Byla to jednoduchá dohoda. Kariéru zpěvačky si mohla vyzkoušet, pokud by rodičům slíbila, že si dodělá maturitu. Tehdy jí bylo jedenáct, tudíž mámu s tátou musela poslouchat. Maturitu si udělala, dokonce šla i na vysokou studovat práva. Ty ale už nezvládala – její jméno bylo v českém i polském hudebním rybníčku už tak známé, že si musela vybrat. „Uvědomuji si konečnost toho vše. Pořád je to jen sláva, která pomíjí,“ říká Ewa Farna.

Poprvé jméno Ewy Farne zarezonovalo v roce 2006 se singlem, respektive deskou Měls mě vůbec rád, za kterou česko-polská zpěvačka vyhrála slavíkovský Objev roku. Už od dvanácti let tak byla na očích veřejnosti a médií, prakticky tak přišla o běžný život, jaký měli její vrstevníci. „Nelituji toho, protože nevím, o co jsem přišla. Jsem spokojená s tím, co mám. A jestli to obnášelo začít ve dvanácti, tak je to v pohodě,“ zmiňuje v podcastu Čestmíra Strakatého.

Do svých devatenácti let si ovšem nebyla jistá, jestli u zpívání vydrží. Jak sama říká, ponechávala si takzvaná zadní vrátka, kdyby cokoliv nevyšlo. I proto kladla velký důraz na studium, byť varšavská práva nakonec nedokončila, protože se rozhodla, že je třeba si vybrat. „Jsem v branži, kde nikdy nevíte. Přijde někdo mladší, hubenější,“ říká se smíchem Farna a reaguje na novodobé trendy, které mohou nové, zcela neznámé umělkyně velmi rychle vystřelit.

I dnes třicetiletá matka dvou dětí velmi přesně chápe, jak funguje doba streamovacích služeb – a obzvlášť sociální sítě TikTok, která dokáže prakticky přes noc z neznámého hudebníka udělat hvězdu globálních rozměrů. V sebe samu ale stále věří, nejen proto, že má velkou fanouškovskou základnu v Česku i Polsku, ale že má sedmnáct let zkušeností, které bude moci zužitkovat coby poradkyně nových, ambiciózních zpěvaček a zpěváků.

„Mám svou vlastní agenturu, tudíž se zpívání věnuji komplexněji. Nejde jen o tvoření hudby jako takové, ale i její vydávání, distribuci a řešení videoklipů. Takže chápu jak kreativní stránku věci, tak tu druhou. A to mě vlastně neustále rozvíjí – a až přijde ten moment, kdy nebudu chtít zpívat nebo o mě už třeba nebude zájem, tak věřím, že zkušenosti, které jsem si nabyla, bych mohla poskytovat někomu jinému,“ maluje si Farna možnou budoucnost.

V následujících měsících ji ale zase tolik řešit nemusí, mnohem aktuálnější je totiž její koncert v O2 areně, který proběhne 14. října a na kterém chce symbolicky oslavit své třicáté narozeniny. Minimálně v Česku je vystoupení v této hale (ideálně ve zcela vyprodané) pro hudebníky pořád velkou metou. Z vyjádření Farne je nicméně cítit i to, že má velkou sebereflexi, což se projevuje právě i při přemýšlení nad takto velkými koncerty.

„Beru to tak, že to tleskání na koncertech je jen jedné časti mě samé, lidé ovšem nevidí ty minusy. Vidí spíš ty hezké věci. Jde o to, že dělám spoustu chyb, třeba právě v té kancelářské práci. Tu ale diváci nevidí. Kdyby viděli celý ten pohled, třeba tolik netleskají,“ zamýšlí se Farna a navazuje na problematiku svého ega. Od něj se dostává také k psychoterapiím, na které začala docházet, aby jí „nedostihli bubáci“.

V podcastu mluví i o svém dětství, respektive rozjetí kariéry v brzkém věku, o šikaně ze strany bulváru, o momentálně nepříliš stabilní hudební pozici v Polsku nebo o tom, proč se bála chodit do školy.