že neotevíráme staré trauma bez závažného důvodu a bez zajištění podpůrných mechanismů pro ty, kterých se to týká,“ dodává filmař.
Většina jeho dopisu se zabývá popisováním podobností mezi Provazníkovým filmem a reálným případem, díky nimž je příliš snadné si obojí spojit a uvést tak skutečné oběti do situace, jaké se chtěly vyhnout. Jeho sestra si musí traumatem Kulínského zneužívání procházet už potřetí. „Karolína by už nejraději mlčela. A mlčet bude. Nechce na sebe upozorňovat. Užila si dost. Já ale mlčet nebudu a s jejím souhlasem se na Vás obracím,“ uzavírá Síbrt dopis adresovaný ČFTA.
Provazník ve svém mediálním vyjádření poznamenal, že jej tato situace mrzí. Sbormistr byl dosud hlavním kandidátem na českého zástupce na Oscarech a ČFTA svým členům přímo navrhla jeho nominaci, což samo o sobě představuje velice nestandardní a kritizovaný postup. Vzhledem k problémům se nyní nezdá příliš pravděpodobné, aby jinak důležitý příběh o zneužívání do boje o prestižní filmové ceny skutečně vyrazil.
