Budete-li se někdy pohybovat na pražském Braníku, možná zde narazíte na hlouček dětí hrajících hry, které si matně vybavujete ze svého dětství, popřípadě vám o nich vyprávěli rodiče. Dvě z těchto dětí možná budou používat i prapodivná česká slovíčka, například musknout, což v překladu znamená něco geniálně vymyslet, či godziliarda, tedy slovo vyjadřující skutečně velký počet.

V takovém případě jste s největší pravděpodobností narazili na děti Martina a Alice Kavkových, manželů, kteří ze své vášně pro hraní vykřesali nápaditý byznys, ve kterém oživují zapomenuté dětské hry a ukazují krásy našeho mateřského jazyka v moderní podobě.

Podobně, jako je tomu v celé řadě jiných domácností, kde vyrůstají malé děti, i u Kavkových je ticho a klid nedostatkovým zbožím. Aby bylo možné děti alespoň nějak uklidnit, hráli a dodnes Alice s Martinem se svými dětmi hrají různé hry, z čehož se nakonec vyklubaly nápadité podnikatelské aktivity.

„Když dnes hrajeme hry, je to nejen smysluplně strávený čas v kruhu rodiny, ale s nadsázkou to nazýváme i ‚služební hraní‘,“ říká s úsměvem Alice Kavková, která spolu se svým manželem a dětmi vystupují na trhu pod značkou 4 Kavky.

Trochu jiná mateřština

Právě u Martina Kavky a jeho projektu Čeština 2.0 vše začalo. Martin jakožto novinář stál u zrodu velkých českých médií, vzpomíná například, jak jednou do titěrné redakce tehdejších Flashnews.cz přišel nenápadný kluk. „Chvíli tam seděl se šéfem, pak odešel. Byl to Ivo Lukačovič a právě se nám pod rukama upekl zrod Novinek.cz,“ vzpomíná.

„A tak jsem – řečeno v nadsázce – prožil na vlastní kůži změnu z nejnečtenějšího internetového zpravodajství na nejčtenější během pár týdnů,“ říká Kavka, který byl u založení a několik let vedl Sport.cz, působil v Centrum.cz při spouštění Aktuálně.cz a také v Líbímseti.cz.

Později ve své kariéře přešel na druhou stranu barikády a stal se firemním novinářem. Jeho texty využívaly a dodnes využívají takové společnosti jako McDonald’s, Costa Coffee, Komerční banka a další. Mimo to se také coby milovník e-mailu, který označuje za nesmrtelného švába schopného přežít i jaderný výbuch, začal do hloubky zajímat o newslettery.

Následně tak založil projekt Newslettery.cz. V něm jednou za měsíc představuje newsletterové dění, tipy, strategie, nápady a podobně. A k tomu si ještě čas od času střihne psaní scénářů pro některé televizní pořady z produkce Streamu.

Pro jednoho člověka je to práce až nad hlavu a možná by to platilo i v případě Martina Kavky, pokud by jednou v tramvaji nezaslechl slůvko sračkogán. Čtete-li toto slůvko poprvé v životě, vězte, že se jedná o označení kanálu, ale i člověka, který mluví velice vulgárně. Martin si toto slůvko zapsal do notýsku, do kterého začalo časem přibývat stále více podobně zajímavých novotvarů.

„Slova, která jsem neznal, jsem si zapisoval, protože to je úžasný fenomén. Přijde mi skvělé, že je v češtině pořád možné něco objevovat – každé nové slovo je nový objev. I po tisícileté existenci je čeština pořád flexibilní, dokáže přejímat slova z jiných jazyků a my si s nimi dokážeme poradit. Kéž bych byl na stará kolena taky podobně svěží,“ říká s úsměvem dnes třiačtyřicetiletý Kavka.

Když byl notýsek plný, rozhodl se jej převést do internetové podoby a vytvořit online slovník dalších novotvarů s názvem Čeština 2.0. Slovník byl od začátku postaven na obsahu od uživatelů, jak ale Kavka přiznává, nejdříve tuto kárku tlačil hlavně on sám, jeho žena a pár lidí z okolí.

„Než se mi slovník podařilo roztlačit, spolykal spoustu času, energie a peněz. Takže jsme třeba nejeli na krásnou rodinnou dovolenou a místo toho jsem nasypal peníze do komplexního redesignu,“ vzpomíná Martin Kavka na některé momenty, kvůli kterým občas musel žít i jako kontokorentiér, tedy člověk, který chodí na svém účtu do mínusu.

Slůvka s jepičím životem i nadějní držáci

Slůvek ovšem začalo postupně přibývat. Ono první, nepěkné slovo z tramvaje si zakladatel slovníku zapsal v roce 2008. Ještě před pěti lety tvořilo obsah přibližně 6 tisíc slov. Dnes jich je již 21 tisíc, přičemž jen v loňském roce přibylo 4 300 nových výrazů.

„Hodně to akceleroval redesign webu v roce 2016, pomohla taky velmi úspěšná kniha Hacknutá čeština, která zahrnuje výběr více než 3 000 hesel. Vydalo ji v roce 2018 moje oblíbené nakladatelství Jan Melvil Publishing a společně jsme dostali téma češtiny a nových českých slov do veřejného prostoru,“ vypichuje Kavka nejdůležitější události, které vedly k masovějšímu rozšíření povědomí o tomto projektu.

Slova, která zde najdeme, jsou zkrátka různorodá. Některá známá, ale většina z nich jsou pro čtenáře úplnou novinkou. Často se jedná o tzv. okazionalismy, tedy slova, která vznikají jako reakce na vzniklou událost. Příkladem mohou být výsledky voleb nebo třeba současná situace týkající se pandemie koronaviru, například slůvko skoronavirus, tedy chřipka tak silná, že máte skoro podezření na koronavirus.

Zda mají taková slova schopnost stát se pevnou součástí našeho slovníku, záleží podle zakladatele Češtiny 2.0 na celé řadě faktorů. Například na tom, jak libozvučné slůvko je, jaká je jeho vnitřní pevnost a podobně. Vůbec největší šanci na přežití má podle něj slovo, které je spojeno s trvalejším fenoménem.

„Zmíním třeba kryptoslang a hesla jako ‚štosovat saty‘ nebo ‚hodlovat‘. Bitcoin je zhruba stejně starý jako Čeština 2.0 a věřím, že s námi ještě spoustu let bude, takže i slova s ním spojená se nejspíš udrží. A věřím, že postupně přejdou do mainstreamovějšího slovníku. Že to bude podobný příběh jako s ‚lajkovat‘ a ‚lajky‘ v případě Facebooku a dalších sociálních sítí,“ dává Martin Kavka příkladem některá slůvka, která mají celkem reálnou šanci na masovější používání.

Že podobná slova máme potřebu tvořit, o nás podle Martina Kavky může ledasco vypovědět. Jejich vznik je důkazem toho, jak jazykově úsporní vlastně jsme, tedy že se chceme vyjadřovat krátce a trefně. Dokládají, že máme rádi humor a nebojíme se jej použít i ve vyhrocených situacích. A v neposlední řadě že se nebojíme jít do verbálních odvet, nebo naopak umíme slovem ocenit.

Ponejvíce však ukazuje, že svůj jazyk skutečně milujeme, rádi si s ním hrajeme a přemýšlíme nad ním. Ostatně slovník Hacknutá čeština, kterého se prodalo již okolo dvaceti tisíc výtisků a nyní se připravuje jeho pokračování, využívají i učitelé, kteří pomocí něj rozšiřují obzory, ale hlavně baví své žáky, čímž je učí lásce k rodnému jazyku.

Hry let minulých

U Kavkových to ovšem není jen o hraní se slovíčky. 4 Kavky nabízejí i možnost objevovat hry, které by možná v příštích několika generacích upadly v zapomnění. Krvavé koleno, skákání přes gumu či cvrnkání kuliček, to jsou některé poklady, u kterých minulé, ale možná i některé dnešní generace trávily hodiny radosti venku před domem se svými kamarády.

Nápad přivést tyto retrohry k životu přišel v momentě, kdy Alice Kavková sdílela na sociálních sítích video, na kterém skákala přes gumu. Video se velmi rychle stalo virálním a nabralo několik milionů zhlédnutí. Jak se totiž ukázalo, skákání přes gumu zná v různých variantách v podstatě celý svět.

Skákání přes gumu bylo známé i v Číně, a to dokonce už v 7. století, skákalo se však také v Japonsku, Koreji, Kanadě i Spojených státech a také v Anglii, Austrálii i Argentině. A ve světě znali i další hry, které Alice hrála ve svém dětství. „S kuličkami si lidé cvrnkají už tři tisíce let, panáka skáčou dva tisíce let a provázky přebírají už od pravěku,“ vysvětluje Alice Kavková.

Jenže stačilo několik málo let a i hry s tak silnou tradicí byly vyhnány z dětských pokojíčků a ulic. Podle Kavkové na tom nesou svůj podíl viny barevné hračky z Číny a hlavně digitální hry, které děti izolovaly v jejich pokojích. Za poslední populární kolektivní dětské hry můžeme označit pogy či vyměňování kartiček, ovšem poté už děti usedly k počítačům, tabletům a mobilním telefonům a klasické hry si mezi sebou přestaly předávat.

Exkavace radosti

Alice se proto rozhodla, stát se herní archeoložkou, jak sama sebe s oblibou nazývá, a začala opět odkrývat krásu a pravidla starých her. Co začalo návody a texty ke skákání gumy, se v roce 2016 postupně rozrostlo do výroby vlastních pomůcek a vypracování kvalitních návodů, díky kterým si lze různé retrohry zahrát.

„Do té doby nikdo retrohry v krásném designovém balení s vytuněným návodem nevyráběl. Ty stařičké hry byly folklór, předávaly se z generace na generaci a nic nestály. Ale na přelomu tisíciletí zmizely a bez návodu už v dnešní době neměly moc význam,“ vysvětluje jeden z důvodů, proč hry Kavkových mají takový úspěch. Byť Alice dodává, že na začátku se právě kvůli původní dostupnosti her někteří zákazníci na Kavkovy nedívali příliš vlídně.

Mimo propracovaných návodů a krásného designu hry přinášejí oproti konkurenci i celou řadu dalších přidaných hodnot. „Skvělý brand designér a náš kamarád Jakub Kantor říká, že dobrou značku dělá spojení designu a strategie, konkurence většinou neměla ani jedno. Chybí jí poctivé testování těch her, zápal, mise, chuť vzdělávat se v oboru a třeba i dávat obsah zdarma. Napodobovači nejčastěji jen přivezou nějakou retrohru ze zahraničí a ani si ji nezahrají,“ prozrazuje Alice Kavková.

Zkušenosti získané nad návody pro cvrnkání kuliček či přebírání provázků se nakonec rozhodla přetavit do ucelené knižní podoby pojmenované Retrohraní. Vznik této plnokrevné herní encyklopedie trval téměř dva roky a najdeme v ní popis a návody na více než 200 her.

Kouzlem knihy je, že zatímco mladším čtenářům otevírá zcela nový svět plný nepoznané zábavy, pro druhé se jedná o knihu plnou nostalgie. Může totiž vykřesávat i dávno zapomenuté vzpomínky z dětství, jež vyplouvají na povrch například po dokola opakovaných říkankách, které jsou u nedílnou součástí některých her.

Díky hrám od Kavkových by podobné vzpomínky mohla sbírat i současná dětská generace. Podle Alice Kavkové je ovšem potřeba, abychom našim dětem dávali více volného času a důvěry. „My naše děcka pouštíme samotná ven a snažíme se jim neorganizovat každou minutu. Jasně, nejsou z nich klavírní virtuózové, nemají pokojík plný medailí za atletiku, ale obě děti jsou šikovné a nebojíme se je poslat do světa,“ vysvětluje Alice Kavková.

Retrohry podle ní mají schopnost děti rozvíjet po verbální i pohybové stránce. Přinášejí přímou interakci s vrstevníky a zprostředkovávají tak i důležitý sociální kontakt. A to je něco, co hraní digitálních her přece jen neposkytne. „Při hrách trénujete život nanečisto. Prohry, výhry, spolupráce, fair-play. To je vlastně ukryto v každé dobré hře. Ať už té, co se hraje na desce stolu, nebo venku před domem,“ připomíná 45letá podnikatelka.

Zaměřeno na deskovky

Právě deskové hry se staly během pandemického roku pro Kavkovy novým velkým tématem. Po problémech, které i jejich byznysu přinesla pandemie koronaviru, se do podnikání pustili s ještě větší vervou. Přišlo najímání prvních zaměstnanců, spolupráce s marketingovým poradcem, ale i produkce nových her, mezi kterými nechybí ani stolní pártyhra Čeština 2.0, která staví na Martinově stejnojmenném projektu.

Díky všem těmto změnám zaznamenala značka 4 Kavky trojnásobný růst v obratech a jejím autorům se otevřely dveře pro zcela nové projekty. V karanténě se pustili do recenzí deskových her a rozhodli se ty nejlepší začít nabízet ve vlastním e-shopu.

„Jak moc nám to nové téma vyroste pod rukama, ukáže čas. Zatím máme deskoherní newsletter a blog a prvních pár moderních deskovek v našem obchodě. Máme hromadu nápadů na vlastní deskovky i knihy, ale na realizaci musíte mít čas a klid. A jak jsme říkali na začátku, to je něco, čeho se nám v pandemii úplně nedostává. Naše životy prošly totální rekonstrukcí a my za tím vším děním trochu vlajeme,“ uzavírá s úsměvem Alice Kavková.