The Ocean Cleanup boří roky staré vědecké názory. Plasty se v oceánech jen tak nerozloží, ale vydrží i desítky let

Nizozemský startup The Ocean Cleanup je známý především pro svou odvážnou vizi čistit oceány od plastů pomocí masivního plovoucího systému, který je povrchově sbírá. Kvůli tomu v roce 2013 z myšlenky tehdy 19letého Boyana Slata vznikl a dodnes tak aktivně působí, byť musel před pár měsíci řešit závažný problém, když se mu síť na vodě rozpadla.

Nezastavilo je to a po vychytání detailů vyslal Slatův tým na oceán přepracovanou verzi svého systému, se kterou chce uklízet zejména jednu z nejznečištěnějších lokalit na planetě – tzv. Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu (Great Pacific Garbage Patch).

Ta se rozkládá na zhruba 1,6 milionu kilometrů čtverečních mezi Kalifornií a Havají a proudí do ní podstatná část z odhadovaných 7 milionů tun plastového odpadu, které do světových vod každým rokem zamíří. Současně slouží jako ideální místo pro pozorování, jak se takový odpad v oceánech chová.

Vědci totiž dosud žili v domnění, že většina spotřebovaných plastů podlehne vlivem vody za pár let rozkladu a promění se na mikročástice, které se jako popel snesou ke dnu. Rozhodně nic pozitivního pro tamní faunu (a tím pádem pro lidstvo), na druhou stranu jev, který plasty alespoň odstraní z viditelných míst, byť ve své podstatě to také není nic pozitivního.

Čím starší, tím závažnější

The Ocean Cleanup nicméně tento předpoklad vyvrací a používá k tomu svou novou vědeckou studii, kterou zformoval na základě mnohaletého pozorování, jak se plasty chovají na otevřených mořích a u pobřeží. Velmi totiž záleží na tom, kde se plastový odpad uchovává a jak se do daných lokalit vůbec dostává. A také na tom, jak jsou plasty staré.

Věk hraje v této věci podstatnou roli. Tým z The Ocean Cleanup zjistil, že plastové zbytky, které se koncentrují na hladině Velké tichomořské odpadkové skvrny, jsou až několik desítek let staré. „Před pár týdny jsme zachytili bednu, která byla z Japonska a byla z roku 1970,“ dodává Slat k novým zjištěním.

Podle výzkumu jeho kolegů tak plasty spíše putují světovými vodami bez výrazného poškození a během své nedobrovolné plavby, která se odvíjí od směřování vln a větru, nezanikají, ale naopak udržují tvar a míří k místům, kde se mohou „zachytit“ o další předměty. Ať už na hladině, nebo lehce pod ní.

Povrchový výskyt oceánských odpadků se odvíjí i od jejich hmotnosti, respektive objemu. Jak vysvětluje Laurent Lebreton, který v The Ocean Cleanup zastává roli hlavního vědce, na hladinách otevřených moří není tolik sáčků, obalů nebo brček, jak se může běžná veřejnost domnívat.

Tyto plastové předměty jsou totiž příliš lehké a mnohem náchylnější k tomu, aby byly přirozenými příčinami nebo tamními organismy staženy ke dnu. To například u plastových lahví nebo beden, potažmo jejich fragmentů, jen tak nehrozí.

Plasty z oceánů samy nemizí, jen se vzdalují

Nedávný výzkum The Ocean Cleanup navíc vyvrací i dlouholeté tvrzení řady vědců a odborníků o tom, že se plasty z oceánů po několika letech vytrácí, respektive se štěpí na miniaturní kousky. Ve většině případů jde pouze o jejich cestování napříč oceány, čímž prakticky mizí z pozorovacích úhlů, ale stále existují ve své původní podobě. Jen o několik stovek nebo tisíc kilometrů dále.

V kontextu vodního putování startup ilustruje i proces, jak se to děje. Byť se může zdát, že největším problémem je cílené vysypání odpadu do oceánu z nákladního vozu, má jít pouze o zanedbatelnou část tohoto nešvaru. Postupná destrukce světových vod přichází z odpadků, které jsou pohozeny na pobřeží.

Z těchto míst je totiž bere příliv, v rámci kterého rotují u pobřežních vod, přičemž odhadem jedno procento se z tohoto cyklu vždy odtrhne a míří do oblastí jako Velká tichomořská odpadková skvrna. Zbytek se pak stáčí zpět směrem k pevnině, což se opakuje – dá se říct – v nekonečné smyčce. V tomto ohledu je pak velmi důležitý lidský faktor, který by odpad včas zachytil a náležitě zrecykloval.

Obecně pak podle The Ocean Cleanup platí, že se u břehu točí odpad maximálně pět let starý. Na otevřených vodách je situace naprosto jiná, mnohem závažnější. I proto Slat předpovídá, že to nejhorší, co se týče plastového znečištění, svět teprve čeká.

„V našem posledním výzkumu jsme se zaměřili na hledání odpovědi k nevyváženosti plastů plovoucích do nitra oceánů a plastů, které nacházíme na hladině. Abychom zamezili jejich následnému rozkladu na nebezpečné mikročástice, řešením není prevence, nebo čištění, ale vlastně oboje. Výsledky naší studie jasně podtrhují naléhavost k tomu, abychom zamezovali proudění plastů na širé oceány a současně čistili již existující zbytky,“ vysvětluje Slat.

Celou studii nazvanou New Understanding On Whereabouts of Missing Ocean Plastic můžete prostudovat zde.