Zatímco většina jeho vrstevníků má život zaplněný hlavně školou, sportem nebo přáteli, devatenáctiletý Jonáš Kůra řeší už několik let tři vlastní projekty a nyní se se věnuje podnikání v netypickém oboru. Jeho startup totiž sází na originalitu a vyrábí v Brně pod značkou Woodbag netypické dřevěné batohy.

Celý nápad vznikl naprostou náhodou začátkem roku 2018. Tehdy Jonáš hledal na trhu nějaký originální batoh: „Proklikával jsem všemožné e-shopy a vše mi připadalo hrozně tuctové. Buď jsem našel typické rolovací batohy, které má snad dneska úplně každý, nebo nebyly hezké,“ vzpomíná Kůra. Doma pak našel starou dřevěnou lékárničku ze 60. let a nápad byl na světě.

Říká, že sice není zrovna dvakrát manuálně zručný, ale přesto se odhodlal k této bedýnce přidělat popruhy ze staršího batohu, zamknout ji pomocí obyčejného zámku a vyrazit s ní do ulic jako s batohem. „A hned vidíte, že mezi lidmi je o to zájem, povídali si o něm, fotili se se mnou nějaké Italky, lidé ve škole z toho byli u vytržení a pořád na něj klepali,“ popisuje s úsměvem podnikavý student první dny s novým batohem.

Když svůj prototyp rozšířil po sociálních sítích, kamarádi mu prý hned začali psát, že podobnou věc chtějí taky. Jelikož ale další staré lékárničky doma nenašel, nemohl další batohy vyrobit. Pak se ale přes známého dostal do kontaktu s Petrem Starým, který má rád práci se dřevem a studuje produktový design.

„Asi za dva týdny jsme se potkali a podali jsme si ruce,“ vzpomíná Kůra na začátky iniciativy, ze které později vznikl Woodbag. V jedné podnikatelské dvojici se tak potkala byznysová a praktická mysl.

Už s cílem vytvořit sériový produkt začali Kůra se Starým v polovině roku 2018 vytvářet prototypy a účastnit se různých soutěží. Na jedné z nich narazili na Jana Slámu, taktéž mladého brněnského podnikatele, kterého jsme na CzechCrunchi představili v souvislosti s jeho projektem proti šikaně FaceUp.com. K původním zakladatelům se hned přidal, pomohl s formálním založením firmy a začal předávat své zkušenosti.

„Woodbag je originální produkt, který skvěle odráží českou řemeslnou tradici, a myslím. že si zaslouží, aby byl vidět i ve světě. Do projektu jsem se snažil přinést větší drajv a myslím, že se to povedlo,“ říká Sláma, který získal ve Woodbagu pětinový podíl.

Od konečného produktu ale byly v té době pořád poměrně daleko. Ostatně Jonáš Kůra a Petr Starý ho nakonec ladili skoro rok a půl. „Vůbec jsem nevěděl, jak dlouho to může trvat. Vytvořili jsme si asi devět prototypů a drážkový systém, který by dovolil dát do batohu další komponenty. Pak jsme ale zjistili, že jednomu člověku ho trvá vyrobit čtrnáct dní,“ popisuje Kůra první problémy, které nastaly. Neustále také chodili do brněnských ulic a ptali se lidí, co by na batohu zlepšili.

Dnešní verze už tak mají mnohem propracovanější design, než měla předělaná lékárnička. Otevírá se zeshora, zapínání má na panty a celá konstrukce je opatřená designovými koženými popruhy. Postupně se přidala například vnitřní kapsa na víku a drážkový systém byl vystřídán za gumičky, aby například laptop v batohu při chůzi nebouchal ze strany na stranu.

Na první pohled je oproti jiným batohům poměrně malý, ale jeho tvůrce tvrdí, že se do něj vejde zhruba stejně věcí. Akorát musí člověk více přemýšlet, jak je poskládá. „Má to svoje výhody i nevýhody, v dřevěném batohu se vám zase jen tak nezmačkají papíry,“ popisuje Kůra minimalismus svého vynálezu a říká, že větší organizovanost je v batohu v konečném důsledku výhoda.

Jonáš Kůra tvrdí, že tvorba batohu je nekončící proces a neustále se na něm něco mění. Naposledy například přidali své logo na šroubky a na kožené popruhy. V červnu nejdříve poslali do prodeje na zkoušku prvních dvacet batohů – pryč byly během prvních čtrnácti dnů.

Až poté začali škálovat výrobu, protože se ukázalo, že celý proces je na čas náročnější, než čekali. V listopadu spustili výrobu znovu a nyní si svůj dřevěný batoh už objednalo přes šedesát lidí. Při ceně batohu, která se pohybuje okolo čtyř tisíc korun, to znamená několik prvních stovek tisíc korun v tržbách.

Jeden z nejčastějších dotazů na Woodbag zní, jestli batoh ze dřeva není příliš těžký. Při potěžkání ale tyto obavy zmizí. „Bez doplňků váží přibližně 1,1 kilogramu. To se může zdát na batoh jako poměrně hodně, ale ve finále je na tom kdejaký kožený batoh hůře,“ říká mladý vynálezce s tím, že překližka na výrobu je pouze pět milimetrů široká.

Zároveň je ale celá konstrukce natolik pevná, že se dá batoh bez problémů použít i jako sedátko, což dosavadní zákazníci skutečně využívají. Woodbag má podle zakladatele i zdravotní benefit – oproti jiným batohům logicky nemusí řešit problém se zpevněním zad.

„Všichni jsme zažili školní léta s batohem, kdy jsme ho hodili vedle lavice a za den se ti přes něj čtyři lidi prošli a byl tak úplně zmačkaný a špinavý,” zmiňuje další benefity Kůra, který se se svými kolegy pochopitelně potkává i se skeptiky, a tak ani nechce cílit na běžného uživatele batohů.

Drží se filozofie, že cílem je vytvořit originální produkt, s nímž jeho uživatel vystoupí z davu. „Naši zákazníci jsou většinou milovníci dřeva, hipsteři nebo lidé, co si prostě řeknou, že je to tak originální produkt, že ho chtějí,“ popisuje mladý podnikatel svoji cílovou skupinu.

Woodbag pochopitelně není první na světě, kdo dřevěné batohy vyrábí, ale těžko říct, jestli někdo začínal se starou dřevěnou lékárničkou jako Jonáš Kůra.

Od florbalu k podnikání

Nejde nicméně ani o první projekt, který dnes devatenáctiletý Kůra spustil. Své podnikatelské kořeny totiž přičítá své velké vášni – florbalu. Kromě toho, že ho za jeden z brněnských klubů hraje na nejvyšší republikové úrovni, se v něm angažuje i po organizační stránce.

Právě v souvislosti s florbalem získal množství kamarádů po celé republice, se kterými se ale málo vídal. A jelikož neexistují reprezentace v kategoriích U15 a U17, tehdy čtrnáctiletý Jonáš vytvořil nejdříve facebookovou stránku a pak i florbalový tým zvaný Peaches. „Jednou za čas jsme se sešli s kamarády na turnaji, zahráli jsme, pokecali a měli jsme to jako hobby,“ vzpomíná.

Kolem nápadu se rychle začala nabalovat komunita a díky jisté známosti zapojených hráčů i sponzoři. Lidé je začali brát jako neoficiální reprezentaci. „Dělali jsme vlastní merch, a to díky partnerům, co se na projekt nabalili,“ říká mladý florbalista. Vše dorostlo až do úrovně, kdy byl stovkám lidí schopen v patnácti letech zaplatit perfektní zázemí na nejlepších turnajích či v nejlepších hotelech. Později začal na stejné bázi organizovat i letní tábory.

„Peaches mě nikdy živit nebudou, mají mi dělat především radost. Mají hlavně profesionalizovat český florbal,“ tvrdí Kůra. Důležité podle jeho slov bylo, že v projektu v začátcích neviděl peníze.

Kůrovy ambice však u florbalu a dřeva nekončí. Do toho všeho totiž spouští i Šourům, který je – doslova – showroomem několika českých značek oblečení, zasazeným v unikátním prostoru opuštěné školy jen kousek od brněnského centra.

Aby toho neměl málo, tak v září navíc začal studovat na Provozně ekonomické fakultě na brněnské Mendelově univerzitě. „Otázka je, jak dlouho tam ještě budu,“ směje se mladý podnikatel s tím, že se mu v životě rýsují i jiné priority.

Velké plány má i v samotném Woodbagu. Nyní pro něj dodávají i externí firmy, ale tvrdí, že do budoucna na nich nechce být závislý. Dnes sedmičlenný tým už uvažuje například o variantě menšího batohu. Jednají také o investici, která by měla umožnit větší expanzi ve výrobě, větší marketing, ale především expanzi do zahraničí.