Na svém iPhonu chvíli scrolluje ve fotogalerii a pak pustí video, na němž se vznáší velký dron nad zoraným polem. „To je stroj, co? Stojí skoro milion. Tohle je budoucnost, už je zkoušíme,“ raduje se Jan Šimek. Budoucnost čeho? Zemědělské péče – černá hexakoptéra je schopná nést nádobu s chemickým postřikem a aplikovat ho na konkrétní místo, které jí určí počítačový systém, jenž vyhodnocuje satelitní snímky a pozná, kde se plodinám nedaří, třeba kvůli škůdcům. „Normálně by se stříkalo celé pole, ale s tímhle půjdeme cíleně jen tam, kde to je třeba. Je to efektivnější i ekologičtější,“ zdůrazňuje šestatřicetiletý byznysmen s tím, že už dnes se v Česku aplikuje na hektar výrazně méně chemie než v některých zemích v zahraničí a nové technologie její množství do budoucna ještě výrazně sníží.

A stejně jako dron z videa symbolizuje budoucnost zemědělství, svým způsobem ji, samozřejmě v českém kontextu, symbolizuje možná i sám Šimek. Jestli o někom lze říct, že je představitelem nové generace s citem pro moderní byznys, je to šéf agrárního holdingu JTZE (zkratka pro J&T Zemědělství a ekologie).

Právě díky zázemí známé finanční skupiny a jejího dlouholetého partnera Dušana Palcra buduje Šimek velkého agrohráče, ovšem – s nadsázkou řečeno – s moderní tváří. „Lidí s podobným nastavením není v oboru málo, možná se o tom jen tolik nemluví. Nám jde každopádně mimo jiné o to, abychom ukázali, že i zemědělství může být sexy obor a zajímavý byznys,“ směje se příměru.

Na první pohled Šimek mezi traktory a polnosti nepatří, minimálně ne podle svého životopisu: vystudoval pražskou VŠE, stáže absolvoval u poradců z KPMG a v europarlamentu, působil v IT společnosti Inekon (kterou předloni koupil v rámci své akviziční jízdy Jaroslav Řasa s Abra Software) a v roce 2013 nastoupil do McKinsey. Stal se tedy členem pověstného, někdy až mytického týmu konzultantů.

„Sice jsem byl součástí pražské kanceláře, ale všechny klienty jsem měl v zahraničí, neustále jsem byl na cestách,“ vzpomíná Šimek. Poměrně rychle si v McKinsey uvědomil, že to je práce „víc o strategizování a filozofování než o skutečném vyhrnutí si rukávů“. Zkrátka mu došlo, že s jinými manažery pracuje na tvorbě strategie, jenže nikdy už není u samotné implementace. Tohle je ostatně často zmiňováno směrem ke konzultantům, jako jsou McKinsey, Deloitte, Accenture či EY.

A tak se po necelých dvou letech ve společnosti, o níž sní nejeden absolvent ekonomických fakult kdekoliv na světě, vydal někam, kde mohl velmi intenzivně tvořit – pro německou investiční skupinu Rocket Internet šel stavět do Singapuru její asijský byznys s rozvážkou jídel pod značkou Foodpanda, a to podle evropského modelu, kam patřilo i české Dáme jídlo.

„To byl naopak byznys, kde jsem řešil neustále nějakou operativu. Tam o strategii vůbec nešlo, byla jasně daná,“ vzpomíná na svou startupovou štaci z let 2015 a 2016, po které se vrátil zpět do Prahy na pozici projektového manažera J&T Private Equity Group, tedy investičního ramene původem slovenské finanční skupiny. „A tam jsem se tak trochu začal vracet k zemědělství, protože jsme financovali některé projekty na Slovensku a já se na ně za J&T koukal,“ dodává.

Jak myslí zmínku, že se začal vracet? Jan Šimek totiž pochází ze zemědělské rodiny: narodil se v jižních Čechách a jeho otec tam dodnes provozuje zemědělskou firmu, navíc už při studiu na VŠE si na pár semestrů odskočil i na Českou zemědělskou univerzitu, byť ji nedokončil. „Mám k tomu od dětství blízko. Ale po škole jsem chtěl jít do ciziny, chtěl jsem nabrat zkušenosti jinde,“ říká a naznačuje, že jej lákal velký byznysový svět. Do toho v McKinsey a Rocket Internet nakoukl a v J&T jej začal přímo vytvářet – právě skrze JTZE.

Dušanu Palcrovi, hlavní postavě J&T v Česku, dlouhodobě přistávaly na stole různé investiční a akviziční nabídky z agrosegmentu, jenže k sobě neměl nikoho, kdo by se tomu chtěl pořádně věnovat. „Když jsme se potkali na jednom projektu, docela rychle jsme se domluvili, že bychom mohli zkusit něco vymyslet,“ vypráví Šimek s tím, že vlastnická struktura zemědělské skupiny by se v brzké době měla upravit. Řeší se, v jakém poměru zůstane pro Dušana Palcra, respektive jím většinově ovládanou firmu J&T Real Estate, a kolik bude mít investiční fond J&T Arch Investments, který spravuje desítky miliard nejen partnerům J&T.

Formálně JTZE vzniklo už v roce 2020, ale významně na sebe upozornilo na přelomu let 2022 a 2023, kdy se stalo českou a slovenskou zemědělskou dvojkou z hlediska obhospodařované půdy za Agrofertem Andreje Babiše – od rakouských investorů JTZE koupilo skupinu Spearhead čítající několik velkých farem a statků a hlavně díky tomu dnes hospodaří na celkem 39 tisících hektarů, má přes 450 zaměstnanců, chová 5 500 kusů skotu a ročně vyprodukuje 85 tisíc tun pšenice, 14 tisíc tun ječmene a 24 tisíc tun řepky.

„Já vím, že velké agropodniky nemají v Česku moc dobrou pověst. A vůbec zemědělství ji má pošramocenou,“ krčí rameny Šimek a doplňuje: „Jenže to mě na tom právě lákalo. A také fakt, že to je obor, který prochází transformací, zavádí se a bude se zavádět hodně inovací. A byť se to poslední dobou poměrně mění, také v něm zatím nebylo tolik mladých lidí, takže jsem viděl příležitost.“

To, že nemají zemědělští obři a jejich často zmiňovaní majitelé a zakladatelé jako Andrej Babiš, Zdeněk Jandejsek či Miroslav Toman u velké části veřejnosti moc dobrou pověst, je fakt. Šimek ale zdůrazňuje jinou věc: „Je škoda, že to pak vypadá, jako by se velké firmy chovaly k půdě hůř. Ale to vůbec není pravda, mnohdy hospodaří mnohem šetrněji. Svou roli ve veřejném obrazu zemědělství samozřejmě do určité míry sehrála i historie a pachuť po znárodňování a vůbec družstvech a JZD,“ tvrdí.

A co nové, moderní traktory, které blokovaly ulice v Praze? Opět nic, co by u veřejnosti rezonovalo pozitivně, i když se české projevy nespokojenosti podle Šimka nedaly srovnávat s tím, co se dělo třeba v Belgii nebo Francii. Obratem ale říká, že to, že čeští farmáři používají mnohamilionové traktory značek John Deere nebo Claas, je alespoň dobrá zpráva: „Nebo byste chtěl, aby po polích jezdili v rozhrkaných rezavých strojích, co jim uniká olej? Tyhle jsou ekologičtější.“ Mimochodem, co traktory Zetor, jejichž slávu sliboval šířit po světě exprezident Miloš Zeman? „Ty se moc nepoužívají, alespoň ty nové ne.“

Právě traktory ale ukazují, že pověst zemědělství jako poněkud zatuchlého a staromódního oboru není na místě – JTZE na slovenských a českých polích testuje stroje, které jsou plně autonomní a jezdí samy: „Idea je taková, že jednou bude mít řidič na starost několik traktorů, akorát je na návěsu přepraví na pole, bude takhle mezi poli pendlovat a traktory si tam budou jezdit samy.“ Dokonce už jsou prý k dispozici traktory, které ani nemají kabinu – s řidičem se v nich nepočítá. „I ty už na Slovensku zkoušíme,“ říká Šimek.

V zemědělství v Česku působí kolem 70 tisíc lidí, tedy asi dvě procenta zaměstnanců. Na tuzemském HDP se podílí také zhruba dvěma procenty (mimochodem v Polsku jsou to také dvě procenta HDP, ale dělá tam osm procent lidí). Ve srovnání s průmyslem nebo se službami jde o celkem malou makroekonomickou kapitolu, na kterou je upřena velká pozornost, mimo jiné kvůli debatě o dotacích, jak těch evropských, tak těch národních. Jde o téma, k němuž při rozhovoru občas sklouzává i mladý manažer – například upozorňuje, jak nesmyslně se podle něj někdy Evropská unie chová, když na starém kontinentu finančně podporuje zatravňování polí, ale současně dováží z Jižní Ameriky sóju, která se pěstuje na polích po vykácených pralesech.

„Víte, odkud se k nám dováží řepka? Dříve v ní byla Evropa soběstačná, už není. Zhruba osm milionů tun jí dovážíme a z toho polovinu z Austrálie,“ dodává s tím, že podobné paradoxy se dějí i přímo v jeho segmentu – prý je pro něj výhodnější prodávat pšenici a mladý skot na výkrm například do Itálie, kde jej později porazí a zpět do Česka prodají už rozbourané maso. „To je právě otázka toho, kde a jak mají nastavené dotace a různé podpory, což v důsledku celý trh křiví. Ale s tím se nedá moc dělat, to je běh na dlouhou trať,“ tvrdí.

S čím se něco dělat dá, je růst jím vedené skupiny JTZE. Nabídek na akvizici dalších farem či statků mu na stůl chodí víc než dost, podobně jako v jiných byznysech i zde dochází ke generační výměně a farmáři, kteří své statky rozjížděli v 90. letech, se nyní porozhlížejí, komu je předat: „Řada z nich nemá potomky, kteří by o to stáli. To souvisí s tím, že obor není tak atraktivní, i když se to pomalu mění. A možná ještě větší roli nyní hraje i nejistota navázaná na řadu změn posledních let v zemědělské politice. Nikdo neví, co bude dál, jak budou či nebudou fungovat dotace, a tak to radši chtějí prodat.“

J&T Arch Investments je sice podílový fond o velikosti 55 miliard korun, ale že by se v dohledné době skupina skokově zvětšovala, jako když předloni koupili Spearhead, to zřejmě není na pořadu dne: „Koukáme se, ale chceme také hodně investovat do toho, co už máme. Je řada možností vnitřního rozvoje jako robotické dojírny, valí se na nás spousta technologií a nechceme zpomalit v inovacích. Je to nesmírně zajímavá doba.“