Žijeme v informační době, kdy se technologie pro přístup a práci s informacemi vyvíjejí velmi rychle a jejich fungování je založeno na neustále se aktualizujících poznatcích o fungování lidské pozornosti a vytváření návyků. Současný vzdělávací systém se přitom stále ve velké míře spoléhá na zprostředkování určitého „informačního kánonu“ s minimálním přihlédnutím k tomu, na co jsou dnešní děti zvyklé.

Český edukační startup Edhance se proto rozhodl vyvíjet inovativní výukové programy, které jsou zaměřené na efektivní práci s informacemi a jejich využití v životě.

Nejspíš bude poměrně snadné se ztotožnit se slovy ředitele startupu o tom, že hlavním cílem jejích úsilí je vyvolat u žáků zájem a nadšení. Podobně intuitivní, chce se říci až zjevná, myšlenka jednak nebývá vždy prioritou vyučujících a jednak může být velmi náročné podle ní prakticky jednat.

Edhance proto zvolilo přístup vytváření výukových podkladů a zároveň do velké míry i způsob jejich zprostředkování dětem. Ačkoliv uznávají autoritu učitele, poskytují mu co nejatraktivnější nástroje pro zaujetí látkou, které může mít zásadní vliv na další život žáka. Prezentace jsou tak sestavovány s výrazným přihlédnutím k tomu, co může být v reálném světě skutečně užitečné, obsahují zajímavá fakta, videa a interaktivní prvky a snaží se plně využít možnosti moderně vybavených tříd.

Záměrem je přitom zaplnit poměrně velkou díru na „trhu vzdělávání“, kdy se od škol, zejména u méně zavedených předmětů jako mediální gramotnost a informatika, očekává až příliš vysoká míra vlastní iniciativy. Kantorům pak vedle mnoha dalších povinností často nezbývá mnoho času na rešerši a připravování učiva, s nímž se často musí sami teprve obeznámit.

Tuzemský vzdělávací systém základních a středních škol dlouho operoval s poměrně rigidními osnovami, kdy školy dostávaly přesně předepsanou náplň učiva i metodické pokyny, jak ho předávat. V roce 2005 pak vešel v platnost nový systém Rámcových vzdělávacích programů. Tyto dokumenty, vytvářené Ministerstvem školství a průběžně aktualizované na základě otevřené diskuze, jen bodově stanoví okruhy vědomostí a schopností, které by měl žák nabýt.

Student, co šel do knihovny

Jednotlivé školy si podle těchto závazných, ale v ohledu konkrétního probíraného učiva i stylu vyučování velmi volných osnov vytváří školní vzdělávací programy, přičemž není potřeba jejich zvláštní schvalování státními orgány.

Ideou Rámcových vzdělávacích programů (RVP) je poskytnout školám flexibilitu, možnost přizpůsobit svoje kurikulum schopnostem učitelů, potřebám žáků a aktuálně relevantním tématům. K tomu mají dopomáhat také průřezová témata, jež jsou také součástí RVP a mají stanovovat nástiny soudobých problémů k zařazení do výuky.

RVP tedy mají znamenat konec konceptu prostého memorování informací. Ty obsažené ve starších, plošně platných detailních osnovách navíc byly často neaktuální, špatně zpracované nebo zbytečné. Problém ovšem nastal v praktickém fungování systému založeném na RVP a spoléhajícím se do značné míry na vlastní iniciativě škol a pedagogů. Tyto instituce a jejich zaměstnanci totiž často nemají potřebné kapacity ani znalosti pro vytvoření vlastních komplexních programů.

Rámcové vzdělávací programy v mnoha případech poskytují příliš nízkou míru vedení a učitelé tak často mají problém nalézt spolehlivé zdroje, z nichž prostředky pro sestavení kurikula čerpat. Nejhorší byla situace samozřejmě v horizontu několika let od zavedení nových vzdělávacích osnov. Stále ovšem, zejména v informatice, mediálních studiích nebo v občanské výchově existují oblasti, kterým kvůli nízké kvalifikovanosti není věnována dostatečná pozornost.

V tomto bodě do diskuze vstupuje ústecký startup Edhance. „Kdy jste naposledy potkali studenta, který si šel vyhledat informace do knihovny?“ ptají se na svém webu tvůrci programů založených na moderních způsobech získávání vědomostí a jejich uplatňování. Plně k tomu využívají moderní technologie dostupné ve školách, jako je interaktivní tabule umožňující aktivnější zapojení do výuky. Stejný důraz je kladen také na implementaci digitálních technologií obecněji.

Vzdělávat pro skutečný život

„Děti, které tráví většinu svého času v atraktivním světě sociálních sítí jen stěží zaujme černá tabule a křída. Mladou generaci, stejně tak jako tu naši, vtáhne do děje zajímavý příběh, moment překvapení a k tomu i nějaká skutečnost, se kterou se ztotožní,“ vysvětluje spoluzakladatel Edhance Lukáš Rejchrt.

Podobný způsob myšlení je typický pro progresivní vyučovací metody, reflektující současný svět i přirozené fungování lidského mozku. To odpovídá procesům začleňování poznatků do celistvého, příběhového vnímání světa spíše než programovým funkcím ukládání, vyhledávání a vyvolávání informací.

Mottem Edhance je „vzdělávat pro skutečný život“, kromě prostředků pro jeho naplňování je tedy důležitý i samotný obsah a funkce výukových programů. Východiskem jsou samozřejmě RVP a navazují na ně klíčové kompetence pro 21. století, jak je definuje Tony Wagner, harvardský profesor specializující se na vzdělání a jeho inovování. Stanovuje celkem sedm základních bodů, které obsahují:

• kritické myšlení a schopnost řešit problémy,
• spolupráci v rámci sítě a její cílevědomé využití k vlastnímu poznávání,
• svižnost a adaptabilitu,
• iniciativu a podnikavost,
• efektivní mluvenou a psanou komunikaci,
• schopnost nalézat a analyzovat informace,
• zvídavost a představivost.

Rozvíjení těchto schopností je začleněno do výukových programů předávajících hlavně vědomosti relevantní pro orientaci v dnešním světě a jeho budoucnosti. Principy jednotlivých oborů jsou vysvětlovány na základě toho, s čím se děti každý den setkávají, a jsou tak zároveň lépe uváděny do kontextu.

Mezi důležitá témata v informatice patří například status internetu, přiblížení konceptu decentralizace a vyvrácení relativně rozšířeného ztotožnění „internetu“ a „Wi-Fi“, stejně jako možnosti globálního výpadku sítě.

Jednou z hlavních výhod zavedení RVP mělo být umožnit školám přizpůsobit detaily vyučované látky jejich individuálním požadavkům, což by uvedení univerzálních programů v zásadě znemožnilo. Edhance proto ve svojí aplikaci poskytuje nástroje pro uzpůsobení výuky různým úrovním znalostí a dovedností.

Klíčový prvek v podobě pedagoga

Je to tedy stále pedagog, kdo rozhoduje, které lekce a v jakém rozsahu budou využity, a z široké nabídky materiálů, jako jsou interaktivní prezentace, videa, cvičení a testy, připraví hodinu podle vlastního uvážení.

Záměrem startupu není aktivitu žádného z členů vyučování upozaďovat, naopak. „Pedagog neztrácí hlavní úlohu v hodině a vždy je klíčovým prvkem, bez kterého výuku nelze realizovat. Nemyslíme si, že frontální výuka je zcela špatně. Ve chvíli, kdy má pedagog atraktivní nástroj, kterým dokáže žáky do hodiny vtáhnout a vymezit prostor i pro jejich zapojení, je to zcela v pořádku,“ míní tým Edhance.

Všechny školy, které o některý z nabízených výukových programů projeví zájem, pochopitelně obdrží stejné materiály, čímž má být garantován určitý kvalitativní standard. Touto transakcí ale spolupráce mezi firmou a institucí nezačíná ani nekončí, v Edhance totiž věří, že zásadním prvkem úspěšné výuky je motivace učitele. Kromě nutných konzultací, kde se naučí s výukovými materiály pracovat, se tedy mohou zúčastnit ukázkových hodin a workshopů se zkušenými lektory.

Důležité je také zapojení do projektů, které pedagogy dlouhodobě vzdělávají v digitálních kompetencích. V Edhance doufají, že takový přístup učitelům pomůže nadchnout se pro dosud třeba nepříliš známé téma a překonat frustraci z nedostatku času kvůli přibývajícím povinnostem a oblastem, jimž mají ve výuce věnovat pozornost.

První celoroční výukový program Informatika I

Od svého založení v roce 2016 už Edhance vytvořilo několik výukových programů jako POKOS o historii a současném fungování české armády a Peníze pod kontrolou pro zlepšování finanční gramotnosti, o kterém jsme psali loni.

Zaměřuje se přitom zejména na méně zavedené okruhy, u nichž kvalita výuky z různých důvodů zpravidla není na příliš vysoké úrovni a zároveň zapadají do konceptu zmíněných klíčových kompetencí pro úspěch ve 21. století. Přesto se do budoucna chystá více věnovat také klasičtějším předmětům jako například fyzika.

V současnosti se startup chystá spustit svůj dosud největší projekt, pilotní program, který 150 vybraným školám zpřístupní první celoroční vzdělávací program Informatika I, určený pro žáky pátých tříd základních škol.

Jeho cíle stručně vysvětluje Lukáš Rejchrt: „Spíše než učit celý rok práci s Wordem a Excelem, je pro dnešní děti zapotřebí vědět, jako mohou například efektivně vyhledávat informace na Googlu, učit je přitom kriticky myslet a umět rozpoznat, které informace jsou na internetu pravdivé.“

Kantoři vyučující informatiku často nedisponují dostatečnými znalostmi a sami s náplní učiva přichází do styku jen o pár týdnů předtím, než ho mají předat žákům. Překvapením může být zkušenost tvůrců výukového programu s velkým množstvím dětí ve věku odpovídajícím páté třídě, jež dosud samy prakticky nepracovaly s tradičním počítačem.

S výpočetními technologiemi se seznamují prostřednictvím telefonů nebo tabletů a minimálně se tak orientují v desktopových systémech, což je a ještě dlouho bude velmi důležité pro dobré uplatnění se na trhu práce a obecnou orientaci ve světě.

Jednotlivá témata programu Informatika I se tak zaměřují na komunikaci, digitální identitu, šifrování, budoucnost digitálních technologií nebo zdraví a technologie. Samozřejmostí je zaměření například na Facebook a Google, fungování jejich nástrojů, vliv ve světě a zdroje jejich bohatství, jimiž jsou uživatelé. Materiály přitom procházejí pravidelnými aktualizacemi, jež by měly do budoucna vycházet mimo jiné z evaluací ukázkových hodin, zpětné vazby učitelů a potenciálně i rodičů a dětí.

Edhance během posledních let navštívilo kolem tisíce českých základních škol, téměř čtvrtina těchto institucí v celém Česku, což samo o sobě naznačuje zajímavost a dosah aktivit startupu. Vedle vlastní samostatné činnosti je pro jeho tým pak neméně důležitá spolupráce na obecném rozvoji lepšího vzdělávání.

Kvalitní vzdělání je jedním ze základních stavebních prvků fungující otevřené společnosti. Budoucím produktivním občanům by mělo ideálně poskytovat znalosti a dovednosti užitečné pro orientaci ve světě formou, která jim dostatečně zprostředkuje důležitost toho, co je jim ve škole sdělováno.

Zdá se, že úroveň českého školství a zejména životní úroveň pedagogů je jedním z věčných témat veřejné diskuze, často se ale přitom zapomíná na samotné výukové materiály. Edhance ukazuje, že může existovat kompromis mezi rigidním a zcela otevřeným systémem, který vyučujícím poskytne kvalitní prostředky, aniž by vyžadoval jejich důslednou, statickou implementaci. V praxi tak aplikuje vizi školství jako oblasti reagující na vývoj společnosti a jejích prostředků.