Vypadá jak kreslená v Malování a zavaří vám mozek. Vyšla jedna z nejzajímavějších her, co jsme kdy hráli

Stvořili ji dva bratři. Je nádherně ošklivá. Řešíte v ní kruté vraždy a další odpudivosti. Přitom trochu připomíná sudoku.

Michal MančařMichal Mančař

golden-idol-boxed

Foto: Color Gray Games

The Rise of the Golden Idol není vyloženě hezká hra, ale fakt hezky se hraje. Teda pokud jste masochista

0Zobrazit komentáře

Na rovinu se přiznáváme k podvodu. To Malování z titulku u The Rise of the Golden Idol už neplatí tak úplně. Tahle adventura je totiž pokračování The Case of the Golden Idol, tedy hry, která skutečně jako by vypadla z oblíbeného uměleckého nástroje ve Windows. Druhý díl je však po všech stránkách vylepšený. Včetně grafiky. Ale ne o moc. Ta hra je stále nádherně ošklivá. A i to je na ní skvělé.

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Ta parádní odpudivost je u The Rise of the Golden Idol na místě. Je to detektivka o vraždách, drogách, kultistech, konspiracích, magických artefaktech a podivných pokusech. Tedy veskrze nehezkých věcech. To všechno se navíc odehrává ve fiktivním, ale anglicky mluvícím světě připomínajícím zemi v sedmdesátých letech. Tedy v obecně nehezké dekádě. Co je ale hezké, je to, jak vám prověří – a zavaří – mozek.

Znalost prvního dílu není nutná, hra na dřívější události občas navazuje a pomrkává na vás, ale vypráví vlastní příběh. Stejně jako její předchůdce před vás postaví několik skoro statických scén, na nichž je obvykle někdo vražděn/zapalován/podrobován jinačímu násilí či nedobrému osudu. Vy musíte každou tuhle obrazovku prohledat, což vám do zásoby vloží nespočet slov od vlastních jmen až po myšlenky jednotlivých postav. Ty vkládáte do šablony, jež odhalí, co přesně se stalo.

Jen vložit slova do políček? To je nějaké jednoduché, ne? Ne. Vývojáři z Color Gray Games, což jsou dva bratři Kļaviņšové z Lotyšska, si na tvorbě náročné intelektuální výzvy dali extrémně záležet. Těch slov jsou desítky a nic není ani trochu „obvious“, jak se hezky česky říká. Musíte všechno vydedukovat a v hlavě pospojovat. Jasně, upilované mříže z vězeňské cely vám okamžitě napoví, jak vězeň utekl. Jenže vy toho musíte zjistit víc. Mnohem víc.

Kde vězeň získal pilník? Naznačují to slova jiného vězně o zkorumpovaném dozorci? Který dozorce to ale je a jak se jmenuje? Ve strážnici je jejich seznam, avšak bez fotek. Pomůže urážlivá malůvka na zdi? Ta ale zmiňuje jen křestní jméno… A tak dál a dál a dál a propadáte se do spirály, ze které by se ani Sherlock Holmes snadno nevymotal. Je to skvělé.

Všechno přitom funguje na principu známém z hádanek z časopisů pro chytré děti (nečetli jsme je, ale slyšeli jsme o nich). Takové to: „Paní v červeném klobouku před sebou vidí tři jiné dámy. Dáma v zeleném klobouku sedí před žlutým, ale za modrým kloboukem. Dáma ve fialovém klobouku nevidí oranžový klobouk. Žlutý klobouk není první klobouk v řadě. Za kým sedí dáma v hnědém klobouku?“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Akorát si tuhle hádanku představte na sadistických steroidech, které vylučovací metodu a kombinatoriku prověří do totálních extrémů. Jednotlivé indicie jsou navíc samozřejmě zastrkané tu v telefonním seznamu, tu na papíru v koši, tady zase na papírku se soupisem hostů, občas se odkážou na už dříve vyřešenou událost…

Každý případ také přidává doplňkové úkoly. Takže kromě toho, že musíte zjistit, že „vězeň ??? použil ??? skrytý v ???, který získal od spoluvězně ???. Jenže se stalo ???, a proto dozorce ??? učinil ???, takže ??? a ??? potom ???“, na vás čeká třeba i přiřazování fotek ke jménům nebo zjišťování, kdo byl kde v okamžiku zločinu.

transport-tycoon-boxed

Přečtěte si takéTransport Tycoon slaví 30 let. Geniální je díky OpenTTD dodnesNaučil nás všechno o kapitalismu a roztomilých vláčcích. Teď Transport Tycoon slaví 30 let a baví ještě víc

Svým způsobem je to takový ekvivalent sudoku. Nesmějte se. V sudoku totiž taky velice přesně víte, co máte udělat. Ty principy jsou svým způsobem až primitivní. Ale jak to provést, to je ten kumšt. Že vám do tohohle políčka vychází trojka? No jasně! Aha, nevychází. Protože jste přehlédli, že trojka už v jiném čtverečku sudoku tabulky je. A tím pádem se rozpadlo další umístěné číslo. A tenhle čtverec taky nesedí…

A takhle přesně je to v The Rise of the Golden Idol. Myslíte si, že víte kdo a kdy a čím a proč a koho a jak zavraždil. Ale pak zjistíte, že to není pravda, protože kdesi v zápisníku pana ABC zjistíte, že paní DEF měla alibi, protože s panem MNO dělali XYZ. Jestli jste detektiv, masochista, řešitel hádanek a milovník náročných adventur, které ve své spletitosti dovedou rozplétat překvapivě propracovaný příběh, jděte tenhle případ vyřešit.

Učinit tak můžete nejen na Steamu, kde The Rise of the Golden Idol seženete asi za 500 korun, ale překvapivě taky na Netflixu skrz jeho mobilní aplikaci. A ještě si při tom můžete pustit nějaký detektivní seriál. Zaručeně nebude ani z poloviny tak propracovaný jako Golden Idol.

World of Warcraft dnes slaví 20 let! Kolik času v něm máte nahráno? Náš šéf se překvapivě krotil

„Dodnes si pamatuju okamžik, kdy jsem poprvé vešel do Stormwindu,“ vzpomíná zakladatel CzechCrunche Michal Ptáček.

Michal MančařMichal Mančař

wow1

Foto: Blizzard

World of Warcraft vyšel v listopadu roku 2004. Cítíte se staří?

0Zobrazit komentáře

World of Warcraft je hra, která… Co to plácám. Vždyť ho znáte. Nejspíš jste ho sami hráli. Dost možná ho hrajete stále! Tohle nejoblíbenejší MMORPG všech dob zlákalo miliony lidí na celém světě. A právě slaví dvacet let od premiéry. Jak na něj vzpomínáte? A jak na něj vzpomíná zakladatel CzechCrunche Michal Ptáček?

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Rozepisovat se o tom, že studio Blizzard na základě fantasy světa ze svých strategií Warcraft vybudovalo megamasivní online hru, by asi nemělo smysl. Lidé, orci, elfové, trpaslíci, mágové, paladinové – to už tu bylo tisíckrát. Ale World of Warcraft to povýšil na globální úspěch, jehož servery spustily provoz 23. listopadu roku 2004. Tedy aspoň pro Ameriku, my na starém kontinentu jsme si museli ještě chvilku počkat.

Jenže to čekání se vyplatilo. Jen s trochou nadsázky se chce říct, že jestli vás svět Azerothu aspoň na chvíli nepohltil, jste v menšině. Ve „wowku“ lidé strávili dlouhé měsíce (jako čistého času), objevovali fantastická tajemství zanechaná vývojáři, budovali tam online i offline přátelství, získavali zkušenosti s vedením remote týmů, hráli ho nejzapařenější z pařanů i naprostí casualové, pro které byla fajnovou kratochvílí. Jen málokterá hra byla takový fenomén.

A nejen byla, ale stále je. World of Warcraft se rozrostl o deset rozšíření – naposledy letos v létě –, neustále přidává nový obsah, nové magické artefakty, novou grafiku i nové herní možnosti. Ne vždycky se to povedlo, ale stejně to všichni hráli a hrají. Taky z toho jsou odhadované historické tržby někde kolem deseti miliard dolarů.

Ale dost o penězích. World of Warcraft přinesl hodnotu hlavně v zážitcích. Jak na něj vzpomíná zakladatel a šéf CzechCrunche Michal Ptáček?

„Já se k němu dostal relativně pozdě, respektive přihlášení do Battle.net účtu prozrazuje, že tím osudným datem byl březen roku 2013,“ říká člověk, který sice vede mediální byznys, ale jeho pravé já byl paladin. „V tom jsem měl vždy dost jasno. Vybudoval jsem si tři různé paladiny s rozdílnými buildy. Jiné postavy jsem až na výjimku v podobě elfího Huntera netestoval,“ prozrazuje svou náklonnost k mystickému Světlu.

Pozdní náskok do rozjetého worldofwarcraftovského vlaku ale neznamenal malou porci zábavy. I když nebyla tak obrovská jako u lidí, pro něž se WoW stal tak trochu fulltime jobem. „V rámci her a zábavy obecně mám naštěstí takovou záklopku a dokážu poměrně včas vyhodnotit, kdy už je to příliš. Wowko jsem tak například zapínal vždy na třicet minut až hodinu denně a pak šel zase dělat něco jiného,“ říká czechcrunchovský šéf.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Zároveň i proto jsem se nikdy – možná k mojí škodě – nestal žádným hardcore hráčem a neprozkoumal vše, co ten svět nabízel. Po půl roce hraní mě to pokaždé přestalo bavit a proces byl klasický. Zrušení měsíční platby, smazání z disku a uspokojivý pocit nově získaného volného času, extra produktivity a ušetřených peněz. Tento stav ale obvykle nevydržel dlouho,“ dodává s úsměvem.

Čím dál modernizovanější World of Warcraft našeho zakladatele sice příliš nechytil, ale čáru přes rozpočet (tedy spíš čáru přes volný čas) mu vývojáři z Blizzardu udělali před pěti lety s vydáním WoW: Classic. Tedy verze hry zaměřené na příznivce původního titulu, jako je Michal, který tak předloni opět do světa Warcraftu zamířil.

boxed-blizzard-hurricane

Přečtěte si takéČech natočil nové oficiální trailery pro World of WarcraftTvůrce z Česka natočil oficiální trailery pro World of Warcraft. Dvě nová videa už viděly miliony hráčů

„Mám rád ten pocit, že si věci musíte zasloužit. Když začínáte jako totální nula a postupem času se vypracujete v neohroženého hrdinu,“ říká. „Novodobý World of Warcraft se z této cesty odklonil a vyrazil směrem akční adventury. To na jednu stranu zpřístupnilo hru casual hráčům, kterým jsem paradoxně i já, ale zároveň to z ní udělalo takovou generickou podívanou. Pro člověka, který vyrostl na Isharovi, Might and Magic a Stínech nad Rivou to není nic moc,“ přidává s odkazem na gigalegendární (a gigatěžké) tituly žánru RPG.

Pro zakladatele CzechCrunche a nespočet dalších lidí na planetě prostě World of Warcraft i po dvaceti letech po vydání zůstává formativní zkušeností. „Je to asi ta nejvíc atmosférická hra, kterou jsem hrál. Kombinace hudby, příběhu, otevřenosti a především sociálního aspektu je podle mě jedinečná. Okamžik, kdy jsem poprvé zamířil do města Stormwind, si pamatuju dodnes. Žádné jiné hře se ten recept nepodařilo zreplikovat,“ uzavírá Michal Ptáček.