„Nejradši bych se popsal jako obchodník s výtvarnem.“ Mat213, vlastním jménem Matěj Čech, je hlasem generace, která hledá, kam patří. Hudebník, malíř a fanoušek fotbalové Slavie v podcastu Režim nerušit s Evelínou Beníškovou otevřeně mluví o tom, proč se necítí být součástí rapové ani fotbalové komunity nebo proč pro něj fotbal zůstává únikem.

Umění vnímá jako zásadní součást svého života. Vystudoval malbu na AVU, už několik let ale dělá hudbu pod jménem Mat213. „Hudba s výtvarnem se u mě propojuje extrémně. Přemýšlím o ní vizuálně a klipy nebo témata skladeb si vždy představuju jako obrazy,“ říká teď Matěj Čech.

Sám se zamýšlí nad tím, jak se svým uměním nakládat, jak ho dostat k lidem a ideálně se i odlišit od ostatních výtvarníků. Vysvětluje, že české umění potřebuje především větší podporu a prostor, který by ho přiblížil mladé generaci. „Umělci nejsou vidět, chybí tu řetězec, který by spojil galeristy a mladé publikum. Lidi chtějí chodit na výstavy, ale umění musí být víc dostupné,“ míní šestadvacetiletý výtvarník.

Do povědomí v hudebním světě se dostal hlavně lovesongem 7teen, který mu vysloužil cenu Apollo a který někteří hudební kritici nedokázali skousnout. Libuje si totiž v post-ironii a člověk tak často neví, zda si dělá srandu nebo ne. Je to pro něj zároveň způsob, jak přístupněji komunikovat těžká témata jako úzkosti, existenční nejistoty nebo vztah k umění. „Někdy nechávám na posluchači, ať si vyloží, co myslím vážně. Baví mě, když musí být na pozoru,“ vysvětluje Mat213.

Ačkoliv ve své hudbě propojuje rap s popem, jako součást rapové komunity se necítí. „V rapu je pořád étos, že jsi drsnej a vážnej, a to já neumím,“ popisuje svůj přístup Mat213. Podle něj rappeři neustále naznačují, že jsou lepší než ostatní, s čímž se on neztotožňuje.

Spousta místních hudebníků se přitom profiluje i tím, že inklinují k určitému fotbalovému týmu. Zatímco Mat213 nebo Smack fandí Slavii, Rohony je hlasem Sparty. Zášť mezi nimi ale údajně není. „Až na Smacka jsme trochu šášové, nejsme gangsteři, co by se navzájem pobodali kvůli fotbalové rivalitě,“ říká Mat213 v podcastu Režim nerušit.

Právě fotbal, který je jedním z hlavních motivů jeho života i hudby, je pro něj jakýmsi únikem od reality. „Člověk si tam vyčistí hlavu. Je to prostředí, kde se ve mně probouzí vnitřní buran,“ vysvětluje. Na nejnovějším albu Nesu oheň posunul téma fotbalu ještě dál, když udělal píseň o slavistickém záložníkovi Christosi Zafeirisovi. Ten v doprovodném videoklipu sám vystupuje, v textu je pak označován za poloboha.

V písni, která je zdánlivě jen o Zafeirisovi, propojuje Mat213 fotbal se společenskými otázkami a reflektuje komunitu, která mladé generaci pomáhá vyrovnat se s jejich úzkostmi. Ty mohou pramenit mimo jiné třeba z toho, že umělecké obory v dnešním světě pořád nemají stabilní místo nebo že si mladí v současné ekonomické situaci nemohou skoro nic dovolit.

Právě společenské otázky jsou na novém albu mladého umělce hlavním motivem. V jedné z písní se například vysmívá iniciativě Česko bez hluku, která stojí za uzavřením karlínských Kasáren. Planeto Praho, volám tě já, má domoobrano, chceme dělat hluk, chtěl ho dělat už i kupec Sámo, o Česko bez hluku típám cigáro, zpívá Mat213.

Pochází přitom z rodiny, která je s českou kulturou spjatá hned několika způsoby. Jeho dědečkem je známý hudebník a slávistický fanoušek František Ringo Čech, otcem pak režisér Michal Čech. Přesto, nebo možná proto, se chtěl Mat213 v minulosti vůči rodinným tradicím vymezit a jít si vlastní cestou. „Člověk má potřebu si všechno vybojovat sám. Nechtěl jsem, aby na mě někdo nahlížel přes to, odkud pocházím,“ říká s tím, že dnes už svůj původ neřeší.

Ačkoliv se nepovažuje za misionáře, sám vnímá potřebu obhajovat existenci humanitních a uměleckých oborů. „Neusnout na vavřínech, když není konflikt. Ukazovat, že mají smysl,“ vysvětluje a dodává: „Furt je to boj, i když ne vždy jde o cash. Je to o tom, že chceš něco tvořit a zanechat stopu. Hustle prostě patří i do uměleckého světa.“