Harley-Davidson už možná nebudou jen motorky. Přijít by mohly futuristický elektrický skútr a kolo

Filip HouskaFilip Houska

harley-davidson-electric-bike
0Zobrazit komentáře

Pokud dnes téměř jakýkoliv výrobce aut nebo motorek navrhne nový model a nezmíní, že „budoucnost leží v elektřině“, jakoby selhal. Elektrifikace dopravních prostředků je čím dál aktuálnější a všímá si toho i ikonická společnost zabývající se výrobou motocyklů – Harley-Davidson. Ačkoliv je její značka stále silná, poslední čtyři roky se firmě z amerického Wisconsinu příliš nedaří a její prodeje klesají. Zvrátit by to však mohly dvě nové elektrické inovace tradičních přepravních prostředků: skútru a kola. Navíc ještě letos se začne prodávat vůbec první elektrická motorka Harley-Davidson.

Vzhledem k tomu, že se v případě skútru a kola stále jedná o koncepty a nikoliv hotové produkty (i když byly první neprodejní prototypy vyzkoušeny během sportovní akce X Games v koloradském Aspenu), není k dispozici mnoho detailů, tím pádem ani reálných zkušeností. Na druhou stranu se dá několik informací vypozorovat přímo z grafických návrhů, které vypadají velmi moderně, až futuristicky. A právě na aspekt atraktivního designu s integrovaným elektrickým pohonem Harley-Davidson sází.

Harley-Davidson-Electric-Scooter-concept-2

Co se týče horského kola, tam nejde o nic přelomového. Jedním ze zajímavějších prvků je provedení sedla a horní část rámu, která se inspiruje vzhledem crossových motorek. Na podobném stylu je založena i baterie kumulující potřebnou elektrickou energii k pohonu, nicméně se neví, jakou kapacitu má (respektive bude mít) a kolik hodin provozu by měla vydržet. Samozřejmostí jsou i kotoučové brzdy, přední a zadní odpružená vidlice a na první pohled také silnější pneu.

Harley-Davidson-Electric-Moped-concept-1

Pravděpodobně atraktivnějším prostředkem, na němž Harley-Davidson pracuje, je netradiční skútr. Jeho hlavním benefitem má být vedle elektrického pohonu i možnost řídit ho bez řidičského průkazu, byť je otázka, zda to tak nakonec bude ve všech zemích možné. Vzhledem ke svému poměrně kompaktnímu provedení, kterému dominuje baterie ve spodní části rámu, by se tak měl hodit především do městských oblastí. Dobíjení by mělo probíhat snadno pouhým připojením do klasické zástrčky ve zdi.

Nyní je však otázka, jakou cenu si Harley-Davidson za tyto přepravní prostředky bude účtovat. Stejně jako cena se zatím neví ani termín dostupnosti, ale rozhodně je zajímavé sledovat, jak se tento legendární výrobce se 116letou tradicí snaží držet krok v ultrarychlém tempu elektrifikace vozidel všeho druhu a přichází s vlastním řešením.

Důkazem je ostatně i již zmíněná první elektrická motorka nazvaná LifeWire, která se má do Spojených států a západní Evropy dostat na podzim letošního roku. Právě z principu, na němž je založena LifeWire, vychází i uvedený skútr a horské kolo a můžeme, že jejich ceny případně nebudou tak vysoké. Elektrický Harley-Davidson začíná v přepočtu na zhruba 660 tisících korun.

lifewire-harley

Foto: Harley-Davidson

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Logo na hvězdné obloze? Ruský startup chce na oběžné dráze vytvořit obří billboard

Jiří SvobodaJiří Svoboda

startrocket1
0Zobrazit komentáře

Ambiciózních plánů ve vesmírném průmyslu v poslední době není málo a tím spíž zaujme záměr, který by do kapsy strčil nejeden projekt velkých vládních agentur. Představte si, že byste za jasné noci pozorovali noční oblohu, když by se náhle na obzoru objevilo světelné logo KFC nebo Coca-Cola. Přesně taková je vize ruského startupu StartRocket, který chce již za za dva a půl roku mít na oběžné dráze světelný billboard zvaný Orbital Display, jež by mohl přenášet prakticky jakékoliv logo nebo nápis na Zem. Překážek v cestě je však spousta, mimo jiné i takřka jednoznačné odmítnutí laické i vědecké veřejnosti.

V praxi by se jednalo o konstelaci stovek malých satelitů, takzvaných cubesatů, které by pomocí reflexního materiálu a slunečního svitu posílaly k Zemi světlo. Daly by se přitom jednotlivě otáčet a tím „vypínat“ či „zapínat“ v závislosti na tom, jaký obrazec by bylo třeba vytvořit. Jednotlivé cubesaty by byly zhruba sto metrů od sebe ve výšce asi 400 až 500 kilometrů nad povrchem Země s tím, že by pokrývaly kolem 50 kilometrů čtverečních. Z jednoho místa by takový obrazec byl vidět šest minut a měnit by se mohl až čtyřikrát za 24 hodin.

startrocket2

Idea vznikla v hlavě Rusa Vlada Sitnikova, který se zaměřuje na reklamu a nemá žádnou vědeckou nebo vesmírnou profesionální kariéru. V cestě mu však stojí řada nemalých problémů, hlavně technického rázu. Ačkoliv totiž není větší problém do vesmíru dostat několik stovek menších satelitů, je problém je udržet ve zcela stejné vzdálenosti od sebe, tím spíše, jestliže půjde o konstelaci o stovkách kusů. Správná pozice každého satelitu by vyžadovala neustálé korekce pomocí motorů, kterými obvykle cubesaty ani nejsou vybaveny.

Co by naopak problém být nemusel, je dostatečná světelnost, kterou si prý tým kolem Sitnikova propočítal. Využit k ní má být speciální reflexní materiál. Spíše než technické otázky by tak byly problémem ty etické. Z řad odborné i laické veřejnosti se totiž k záměru množí vesměs negativní reakce, počínaje argumenty prostého hyzdění oblohy, světelného znečištění a konče rušením správného fungování teleskopů a přiděláváním dalšího odpadu na oběžné dráze.

limes

Přečtěte si takéElektrické koloběžky Lime už v Praze využilo přes 50 tisíc lidí. Startup nyní vybral dalších 320 milionů dolarůElektrické koloběžky Lime už v Praze využilo přes 50 tisíc lidí. Startup nyní vybral dalších 320 milionů dolarů

Reklamu ve vesmíru ruský zákon nezakazuje, a tak jediná směrodatná legislativa, která by teoreticky mohla tým omezit, je takzvaná Kosmická smlouva z roku 1967, kterou podepsala více než stovka států světa včetně tehdejšího Sovětského svazu. V jejím prvním a druhém článku je deklarováno, že kosmický prostor si jednotlivé státy nemohou žádným způsobem přivlastnit. Hovoří se zde však o státech, nikoliv soukromých společnostech, která by si fakticky mohla v tomto případě pomocí billboardu přivlastnit prostor na orbitu.

Kilometrový billboard by rozmetal kosmický odpad

Není to však poprvé, co se v éteru objevil záměr vybudovat reklamní plochu na oběžné dráze. V roce 1993 existovala ve Spojených státech firma zvaná Space Marketing, která představila cíl vypustit na oběžnou dráhu obří billboard o rozloze 1 kilometru čtverečního. Měl být pokrytý solárními panely a díky své velikosti by ze Země byl vidět pouhým okem. Téměř okamžitě se ale ukázalo, že taková plocha by díky létajícímu kosmickému odpadu nepřežila po delší dobu.

Projekt tak v zásadě zkolaboval dříve, než mohl vůbec začít, avšak přesto nezůstal bez odezvy. Na jeho základě americký Senát přijal zákon, který výslovně zakazuje reklamní plochy ve vesmíru a tento postoj odůvodňuje v podstatě stejnými argumenty, jakým veřejnost nyní oponuje ruskému projektu: světelné znečištění, narušení noční oblohy a horší funkčnost teleskopů. Jedná se však pouze o americkou legislativu, která by teoreticky ruský startup nemusela zajímat, pakliže by jeho billboard nebyl vidět z americké půdy.

Reflexní disko koule mařila práci astronomům

Jeden z mála počinů, který byl v příbuzném odvětví realizován, se přitom nepotkal s příliš pozitivními ohlasy. Novozélandský startup RocketLab, který si vydobyl pozornost svými cenově takřka bezkonkurenčními lety, při svém druhém letu vypustil na orbit zařízení zvané Humanity Star. To nebylo v podstatě ničím jiným než disko koulí o průměru zhruba jednoho metru, která putovala po nízké oběžné dráze od ledna do března 2018. Díky zrcadlovému povrchu měla být v noci viditelná ze Země pouhým okem, avšak sabotovala astronomické pozorování a byla nazývána i jako vesmírný vandalismus nebo vesmírné graffiti. Například takto může být vysoce reflexivním objektem znehodnocen snímek z Hubblova teleskopu: