Z Teplic do Oxfordu a zpět. Talentovaná matematička studuje elitní univerzitu a sní o práci učitelky

Kateřina Panešová bourá představy o tom, že studenti, kteří zamíří na nejlepší univerzity světa, nemohou mít zdánlivě skromné a civilní ambice.

Luboš KrečLuboš Kreč

matematika-oxfordStory

Koláž: archiv Kateřiny Panešové a Vadim Sherbakov/Unsplash / CzechCrunch

Kateřina Panešová, studentka univerzity v Oxfordu

0Zobrazit komentáře

O čem asi tak mladý člověk řekne, že to je hustý? O bojových scénách ve druhém Avatarovi, o zrychlení Tesly Plaid, před pár týdny možná o Danuši Nerudové a jejím tiktokovém profilu… Pro jednadvacetiletou Kateřinu Panešovou je ale hustá matematika. Dokonce tak moc, že ji odjela studovat do Oxfordu a jednou by ji chtěla učit doma v Teplicích. Ano, tušíte správně, Katka není zcela obyčejná mladá dáma.

Svým způsobem to všechno začalo ještě před covidem, když dostala Kateřina od rodičů k 18. narozeninám výlet do Londýna. Součástí několikadenního pobytu byla i návštěva Oxfordu, kde jí maminka dopředu přihlásila na den otevřených dveří tamní matematické sekce (místo se bookuje on-line). „Vždycky jsem měla ráda Anglii a britskou kulturu,“ říká teplická rodačka. Oxford jí při návštěvě uhranul a zatoužila po studiu na něm.

Předpoklady měla dobré, protože patřila k premiantům na víceletém gymnáziu, pravidelně se účastnila studentských olympiád, pomáhala na letních školách matematiky a fyziky, soutěžila v korespondenčních seminářích. Nakonec si tedy podala do Británie pět přihlášek a jednou z nich byl i Oxford – byť s vědomím, že to nejspíš nevyjde, ale že přece není co ztratit, tak proč to nezkusit.

„Přijímací řízení bylo náročné, ale hodně mě bavilo. Řešila jsem velmi náročné úlohy, byla to výzva. Nejdřív jsem musela napsat esej, pak byl test z matematiky a nakonec ještě osobní pohovor,“ připomíná Kateřina, jak vypadala její cesta na univerzitu, kde se natáčela i filmová verze Harryho Pottera.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

A přestože historické kulisy Bradavic ji ke studiu až tak nemotivovaly, na něco z potterovské ságy si vzpomněla. „Hodně nervózně jsem pak čekala, až mi přijde dopis. A říkala si, že se třeba stane zázrak.“ S psaním k ní sice nepřiletěla čarodějnická sova, nýbrž obyčejný pošťák, ale kouzelné slovo v něm bylo – přijata.

Na Oxford se tedy dostala, ale čekal na ni a její rodinu druhý problém: zajistit finance. Obrátila se tedy na nadace, které nadaným studentům poskytují stipendia, a zabodovala. Podporu získala od Bakala Foundation a také od The Kellner Family Foundation, za níž stojí rodina vlastnící investiční skupinu PPF. Ta už takhle pomohla do světa stovkám talentovaných dětí. „Aktuálně přijímáme žádosti o granty pro akademický rok 2023/2024,“ připomíná mluvčí nadace Jitka Tkadlecová.

Bez finanční podpory by rodina Katky Panešové studium nejspíš neutáhla, roční náklady jsou v jejím případě zhruba 20 tisíc liber, tedy přes 600 tisíc korun. Polovinu z toho činí školné, na které si mohla vzít půjčku od britské vlády, zbytek jsou výdaje na život včetně bydlení. „Přesto jsem měla velké štěstí, přišla jsem do Británie tip ťop,“ poukazuje mladá studentka na to, že studium zahájila v roce 2020 a o rok později začal platit brexit.

katka

Foto: archiv Kateřiny Panešové

Kateřina Panešová při výletu do velšské Snowdonie

Ten podmínky pro studenty z EU zásadně změnil, protože pro ně začala platit stejná pravidla jako pro mladé lidi třeba z Asie. Školné se rázem zvýšilo více než čtyřnásobně a zmizela možnost vzít si výhodnou půjčku. Deník Guardian už poukázal na to, že zájem evropských studentů o britské univerzity se v důsledku brexitu prudce propadl: mezi roky 2020 a 2021 o více než polovinu z 68 tisíc na 31 tisíc.

Kateřina se na Oxfordu věnuje studiu matematiky, která je její vášní. „Matematiku jsem měla ráda už na prvním stupni. Líbí se mi, že je přesná, abstraktní a nezávislá na okolním světě – jakmile máte důkaz nějakého tvrzení, tak to platí a nestane se, že by výsledek byl v budoucnu experimentálně vyvrácen, ledaže by byl důkaz od začátku logicky chybný. Prostě je hustá,“ směje se a dodává, že měla na gymnáziu také štěstí na výbornou učitelku, která jí matiku nezprotivila, naopak ji naučila mít jinak mezi žáky velmi neoblíbený předmět ještě radši.

Nejen že má Kateřina matematiku ráda, ona ji chce jednou také učit – a klidně rovnou na střední škole, kam sama jako dítě chodila. „Že bych chtěla učit, jsem věděla vždycky. Asi ještě dřív, než jsem se opravdu zamilovala do matematiky,“ říká. Ke kantorství má ovšem předpoklady, pochází z učitelské rodiny.

cambridge

Přečtěte si takéAbsolventi Cambridge pracují na budoucnosti českého průmysluTři absolventi Cambridge posouvají český průmysl do budoucnosti. S kamerkou a umělou inteligencí

„Baví mě to lidem vysvětlovat. Když vidím, že někdo třeba s matematikou tápe, snažím se s ním najít cestu, aby to pochopil,“ popisuje své pedagogické instinkty. Otázkou ovšem je, kdy začne své sny realizovat. A kde.

V Británii už je třetí rok a pokud klapne její plán na magisterskou nástavbu, zůstane v zahraničí ještě aspoň rok. A dál? „Radši o tom nepřemýšlím. Je to pro mě dost stresující a strachováním stejně nic nevyřeším, takže se prostě snažím každý den studovat co nejlíp a uvidím. Česko mám fakt hodně ráda a pořád se chci vrátit, ale teď mám spoustu přátel i tady a bude těžké to opustit. Ale doufám, že se mi podaří zůstat s přáteli tady v kontaktu,“ krčí rameny s tím, že tak jako tak by ráda jednou skloubila práci učitelky na střední škole s působením v akademické sféře.

A co komerční dráha? Zdatná matematička s titulem z Oxfordu by lusknutím prstů získala místo v kterékoli bance na Wall Street nebo v London City… „Jestli to jenom trochu půjde a vyjdu s učitelským platem, ráda bych se nástupu do světa financí nebo tak něco vyhnula. Láká mě teoretická matematika, akademická dráha a učení,“ říká rezolutně Kateřina Panešová.

V Česku je mezi vědci jen třetina žen. Někdy studia prostě rodina nepovažuje za dobrý nápad

Na dnešek připadá Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. V Česku jejich počet stále zaostává, i tak země produkuje špičkové jaderné chemičky či fyzičky.

Iva BrejlováIva Brejlová

čvut

Foto: FJFI, ČVUT

Dívky při fyzikálně-chemických experimentech

0Zobrazit komentáře

V posluchárně Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze sedí nezvyklé publikum. Nejde až tak o to, že to, co jim vypráví přednášející, si píše jen malé množství rukou. Ostatně, není to ani klasická přednáška. Ale neobvyklá sestava je vidět na první pohled. Mezi skoro devadesátkou posluchačů není jediný muž. Cokoliv tu dnes připravili, je určené speciálně pro dívky. Dámský pořadatelský tým, ženy přednášející, středoškolačky mezi svými. Účelem je ukázat, že vědy se nemusejí bát, že studovat ji nechtějí samy.

Je to něco, o čem některé z nich přesvědčit skutečně potřebují. „Některé dívky jsou osamocené v tom, že je zajímá věda a technika. Že nemají žádného druhého člověka ve třídě nebo mezi svými kamarády. Někdy je ostatní považují za divné. Strašně se jim líbilo, že sem přijdou a setkají se s podobnými dívkami, povzbudí je to,“ vysvětluje Jaroslava Óbertová, vědkyně a hlavní organizátorka akce.

Fakulty FJFI spolu s FEL ČVUT uspořádaly akci ve spojení s Mezinárodním dnem žen a dívek ve vědě, který připadá právě na dnešek. Chtějí přilákat pozornost středoškolaček k zajímavým vědním oborům, ve kterých se ženy stále objevují spíš výjimečně. Z minulého ročníku vědí, že některé z dívek, které se tu právě objevují, se ke studiu skutečně přihlásí.

Právě na této škole studovalo v roce 2021, z něhož jsou poslední data dostupná, v různých akreditovaných studijních programech přes 17,5 tisíce studentů. Z toho 5,4 tisíce žen. A co se týče konkrétně jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty, z téměř 1200 studentů tvoří ženy ani ne třetinu. Ještě výraznější rozdíl je znát u počtu absolventů Fakulty elektrotechnické: na 602 lidí připadá 89 žen.

ČVUT

Foto: FJFI, ČVUT

Sál na „Jaderce“ zaplněný dívkami

Podobná čísla se opakují i jinde a jsou znát též na výkazech akademických pracovníků. Například na Vysokém učení technickém v Brně je na 1744 akademiků jen 453 jejich ženských protějšků. A pokud by se braly v potaz jen vědecko-výzkumné pracovnice, těch je 168 vedle 661 mužů.

Celkově v roce 2021 podle údajů Českého statistického úřadu netvořily vědkyně ani třetinu z celkového počtu lidí působících v tuzemském výzkumu. V přírodních a technických vědách ještě o něco míň – v prvně jmenovaných byl podíl žen 25 procent, u technických věd dokonce kolem 15 procent.

Antičástice a ionizující záření

Dívky, které přišly na akci pro středoškolačky na ČVUT, jsou často připravené. „Daří se pozorovat antičástice?“ ptají se jaderné fyzičky Moniky Robotkové, která právě vysvětluje, co znamená sledovat srážky protonů na urychlovači částic. Sama je studuje v Brookhavenské národní laboratoři ve Spojených státech.

Vědí, že tuzemská elektrárna Temelín by odolala zemětřesení, což je znalost, kterou si u nich ověřuje Lenka Thinová, zdejší přednášející z Katedry dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, která se mimo budovu školy podílí na projektech souvisejících s životním prostředím. „Řešení různých problémů vás nutně chytne za srdce, zvláště měříte-li v zajímavých oblastech, jako jsou třeba jeskyně, okolí Temelína, Etny na Sicílii a mnohé další,“ láká je.

čvut

Foto: FJFI, ČVUT

Dívky analyzují reálná data z CERNu

Prozatím je pro ně k dispozici alespoň pár experimentů. Ve spolupráci se švýcarským CERNem tu pro dívky připravili práci fyziků a fyziček, která zahrnuje hledání nových částic. Nebo zkoušku postavení si vlastního detektoru a možnost pozorovat tak částice z kosmického měření nebo radioaktivních rozpadů ze vzduchu. Či třeba plánovat nejkratší cesty v rámci takzvaného problému obchodního cestujícího – ale v robotice, pro kráčející roboty, kteří hledají vzorky půdy z planety, na které se může nacházet život.

Na akci se přihlásilo víc dívek než loni a organizátorky vědí, že s některými z nich se příští rok budou potkávat na chodbách. Když si ověřovaly jména z minulého ročníku, našly je i mezi dívkami, které se na školu později přihlásily.

V zájmu o vědu bývá dívka sama

Podobná čísla jako ta výše popisovaná kolem sebe vnímá i například Transfera, spolek, který sdružuje odborníky z vysokých škol i dalších institucí, aby podpořil transfer technologií z univerzitního prostředí do praxe. „Této disciplíně se však v Česku věnují ženy tak z jedné třetiny, pokud jde o klíčové pozice a kompetence. V posledních letech se to nicméně postupně proměňuje,“ věří Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku a ředitelka Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity.

Vysvětluje, že důkazem je i ona sama ve vedení spolku, přitom jako žena v něm nefiguruje sama. „Je asi přirozené, že schopnosti žen bývají právě díky ženskosti občas zpochybňovány, ale osobně jsem se s tím nesetkala, nebo jsem to nevnímala,“ doplňuje však.

janouškovcová

Foto: Martin Indruch

Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku Transfera

Za to, že ve výzkumu působí málo žen, může řada faktorů – včetně mnohdy přetrvávajících stereotypů a pomyslného dělení oborů na „mužské“ a „ženské“, vysvětlují organizátorky akce na ČVUT. Není neobvyklé, že v zájmu o vědu je dívka sama. „Rodina nebo třeba kamarádi nepovažují za dobrý nápad, aby sem šla studovat, s tím, že se to nehodí pro ženu. U starších vědkyň jsou to pak další problémy, systémové,“ naznačuje Óbertová.

„I kdyby nepokračovaly dále ve vědě, myslím, že mnoho fakult dává solidní základ do dalšího zaměstnání. Naši studenti jsou žádaní. Třeba v IT, automotive segmentu, v bankách, kde se hodí odborníci na matematiku a analýzu,“ vyjmenovává Óbertová.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vědkyně se přes všechna zmíněná čísla postupně prosazují. Jaderná chemička Martina Benešová-Schäfer na sebe ve 34 letech strhla zájem médií, když se na trh oficiálně dostal schválený lék na rakovinu, který pomohla vyvinout. Užívají ho desítky tisíc pacientů a odbornice už pracuje na dalších.

Eva Krupičková Pluhařová získala pozornost jako součást vědeckého uskupení, které se snaží prostřednictvím elektrochemických procesů přeměnit neblaze proslulý skleníkový plyn oxid uhličitý na látky, jež lze následně využít například v chemickém průmyslu. A třeba jaderná fyzička Adéla Chalupová kromě toho, že „bude ten Homer Simpson, co všechno kontroluje“, propaguje jako influencerka jádro mezi mladými. A to na Instagramu.