Jen před několika týdny do kin vstoupil horor Iron Lung, který v zásadě celý udělal youtuber Mark Fischbach známý jako Markiplier. Jeho kasovní úspěch je bezesporu inspirativní, vychází ale z více než dekádu budované online kariéry a obřího vlastního publika. Už brzy do kin vstoupí další hororový snímek, který sice vzešel ze stejného prostředí, jeho příběh je však dost odlišný. Film Backrooms totiž ukazuje, že není třeba dlouhá kariéra, ale stačí jen náhodná fotka na diskusním fóru, dobrý nápad, talent a odhodlání. A že i obyčejný náctiletý kluk může točit film pro prestižní studio jako A24.

Koncept „backrooms“ vychází z podivného strachu. Procházíte úřadem a hledáte kancelář se správným číslem na dveřích. Po třetí odbočce do zcela totožné chodby, jako byla ta předchozí, si začínáte připadat jako v Kafkově románu. Vtom zajdete za roh a narazíte na slepou uličku. Když se ale vydáte zpět, nejde najít cestu ven, jako by celý prostor přestal dávat smysl, jako byste se propadli do jiné dimenze a budete v ní bloudit navěky. Někde nedaleko ale zaslechnete podivný zvuk, který stoprocentně není lidský…

Tzv. liminální prostory, tedy prázdná či opuštěná místa působící surrealisticky až děsivě, představují existencialismus moderního světa. Už se nedíváme do propasti a nepřemýšlíme nad smyslem všehomíra, čelíme jen jednolitým, geometricky dokonalým prostorům kanceláří, úřadů, nemocnic nebo bytových bloků, a pochybujeme o smyslu vlastního bytí. Filmy jako Klub rváčů nebo Americké psycho na takovou krizi reagují vzepřením či ironizací, koncept liminálních prostorů ale vychází spíš z bezútěšnosti situace dnešní skutečnosti.

Když proto před pár lety někdo na diskusním fóru 4chanu sdílel fotku prázdných žlutavých místností a dodal popisek o „Backrooms“, kam se náhodou propadnete z reality, všem bylo okamžitě jasné, co zdánlivě nezajímavý obrázek představuje. Něco, co znají tak dobře, a přece je to najednou jiné a děsivé. Z jediného záběru na téma „zneklidňující obrázky, kde prostě něco nesedí“ se poměrně rychle rozvinul celý subžánr tzv. creepypastas, hororových legend šířených po internetu.

Když se k fenoménu Backrooms koncem roku 2021 dostal tehdy šestnáctiletý youtuber Kane Parsons (používající přezdívku Kane Pixels), o rozsáhlém internetovém folklóru ani nevěděl. Už několik let vytvářel a sdílel krátká videa a filmy s hororovou tematikou a vymýšlel další zajímavý projekt – fotka z diskusního fóra ho zaujala a rozhodl se zkusit vytvořit nekonečné kancelářské bludiště v Blenderu, bezplatnému softwaru pro tvorbu 3D počítačové grafiky nebo animace.

Z prvotního experimentu se zrodil nápad na příběh a Parsons v lednu 2022 začal na svém youtubovém kanálu vydávat sérii krátkých filmů z backrooms. Ten první představuje mladíka s kamerou, který se z ničeho nic propadne někam do nekonečných liminálních prostor. Bloudí tam, odhaluje podivné malůvky a varování na stěnách a skrývá se před monstry.

Ze série se prakticky okamžitě stal virální hit, který dnes čítá 23 epizod a dohromady má kolem 200 milionů zhlédnutí. V průběhu let pak o příběhu vzniklo bezpočet fanouškovských teorií a inspiroval taky celou řadu dalších tvůrců – někteří vymysleli vlastní světy, jiní převzali ten Parsonsův a začali vydávat vlastní krátké filmy.

Sám Parsons o sobě říká, že pořád něco musí vyrábět a je to pro něj naprosto přirozené. Celou svoji sérii vytváří prakticky sám doma v pokoji, kdykoliv má čas. V Blenderu vymodeluje virtuální prostředí i monstra, načež chodí, pobíhá nebo poskakuje po pokoji s telefonem nebo kamerou, zachycuje svoje pohyby a převádí je do animace tak, aby se postava ve filmu hýbala co nejrealističtěji. V Adobe After Effects pak dotváří dodatečné vizuální efekty, přidává šum a různé deformace obrazu, aby výsledek působil dojmem nalezené pásky z 90. let.

A to zaujalo nejen jeho fanoušky na YouTube, ale i zkušené filmaře. Pouhý rok po tom, co Parsons vydal první film ze série The Backrooms, už prestižní americké nezávislé studio A24 oznámilo, že s ním bude pracovat na celovečerním hororu se stejným námětem. Mladého umělce prý oslovilo hned několik studií a producentů velice rychle po prvotním úspěchu, nakonec ale projekt našel domov u studia stojícího za snímky jako Slunovrat, Všechno, všude, najednou nebo Velryba, a produkčními společnostmi spojenými se sériemi Saw, V zajetí démonů nebo Stranger Things.

Sedmnáctiletý Parsons přitom nedostal jen několik milionů dolarů za námět a autorská práva, studio mu nabídlo rovnou režii filmu a podle jeho vlastních slov „bohatou míru tvůrčí svobody“. Scénář napsal Will Soodik známý z práce na seriálech jako Ve jménu vlasti (Homeland) nebo Westworld, vlastně začínající filmař si ale pořád dělal velkou část sám, doma v pokoji, jak je zvyklý. Celá produkce podle serveru Deadline prý dokonce musela počkat na letní prázdniny, aby měl Parsons čas na školu.

Podle mladíka, co se z hraní v pokoji dostal rovnou do Hollywoodu, je jeho úspěch připomínka pro lidi, že k tomu, aby se mohli věnovat téhle práci, nemusí být zkušeným profesionálem. „Skutečně poutavé věci můžou vytvářet v podstatě v jakémkoliv věku,“ řekl v rozhovoru s youtuberem Anthonym Padillou. Film Backrooms teď dostal svoji první upoutávku před premiérou naplánovanou na 29. května, pár týdnů před 21. narozeninami svého režiséra.