Rok v tichosti ladil a šteloval startup Aisle, který vyhledává a opravuje chyby a zranitelnosti v počítačových systémech. Shromáždil do něj tým čtyř desítek lidí a to všechno primárně za své peníze. Nyní Ondřej Vlček, někdejší dlouholetý šéf Avastu a jeden z největších českých mecenášů, poodkryl, jak o své nové byznysové dráze startupisty přemýšlí. „Měl jsem nabídky, abych šel dělat CEO některým nadnárodním veřejně obchodovaným firmám. Ale vybral jsem si tuto cestu,“ prohlásil v novém díle podcastu Money Maker.

Proč Aisle budovali rok v tajnosti? Kdo s nápadem na startup přišel, s kým jej založil a jak mají rozdělené role? Proč nechtěl vzít peníze od venture kapitálových fondů? Jak velký rozdíl je mezi dráhou startupisty a pozicí šéfa velké technologické firmy? Kam s Aisle míří? A proč se nedávno zbavil všeho, co vyrábí firmy Elona Muska?

O tom všem jsme se bavili v podcastu Money Maker, který si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách. Nyní přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v něm padlo.

První na světě

Je to tak trochu i výzkumný projekt. Měli jsme vizi a hypotézu, že určité věci budou fungovat, ale zároveň si myslíme, že některé věci děláme jako první na světě, a to se blbě předpovídá. Není to klasický softwarový projekt, kde si můžu říct, že 15. června budu mít to a to. Je tam spousta výzkumů s nejasným výsledkem a spousta slepých uliček. Ještě do léta jsme úplně přesně nevěděli, jestli naše vize půjde realizovat. A pak se to začalo obracet. Měli jsme dílčí výsledky, v červenci přišly první hmatatelné pozitivní zprávy, v srpnu se to rozjelo a začali jsme plánovat, kdy půjdeme s kůží na trh.

Izraelský model fungování

Náš zákazník primárně sedí ve Spojených státech, a tím pádem tam musíme být i my. Chceme fungovat v takzvaném izraelském modelu, který spočívá v tom, že těžiště výzkumu a vývoje je v domácí zemi, v našem případě v Česku, ale nejvyšší manažerské funkce jako CEO, marketing, product management nebo customer success budou primárně v USA. Snažím se to stavět tak, aby to nebyly dvě firmy, které spolu úplně nesouvisejí, čeká nás tedy spousta manažerské a leadershipové práce to přemostit.

S tím souvisí, kolik času budeme jako zakladatelé kde trávit. Chtěli bychom, aby v USA byl v každém časovém okamžiku alespoň jeden ze zakladatelů. To znamená, že tam bude každý z nás v průměru třetinu roku. Ideálně tam samozřejmě budeme v nějakém překryvu, takže to bude zřejmě ještě víc. Jak si to přesně rozdělíme, není ještě domluvené, ale rozhodně počítám s tím, že tam budu trávit hodně času. Pro mě to není zas taková změna – i v Avastu jsem jako CEO byl minimálně 35 nebo 40 procent svého času v letadle nebo na cestách.

Investoři ano, ale později

Avast prvních dvacet let fungoval bez investorů a pak dosáhl velikosti, kdy si uvědomil, že je užitečné mít externí kapitál a pomoc. A myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí. U nás to určitě nebude trvat dvacet let, doba je jiná, vše se hýbe mnohem rychleji. Ale máte pravdu – kapitál, kteří dají dohromady zakladatelé, na postavení globálního B2B byznysu, který válcuje veškerou konkurenci, nestačí. Do budoucna budeme určitě externí financování potřebovat. Teď jsem ten, kdo to platí, já.

Foto: Aisle

Zakladatelé startupu Aisle: Stanislav Fořt, Ondřej Vlček a Jaya Baloo

Ideální timing

Jít pracovat full-time pro Cibulku nedávalo smysl. Tam máme skvělý tým a navíc to ani není můj obor. Investor? To určitě ne. Spíše jsem dostával nabídky na nějaké globální exekutivní role jako CEO nebo prezident. V momentě, kdy odchází CEO nebo prezident velké korporace, která je kótovaná na burze, po něm obvykle jdou headhunteři, protože jejich byznys je přesouvat lidi z jedné burzovně obchodované společnosti do druhé.

Nad tím nastala i nějaká přemýšlivá fáze, měl jsem na stole několik konkrétních nabídek, abych se stal CEO veřejně obchodovaných firem. Ale asi každý má v hlavě takový ten sen, že by si chtěl zkusit vlastní startup, založit vlastní věc. A řekl jsem si, že teď je ideální timing. Bylo mi 47, kdy už má člověk zkušenosti a zároveň je do důchodu daleko a energie spousta. Tak jsem šel do toho.

Ještě něco dalšího?

Dva projekty, Auris One a Aisle, mi stačí. Plus je tu naše nadace. Beru to tak, že Aisle je můj hlavní job. V ostatních projektech jsem víceméně v symbolických rolích, Aisle je teď můj full-time job, více než full-time, a tak to zůstane. Přemýšlím o Aisle jako o desetileté trajektorii, takže si nechci nic přibírat.

A pokud se ptáte na investice, tak já jsem tak trošku podivín, protože vlastně nemám moc finanční motivace. Nerajcuje mě představa, že do nějakého stroje hodím korunu a vypadnou mi dvě nebo deset. A jak mě to nezajímá, nemám ani chuť investovat. Mám chuť se věnovat řešení reálných problémů a řekl bych, že jsem si vybral docela výživné a užitečné oblasti, ve kterých lze řešit problémy.