Vytvořila šaty za půl milionu a obléká hollywoodské hvězdy. Česká návrhářka přitom chtěla s kariérou seknout

Když Lucii Markové na módní přehlídku pořádanou po covidu nepřišel nikdo z jejích hostů, myslela si, že je s její kariérou konec. Modelky ji ale přemluvily k další přehlídce, na které představila růžové šaty Pink Supernova. A spustilo to poprask. Jejich fotografie zaujaly pořadatele festivalu v Kataru, odkud si Marková nakonec odvezla i své první mezinárodní ocenění. Její modely od té doby oblékly herečky Gillian Anderson či Jennifer Lawrence a letos v září se představila na New York Fashion Weeku. „Teď se mi po přehlídce ozývají lidi, o kterých bych nikdy nevěřila, že mi napíšou nebo zavolají,“ říká pro CzechCrunch.

Módě se přitom věnuje odmala. První šaty kreslila už jako malé dítě a bloky s návrhy má dodnes schované. Kolem deseti let se k módě přidal zájem o science fiction, především Červeného trpaslíka, Hvězdnou bránu a Star Trek. Právě poslední jmenovaný seriál ji inspiruje dodnes. „Lidi si tam strašně pomáhají a nechtějí zničit žádnou formu života. Já taky neudělám kolekci, která by byla celá o tom, jakou mám depresi ze světa. Jsem idealistka a věčná optimistka,“ vysvětluje.

K profesionálnímu návrhářství ji ale nakonec přivedla neobvyklá zkušenost z Indie. V osmnácti letech navštívila jednu z takzvaných knihoven palmových listů, kde jí předpověděli, že pokud se v roce 2003 přihlásí na módní školu, stane se návrhářkou. „Nevěřila jsem, že mě vezmou. Nevěřila jsem, že se tím budu moct živit,“ vzpomíná Marková.

Nakonec ale opravdu vystudovala oděvní a textilní design na Technické univerzitě v Liberci, kde dnes sama příležitostně učí digitální šití a tvorbu střihů. Souběžně na Vysoké škole ekonomické studovala Arts Management, absolvovala program Honors Academia a dva roky strávila také na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy – jak sama říká, „kvůli skafandrům“.

Už během studií navrhovala kostýmy pro krasobruslaře Tomáše Vernera, Českou televizi nebo studenty HAMU. Kolem roku 2010 si otevřela vlastní módní obchod v centru Prahy a následně založila firmu, kvůli které si vzala půjčku. Aby ji zvládala splácet, šila především jednoduché a cenově dostupné modely za 750 až 1 500 korun, kterým sama říkala „šaty na nákup“. S narozením první dcery ale tato etapa jejího podnikání skončila. „Byly to jednoduché, nositelné a hezké šaty. Ale nebylo to nic, kvůli čemu by vás pozvali na Fashion Week,“ říká zpětně.

Zlom v její tvorbě nakonec přinesl kabát Jack, který si původně navrhla sama pro sebe. Chtěla totiž model, v němž by vypadala jako módní návrhářka, ale který by byl zároveň praktický. Žádný takový nenašla, a tak si ho ušila. „Řekla jsem si, že by to měl být kabát pro kapitánku vesmírné lodi,“ připomíná svou fascinaci vesmírem. Vznikl tak model ze softshellu, tedy funkčního materiálu běžně používaného na outdoorové oblečení.

Inspirace vesmírem ji přivedla také k americké herečce Kate Mulgrew, představitelce kapitánky Janeway ze seriálu Star Trek: Voyager. Když se Lucie Marková v roce 2022 dozvěděla, že herečka přijede do Prahy, oslovila pořadatelku akce Terezii Invi Holešínskou a kabát pro kapitánku vesmírné lodi jí ukázala. „Skončilo to tak, že Kate odjížděla z Prahy s tímhle kabátem. Teď přišla do New Yorku i na mou přehlídku,“ vypráví Marková s úsměvem.

Další změnu v její práci přinesla pandemie covidu. Marková kvůli lockdownu a dětem, se kterými chtěla být doma, nemohla trávit tolik času v ateliéru. Právě díky tomu se naučila navrhovat oblečení digitálně. Dnes využívá program CLO 3D, ve kterém dokáže vytvořit virtuální postavu podle rozměrů zákaznice a připravit střih ještě před samotným šitím. V roce 2023 představila čistě digitální kolekci Nebula a své šaty začala prodávat také ve formátu PDF jako šicí střihy s návodem, aby si podle nich zákaznice mohly oblečení ušít samy.

Pak přišla už zmíněná přehlídka ve Sláva Concept Storu, kterou tehdy považovala za svou poslední. Fotografie jejích šatů Pink Supernova jí ale zajistily účast na Qatar International Art Festivalu. Odjížděla z něj pak s oceněním Honored Fashion Designer Award 2024 Female a o rok později Best Artistic Fashion Award. „Do žádného byznys plánu nedáte, že vám pětkrát zavolají z Kataru, budou vás zvát na festival, o kterém jste v životě neslyšeli, vy tam vážně pojedete a pak vám to otočí život o sto osmdesát stupňů,“ říká Marková.

Ocenění jí podle jejích slov otevřela dveře do zahraničí. Začala třeba prodávat v berlínském concept storu a s podporou organizace CzechTrade se představila na vídeňském veletrhu Blickfang. Pozvání pak dostala také na New York Fashion Week, kde letos v září představila osm modelů, a to spolu s dalšími nezávislými designéry platformy Flying Solo. Její kolekce zahrnovala večerní a koktejlové šaty ze zatepleného softshellu ve spolupráci s newyorsko-brazilskou návrhářkou šperků Silvií d’Avila.

V newyorském concept storu Flying Solo má teď přibližně padesát modelů a její tvorba se v posledních měsících objevila také v portugalském magazínu Vogue, slovinské Elle, ukrajinském L’Officiel nebo vietnamském Harper’s Bazaaru.

Zahraniční prezentace je ale finančně náročná. Marková spolupracuje pouze s několika krejčovými, vzorky si však šije téměř výhradně sama a některé modely v jejím pražském ateliéru vznikají i několik týdnů. Ceny se liší především podle použitých materiálů. Zatímco saka z nositelnější řady nabízí od 4 900 korun a šaty přibližně za pět až sedm tisíc, dlouhé večerní modely z newyorské kolekce se vyšplhají v přepočtu na 54 tisíc korun. Její nejdražší holografické šaty vytvořené pro Katar by pak vyšly na půl milionu korun, jen látka na ně stála necelých 50 tisíc za metr.

Přestože se její tvorba dostává do zahraničí, většinu vydělaných peněz podle svých slov investuje zpět do podnikání. „I teď každý měsíc počítám, ale mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě podporují. S galerií The Design a Quix jsme na Designbloku uspořádali Light Party se světelnými šaty, v listopadu zase chystáme přehlídku v Trojském zámku s Helenou Konarovskou. Nic z toho by nešlo bez dlouhodobých spolupracovníků, jako jsou fotograf Petr Kozlík nebo Vidda Store. Všechno, co vydělám, jde zpátky do látek a do ateliéru,“ říká Marková. A kam by se chtěla se svou tvorbou dostat příště? „Do vesmíru. Moje šaty vždycky chtěly do vesmíru,“ uzavírá návrhářka.