Jiří Fabián je sice člověk, který vystudoval ČVUT a prodal jednu ze svých firem (JetMinds) za desítky milionů korun, přesto se však nejedná o běžného podnikatele s klasickými pohledy na svět. Má vlastní denní režim, kuriózní večerní rituál a zajímá se o obor HR, který se za pomocí několika nástrojů snaží modernizovat v rámci svého projektu PurposeFly.

Zároveň ale v rámci svého druhého působiště, TopMonks, pořádá na konci května druhý ročník konference Wisephora, kde je CzechCrunch mediálním partnerem. I o ní, a svých každodenních aktivitách odpovídal v exkluzivním rozhovoru.

Jaká je tvá denní rutina? Prý vstáváš v “nekřesťanskou hodinu” (píše Reflex, 23.3.2017).

Není to zcela přesné, ale na základě toho článku v Reflexu mám pomalu možnost založit sektu, hlásí se mi opravdu roztodivní lidé. Nemyslím si že je to nějak nekřesťanské, vstávám v 5:30, do sedmi mám takový klídeček, pak vypravuji děti do školy. Pro mě je to na začátek taková dálnice, kdy mě nikdo neotravuje. Za den mám pak jednu věc, kterou chci splnit a když se to povede, jsem šťastný. Zbytečně nedělám to-do listy.

Jaké to jsou třeba věci?

Třeba teď řešíme projekt PurposeFly, tak si dám cíl, aby za den byla vyřešená společenská smlouva. Někdy jsou to jednoduché mise, někdy složitější. Třeba teď mám misi naplánovat si business trip do San Diega. Nemám žádnou asistentku která by za mě řešila denní úkony, takže to abych byl ve správné časy na správných místech taky zabere nějaký čas.

Co je tím tvým večerním rituálem?

Na to se mě ptá hodně lidí a myslí že je to neřízenej sex nebo co. (smích) Přitom pro mě je to úplně jednoduchá věc, čtení komiksů. Mám jich velkou sbírku. Tím končím každý den.

Kdo je tvou inspirací? Proč zrovna oni?

Mě baví lidé, co přistupují k životu optimisticky. Když se tu zeptáš podnikatelů, řeknou Elon Musk. Tak samozřejmě, Elon Musk je i pro mě velká inspirace, protože dělá věci o kterých se jiným ani nesní. Ale pro mě jsou to i lidi, co jsou z podnikatelského pohledu zdánlivě obyčejní, třeba Jaromír Jágr. Líbí se mi jak je pozitivní, jak pořád trénuje, dává do toho srdce a jak si jede stále to svoje i když ho lidi kritizují za to že má mladou přítelkyni. Ze zahraničních mám rád třeba Richarda Bransona, i když on už teď tak trochu vyčpěl. Mě ale fascinují jeho začátky, on vlastně první peníze vydělal na daňových únicích. Budoval firmu, kterou prezentoval jako hodně volnou, cool, kde si všichni měli být rovni a jeho spolupracovníci nakonec zjistili že si někde koupil ostrov a oni měli v ruce stále stejné nic. Moc se o tom nemluví, ale i proto je mi sympatický, protože každý má nějaký takový škraloupek.

Dalo by se říct, že tvým oblíbeným oborem je HR. Proč zrovna to?

Vlastně jsem se k tomu dostal postupně, protože mě baví dávat dohromady týmy a firmy. S tím souvisí jak ti lidé v práci fungují, setup firmy, i nástroje, jaké ten tým využívá. A já se teď právě snažím přispět tvořením těchto nástrojů, což dělám na základě zkušeností z korporací, startupů i vlastních firem.

A vzhledem k těmhle zkušenostem, třeba přes Techloop.io a PurposeFly, co bys poradil každému HR manažerovi?

Já si obecně myslím, že by HR mělo v první řadě fungovat úplně jinak. To oddělení by nemělo existovat a být rozpuštěné, aby to dělala celá firma. Tohle je samozřejmě hrozně těžké pokud se jedná už o zavedenější firmu, proto jsou tu většinou někde na okraji personální oddělení co se starají o kariérní růst zaměstnanců. To je podle mě blbost, o to by se měli starat jednotlivý zaměstnanci a leadeři týmů.

Současní HR manažeři by ale podle mě mohli být více otevření novým postupům, jak věci dělat. Já chodím na spoustu meetingů HR manažerů a co se tam řeší? Jak přitáhnout millenials, jak zvýšit angažovanost, jak na osobní hodnocení, tak aby bylo spravedlivé. Pořád se to opakuje, oni se snaží najít nějaké zkratky a nějaký zázrak co jim najednou pomůže, přitom problém je často úplně u kořenů, u vedení. S tím HR manažeři nic neudělají, byť by měli sebelepší tým. Těm co se v tomhle vidí bych poradil ať si buďto založí něco vlastního, nebo jdou jinam.

Takže to jak si bude tým vést závisí primárně na vedení firmy?

Ano, na vedení, na tom jaké má firma hodnoty. Když to jsou blbosti typu “budeme inovativní firma”, nikam to nevede. Je dobré mít něco co je hmatatelné, my třeba v TopMonks máme “Learn Or Die, Teach and Die”, prostě pořád se uč a pořád někoho uč. No a pak je to tak, že když se nováček nenaučí za první týden nic, asi to pro něj není nejvhodnější místo.

Kdybychom se dostali k tvým projektům dokázal bys stručně říct na čem děláte v PurposeFly?

Děláme v podstatě jednoduché chirurgické službičky, které řeší velké problémy. Ať už je to angažovanost týmu, chyby v komunikaci, nebo úplně nefunkční komunikace. To spolu souvisí – kdo nedostává odpovědi od kolegů, ztrácí motivaci v té firmě koexistovat, nějakým způsobem se angažovat a inovovat. Máme na to několik nástrojů, třeba Frank nastavuje zrcadlo a řekne, kdo jsou ve firmě silní hráči a kdo slabí. Ne ale na základě toho, co si myslí manažer ale toho co myslí celý tým. Nebo Ingrid slouží čistě ke sběru nápadů. Máme tam zkrátka několik takových nástrojů, které dohromady tvoří prakticky HR systém budoucnosti. To je naše vize.

A opravdu dokáže software rozklíčovat mezilidské vztahy na pracovišti?

Jo, dokáže to docela dobře. My na to jdeme pozitivně, to znamená že člen týmu neodpovídá třeba na to, s kým by nechtěl pracovat nebo kdo je špatný. Naopak ale říká komu věří co se týče znalostí, komu věří co se týče dosahovaných výsledků, s kým by šel na pivo, koho by si pozval domů a tak dále. Z různých směrů je tam pět otázek na základě kterých mi sestavíme sféru vlivu v určité oblasti. U nás v TopMonks jsem já například ten energizátor ale už mě lidi nevnímají jako největšího experta. Na to jsou tam jiní, ale samozřejmě vždy je tam nějaká množina lidí, kteří zapadají do průměru a o nich my vlastně nic nevíme. Posuzujeme ten tým jako celek.

Je nějaká šance že by se tenhle systém, nebo jeho algoritmus, dal použít i jinde než ve firmách?

Ano, určitě. Dělali jsem už například analýzu zájmové skupiny okolo Paralelního Polis (bitcoinová kavárna v pražských Holešovicích: poznámka redakce), nebo neziskovky. Jde to použít vlastně všude kde je nějaká skupina lidí, já si to třeba umím pěkně představit ve školství. Mohlo by to sloužit k rozklíčováni budoucí šikany, což jsou věci co mě zajímají.

A je tohle reálné v nejbližší době?

Zatím jsem se do toho příliš nepouštěli. Jsme samozřejmě startup, který si potřebuje nějak vydělat a tak se zaměřujeme na subjekty, co nám za to zaplatí. Ale neříkám že nikdy. Minulý rok jsme třeba byli na konferenci Left of Boom v San Diegu, kde byl šéf FBI nebo ministr práce Mexika. S těmito lidmi jsem se tam bavil a zajímá mě to, může to tak být dobré i pro státní sféru. Je to ale běh na dlouho trať a pro startup na začátku nerentabilní záležitost.

Už jsi několikrát zmiňoval TopMonks. Co vlastně děláte tam? Podle mě to má dost takový neurčitý popis.

To je vlastně dobře řečeno. Ze začátku jsme dělali práci pro klienty jako je Česká Spořitelna. Vedle toho jsem si pak řekli, že vezmeme vydělané peníze a investujeme je do nějakých zajímavých věcí. Už jsme totiž vše nechtěli dělat in-house, protože co si budeme nalhávat, jsme hlavně technologové a jsou lidi co znají danou doménu líp. Koncept tedy zněl najít si parťáka, dát mu tým lidí, který se mu o to bude starat. Když máš nápad a jsi připravený na jeho exekuci, tak si v podstatě můžeme plácnout. Ale není dobré když to je jen něco, čemu se vlastně nechceš věnovat fulltime. My na začátku investujeme kolem půl milionu korun na prvotní verzi produktu, kterou otestujeme, vypilujeme a za kterou si pak už ten člověk může říct o víc peněz. Výměnou za to dostáváme podíl.

Když říkáš, že není dobré, když se své věci nemůže člověk věnovat naplno, tak jak to řešíš ty? Taky máš přeci několik projektů

Mojí činností je vlastně tenhle inkubátor. Jsme vlastně investor, ale neinvestujeme peníze, ale týmy. Je to tedy starání se o několik projektů zároveň, plus je tu PurposeFly, které je vlastně moje dítě, ale funguje de facto stejně, TopMonks tam má podíl. To jsou pro mě dvě hlavní věci, nicméně s tím fulltime zapojením jsem chtěl spíš poukázat na to, že k nám chodí spousta lidí co říká, že má fajn a práci, potřebuje platit tu hypotéku a někde po večerech zároveň startupovat. To většinou moc nefunguje.

V rámci TopMonks pořádáte také 31. května druhý ročník konference Wisephora. Co je její hlavní myšlenkou?

Původně to mělo být téma “Future of work”, budoucnost toho jak budeme pracovat. Pak jsme si ale říkali že je tady spousta dalších zajímavých speakerů, které bychom tam taky chtěli ale kteří jsou většinou zvaní a hodnocení z úplně jiného pohledu. Typicky třeba Daniel Steigerwald, kterého si každý zve jako specialistu na javaskripty ačkoliv lidi kolem něho ví víc věcí – politika, fungování bez státu a podobně. Nakonec jsme tedy opustili od zužování jen na Future of work a ve finále to tak bylo v podstatě “future of everything”. Vznikla tak směsice zajímavých témat – školství, finance, podnikání, práce – o kterých ti řečníci mluví prakticky, nejsou to jen lidé, co si o tom něco přečetli.  Teď náš čeká druhý ročník, ohlasy na to byly celkem fajn, tak jsme zvědaví.

Kdo by tedy Wisephoru podle tebe určitě neměl minout?

V podstatě kdokoliv, třeba i studenti. Dále lidé na volné noze, nebo zaměstnanci z korporací, kteří se chtějí inspirovat, jak dělat věci jinak. Pro mě je to vlastně TEDx, ale v také praktičtější podobě.

Chystáte se ve druhém ročníku něco změnit, vylepšit?

Ano, jistě. Minulý rok to byl brutální proud prezentací, jedna za druhou a diváci se mnohdy nemohli ani nadýchnout. Takže to trochu zvolníme, bude méně řečníku s delšími sloty. Dále pak minulý rok nebyl moc zájem o doplňkový program, takže jsem ho letos dali úplně pryč.

I ty budeš jedním z řečníků, o čem se chystáš mluvit?

Ještě nemám úplně jasno, ale v současné době mě zajímá téma spravedlivého prostředí, spravedlivých týmů – jak zajistit, aby všichni vždy měli spravedlivé podmínky. Protože to je ve finále to co lidi zajímá – zda okolí rozeznává jejich práci a jestli jsou na tom po právu ohodnoceni. Jsou různé nástroje a techniky jak to provést, tomu se teď věnuji a pokládám si otázku jak to udělat masivní, ne pro pět, deset lidí.

Kterého z dalších řečníků bys ještě vyzdvihl?

Já si myslím, že super bude určitě již zmiňovaný Daniel Steigerwald. Dále třeba Petr Kadlec, který mluvil i na konferenci ÚL16 naší spřátelené společnosti Logio, o tom, jak funguje mozek, celá společnost, i o tom jak se pohybujeme ve spirálách, ze kterých se můžeme ponaučit. Skutečně pěkná věc. Další speakeři ale stále přibývají, já jsem sám zvědavý. Fajn je, že tam budou skutečně celý den, ne že by si jen odprezentovali svoji řeč, trochu zanetworkovali a hned zmizeli.

Jirko, díky za rozhovor!

Také děkuji.