Irena Horáčková je důkazem, že svět jedniček a nul má k textilnímu řemeslu blíž, než by se mohlo zdát. Jako vystudovaná informatička s doktorátem z Matfyzu strávila roky vývojem softwaru pro medicínské přístroje. „Pokud jste někdy u lékaře absolvovali EKG, je dost možné, že data pod vašimi elektrodami zpracovával algoritmus, na kterém jsem se roky podílela,“ usmívá se. Dnes se však místo srdečního rytmu soustředí na něco jiného: na křivky průramků u rukávů a délku sedu u nohavic.

Pod značkou Zivestrihy.cz vybudovala za čtyři roky byznys, který ji živí a pomáhá tisícům hobby švadlenek. Jejím klíčovým produktem je software, který dokáže střihy na šaty, kalhoty či mikiny dynamicky měnit podle rozměrů konkrétního těla. „Dělá to přesně na milimetry jako žádný jiný software, který se mi online podařilo ve světě najít. Vychází z praxe a počítá s detaily, se kterými se každá domácí švadlena běžně potýká, jako jsou například přídavky na švy na míru používanému stroji,“ vysvětluje Horáčková.

Ačkoliv se šití může zdát jako retro koníček našich babiček, realita je jiná. Český trh domácího šití už několik let zažívá renesanci a jeho digitální stopa je ohromující. Jen v největší facebookové skupině Šikulíci se sdružuje téměř 150 tisíc členů, další desítky tisíc lidí pak aktivně tvoří ve skupině Šití, co tě chytí.

Foto: Irena Horáčková

+1

„Jedná se o obrovský hobby trh. A co je na něm unikátní – existuje jen málo produktů, u kterých mají zákazníci tak silnou potřebu své dílo sdílet hned poté, co něco podle nich vyrobili. Švadlenky často vyfotí hotové šaty, pochlubí se výsledkem a hned se jich deset dalších ptá, odkud mají střih a látku. To je ten nejsilnější marketingový motor,“ vysvětluje Horáčková. Právě díky tomuto organickému šíření už například prodala přes 6 000 kusů střihu všech možných velikostí na svůj nejpopulárnější model šatů Pavlína.

Na rozdíl od běžné konfekce, která často „škáluje“ střihy jen prostým zvětšením, Horáčková sází na poctivé testování. „Všechno zkoušíme na reálných ženách. Máme modelky od konfekční velikosti 38 až po 52. Žádné digitální modely, ale skutečné postavy, na kterých ladíme, jak se látka chová v pohybu nebo jak sedí průramky u větších velikostí,“ popisuje proces.

I když o své komunitě mluví primárně v ženském rodě, protože 99 procent jejích zákaznic tvoří ženy, nechce opomenout ani muže. Přestože je u ní šijící muž zatím skutečně jen každý stý v pořadí, o to víc si jejich zájmu a specifických potřeb při konstrukci střihů váží. Důraz na preciznost ostatně oceňují v recenzích všichni, kterým standardní konfekce nesedí – ať už kvůli širším pažím, atypickému pasu nebo výšce.

Cesta Ireny Horáčkové od matematiky a medicínských přístrojů k látkám vedla přes mateřskou dovolenou a frustraci z nemožnosti koupit kalhoty na hubené syny. „Marně jsem sháněla střih na oblečení, které by na mých štíhlých školkových synech neviselo. Vzala jsem si zakoupený papírový střih a jako analytik jsem vůbec nechápala, co s ním. Tak jsem si řekla, že když to hodím do počítače a udělám z toho algoritmus, budu tomu rozumět,“ vzpomíná.

Původně osobní experiment se protáhl na čtyři roky vývoje. Horáčková nechtěla jen digitální kopii papíru, ale systém, kde si uživatel bude moci zkombinovat různé délky a šířky několika modelů do jednoho ideálního. Do konzervativního oboru navíc vnesla prvek, který je v zahraničí hitem, ale u nás teprve proráží: stříhání pomocí projektoru.

„Spousta žen si dnes pořizuje nad šicí stůl projektor. Místo abyste dvě hodiny tiskly desítky papírů A4, lepily je k sobě a pak vystřihovaly, prostě si střih ze stropu nasvítíte přímo na látku. Od nápadu k hotovému střihu tak zbývají minuty místo hodin,“ popisuje technologický posun.

Její příběh má ale i silnou osobní rovinu. Podnikání rozjížděla v extrémně náročném období. Když čekala prvního syna, jejímu muži diagnostikovali agresivní formu rakoviny. „Moje šestinedělí se krylo s jeho chemoterapií. Často slyším, jak jsem silná, ale pravda je, že ten tlak mě prostě donutil překročit hranice vlastních kapacit, kam bych dobrovolně nešla. Ale jak se říká – diamant vzniká pod tlakem,“ říká otevřeně podnikatelka, která se vedle vývoje softwaru pro domácí šití věnuje i rekonstrukci rozsáhlého rodinného statku v jižních Čechách.

„I to je projekt, který jsem neplánovala, ale přišel a nešel odmítnout. Zdědila jsem statek, kde žilo patnáct generací mých předků. Jeho rekonstrukce je teď o víkendech mým prostorem, jak si odpočinout od podnikání i rodiny a být jen sama se sebou,“ vypráví Horáčková.

Z pohledu čísel sází projekt Živé střihy na efektivitu digitálního produktu. Roční obrat se aktuálně pohybuje kolem 1,5 milionu korun. „Z pohledu e-commerce se to může zdát jako malé číslo, ale klíčová je struktura nákladů. Nemusím řešit sklady ani logistiku, tudíž mám na každém dalším prodaném střihu téměř stoprocentní marži,“ popisuje Irena Horáčková, která přes svůj web, v komunitě přezdívaný také někdy Šicí nebe, prodá měsíčně kolem tisícovky střihů.

Při rešerši světového trhu podle svých slov zjistila, že její systém v mnoha ohledech zvládne víc než dostupná zahraniční konkurence, a tak plánuje expanzi. „Teď dokončujeme redesign, aby web odpovídal dnešním standardům a nevypadal jako z devadesátek,“ usmívá se. „Pak je v plánu anglická verze. Moje cílovka je kdokoli, kdo už aspoň jednou ušil polštář a chce, aby mu oblečení konečně sedělo a bylo na míru,“ uzavírá.