Na začátku příběhu byl student ČVUT, který vyhrál zakázku na veřejná hlášení na pražském letišti s řešením, jež tehdy porazilo i nabídky velkých firem. Tím ale Petr Otoupal, nyní šéf firmy Simpleway, a jeho parťáci neskončili a o něco později uspěli s podobným projektem i ve Vancouveru. „Neměli jsme vůbec tušení, jak dělat globální byznys,“ vzpomíná pro CzechCrunch Otoupal. Dnes, po téměř dvaceti letech, jejich systémy navigují miliony cestujících na letištích či nádražích od Prahy až po Auckland, i když doma o firmě slyšel jen málokdo.

Poprvé se ale Simpleway předvedl právě na ruzyňském letišti. Systém umožnil centrálně řídit hlášení a přizpůsobovat je aktuální situaci, což byla zásadní změna oproti roztříštěným řešením konkurence. Tahle reference byla později důležitá, ale dlouho to vypadalo, že zůstane jediná.

„Udělali jsme webové stránky a tím to víceméně na rok zhaslo,“ vzpomíná Otoupal, ke kterému se přidali i Jakub Maléř a Matej Zachar. Dvojice měla tehdy svou IT firmu, a tak vše do sebe zapadlo. Navíc všichni často cestovali a čím dál víc si uvědomovali, jak neefektivní a roztříštěné byly informační systémy na letištích.

Jenže tehdy to vypadalo, že po slibném začátku projekt zase rychle skončí. Najednou ale přišlo laso v podobě nabídky letiště ve Vancouveru. Kanaďané se firmě ozvali sami, prý i díky doporučení z Prahy. „Překvapilo nás, že si v mezinárodní konkurenci vybrali partu kluků bez velkého zázemí,“ říká Otoupal. „Byla to obrovská příležitost a dali jsme do toho všechno.“ Druhá velká zakázka klapla a tím začalo úspěšné tažení i do dalších koutů světa.

Dnes jejich systém s názvem Airport CX běží na druhém nejrušnějším letišti světa v Dubaji, v americkém Houstonu, novozélandském Aucklandu nebo na dalších šesti kanadských letištích. Podle svých dat pomohou až 200 milionům cestujících ročně.

A čím konkrétně? Software integruje ozvučení a informační displeje do jednoho celku. Když se třeba změní gate, spustí se hlášení a zároveň se upraví obrazovky, a to ve více než osmdesáti jazycích. „Spousta konkurentů má jen část systému. My to máme celé propojené do jednotné platformy. Vše funguje na stisk jednoho tlačítka,“ vysvětluje produktový manažer Patrik Vodák.

Globální expanze ale přinesla i nové výzvy. Každá země má jiné zvyky a jinou představu o komunikaci s cestujícími. „Vlastně máme i projektové manažery rozdělené podle lokalit. Podle toho, co odpovídá preferencím – zda jsou ranní ptáčata, nebo naopak sovy, zda preferují používat tvrdou ruku, nebo přátelský přístup. Důležití jsou také spolehliví lokální partneři, kteří jsou zákazníkům k dispozici, i když my tam zrovna nejsme,“ popisuje Otoupal.

Jako když si koupíte něco od Applu

Na začátku firma hodně stavěla na zakázkovém vývoji, kdy každé letiště chtělo vlastní řešení a tým musel neustále programovat na míru. To ale bylo těžko udržitelné a brzdilo to růst. A tak se rozhodli nabídnout univerzální produkt, který se dá jen konfigurovat podle konkrétních potřeb. „Včas jsme pochopili, že to je jediné řešení,“ říká Otoupal.

Díky standardizaci se zefektivnily dodávky a firma se dostala do zisku. Dnes tak Simpleway funguje na mnohem předvídatelnějším byznys modelu a loni dosáhl obratu tři miliony eur, tedy téměř 74 milionů korun. V plánu je tuto částku během tří let zdvojnásobit.

Důležitou změnu přineslo i rozhodnutí nevěnovat se pouze softwaru. Simpleway začal vyrábět vlastní hardware pod značkou nnounce. Jde o mikrofonní stanice nebo ovládací panely, které se instalují spolu se softwarem. „Spousta lidí nás od toho zrazovala. Cílem ale je, aby vše fungovalo perfektně dohromady, bez potřeby speciálních integrací. Stejně, jako když si dnes koupíte cokoliv od Applu,“ říká Vodák.

Vedle letišť se jejich technologie postupně prosadila i v dalších oblastech. Díky kombinaci softwaru a vlastního hardwaru mohou cílit na místa, kde je obecně důležitá spolehlivá komunikace a může dojít k různým bezpečnostním scénářům – takže třeba v nemocnicích nebo školách. „Systém můžeme napojit například na automatické zavírání dveří. To se spustí jednoduchým pokynem, třeba detekcí střelby, a současně se aktivuje předdefinované bezpečnostní hlášení,“ popisuje Vodák.

Přestože Simpleway funguje už dvě dekády, v týmu si podle Otoupala udrželi atmosféru startupu. „Firma je plná lidí, kteří se nebojí převzít odpovědnost a mají víc kompetencí, než by měli v klasickém korporátu. Panuje tu názor, že člověk musí být alespoň trochu trhlý, aby se mu u nás líbilo, ale zase ne moc,“ směje se.

Budoucnost veřejné komunikace vidí v postupném přesunu informací do mobilů a rozšířené reality, zatímco umělá inteligence bude řídit vše na pozadí. „Tradiční technologie jako informační displeje a hlášení ale ještě nějakou dobu zůstanou. Maminka s dětmi spěchající po letišti nemá dost rukou na koukání do mobilu,“ uzavírá Otoupal.