Očekávané Disney+ je tady. Za 7 dolarů měsíčně nabízí stovky věhlasných titulů od Marvelu, Pixaru i Star Wars

Filip HouskaFilip Houska

disneyplus1

Foto: Disney

Streamovací služba Disney+ funguje na televizích, tabletech, mobilech i počítačích

0Zobrazit komentáře

Dvanáct dní poté, co na rozpálený trh televizních streamingových služeb vstoupila Apple TV+ s hrstkou originálního obsahu, do něj dnes zamířil další ambiciózní hráč. Není jím nikdo jiný než zábavní gigant Disney, který po dlouhých měsících mediálního lákání spustil platformu Disney+. A už od základní nabídky filmů a seriálů lze očekávat, že si najde velkou základnu diváků. Zatím však bohužel ne těch českých.

Od začátku letošního roku se vědělo, že mezi vlajkovými značkami Disney+ budou Marvel, Pixar, Star Wars, National Geographic a samozřejmě Disney. Široký záběr, který potěší nejen fanoušky superhrdinů a kultovních animáků, ale také milovníky vesmírných bojů z původních dílen George Lucase a často dechberoucí přírody. Zkrátka vše, co má Disney ve svém masivním zábavním portfoliu.

disneyplus-ipad

Foto: Disney

Streamovací služba Disney+ na iPadu

Před nedávnem pak firma Boba Igera zveřejnila několikahodinové video s ukázkami veškerého obsahu, který bude předplatitelům nabízen k přehrání. Dohromady až deset tisíc hodin obsahu, který začíná u kultovní Sněhurky a sedmi trpaslíků z roku 1937 a končí u The Mandalorian, novým exkluzivním seriálem ze světa Star Wars. Nepočítaje světoznámé tituly Marvelu, Pixaru a třicet sezón legendárních Simpsonů.

Právě tento obsah se dnes oficiálně zpřístupnil pro zájemce ve Spojených státech, Kanadě a Nizozemsku, kteří si jej mohou užívat za 7 dolarů (160 korun) měsíčně s tím, že postupem času budou přibývat nové tituly, jež teprve musí debutovat v kinech. To je příklad třeba chystaných filmů od Marvelu, na druhou stranu se mají objevovat i další počiny určené výhradně pro Disney+.

Co se dostupnosti týče, pro novou streamovací službu mohou diváci využívat mobilní zařízení, chytré televize nebo třeba herní konzole. Samozřejmostí je možnost přehrávání ve webovém prohlížeči. Prakticky tak neexistují žádné limity a Disney+ míří skutečně na každého, čemuž odpovídá nejen zmíněný obsah, ale právě atraktivní sedmidolarová cenovka, která je o několik dolaryů nižší než u Netflixu.

Pro české diváky si však Disney nepřipravilo příliš pozitivní zprávy. Česko zatím není ani ve třetí vlně globálního rozšiřování, která startuje 31. března 2020 a zahrnuje Velkou Británii, Německo, Francii, Itálii a Španělsko. Očekává se tedy, že do tuzemských luhů a hájů zavítá až ke konci příštího roku, pravděpodobně v říjnu, kdy je na plánu debut ve východní Evropě. Na oficiální termíny si však zatím budeme muset počkat.

disneyplus-shows

Foto: Disney

Vybrané pořady na Disney+

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Superman ve skle. Microsoftu se podařilo uložit film na skleněnou destičku, která může přežít lidstvo

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

ignite-warner-brothers-brad-collar-vicky-colf_1920x1280-1920×1080

Foto: Microsoft

Brad Collar a Vicky Colfová z Warner Brothers ukazují film Superman uložený na dvou různých médiích

0Zobrazit komentáře

Ačkoliv v současnosti vzniká a ukládá se více dat než kdykoliv předtím, prostředky pro jejich archivaci nejsou z hlediska spolehlivosti v mnoha ohledech lepší, než byly před stovkami let. Microsoftu se však nyní poprvé podařilo úspěšně aplikovat technologii, která tuto situaci může zásadně změnit. Na malou skleněnou destičku, odolnou proti extrémním podmínkám, laserem vypálil digitální kopii filmu Superman z roku 1978 v plné kvalitě.

Ze stádia, jestli je něco takového možné, se tak posunul do stádia zefektivňování potenciálně revolučního řešení pro dlouhodobé ukládání dat. Film z archivu studia Warner Bros. zabral 75,6 GB dat a spolu s redundancí pro opravu chyb se vešel na destičku z křemenného skla o rozměrech 75 × 75 × 2 milimetry. V současnosti tedy datová efektivnost nového média přibližně odpovídá blu-ray diskům s tím, že se do budoucna očekává podstatné zvýšení kapacity. Plánované využití je navíc výrazně odlišné.

Project Silica, jak vývoj nové úložné technologie Microsoft nazývá, vznikl ve snaze uspokojit specifické potřeby velkých cloudových úložišť. Cloudové servery Azure patří už několik let k hlavní části byznysu americké firmy a v následujících letech se obecně předpokládá další výrazný růst tohoto způsobu ukládání dat. Celý sektor se přitom stále musí spoléhat na řešení vyvinutá primárně pro individuální použití a nebo na poměrně pomalé technologie.

ignite-project-silica-superman-closeup_1920x1280-768×512

Foto: Microsoft

Skleněná destička o velikosti podtácku může aktuálně spolehlivě uchovat přes 76 GB dat

Klasické, ani průmyslové plotnové disky nejsou zcela uzpůsobeny dlouhodobému používání a jejich životnost se průměrně odhaduje na tři až pět let, načež musí být nahrazeny novými. Magnetické pásky vydrží déle, to je ovšem vykoupeno velmi neefektivním a pomalým způsobem zápisu i čtení a dříve nebo později navíc také musí být vyměněny. Záznam do skla má být podle dosavadních testů mnohonásobně rychlejší a odolnější – ze stejného média by neměl být problém data přečíst ani o stovky let později.

Uchovávání dat jejich fyzickým vypalováním do skla

Technologie Projectu Silica využívá femtosekundové lasery, které extrémně krátkými (odtud název) intenzivními výboji světla doslova vypálí do struktury skla data ve formě tzv. vexelů, trojrozměrných nanoformací v různých hloubkách a pod různými úhly. To zajistí extrémní trvanlivost výsledného záznamu, jehož následné čtení vyžaduje algoritmy strojového učení rozeznávající obrazy a vzorce. Jelikož to probíhá ve dvou osách zároveň, je mnohem rychlejší než konkurenční záznamy s dlouhou výdrží.

Odolnost nového úložiště Microsoft testoval několika způsoby napodobujícími reálné extrémní podmínky, jakým ostatní média nejsou schopna úspěšně čelit. Data ze skla lze stále přečíst po vystavení destičky několikasetstupňovým teplotám, mikrovlnné troubě, vaření, demagnetizaci a ocelovým pilinám. V dostupných informacích se ovšem neobjevuje nic o možné náchylnosti na roztříštění.

tomas_braverman_ceo_heureka1

Přečtěte si takéTomáš Braverman z Heureky: Jsme největší hráč v regionu. Ocenění firmy na 7,5 miliardy korun bereme jako závazekTomáš Braverman z Heureky: Jsme největší hráč v regionu. Ocenění firmy na 7,5 miliardy korun bereme jako závazek

Není to poprvé, co veřejnost o revoluční technologii záznamu do skla prostřednictvím femtosekundových laserů slyší. Před několika lety byla vyvinuta v Centru optoelektronického výzkumu na Univerzitě v Southhamptonu ve Velké Británii. Microsoft tento výzkum následně podpořil a z vlastních řad rozšířil skupinu vědců, jež na něm pracují. O technologii se původně hovořilo jako o téměř kouzelné, jelikož má být teoreticky schopná na velmi malé ploše ukládat až stovky terabajtů dat čitelných po miliardy let.

ignite-project-silica-superman-james-clegg_1920x1280-768×512

Foto: Microsoft

Vědec Microsoftu umisťuje skleněnou destičku s daty do čtecího zařízení

Tento způsob ukládání digitálních informací je vhodný a určený zejména pro tzv. „studená data“, která mají být uchována po dlouhou dobu s tím, že k nim není třeba často přistupovat. To zahrnuje například stavební plány měst, zdravotní informace, právní smlouvy nebo finanční a geologické informace.

„Nesnažíme se vyrobit věci pro použití doma a na přehrávání filmů. Budujeme úložiště, které operuje v cloudovém měřítku. Velká věc, kterou jsme chtěli eliminovat, je tenhle drahý cyklus přesouvání a přepisování dat do dalších generací. Chceme opravdu něco, co můžete dát na polici na 50, 100 nebo 1000 let a zapomenout na to, dokud to nepotřebujete,“ vysvětluje Ant Rowstron z výzkumného zařízení Microsoftu v Cambridge.

Možná největší objem dat spadajících do popsané kategorie představují zvukové a audiovizuální záznamy a umělecká díla. Dlouhodobé uchovávání filmů je jeden z problémů, se kterými se filmový (i televizní) průmysl potýká už od svých začátků a stále nenašel uspokojivé řešení.

Možná překvapivě je v současnosti nejtrvanlivějším médiem pro archivaci filmů stále analogový filmový materiál, na kterém je u velkého množství titulů studia Warner Bros. uložena jedna ze tří kopií. Další dvě jsou na discích nebo magnetických páskách na různých, od sebe vzdálených místech. Na rozdíl od ostatních úložišť, která je třeba pravidelně obnovovat, může fyzický film může vydržet i několik stovek let. Takový scénář ovšem vyžaduje přísně kontrolované podmínky a složitý, kvalitativně ztrátový proces převádění barevné verze na tři černobílé kopie odpovídající saturaci tří základních barev. Barevný film totiž časem vybledne.

Pevné disky jsou tedy operačně komplikované a kvůli častým výměnám finančně i ekologicky náročné. Filmové kopie zase vyžadují mnoho místa, komplikovaný, drahý a nedokonalý proces jejich vytváření a vysoce kontrolované prostředí skladování. Destičky z křemenného skla žádnou z těchto nevýhod nemají. Zaberou minimum místa, proces tvorby kopie je jednorázový s trvanlivostí potenciálně překračující život lidstva a vytvořený záznam přesně odpovídá tomu, co natočila digitální (a do velké míry i filmová) kamera. Navíc prakticky nezáleží na podmínkách jejich skladování.

Kvůli všem těmto důvodům Warner Bros. nová technologie zaujala a studio tak navázalo spolupráci s Microsoftem. „Naší nadějí vždy bylo, že něco takového bude jednou možné, takže jakmile jsme se dověděli, že Microsoft vyvinul tuto technologii založenou na skle, chtěli jsme ji ověřit,“ řekla technologická šéfka Warner Bros. Vicky Colfová. Firma totiž před několika lety náhodou našla krabice se záznamy rozhlasových her se Supermanem ze 40. let.

Microsoft kromě vypalování dat do skleněných destiček vyvíjí také další typy úložišť. Jeden z nejzajímavějších nápadů se týká biologického materiálu, konkrétně DNA. Základní stavební prvek veškerého života na zemi je prověřen stovkami milionů let přirozeného výběru. Ve své přirozené podobě sice není zcela spolehlivý v ohledu přenášení dat do nových generací, jeho hlavní síla ale spočívá v extrémně vysoké kapacitě. Mezi další projekty patří Project Natick s podvodními datovými centry a Project Brainwave s FPGA čipy pro rychlé hledání chyb v datech.