Zásah, posunuto. NASA úspěšně trefila asteroid, chystá se tak na planetární obranu

Na náraz se zaměřily Webbův i Hubbleův teleskop. V dalších týdnech budou měřit, zda se povedlo změnit trajektorii asteroidu.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

dart1

Vizualizace: NASA

Družice DART a její cíl, asteroid Dimorfos, ve vizualizaci

0Zobrazit komentáře

V noci na úterý mohli vesmírní nadšenci sledovat vyvrcholení mise, která v historii nemá obdoby. Do asteroidu Dimorfos vzdáleného asi 11 milionů kilometrů totiž narazila zcela cíleně družice DART. Sonda byla ve skutečnosti takzvaný kinetický impaktor – v podstatě pěkný název pro půltunový projektil z produkce NASA, který má za cíl vychýlit alespoň trochu dráhu svého cíle.

S asteroidem Dimorfos, který v roce 2003 objevil český astronom Petr Pravec, se srazil v 1:14 středoevropského času. Při narázu o rychlosti 6,6 kilometru za sekundu (téměř 24 tisíc kilometrů v hodině) se družice kompletně vypařila, vytvořila ve 160 metrů dlouhém tělese kráter a vymrštila oblak horniny. Dimorfos obíhá kolem své mateřské – asi čtyřikrát větší – planetky Didymos.

Mise má primárně za cíl zjistit, o kolik se dá asteroid podobným způsobem posunout, ovšem na vyhodnocení nárazu si budeme muset pár týdnů počkat. Aktuální doba orbitu Dimorfu kolem Didymu činí necelých dvanáct hodin. Nejmenší změna, kterou by vědci mohli ze Země pozorovat, je zpomalení orbitu o 73 sekund.

Pokud ale šlo vše podle plánu a DART narazil přesně v centru hmotnosti asteroidu, mohlo by se povést zpomalení až o 10 minut. DART udeřil přesně proti směru otáčení. Na asteroid se v tu chvíli zaměřoval Webbův i Hubbleův teleskop, teleskopy ze všech sedmi kontinentů světa i sesterská družice LICIACube.  Ta byla z útrob družice DART vypuštěna před patnácti dny a náraz vyfotografovala ze vzdálenosti 55 kilometrů.

Poslední obrázek samotná sonda DART poslala na Zemi jen pár sekund předtím, než se o planetku roztříštila. Vidět na něm jsou fascinující detaily v podobě jednotlivých balvanů na povrchu. Původně vědci předpokládali, že se bude jednat o těleso s větším množstvím kráterů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Obrázky z LICIACube uvidíme podle vědců za další den až dva. Skutečný vliv srážky družice s vesmírným objektem na jeho dráhu bude ale možné vyhodnotit až za týdny nebo dokonce měsíce. Vedle měření LICIACube plánuje Evropská kosmická agentura v roce 2024 vyslat sondu Hera, která by měla podrobněji zaznamenat následky dopadu.

Celá mise je prvním praktickým krokem v oblasti planetární ochrany. Dimorfos sice není v kolizní dráze se Zemí, ale pokud by byl, snadno by při nárazu například vymazal z povrchu celé Česko. Vedle měření LICIACube plánuje Evropská kosmická agentura v roce 2024 vyslat sondu Hera, která by měla podrobněji zaznamenat následky dopadu.

Každou neděli vám naservírujeme nejdůležitější zprávy týdne.

Newsletter Weekly | Poslední vydání

 

Mise na záchranu velryb. Umělá inteligence zabraňuje srážkám mořských savců s loděmi

Kapitáni lodí, kteří plují u pobřeží Kalifornie, se mohou díky nové technologii Whale Safe snadno vyhnout srážce s velrybou. Když budou poslouchat.

velryba

Foto: Todd Cravens

Whale Safe spojuje technologie pro ochranu velryb do jednoho efektivního nástroje

0Zobrazit komentáře

Podél západního pobřeží Spojených států korzují každý den stovky kontejnerových lodí. Jenže kromě těchto kovových obrů, kteří vzešli z lidské činnosti, tady proplouvají také obři, pro něž je oceán domovem od nepaměti – velryby. Ty jsou ale kvůli narůstající teplotě oceánů každý rok blíž a blíž u pobřeží, jelikož právě k němu míří jejich potrava. Často tak dochází k fatálním srážkám lodí s ohroženými mořskými savci. Díky nové technologii Whale Safe se ale velrybám blýská na bezpečnější časy.

Kanál Santa Barbara, který odděluje pobřeží Kalifornie od pásu ostrovů Channel Islands, představuje jakousi dálnici mezinárodní lodní dopravy. Obdobně je na tom záliv v San Franciscu, do něhož proudí jedna kontejnerová loď za druhou. Lodní posádky by samy přítomnost velryb neodhalily, pomáhají jim v tom ale vědci, kteří využívají moderní technologie.

Zapojuje se také Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), který zavedl dobrovolné omezení rychlosti. To by měly velké lodě v oblastech známých pro výskyt velryb dodržovat. Průzkumy totiž ukázaly, že když velká loď zpomalí pod deset uzlů, výrazně se tím snižuje riziko fatální kolize. Ale i přes zmíněné technologie a doporučení NOAA jsou srážky lodí s velrybami na západním pobřeží Spojených států stále na vzestupu.

Vědci odhadují, že ročně takto zahyne více než 80 ohrožených velryb. I když ohromní mořští savci váží v průměru 160 tun, s kontejnerovou lodí, která váží asi 200 tisíc tun, se nemohou měřit. Každá taková srážka, která je tragická sama o sobě, má přitom dalekosáhlé důsledky pro životní prostředí. Velryby mají totiž schopnost ve svých tělech zadržovat ohromné množství oxidu uhličitého – až 33 tun. Zjednodušeně by se tak dalo říci, že pomáhají ochlazovat planetu.

velryby

Foto: Nadia Levenets

Velryby významně přispívají ke snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře

Pro životní prostředí jsou také naprosto zásadní velrybí exkrementy. Jsou totiž bohaté na živiny, ve kterých prospívají jiné organismy, především fytoplankton. A tyto jednobuněčné mikroorganismy přispívají k tomu, že je oceán schopen pohltit až 30 procent oxidu uhličitého, který se do atmosféry dostává spalováním fosilních paliv. Ochrana velryb má proto spoustu rozměrů, kvůli kterým je důležité jí věnovat pozornost.

Dlouhodobě tak činí Benioff Ocean Science Laboratory, která je součástí kalifornské univerzity ve městě Santa Barbara. Nyní pro zvýšení bezpečnosti v oceánu vyvinula technologii s názvem Whale Safe. Propojila v ní všechny nástroje, které lze pro ochranu velryb využívat: vizuální detekci, akustickou detekci a modely určující místo výskytu obřích savců. Vznikla tak umělá inteligence, která chrání velryby efektivněji než kdy dříve. Navíc se díky ní může úplně každý dozvědět, jaké gigantické podmořské živočichy se jí zrovna podařilo na západním pobřeží Kalifornie detekovat.

Akustická detekce funguje prostřednictvím hydrofonů, tedy podvodních mikrofonů umístěných na dně oceánů, které poslouchají zvuky velryb. Detekce je propojená se speciálními bójkami s vlastním počítačem, které komunikují se satelitem. Vědci jsou tak schopni určit polohu velryb v reálném čase. Jedna taková bójka přitom stojí asi 250 tisíc dolarů a roční provoz vyjde na 200 tisíc dolarů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Technologie využívá také pozorování velryb pouhým okem, do něhož se zapojují výzkumníci i takzvané velrybí hlídky – když spatří mořského savce, data zanesou do mobilní aplikace. Další důležitou součástí Whale Safe je velrybí předpověď, což je algoritmus analyzující aktuální dění v oceánu s informacemi, které získává ze satelitních sledovacích zařízení umístěných na plejtvácích obrovských. Díky tomu dokáže předpovídat, kde se v následujících hodinách pravděpodobně vyskytnou.

Whale Safe navíc zmíněné modely kombinuje s databází lodí vytvořenou NOAA. Úřad totiž dlouhodobě hodnotí plavidla podle toho, jak dodržují omezení rychlosti, které jim doporučuje. Některé společnosti mají bohužel dlouhou historii v ignoranství. Ve spolupráci s Whale Safe tak nyní vzniká oficiální známkování a v blízké budoucnosti by mohla iniciativa udělovat štítky takovým firmám, jejichž přepravci „šlapou na brzdu“, když se v blízkosti objeví velryby.

Třetí největší lodní dopravce, společnost CMA CGM SA, uvádí, že získává data přímo od Whale Safe a upozorňuje kapitány svých lodí, kdy mají zpomalit. Podle vedení společnosti v případě výstrahy zpomalí až 80 procent lodí. Celkově na upozornění ke zpomalení reaguje kolem 60 procent lodí. Podle studie z roku 2021 publikované v odborném časopise Frontiers in Marine Science by přitom úmrtí velryb v kanálu Santa Barbara kleslo o 95 procent, kdyby všichni kapitáni lodí dodržovali doporučená rychlostní omezení.

loď

Foto: Ian Taylor

Kontejnerová loď váží přibližně 220 tisíc tun, velryba „pouhých“ 160 tun

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.