I když může mít čištění oceánů od plastového odpadu povahu boje s větrnými mlýny, existují tací, kteří silně věří, že se jim světové vody jednou podaří výrazně uklidit a zamezit tak globální katastrofě, která může vlivem plastového znečištění nastat. Nizozemský ekologický projekt The Ocean Cleanup je jedním z nich, a dost možná tím nejviditelnějším.

Vše odstartovalo před zhruba sedmi lety. Byl rok 2012, když na konferenci TEDx v nizozemském městě Delft dorazil Boyan Slat, obyčejný 18letý kluk s rozcuchanými vlasy a přelomovým nápadem: čistit oceány masivním plovoucím mechanismem. Svou přednášku pojal podobně jako prezentaci tohoto projektu v rámci školní soutěže mladých vědců, kterou se svým kamarádem vyhrál. Lidé ho však nebrali příliš vážně.

Opomene-li se věk, jeho iniciativa se na první pohled nezdála jako proveditelná. Položit na hladinu jakousi síť, která by setrvávala na jednom rozlehlém místě a nechávala se vlivem vln a větrných poryvů plnit plasty, které by se v okolí pohybovaly? Nesmysl. Média nejevila zájem, investoři se otočili zády, ale Slat hodit ručník do ringu v plánu rozhodně neměl.

Věřil, že s tímto plánem může uspět. Byl hlavně extrémně motivovaný a odvíjel se od své dovolené v Řecku, kde místo toho, aby během potápění obdivoval překrásný mořský svět, odhrnoval rukama potápějící se plastové obaly a další odpadky. Neměl jinou možnost, než do toho jít sám.

Po půl roce ukončil studium na Technické univerzitě v Delftu a svých naspořených 300 eur vložil do nové firmy. Firmy, kterou dnes zná svět jako The Ocean Cleanup.

Může to fungovat?

I když Slatův kýžený projekt formálně vznikl v roce 2013, trvalo zhruba 15 měsíců, než se o něm veřejnost dozvěděla více. Tvůrce totiž založil firmu na základě nápadu, čistě teoretické idee, která v té době nemohla být nijak vědecky ani prakticky podložena. Proto se Slat se svým týmem uchýlil ke zpracování podrobné, více než 500stránkové studie o proveditelnosti.

Ta vyšla v červnu roku 2014 a obsahovala vyčerpávající informace o tom, jak se plastový odpad ve vodách pohybuje, v jakých formách se zpravidla vyskytuje a jak je možné jeho přítomnost efektivně eliminovat. Na celé studii mělo pracovat na 100 vědců a inženýrů, díky nimž vznikl i podklad pro samotné testování plovoucího mechanismu.

Velká část této studie, kterou Slat odprezentoval v knižní podobě, se věnovala i pojmu, který je pro The Ocean Cleanup naprosto klíčový: Velká tichomořská odpadková skvrna (Great Pacific Garbage Patch). Právě místo mezi Kalifornií a Havají o velikosti 1,6 milionu čtverečních kilometrů má být jedno z nejznečistěnějších na světě, a proto se tam soustředí veškeré síly projektu.

Extrémní úspěch mezi veřejností

Firma existovala, studie také. The Ocean Cleanup byl stále v roce 2014, když si musel zajistit financování. Situace byla diametrálně odlišná než během předchozího období: ekologové a investoři již nebyli tolik skeptičtí a vzhledem k tomu, že Slatova přednáška na TEDx rázem obletěla celý svět, získal mladý podnikatel zástupy příznivců, kteří mu fandili. Proto se nabízelo ideální řešení v podobě crowdfundingu.

Projektu se za 100 dní podařilo od zhruba 38 tisíc podporovatelů z více jak 160 zemí světa nasbírat přes 2,1 milionu dolarů (přibližně 50 milionů korun), aby tým pod Slatovým vedením mohl začít výrazněji investovat do stavby svého mechanismu pro sběr plastových odpadků a zajišťovat si finanční zázemí pro sérii výzkumných expedicí, na základě kterých by zjistil potřebná data k dalším krokům.

Mimo jiné šlo o nejúspěšnější crowdfundingovou kampaň pro neziskový projekt vůbec.

Data především

Výzkum začal. Do června roku 2015 The Ocean Cleanup podnikl celkem šest komplexních výzkumných operací, kvůli nimž se vydával do ledových a rozbouřených vod severního Atlantiku, aby zjistil přesné chování plastů a jejich fragmentů, jež se pod vlivem vody štěpí.

Zaměřoval se především na „vertikální distribuci plastového odpadu“, jinak řečeno se snažil určit, proč se některé úlomky postupně snášejí směrem dolů ke dnu a některé (většina) zůstávají na hladině. Používal k tomu speciální nástroj, na kterém byly umístěny sítě s cílem zachytávat podvodní odpad v několika úrovních.

Po těchto akcích se o projekt začaly zajímat přední vědecké publikace, do kterých členové samozřejmě rádi přispívali. The Ocean Cleanup se dostal do fáze, kdy byl brán jako seriózní iniciativa. Něco, co může mít potenciálně obrovský dopad.

Největší oceánská výzkumná expedice

Masivní výzkumné operace vrcholily v srpnu roku 2015. Poté, co měl tým Boyana Slata důležité poznatky ze severní části Atlantického oceánu, pustil se do oblasti, ke které od počátku směřoval. Zajistil si na 30 speciálně uzpůsobených lodí, které poslal do Velké tichomořské odpadkové skvrny a spustil tím takzvanou Mega Expedition.

Na obrovském území mezi Kalifornií a Havají se tak v jednu dobu sešlo tolik výzkumných plavidel, že se The Ocean Cleanup postaral o rekord v podobě největší oceánské výzkumné expedice všech dob. O tento milník však logicky nešlo: důležité bylo nasbírat co největší množství relevantních dat a také na vlastní oči vidět plastovou zahlcenost.

Zatímco ale jedna divize zkoumala tuto masivně znečištěnou oblast, tým inženýrů stavěl první prototypy plovoucích bariér, na nichž měl projekt stát. Nevyrážel s nimi na otevřené moře, ale naopak si zajistil zkušební prostory v renomovaných výzkumných centrech, kde replikoval nevyzpytatelné chování oceánů. Díky specifickým jevům pak upravoval design, ladil stabilitu a obecně piloval detaily, aby se mohl s čistým svědomím vydat do opravdového boje.

Milník pro celý projekt nastal v červnu roku 2016, když tým opustil kryté testovací prostory a svůj prototyp vzal vůbec poprvé na hladinu moře. Vybral si Severní moře, kde přibližně 22 kilometrů od Nizozemska položil 100metrovou bariéru, zaháknutou za loď. Cíl experimentu byl jasný: otestovat výdrž celého systému a pozorovat, zdali někde nejsou chyby v designu. Stále šlo ale pořád o zkušební provoz. Vše se změnilo až o dva roky později.

Křest v San Francisku

8. září 2018. Přesně na toto datum měl celý The Ocean Cleanup přetočené kalendáře už několik měsíců dopředu. V tento den mělo totiž proběhnout to, na co se dlouhých pět let připravovali: vypuštěnil masivního plovoucího systému směrem k Velké tichomořské odpadkové skvrně.

Očekávání byla velká. O to víc, když rok před tímto plánem startup vybral dalších necelých 22 milionů dolarů na úklid oceánů, a to například i od spoluzakladatele PayPalu Petera Thiela nebo zakladatele firmy Salesforce Marca Benioffa.

The Ocean Cleanup měl vše potřebné. Množství dat, specializovaný tým, hotový produkt (takzvaný System 001), dobré zmapování Velké tichomořské odpadkové skvrny díky důkladným záběrům ze vzduchu a povolení zahájit plavbu ze Sanfranciského zálivu. A také se tak stalo.

Plovoucí bariéra, složená z trubek a speciálních podvodních sítí, se dala na svou cestu a do jádra Velké tichomořské odpadkové skvrny se dostala přibližně za dva měsíce. Cesta tam podle všeho proběhla bez sebemenších problémů – zklamání přišlo až po několika dnech reálného provozu.

Největší smetiště planety bylo silnější

Slat a jeho tým zjistili, že nasbíraný odpad uniká zpět z plovoucího systému na širé moře. Nejpravděpodobnějším vysvětlením byla rychlost bariéry ve srovnání s rychlostí odpadů – její pohyb byl patrně rychlejší, což zapříčiňovalo únik plastů. Zatímco ale The Ocean Cleanup přemýšlel nad způsoby, jak tento problém opravit, stalo se něco, kvůli čemuž se ohrozila celá mise: rozpad bariéry.

V ten moment tedy bylo jasné, že je tým svůj systém nucen stáhnout zpět na pobřeží a kompletně jej přepracovat. Z hlavní, 580 metrů dlouhé části bariéry se totiž odlomil jeden z konců, na kterém byly umístěny senzory a systém pro satelitní komunikaci.

Bez něj by nebylo možné efektivně fungovat a stáhnutí zpět na do laboratoří a dílen se jevilo jako nejrozumnější plán. I tak se ale podařilo nasbírat na dvě tuny oceánských plastů, které byly postupně nakládány na hlavní loď.

Tým inženýrů pod hlavičkou Slatovy firmy tak měl několik měsíců na to, aby zjistil příčiny rozpadu konstrukce a vymyslel postup, jak vyvinout spolehlivější verzi. Po usilovném bádání se zjistilo, že hlavním problémem bylo až příliš těsné přichycení sítě pod plovoucími trubkami, které nedokázaly vzdorovat vyvíjenému tlaku a praskly.

To má řešit nový princip, pomocí kterého se může síť pro sběr plastů oddálit od samotné bariéry do středu „účka“, kde by byla udržována pružnými popruhy. V souvislosti s náporem na samotnou trubkovitou konstrukci odstranili inženýři i takzvané stabilizační kostry, které měly za úkol zamezovat případnému převrhnutí základny s elektronickým vybavením.

Bariéra se vrací v přepracované podobě

V černu letošního roku, respektive zhruba šest měsíců poté, co byla bariéra stažena z oceánu za účelem opravy, The Ocean Cleanup vypustil na širý oceán novou verzi svého plovoucího mechanismu (System 001/B), který před několika dny do Velké tichomořské odpadkové skvrny dorazil a začíná sbírat první plasty.

Díky dostupným technologiím a metodě na základě padáku má bariéra udržovat stále stejnou rychlost, což je pro účelnou kolekci plastového odpadu extrémně důležité. Startup si dosud myslel, že je nutné, aby mechanismus byl rychlejší než „voda“, to se ale ukázalo jako mylná domněnka.

Co se týče vize tohoto ambiciózního projektu, ta zůstává stejná: do pěti let vyklidit alespoň polovinu veškerého oceánského odpadu ve Velké tichomořské odpadkové skvrně, ideálně s pomocí až 60 podobně fungujících systémů, které by se měly postupně vyrábět.

„Po sedmi letech, co jsme se na tuto cestu dali, náš první testovací rok v neodpustitelném prostředí mezinárodních vod jasně naznačil, že naše vize je uskutečnitelná a začátek úklidu oceánů od plastového odpadu, který se v nich akumuluje dlouhé dekády, máme na dohled,“ komentuje Slat aktuální situaci.

Nejde však o jediný cíl. Byť je nejdůležitější, The Ocean Cleanup se snaží zjišťovat i maximum informací o tom, proč se plasty do světových vod vůbec dostávají, respektive proč některé typy neustále drží svou podobu a některé se naopak dokáží poměrně rychle (v rámci let) rozložit na mikročástice, které padají ke dnu.

Díky těmto údajům pak může startup definovat zcela nové vědecké přístupy a dost možná lidem i firmám lépe vysvětlit, co svým nezodpovědným chováním vůči přírodě způsobují. To je však běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, který nelze stoprocentně ovlivnit.