Jakmile se s někým seznámíte, pravděpodobně si na něm jako jedné z prvních věcí všimnete zubů – v jakém jsou stavu nebo jaký odstín mají. A jelikož ten světlejší působí mladistvěji a atraktivněji, mnozí z nás se snaží si svůj chrup takový i udržovat. Proč má ale někdo zuby přirozeně tmavší? A jak je účinně zesvětlovat? V dalším díle série o dentální hygieně vysvětlujeme, jaký postup dodržovat při bělení zubů.

Odstín zubů závisí na genetických faktorech i kvalitě skloviny. „Pokud je sklovina hladká a neporušená, může lépe odrážet světlo a tím získávat jasnější nádech a opticky světlejší odstín, naopak pokud je sklovina poškozená, demineralizovaná nebo mechanicky opotřebená, působí často nezdravým a tmavším dojmem,“ vysvětluje pro CzechCrunch zubní lékařka Nikolleta Benešová.

Barva zubů se ale mění spolu s věkem – sklovina totiž ztrácí vodu, stává se minerálně bohatší a tím i průhlednější. „Zubovina neboli dentin, který sklovina kryje, mívá často nažloutlou barvu a tím pádem mléčné zuby a zuby mladších lidí bývají bělejší, jelikož sklovina je méně průsvitná a žlutý dentin lépe zakryje,“ říká Benešová. Právě proto jsou starší zuby přirozeně tmavší. Tento přirozený proces tmavnutí tak nelze zcela zastavit.

Kromě těchto přirozených změn hrají roli i vnější vlivy, zejména konzumace určitých potravin a nápojů. Nejčastějšími viníky tmavnutí zubů jsou káva, čaj, červené víno nebo borůvky, jejichž pigmenty se ukládají na povrchu skloviny. Zároveň je ale třeba zmínit i kouření, které zbarvení zubů ovlivňuje velmi rychle a výrazně.

Pokud bychom ale chtěli zuby po konzumaci čistit a zabránit tak jejich zabarvení, doporučuje se chvíli vydržet. „S čištěním bychom měli vždy počkat alespoň 20 minut po jídle, kdy se opět vyrovná pH a sníží se kyselost v ústech,“ vysvětluje zubní lékařka.

Změně barvy chrupu lze do určité míry předcházet pravidelnou ústní hygienou a omezováním konzumace právě silně pigmentovaných potravin. Ani důsledná péče ale nemůže zabránit všem změnám. „Povrchové pigmentace každopádně dobře odstraní profesionální dentální hygiena, která by měla být již u všech součástí standardní péče o chrup,“ vysvětluje Benešová.

Samotné bělení zubů pak funguje na principu rozkladu pigmentů a molekul ve struktuře zubu. „Aby k bělení opravdu docházelo, je třeba, aby bělící činidlo působilo jednak tímto principem a aby bylo v koncentraci takové, která je účinná, ale zároveň pro chrup i zdraví bezpečná,“ říká zubní lékařka.

Než se ale člověk rozhodne pro bělení, měl by nejprve podstoupit kontrolu u zubního lékaře a ideálně i u dentální hygienistky. „Pokud bude na zubech ulpívat zubní plak či dokonce zubní kámen, nedostane se bělící látka dostatečně k povrchu zubu. Takový chrup není dobře udržován, potřebuje nejprve zásah odborníka a teprve poté bělení,“ říká Benešová s tím, že to platí i pro lidi s citlivými zuby, u kterých je nutné postup individuálně přizpůsobit.

Ve stomatologii se pak standardně využívá profesionální bělení zubů pomocí peroxidu vodíku nebo karbamid peroxidu. V Evropské unii jsou povolené koncentrace těchto látek legislativně regulovány a jejich použití je vyhrazeno pouze zubním lékařům a dentálním hygienistkám. Bělení dostupné v ordinacích pak zajišťuje nejen bezpečnost a efektivitu, ale také odborné vyšetření chrupu a správnou instruktáž před samotným zákrokem.

Kromě profesionálního bělení v ordinaci je pak nejčastější variantou domácí bělení pod dohledem specialisty. Lidé při něm používají bělící gely, které aplikují do individuálně vytvořených nosičů a nosí je vždy v konkrétně stanovený čas několik dní nebo nocí po sobě. Domácí bělení může být poté doplněno ordinačním bělením, které pomůže dosáhnout ještě intenzivnějšího výsledku.

Aby si pacienti uchovali co nejdéle světlý odstín zubů, měli by po bělení dodržovat určité zásady. „Během bělení a po bělení je vhodné dodržovat tzv. bílou dietu. Znamená to, že se vyhýbáme potravinám a nápojům, které by mohly zuby opět pigmentovat,“ vysvětluje Benešová a odkazuje na výše zmíněné potraviny.

Vedle bílé diety je pak nutná i pravidelná ústní hygiena, která zahrnuje nejen čištění kartáčkem, ale také používání mezizubních kartáčků a dalších pomůcek. Klíčová je ale i správná zubní pasta, u které je například důležité dávat pozor na její abrazivitu, tedy brusnost. „Čím má zubní pasta vyšší abrazivitu, tím sice získává větší schopnost odstranit pigmentace ze zubů, ale zároveň je také brusnější a může povrch skloviny příliš mechanicky obrušovat,“ upozorňuje Benešová s tím, že je vhodné zvolit pastu s vyváženým složením a vždy pro zuby bezpečnou.