Zamilovala se do pivních speciálů, teď je chce přiblížit i dalším lidem. Vytvořila proto speciální pas
V Mexiku objevila pas, který má za cíl podpořit místní komunitu kávových nadšenců. Podobný koncept teď představila i v Česku, určen je ale pivařům.
Pivo si dávala spíš ze zvyku – prostě „protože se to tak dělá“. Pak se ale zastavila a položila si jednoduchou otázku: „Proč ho vlastně piju?“ Došlo jí, že jí klasický ležák vlastně vůbec nechutná, a úplně ho vyřadila ze svého života. Až později objevila svrchně kvašená piva a různé speciály. „A teprve tehdy jsem se do piva doopravdy zamilovala. Zkrátka nejsem ležákový typ,“ směje se Tereza Esopová, která teď chce řemeslnou pivní scénu přiblížit širší veřejnosti.
Způsob, který pro to zvolila, je v našich končinách poměrně netradiční. Esopová totiž vytvořila pivní pas, který mapuje pražské hospody s řemeslnými pivy. V nich pak nositelé tohoto „průkazu“ sbírají razítka, jež jim při první návštěvě mohou přinést různé výhody – typicky malé pivo zdarma nebo slevu na celou objednávku. Některé podniky naopak slevy nenabízejí a sází spíš na budování živé, rozmanité komunity milovníků piva.
Inspirací byl Esopové podobný pas, kterého si všimla v Mexiku. Ten měl za cíl podpořit místní komunitu kávových nadšenců a pěstitelů. „Sloužil ale hlavně ke sbírání razítek a neobsahoval žádné informace o jednotlivých místech. Já ale potřebuji mít všechno hezky propracované, takže místo velkého loga na jednotlivých stránkách, kam člověk dostane štempl, jsem svůj pas chtěla pojmout jako praktického průvodce,“ vysvětluje pro CzechCrunch.
Po návratu z Mexika na tamní pas nemohla přestat myslet, a dokonce se jí o něm pořád zdálo. „A když se mi o něčem zdá, tak je to vážné,“ hlásí žena, která má ze všech piv nejraději styl West Coast IPA. Vytištěný prototyp ovšem v rukou držela až za devět měsíců. A teprve poté začal „zátěžový test“ v hospodách, které musela důkladně zmapovat a zjistit, jaký podnik vůbec stojí za návštěvu a jaký ne. Mnohé se totiž tváří jako kvalitní pivní bary, byť jimi ve skutečnosti nejsou.
Esopová tedy vzala batoh, naložila ho svými pasy a vyrazila do vybraných pražských pivních barů, aby svůj výrobek představila místní craftové scéně. „Mám pocit, že od té doby znám Prahu lépe než kdy dřív,“ usmívá se. Reakce byly velmi různorodé – někdo byl nadšený, jiný zase skeptický. „Ale když v něco věřím, stojím si za tím. Navíc umím být dost neodbytná, takže mě nakonec odmítlo jen opravdu málo podniků,“ doplňuje. I proto pivní pas pokrývá 41 hospod, barů a řemeslných obchůdků napříč Prahou.
První edice Pražského pivního pasu čítá 1 200 kusů. Podle jeho tvůrkyně jde o ryze český produkt, byť stále hledá tiskárnu, s níž by navázala dlouhodobou spolupráci. Cena za kus činí 390 korun. „Vždycky se najde někdo, komu se to bude zdát drahé. Už jen samotné slevy a výhody, které držitel pasu v jednotlivých podnicích získává, ale ukazují, že je tento produkt vlastně směšně levný,“ míní. Kromě toho teď pracuje na spuštění vlastního e-shopu, kde budou k mání kromě pasů i trička.
Pivní pas jsme se rozhodli vyzkoušet i my v CzechCrunchi. Jelikož sídlíme v Karlíně, byla volba jasná – navštívili jsme podniky v docházkové vzdálenosti, abychom lépe poznali čtvrť, kde trávíme každý pracovní den. Zavítali jsme tedy do baru pivovaru Badflash, pivotéky BeerGeek a do pivního baru Diego. A díky tomu jsme se přiblížili místní craftové komunitě.
Ta je podle Esopové nesmírně otevřená a vřelá, a to po celém světě. „Ať jedu kamkoli, vím, že se v hospodách s řemeslným pivem budu cítit jako doma,“ říká s tím, že k pití dnes přistupuje jako k degustaci – jde jí o kvalitu, ne kvantitu. A kamarády, kteří nepijí, bere aspoň na pivní zmrzlinu. „To zabere vždycky,“ uzavírá.
Teď je prý dost dobře možné, že ji na další cestě za exotickým pivem zase něco napadne. Už v tuto chvíli má totiž v hlavě spoustu plánů, jak pas dál vylepšit.
Rubriku Deli podporují
