Od osmnácti let v podstatě pořád pracoval, ovšem ne jako zaměstnanec. Patrik Babinec se věnoval podnikání, stál u zrodu dřevěných šperků BeWooden a později také logistické společnosti Skladon, která loni utržila čtvrt miliardy korun. Babinec je v ní pořád největším podílníkem, po deseti letech od založení se ale rozhodl z aktivního vedení stáhnout. Pracovní vytížení si totiž vyžádalo svou daň: s tím, jak firma vyrostla, vytratila se i radost ze samotné práce. „Když se vám začne stávat, že se v neděli netěšíte, že v pondělí jedete znovu do práce – ještě o to víc, že je to vaše firma –, asi něco není úplně v pořádku,“ vypráví pro CzechCrunch.

Dvaatřicetiletý Babinec si aktuálně užívá pořádné volno, poprvé za patnáct let. „Vždy, když jsme jeli na dovolenou, jsem s sebou měl i počítač. Jako podnikatel se nikdy od byznysu nedokážete odstřihnout úplně,“ říká. Od začátku července již nezastává žádnou aktivní manažerskou roli, a tak má konečně čas věnovat se zlepšení zanedbané fyzičky a chystá také výšlap na vrcholky Alp. „Kalendář mám téměř prázdný, je to neskutečná svoboda,“ pochvaluje si.

Že již takové volno opravdu potřebuje, si naplno uvědomil začátkem roku. Dva dny objížděl pracovní schůzky navzdory silným bolestem břicha, které tak trochu ignoroval. Diagnóza? Akutní zánět slepého střeva. „Do nemocnice jsem dojel až v poslední chvíli, pět minut před dvanáctou, když mi slepák prasknul,“ říká s tím, že právě tento moment pro něj byl budíčkem.

„K čemu vám je všechna ta práce, pokud ani nejste schopen postarat se o své zdraví? Už tehdy jsme s ostatními podílníky začínali řešit, že potřebuju změnu a zvolnit. A že pokud bychom ve stejném tempu měli pokračovat dlouhodobě, bude to beze mě,“ přiznává otevřeně Babinec. Rozhodl se stáhnout z aktivního vedení, ale ve firmě nadále drží podíl na úrovni téměř třiadvaceti procent, nejvíc ze všech spolumajitelů. „Prodávat podíl teď ani nebyla otázka. S ostatními společníky jsme se shodli, že před sebou máme ještě práci, na které se dále budu podílet,“ vysvětluje.

Zdravotní stav byl vyvrcholením dlouhodobé situace, ale nebyl jediným důvodem, proč se Babinec rozhodl z managementu odejít. Jak říká, deset let je opravdu dlouhá doba: „Prošel jsem si všemi pozicemi. Jako zakladatel děláte to, co hoří, nebo co nikdo jiný dělat nechce. Byla to super škola, bavilo mě být blízko procesům a mít hands-on přístup.“ V posledních letech se ale jeho pracovní náplň zaměřila zejména na obchod a začala být stereotypní.

Foto: Skladon

Zakladatelé Skladonu Miloš Halecký, Patrik Babinec a Konstantin Margaretis

„Díval jsem se po změně, po něčem, co se ještě můžu naučit,“ pokračuje. K tomu se připojilo i dění ve Skladonu, který se mnohem více interně zaměřil na efektivitu procesů. „Mě vždy bavilo rychle se měnící prostředí, kde jsme byli schopni ihned dělat změny a vidět jejich efekt. Při velikosti byznysu ve stovkách milionů to už není tak jednoduché a vyhodnotil jsem, že na tohle nebudu úplně ideální člověk,“ doplňuje Babinec.

Předání agendy související s obchodním oddělením zabralo asi měsíc, Skladon již pár let funguje jako „standardní“ firma: jednotlivé týmy jsou soběstačné a procesy má nastavené. Poté se Babincovi konečně ulevilo. „Člověk si často myslí, jak je nenahraditelný a že bez něj se všechno složí. A pak zjistí, že tomu tak není, ve firmě totiž máme šikovné a kompetentní lidi. Je to osvobozující,“ popisuje.

Spojené státy jako životní milník

V dětství Babinec k podnikání neměl blízko, jako důležitý životní milník ale označuje roční studijní pobyt ve Spojených státech, kam vyrazil během střední školy. Původní představa, kterou jako sedmnáctiletý měl o tom, že půjde do New Yorku anebo Los Angeles, se ale nenaplnila. „Dostal jsem se do Severní Karolíny, úplný venkov. Stejně jako ve filmech tam všude vidíte konfederační vlajky, spousta lidí tam podniká na svých farmách a život se točí kolem nich,“ vzpomíná.

Zkušenosti jej ale pozitivně ovlivnily. Kromě toho, že jej nadchl americký systém vzdělávání založený na rešerších a následných diskuzích, se hlavně musel úplně osamostatnit. Rok byl kvůli šestihodinovému časovému posunu odstřižen od rodiny i všech přátel. „Bylo to jako hození do vody, tady jsi sám za sebe,“ popisuje.

Babinec chtěl ve Spojených státech studovat také vysokou školu. Díky tomu, že hrál fotbal, měl prý i nabídky na stipendia. Když ale zpátky doma dokončoval maturitní ročník, zlákalo jej podnikání. „Tehdy nastupovala první vlna startupů, mladí lidé už nemluvili o tom, že chtějí pracovat v bance, ale že chtějí založit novou technologickou firmu,“ vypráví. Začal proto objíždět různé konference a zajímat se o startupy jako takové.

Přes známého se dostal i k českému projektu BeWooden, který se do povědomí širší veřejnosti zapsal zejména jako tvůrce dřevěných pánských motýlků, stojí ale za řadou dalších dřevěných a souvisejících módních doplňků. Protože studoval v Americe, Babinec v projektu začal překládat webové stránky, stal se v něm spoluzakladatelem a nakonec řídil business development. Definitivně se pak z něj stáhl v roce 2019.

Foto: Archiv PB

Patrik Babinec

Zároveň s tím studoval práva na Karlově univerzitě. „Být advokátem byl můj sen už od dětství, ani nevím, kde jsem na to přišel, možná v nějakém seriálu,“ říká. Jako výhodu studia tohoto oboru přitom označuje, že na přednášky téměř vůbec není nutné chodit, zamakat je potřeba až během zkouškového. „Semestr jsem si dělal svou práci, pak jsem se na pár týdnů ponořil do knížek a udělal naprosté minimum, abych prošel do dalšího ročníku. Tak jsem fungoval pět let, ke státnicím jsem ale nakonec nešel. Už jsem se naplno věnoval byznysu,“ říká.

V té době již společně s kolegy budoval logistickou firmu Skladon, která jako jedna z prvních v Česku začala nabízet služby tzv. fulfillmentu, tedy outsourcingu logistiky. Nápad na tento byznys se zrodil z vlastní potřeby. Ve chvíli, když začal BeWooden nabírat na obrátkách a místo jedné objednávky týdně jich vyřizoval i sto denně, začal narážet na kapacity. Vybudovat si vlastní logistické zázemí se přitom zdálo jako zbytečně komplikovaný úkol.

„Neměli jsme expertízu, platit konzultanty a vyvíjet software je extrémně drahé, navíc pokud se vám bude dařit, za pár měsíců musíte vše včetně skladů zdvojnásobit,“ vysvětluje tehdejší výzvy. Babinec si říkal, že firem řešících podobné problémy musí být mnohem víc, nedokázal ale najít žádného dodavatele služeb, který by s tím pomáhal. Oborové termíny jako fulfillment nebo 3PL (logistika třetí strany) tehdy v podstatě neexistovaly.

Babinec proto oslovil kamaráda z dětství Konstantina Margaretise, vymysleli základní byznys plán a společně se s novým projektem v roce 2014 přihlásili do podnikatelské soutěže Brilliant Young Entrepreneurs. Nakonec vyhráli a jako jednu z cen získali i finanční podporu na rozjezd firmy ve výši patnáct tisíc eur, v tehdejším přepočtu něco přes 400 tisíc korun.

„Výhru nám samozřejmě zdanili a to, co nám zbylo, jsme rozflákali za úplně nerelevantní věci: pronajali jsme si kancelář, nakoupili stoly, židle, počítače, monitory… Všechno jsme rozházeli, ale byl to první a důležitý impuls, bez kterého by jinak firma nevznikla,“ popisuje Babinec.

Pár měsíců nato podnikatelská dvojice do týmu zakladatelů přibrala ještě Miloše Haleckého, který měl zkušenosti jako vývojář z DHL. Babinec se s ním setkal během letního programu work & travel ve Spojených státech, kde se dali do řeči. Halecký se jakožto ajťák pustil do vývoje softwaru, kde začal propojovat fyzické procesy, sklad, technologie a samotné e-shopy. Skladon byl v tomto ohledu lídrem, jako jeden z prvních na trhu začal například nabízet sledování zásilek v reálném čase, což před deseti lety vůbec nebylo standardem.

Foto: Skladon

Sklad Skladonu

V roce 2015 tak Skladon v Ostravě otevřel svůj první sklad o velikosti asi 300 metrů čtverečních. „Bylo to strašné, ještě horší než běžná garáž. Museli jsme lepit střechu, aby neprotékala. V zimě jsme zásilky balili v jediné zděné místnosti uprostřed skladu, jinde všichni chodili v zimní bundě a rukavicích. Totální punk,“ popisuje Babinec. V těchto prostorách vydrželi asi rok, pak se přesunuli do skladu, který měl alespoň okna a topení.

Firmě se dařilo oslovovat i zákazníky. Úplně prvním (a Skladon s ním spolupracuje doteď) byly ponožkoboty Skinners. „Pamatuju si to úplně přesně, na schůzku jsme za nimi přijeli starou felicií a zaparkovali jsme ve vedlejší ulici, protože jsme se styděli,“ směje se Babinec. Majitelé Skinners tehdy sklízeli úspěchy z crowdfundingových kampaní a potřebovali pomoct s mezinárodní logistikou. Postupně se ozývali i další klienti a byznys logistické firmy rostl. Produkt přitom mladíci přizpůsobovali a vyvíjeli dle požadavků klientů.

Důležitým milníkem pro Skladon pak bylo přestěhování se do klasického logistického centra, k čemuž došlo v roce 2019. Pronajali si 2 500 metrů čtverečních v Mošnově hned vedle ostravského letiště, kde sídlí dodnes, ovšem teď již na ploše 16 tisíc metrů. „Tehdy to pro nás byl obří skok, ze 600 metrů na čtyřnásobek. Byl to risk – buď prostor za pár měsíců naplníme, anebo to nevyjde a budeme to muset zabalit. Jinak bychom to finančně neutáhli,“ doplňuje Babinec.

Dnes už je zřejmé, že katastrofa nenastala, naopak další rok 2020 byznysu přinesl o to větší povzbuzení – pandemii koronaviru, která vystřelila celý e-commerce trh a s tím i poptávku e-shopů po flexibilních skladovacích prostorech. Kromě toho začátkem stejného roku Skladon získal také externí investici. Patnáct milionů korun do něj vložila skupina investorů v čele s fondem Fazole Ventures, za kterým stojí miliardář a majitel výrobce zvířecích krmiv Vafo Pavel Bouška.

Čtvrtmiliardový byznys

„Smlouvu o investici jsme podepisovali v den, kdy se vyhlásil celostátní lockdown. Nikdo netušil, co se bude dít, covid ale všechno akceleroval,“ vzpomíná Babinec. Skladon i díky externí podpoře výrazně škáloval své kapacity a zároveň se vše učil dělat za pochodu. „Sice jsme byli logistická firma, nepracoval u nás ale ani jeden člověk se zkušenostmi z logistiky,“ vypráví Babinec. Interně ale společnost prošla transformací a profesionalizací, najmula relevantní seniorní odborníky a dále rostla.

Dnes již Skladon odbaví přes milion zásilek ročně do téměř všech zemí světa a loni utržil přibližně 250 milionů korun. Letos již přitom v počtu objednávek vyrostl na dvojnásobek minulého roku. „Vidíme, že pořád nejsme dostatečně efektivní, je před námi hodně výzev,“ doplňuje Babinec. To byl i důvod pro změny v nejvyšším managementu, kam v průběhu posledních měsíců zasedli další zkušení manažeři z oboru a pracují na zlepšování kondice firmy.

Zatímco před deseti lety u vzniku zakladatelé Skladonu museli klientům vysvětlovat, co fulfillment vůbec je, dnes jde již o běžnou součást trhu. Kam Skladon kráčí teď a je na místě i otázka o potenciálním exitu, tedy prodeji novému vlastníkovi? „O tom neustále diskutujeme, v tomto byznysu vyhrají největší. Samostatní lokální hráči to budou mít v příštích letech těžké a očekáváme, že na trhu proběhne konsolidace. My bychom v tu chvíli chtěli být opravdu silní,“ vyhlíží Babinec.

On sám bude nadále Skladon podporovat z poradní role a v rámci speciálních projektů. Kam povedou jeho kariérní kroky, zatím neví. Do konce prázdnin si chce dát pauzu a utřídit myšlenky. „Možnosti jsou dvě – buď se přidám k někomu a pomůžu budovat jejich sen, nebo založím něco svého,“ zamýšlí se. Kromě toho již ale tvoří i menší projekty, nedávno například zakládal společnost Mystery Zero. Ale stejně jako je tajemný název firmy, podrobnosti si Babinec nechává pro sebe. „Zatím je ještě příliš brzy o projektu mluvit,“ uzavírá.