Ceny energii výrazně rostly už loni, což se teď se zpožděním projevuje na růstu cen zboží, které nakupují běžní lidé. V Česku se zatím inflace nepodepisuje ani do růstu mezd, takže lidé reálně zchudnou a nebudou moct nakupovat nebo spořit tolik jako před rokem. Ale dopady současného konfliktu na Ukrajině – pokud nedojde k jeho výrazné mezinárodní eskalaci – nebudou tak velké, jako jsme viděli v několika krizích během posledních desítek let.

Michal Lehuta, makroekonom ve slovenské VÚB bance, v rozhovoru pro CzechCrunch hodnotí současné ekonomické dění v reakci na probíhající ruskou invazi Ukrajiny, dopady možných sankcí, predikuje vývoj inflace a popisuje, co obecně můžeme očekávat. K tomu přidává rady pro běžné lidi.

„Nedržet peníze v hotovosti a víc je mít v jiných aktivech, která se teď možná víc hýbou na hodnotě, ale z dlouhodobého pohledu kupní sílu dokážou udržet, tedy v akciích nebo nemovitostech. Mluví se také o zlatě a kryptoměnách, ty už jsou ale mnohem víc spekulativní,“ říká.

Rusko ve středu uhradilo splátky dolarových dluhopisů v rublech, ekonomové mluví o znaku platební neschopnosti. Je to opravdu tak vážné?
Jestli je smlouva denominovaná v dolarech nebo eurech a Rusko zaplatí v rublech, je to porušení smlouvy. Technicky o bankrot jde. Rusko je ve velice těžké finanční situaci, protože sankce mají obrovský dopad, většina devizových rezerv centrální banky je zmrazená a nemají dostatek tvrdé měny například na podporu kurzu rublu. Už i ratingové agentury Rusko překlasifikovaly, že se nachází na pokraji bankrotu.

Aktiva, která tam lidé drží, už výrazně ztratila na hodnotě. Firmám, které z Ruska odchází, vláda vyhrožuje, že jim majetek znárodní, což je snaha o zastrašení. Předpokládám, že Putin strategii nezmění, válka bude pokračovat a to znamená stále větší ekonomickou izolaci. Jde pořád o jednu z globálně největších ekonomik, její odstřižení bude svět bolet.

Máme se jako běžní lidé bát?
Zažili jsme pandemii, kdy se hrubý domácí produkt během jednoho čtvrtletí propadl i o 15 procent, zažili jsme vleklou recesi a krizi od roku 2009. Mnozí z nás si pamatují propad ekonomiky po roce 1989, který byl ještě větší. Nemyslím si, že ekonomické dopady současného konfliktu – nemluvím o nějaké třetí světové válce – nás překvapí natolik, že by byly větší než krize, které jsme si už zažili.

Evropská unie schválila nový balíček sankcí vůči Rusku, které zakazují dovoz jeho uhlí. Jaké mohou být dopady takového kroku?
Uhlí není tak velká část exportu Ruska do EU, ale pořád jde o odkaz, že čím horší situace na Ukrajině bude, tím tvrději budeme reagovat. Vím, že mnoho slovenských i českých hutnických společností potřebuje koksovatelné uhlí, které dováží z Ruska i Ukrajiny, takže je to může poškodit, částečně i teplárenství. Uhlí je ale obecně lehce nahraditelné, vozí se loděmi. Nahradit ropu a plyn je pro Evropu mnohem větší problém.

Jak reálné je, že se EU nakonec shodne na zákazu dovozu těchto surovin z Ruska?
Velká Británie a Spojené státy řekly, že končí s ruskou ropou i plynem. Polsko, Litva a některé další země včetně německého ministra financí uvedly, že s dovozem skončí, i když to nepůjde udělat hned. Na globálním trhu však není dostatečné množství tankerů, které by takové objemy LNG (zkapalněný zemní plyn – pozn. red.) zvládly přepravit. Pokud bychom chtěli zvýšit dodávky přes potrubí z Alžírska nebo Turecka, je nutné zvýšit kapacity plynovodů, a to například i mezi Španělskem a Francií. Musí se dobudovat infrastruktura včetně LNG terminálů. To všechno zabere nějaký čas. Ale kdybychom si opravdu řekli, že se od Ruska odstřihneme, i když ještě několik měsíců tyto suroviny dovážet budeme, bude to silný vzkaz, jestli to za to Rusům opravdu stojí.

Ceny energii na světovém trhu stoupaly celý loňský rok, což už teď způsobuje obrovskou inflaci. Pokud by Evropa zavedla takové sankce, co by se dělo dál?
Byl by to další šok, inflace by dále rostla. Plynu je na světovém trhu omezené množství, produkční kapacita se dá zvyšovat jen postupně. Dražší by ale byly i další komodity, což ovlivňuje průmysl a následně spotřebitelské ceny. V Česku už je inflace nad 11 procenty a bude stoupat dál, i kdyby k tomuto kroku nedošlo. Trvá několik měsíců, než se zvýšení cen přes dodavatelské řetězce promítnou ke spotřebitelům. Válka ale nezvyšuje jen ceny komodit, narušuje také tyto dodavatelské řetězce, což byl velký problém i ve druhé polovině pandemie. To nyní opět tlačí na růst cen.

Je vůbec něco, co mohou dělat centrální banky, aby inflaci v současné situaci zabránily?
Mohou zvyšovat úrokové sazby a snižovat kvantitativní uvolňování, případně přejít i k prodeji dluhopisů, které během posledních let nakupovaly. To zřejmě udělá americký Fed a možná i Evropská centrální banka. Utahováním měnové politiky, kterým centrální banky brzdí inflaci, ale zároveň brzdí i ekonomiku. Můžeme se tak dostat do pasti stagflace, kdy vysokou inflaci doprovází nulový nebo záporný hospodářský růst.

Jak to nyní vypadá s hospodářským růstem, čeká nás recese?
Zatím to vypadá tak, že evropské ekonomiky – snad s výjimkou německé, která možná ukáže recesi za poslední kvartál roku 2021 a první kvartál letoška – by to měly zvládnout. Prognózy pro Evropu, která je válkou nejvíc zasažená, jsou pořád nad nulou. Centrální banky se tak mohou soustředit na inflaci a budou zvyšovat úrokové sazby. ČNB je už na pěti procentech a zřejmě půjde výš. Což mimochodem například znamená, že Češi už teď mají čtyřikrát dražší hypotéky než Slováci, protože eurozóna je se základní sazbou pořád na nule. Ale i ECB bude letos sazby zvedat.

Jak dlouho vysoká inflace vydrží?
Inflace se obecně prognózuje velmi těžko, jako makroekonomové své predikce poslední rok výrazně přehodnocujeme. Někteří mluvili o hrozbě vysoké inflace už na začátku pandemie kvůli opravdu vysokým rozpočtovým a měnovým stimulům. Jak jsme ale viděli po finanční krizi, stimuly se ne vždy přesunou do poptávky domácností a nemusí tak vést ke vyššímu růstu cen.

V čem je tedy skutečný problém?
Obecně jsme nedokázali předpovídat problémy s dodavatelskými řetězci, což je problém na straně nabídky. Výrobci omezují výrobu, nedodávají zboží, vázne mezinárodní logistika, nejsou čipy… Kvůli tomu všemu se prognózy inflace nyní posouvají směrem nahoru a například ve Spojených státech se zdá, že centrální banka reaguje opravdu pozdě.

Co například ČNB? Ta sazby zvyšuje relativně agresivně.
V Česku centrální banka asi reagovala dostatečně brzy. Dovezenou inflaci ale může ovlivňovat jen pomocí měnového kurzu a koruna mírně posílila – což minimálně ve srovnání s maďarským forintem a polským zlotým pomáhá. Ale kompletně vymazat dovezenou inflaci nedokáže.

I když jste říkal, že predikovat inflaci je náročné, nemáme se obávat roztočení inflační spirály?
V Evropě to tak zatím nevypadá. Ve Spojených státech je situace kvůli pozdní reakci jiná, už teď tam pozorujeme rekordní růst mezd, které lidé logicky požadují, když vidí, jak rostou ceny. Některé firmy jim vyšší mzdy mohou dát, protože inflace znamená, že víc také vydělávají. Navíc v USA byly stimuly mnohem vyšší než v Evropě, měli tam takzvané „peníze z helikoptéry“ a lidé dostávali šeky, takže se příjmy lidí během pandemie paradoxně ještě zvýšily. Problém existuje, proto už Fed musel začít zvedat úrokové sazby. V eurozóně je to trošku jiné, tam se zvýšený růst mezd kvůli inflaci ještě neprojevuje. Až to by pak mohlo roztočit onu inflační spirálu.

Jak byste v tomto ohledu zhodnotil Česko?
Česká republika se možná víc podobá Spojeným státům, protože má dlouhodobě rekordně nízkou úroveň nezaměstnanosti, vůbec nejnižší v EU, což na růst mezd dost tlačí. Znamená to však, že jde o domácí tlak a ČNB přílišnou poptávku v domácí ekonomice ovlivnit dokáže. Může zchladit přehřátou ekonomiku, což je do budoucnosti prospěšné.

V souvislosti s vysokou inflací a jen mírným hospodářským růstem se mluví o velkém snížení životní úrovně, u nás možná o největším šoku od pádu komunismu.
Možná to nebude nejvíc od pádu komunismu, letos a zřejmě i příští rok nám reálné mzdy klesnou – inflace bude dvojciferná a nominální růst mezd bude pomalejší. Pokud si dnes chceme udržet stejnou spotřebu jako loni, uspoříme méně, musíme utratit o těch 10 či 11 procent víc. Zároveň úspory uložené v nástrojích, jako jsou dluhopisové nebo peněžní fondy, které mnoho lidí považuje za bezpečné, v čase zvyšování úrokových sazeb klesají. Lidé, kteří si spoří, tak nepřijdou jen o kupní sílu těchto peněz, ale klesá jim i hodnota samotné investice.

Mohou s tím běžní lidé něco dělat?
Velká část důsledků už nastala. Pokud mají peníze v hotovosti nebo na spořicích účtech, jejich úspory reálně klesly o těch deset procent, tomu už neumíme zabránit. Za další rok možná přidáme dalších deset procent, ale s tím se dá pořád něco dělat. Nedržet peníze v hotovosti a víc je mít v jiných aktivech, která se teď možná víc hýbou na hodnotě, ale z dlouhodobého pohledu kupní sílu dokážou udržet, tedy v akciích nebo nemovitostech. Mluví se také o zlatě a kryptoměnách, ty už jsou ale mnohem víc spekulativní.

Zvyšování cen a pokles životní úrovně přináší potenciál na zásadní sociální dopady. Jaký může být sociální rozměr této situace?
Ano, nejvyšší inflaci nyní pozorujeme u energií a potravin, což jsou největší položky v rozpočtu nízkopříjmových skupin lidí, jde o základní výdaje. Některé vlády už to částečně kompenzují nebo chystají valorizace dávek či důchodů (důchody se v Česku letos budou valorizovat minimálně dvakrát, vláda už mluví i o možnosti třetí valorizace – pozn. red.).